Makropulos
diskuze
Poradíte mi, prosím, někdo. Přestal mi fungovat odkaz "Upozornění". Když na něj kliknu, nic se nestane.
Pořádnou chuť k jídlu mi způsobovala kniha Petra Stančíka - Mlýn na mumie - například:
"Nedělní oběd začal báječným horkým krémem z jedlých kaštanů, vařených v zeleninovém vývaru a zjemněných smetanou. Následoval hlavní chod — chuťový poklad zvaný Krvavé dukáty, což byly šťavnaté plátky hovězího jazyka smažené v trojobalu, přelité višňovou omáčkou a obložené pěti knedlíky, z nichž byl každý jiného druhu: houskový, bramborový, špekový, karlovarský a hrnkový. Jako dezert se podávala specialita jménem Morkové květy. Podobaly se poupatům žlutých růží, voněly i chutnaly božsky. Komisaře tak nadchly, že uprosil paní Hedbávnou, aby mu prozradila tajný recept, který se v její rodině dědil z matky na dceru už bůhví kolik generací: „Z hovězích kostí vyškrabaný morek se zlehka opeče, utře s mandlemi, medem a třešňovicí tak silnou, že hoří. Kostičky nakrájené žemle se osmaží na másle a nechají nasáknout smetanou. Vrazí se do toho žloutky, špetka skořice, vanilky a citronové kůry. Ze všeho se ušlehá krém, z krému se vytvarují květy a pečou v troubě do zlatova. Upečené květy se zasunou do stonků z vydlabaných kostí a popráší tlučeným cukrem.“ Když se pak na závěr rozlévala z bachraté konvice pravá arabská káva a její sladká vůně se vznášela jako Duch svatý nad vodami, Durman vystoupil na samotný vrchol blaha."
Podej mi bílou křídu, řekla noc.
Popíšu Tvoje tělo:
Ještě tak někdy ulehnout:
do trávy, do růžova, do peřin
a jako parník tiše plout,
uvěřit tomu, čemu už dávno nevěřím.
Křídou na Tvé bíle tělo
namaluji dálnici,
po které ještě žádné auto neprojelo:
to umějí jen básníci.
Křídou na Tvé bílé tělo
Namaluji noc, která neskončila.
A také auto, které nepřijelo,
má lásko šílená a bílá.
Nebylo nikoho, kdo by zvolal: Dosti!
Jen to tak trochu zasvištělo.
I noc se propila do své střízlivosti.
Podej mi křídu, chci pomalovat Tvoje tělo
A možná někdy ty dny přijdou.
Anebo taky ne.
Chtěl bych Tě pomalovat bílou křídou,
děvče mé dávno ztracené.
Ze skvělé knihy p. Richarda Crhy Dva zelené kufry (a jeden já)
Nemůže to být:
http://www.databazeknih.cz/knihy/monolog-stare-damy-102035
http://www.databazeknih.cz/knihy/babicky-mrtvy-kuchar-259615
http://www.databazeknih.cz/knihy/mala-nocni-zranice-207020
http://www.databazeknih.cz/knihy/dva-zelene-kufry-a-jeden-ja-183569
Včera jsem začala číst knihu Dva kufry a jeden já od p. Richarda Crhy a hned na jejím začátku jsem objevila toto:
"Když jsem přicestoval do jiného světa všech pěti kontinentů, došlo mi, že to tam je úplně jiné, než jsem se dočetl v těch knížkách. Nebyla to však chyba těch knížek, ale chyba moje. Příliš mnoho jsem si představoval při čtení - ale v tom je právě kouzlo knížek, že si čtete a zároveň je vám dovoleno představovat si, což se vám v životě nebo při sledování přihlouplých televizních stanic stane jen málokdy. .........
Proto jsou lidé, kteří hodně čtou, tak nešťastní a mají v sobě nepořádek, nejasno. Šťastní jsou naopak lidé, kteří příliš nečtou anebo vůbec nevezmou knihu do ruky - těm je hned všechno jasné a tudíž si, byť jen se základní znalostí abecedy, dokážou na povel v sobě zjednat pořádek nebo citovat alespoň novoty z bulvárního tisku."
Já jsem začala mít problémy se čtením vleže, když jsem začala nosit multifokální brýle. Je složité vleže najít tu správnou polohu, aby člověk viděl, a pak tam ještě tu knihu udržet. Nejdřív jsem si pořídila čtečku, která je samozřejmě lehčí a teď mi Ježíšek nadělil ušák, ve kterém se mi čte úplně úžasně.
Tohle je jak z vlákna - taky vás lidé nechápou - tak já teď vůbec nevím, co jsi chtěl říci.
http://www.bezplatnapravniporadna.cz/online-zdarma/images/stories/novy-obcansky-zakonik-2014-ke-stazeni/Novy-obcansky-zakonik-2014-ke-stazeni-zdarma-online.pdf
Tak si to otevři jinde.
http://business.center.cz/business/pravo/zakony/obcansky-zakonik/
Tak já jsem přečetla 79 knih a většinou velmi dobrých. Když mám vybrat ty nejlepší tak:
Noční vlak do Lisabonu - P. Mercier
Poselství od protinožců - M.Morgan
Čas mezi šitím - M. Dueňas
Stehlík - D.Tartt
Podpis všech věcí - E.Gilbert
Řekni vlkům, že jsem doma - C.R.Brunt
a mohla bych psát asi ještě dál.
Ve Slovniku spisovatelu Latinske Ameriky (Praha: Nakladatelstvi Libri, 1996. ISBN 80-58983-10-9) se pro spisovatele Paula Coelha uvadi vyslovnost "koelju". Vicemene podobna vyslovnost "paulu kuelju" je uvedena i na serveru iliteratura.cz, kde jsou mimo jine zpristupneny i profily jednotlivych autoru. Profil Paula Coelha naleznete na adrese:
http://www.iliteratura.cz/clanek.asp?polozkaID=11163 .
To je to, co jsem našla já.
Vrátím se ke knihám:
Citát z knihy Babičky. Mrtvý kuchař.
Jejich heslem je
"Čím dál víc, smrti vstříc" a přitom žijí a je jim 94 let.