kní
diskuze
SVĚT KNIHY PRAHA 2013
19. mezinárodní knižní veletrh a literární festival
16. – 19. května 2013
Výstaviště Praha - Holešovice
Čestný host: SLOVENSKO
Témata:
Rozmanité cesty poezie
Čteme jedním dechem aneb Když se řekne bestseller
Bloger spisovatelem, spisovatel blogerem
U každé "prečetovky". A u Garfielda - tam je to ale jiné - ten ve mně vyvolává pozvolný nárůst jakéhosi vnitřního tichého pochechtávání, které neobyčejně často skončí ryzím záchvatem smíchu. Velmi osvěžující. Děkuji Vám, Terry a Jime!
ještě jsem neviděla celé, ale už doporučuju rozhovor se Štěpánem Hulíkem - hlavně o psaní scénáře filmu Hořící keř (skvělého - z kategorie "musíte vidět"!) s ukázkami z filmu; moc pěkné je i povídání s Jiřím Pecharem s návodem, jak číst Proustovo Hledání ztraceného času (nejdříve první, pak poslední díl) - no, pan Pechar o tom asi něco - nebo možná spíše všechno ví, když těch cca 3000 stran přeložil...
http://www.ceskatelevize.cz/porady/1096008034-tristatricettri/
Zatím se můžeme těšit z květů na zamrzlých oknech... Ale nezoufejme, podle vědců jaro prý určitě přijde, když ne letos, tak příští rok skoro najisto. (I když ve včerejších novinách jindy seriózní Jiří Peňás sýčkuje: "Jaro přišlo a zase rychle odešlo. S těmihle lidmi nechci mít nic společného, řeklo a vrátilo se do země Oz, kde bydlí.") Máš pravdu kattyV, nejlepší je zalehnout ke knize a ještě chvíli počkat.
Pro všechny milovníky jara (nebo květin) (nebo aspoň blbin):
http://www.procreo.jp/labo/flower_garden.swf
Master & Commander: Odvrácená strana světa - film, u kterého lituju, že jsem ho neviděla na velkém plátně (a tajně doufám, že ho někdy v kině uvidím, poslední dobou se obnovené uvádění starších filmů utěšeně rozmáhá). I když název je stejný, jako 10. díl z celkem dvaceti knih historické série o "námořních dobrodružstvích Aubreye a Maturina", obsah filmu režisér Peter Weir a scénárista John Collee poskládali z mnoha dílů - sám Weir vypravuje, jak, když se od producenta dověděl, že se do toho může pustit, nejdříve běhali po městě (už nevím, kterém přesně, asi někde v Austrálii to bylo a hodně velké město) a po knihkupectvích sháněli všechny knihy. A taky má divák dokumentu, který vyšel v přílohách dvojdiskové DVD edice filmu, možnost tu hromadu knih vidět - všechny mají oslí uši - jak jsou očtené (!) a ježí se stovkami papírků, kterými si tvůrci zakládali filmově zajímavá místa.
Já zatím četla jen do češtiny doposud přeložených 6 prvních dílů, takže srovnávat nemohu. Mám ale ráda oboje. Moc.
NEPŘÁLA BYCH SI PREZIDENTA DEHONESTOVAT. ALE CHCEME ŘÍCT PRO BUDOUCNOST, ŽE ŽALOVANÉ ČINY NEBYLY SPRÁVNÉ.
Dočítám sobotní Lidové noviny, moji oblíbenou přílohu PRÁVO & JUSTICE, a nemohu se nepodělit o několik úryvků z celostránkového rozhovoru Tomáše Němečka s Evou Sykovou:
LN: Jak se právní laik rozhoduje o něčem tak mimořádném, jako je historicky první ústavní žaloba proti prezidentovi?
Já jsem měla jasno. Za prvé si nemyslím, že jsem úplný právní laik. Kdybych jako mladá dívka vyrůstala v jiné době, asi bych studovala práva. Jako dcera podnikatele jsem nejdřív nemohla studovat vůbec, pak jsem si vybrala medicínu, protože je apolitická. Ale práva jsou zajímavá disciplína, která vyhovuje mému způsobu myšlení.
A nemyslete si, jako ředitelka ústavu Akademie věd řeším právní problémy pořád. Žaloby, evropské projekty, vznik podnikatelského inkubátoru, spory s magistrátem...
LN: Ale toto je přece něco jiného a bezprecedentního. I ústavní právníci váhají, zda se naplnily podmínky pro "impeachment". Copak vy jste neměla pochyby?
Ne. Já to vidím tak, že chování pana prezidenta Klause překročilo veškeré meze, které bychom měli jako senátoři tolerovat. Zvlášť když to ještě korunoval amnestií takového rozsahu.
A za druhé je správné, když Ústavní soud řekne, jak by se příští prezidenti měli zachovat v situacích, které jsou předmětem žaloby.
LN: Vy Václava Klause znáte osobně...
Ano, samozřejmě.
LN: Nechtěla jste se s ním třeba formálně sejít a vyslechnout si, co ho k amnestii vedlo?
To je těžké. Na schůze Senátu chodí mnozí politici, ale tři jsem tam ještě neviděla: Kalouska, premiéra Nečase a pana prezidenta. Na veřejné slyšení k amnestii, které Senát pořádal, nepřišel vůbec nikdo z Hradu. Pak prezident se měl postavit před poškozené lidi, které měl chránit, a svou amnestii jim vysvětlit. Že to neudělal, nám vadilo nejvíc.
LN: A když nasadíte veškerou empatii, jak jeho rozhodnutí o amnestii rozumíte? Vy mu nevěříte, že nevěděl, koho se bude týkat zastavené stíhání?
Já pana prezidenta považuji za vysoce vzdělaného a chytrého člověka. Asi nevěděl všechna jména, ale rámcovou představu, koho by se to mohlo týkat, zcela jistě měl.
Navíc řekl, že kdyby se dnes rozhodoval znovu, vyhlásil by amnestii přesně stejně. A dnes už to přece ví, na koho dopadla.
LN: Jaké máte reakce od voličů?
Tak to vám řeknu: tři sta děkovných dopisů! A píší nejrůznější lidé - architekti, režiséři, dělníci...
LN: A kolik dopisů je neděkovných?
Asi tři procenta. Někteří píší, že byli moji voliči a že jsem je zklamala, ale to je opravdu ojedinělé. Tak si říkám, jestli bychom z nich taky neměli udělat knížku, jako to udělal pan prezident.
Dnes bylo první opakování ve středu premiérového 150. dílu literární revue Třistatřicettři (druhá repríza ještě bude v úterý 12.3. ve 13:05 na ČT2). Kdo nikdy neviděl a zajímalo by ho, může se kouknout už teď na: http://www.ceskatelevize.cz/porady/1096008034-tristatricettri/
Tentokrát byli mj. ve vrchlabském knihkupectví K & T - tam jsem si loni v létě koupila dvojknihu Jiřího Suchého (a taky jsem ve Vrchlabí ztratila klíče od pokoje na Hančově boudě na Benecku, kde se báječně bydlí a božsky jí a paní Čechotovská, majitelka, mi vůbec neutrhla hlavu...). A je tam krásný rozhovor spojený s procházkou po výstavě s Karlem Malichem - (ten je tak roztomilej!) - takže přípražští - námět na kulturní výlet:http://www.karelmalich.cz/
Dnes jedna politicko - knihovnická:
Zvedám se z křesla, na stolku za mnou dva prázdné šálky (jeden od kávy) a konvice s nedopitým zbytečkem čaje, něco drobečků. Procházím zvláštním atriem, všude plno lidí, posedávají, postávají nebo bloumají - jsem asi v nějakém obchodním centru - ale kde jsou výlohy? Zamyšleně vycházím ven do slunečního jasu, kráčím po visutém chodníku - je fialový!? Přede a pode mnou park, jdu dál, až mezi stromy, otáčím se - za mnou se mohutně a vlídně vlní obrovská nádherná budova Národní knihovny - je ZELENÁ! - tak, jak byla původně navrhnutá, ne zlatožlutá - jak jsem jen mohla zapomenout? Jemně se třpytí, jako by na mě přátelsky pomrkávala. Future Systems, Jane Kaplický, Vlastimile Ježku, Bohdano Stoklasová, děkuju! ... ne, nechci se probudit
- tady cituji sama sebe (je to moje poznámka k dokumentu Olgy Sommerové Oko nad Prahou); Klaus je od válu, bohužel o 10 - 20 let později, než by bylo užitečné; věci, které zničil, už se nikdy nepodaří spravit; divím se, že národ český alias veřejnost na to přišla až nedávno, jaký je ten člověk zmetek, mě jeho činy z posledních měsíců nepřekvapily
Děkuji všem za jejich podnětné názory, co bych sem měla nebo neměla psát a co a proč bych si měla myslet.
Pokud vás politika nezajímá, případně ji nemáte rádi nebo dokonce ji nesnášíte, přístě se „Karlovi vs Milošovi“ vyhněte. Nemusíte obloukem, stačí prostě přemoci zvědavost a nekliknout.
mhutani: z jakého důvodu (kromě toho, že ty si to myslíš) tady nemá být politická debata? Je snad politika a knihy v neslučitelném rozporu?
eraserhead: Karlem a Milošem to začlo – ale neskončilo – budu si sem psát, co chci – proč je to pro tebe takový problém?
nightlybird: nesouhlasím s tím, že osočování, napadání a urážky zde padají pouze v „politické“ diskuzi (viz např. bitka ohledně výtvarného řešení loga nedávno…); naopak souhlasím, že neumíme věcně diskutovat a tuto neschopnost přinášet argumenty mnozí nahrazují urážením a útočením. Tak se to učme – diskutovat slušně a k věci! A jak jinak a kde jinde? Úryvky, které tu uvádím, vyjadřují zpravidla můj názor. Nejsem bohužel ve formulování svých myšlenek nijak zdatná. A tak mám na to lidi – platím si je – tím, že si kupuji noviny, ve kterých píší lidé, kterých si vážím a kteří dlouhodobě mají obdobné názory jako já. Lidé, kteří jsou vzdělanější nežli já, mnohdy taky chytřejší a moudřejší. Je to jako kdybychom spolu seděli v kavárně (samozřejmě literární nebo vídeňské = s výběrem čerstvého tisku), já si četla v novinách a citovala nahlas svému společníkovi právě ty některé pasáže, které mě zaujaly, které skvěle popisují to, co si také myslím, ale neumím to tak přesně převést do slov. Píšeš, koho to zajímá, ten si to vyhledá – ale co ten koho to nezajímá, ale najednou zjistí, že vlastně ano – právě proto, že si náhodou tady přečte kousek opsaný z novin (papírových – na ty odkaz jaksi není). A dále – i ten, koho to zajímá se na webu v tom oceánu informací různých kvalit smíchaných s dezinformacemi bude velice těžce orientovat.
pajonek: komu tykáš, vole?
pajonek: Vážený pane, je zvláštní, kolik nenávisti (ke mně, vašemu spoluobčanovi, člověku, kterého ani neznáte) dokážete vložit do těch necelých tří řádků vaší "reakce". A mezi těmi řádky vidím křičet ještě nevyřčené - umlčte ji!, upalte ji! na hranici s ní! Víte co? Buďte tak laskav a nevšímejte si mě.
Jinak - děkuji všem zúčastněným za tu pozoruhodnou divočinu, kterou zde rozpoutali. :)
A co bych dnes zase odkud opsala? Jako obvykle z "mých" novin: z rozhovoru s Pavlem Uhlem, právníkem, který je autorem textu oné žaloby:
LN: Jaké jste senátorům předestřel vyhlídky, že dosáhnete projednání žaloby? Přece jen: pojem velezrada zní tak pompézně, že se soudu asi jen těžko bude chtít do projednání takové materie.
Záleží, zda soud k pojmu velezrada přistoupí spíše sémanticky, či syntakticky. Sémanticky, vytrženo z kontextu, působí žaloba přirozeně jako přehnaná a zavádějící. Nám ale dává naději, že v poslední době se soud spíše přiklání na stranu syntaktického výkladu práva. Z hlediska logiky právního řádu je použití institutu žaloby pro velezradu v současné situaci naprosto namístě.
LN: A co spekulace, že žaloba má posloužit k tomu, aby se Klaus nemohl vrátit na Hrad?
Tuhle úvahu jsem od klineta nikdy neslyšel. Nikomu nejde o to, ublížit panu profesorovi Václavu Klausovi. Musím odmítnout, že je to sankce za rozdílné názory. Ústavní žaloba má pouze vyřešit, jaké nástroje k prosazování svých názorů může prezident využít. A jestliže někdo obhajuje používání protizákonných prostředků tím, že je trestán za své názory, tak je to od něj falešné.
Woro: Můj názor je přesně a naprosto dokonale vyjádřen panem Němečkem - všechny ty námitky uznávám, ale ta ALE jsou pro mě důležitější.
Senát odjistil atomovou zbraň
Žaloba Senátu pro velezradu je atomová zbraň ústavního práva. Byla konstruována jako krajní pojistka – s předpokladem, že nikdy nebude použita. Včera ji však Senát odjistil. Tak, jako byl rozdělen Senát, je rozdělena i redakce LN. Existují vážné námitky i protinámitky.
Námitka č. 1: „Velezrada“ už svým názvem odkazuje na zásadní ohrožení státu. Protinámitka: Jenže je definována spíš jako kárné řízení, pokud prezident jedná proti „demokratickému řádu“.
Námitka č. 2: Copak lze žalovat prezidenta za amnestii, tedy za výkon jeho pravomoci? Protinámitka: Jenže mezi žalovanými skutky je i Klausovo ignorování dvou rozsudků, aby – jakkoli – rozhodl o soudním čekateli Langerovi. Nikdo nesmí pohrdat soudem; ani hlava státu.
Námitka č. 3: Nemá to smysl, když Klaus ve čtvrtek končí. Protinámitka: Pokud jsou skutky opravdu vážné a trestem je ztráta volitelnosti, pak to smysl má.
Námitka č. 4: Senátoři se chtějí předvést a zvýšit si popularitu. Protinámitka: Není jisté, jestli je žaloba populární. Taky může senátorům vybuchnout v rukou.
Námitka č. 5: Takto se čestně nezápasí, cílem je Klause pošpinit. Protinámitka: Řečeno s Jaroslavem Foglarem, „my s tebou nezápasíme – my tě trestáme“.
Ústavní soud patrně žalobě nevyhoví: přišla pozdě, důvody mu nebudou stačit. Zbraň je venku proto, aby ji viděl Miloš Zeman a cítil respekt.
Tomáš Němeček
Zdroj: http://www.lidovky.cz/nemecek-senat-odjistil-atomovou-zbran-dh2-/nazory.aspx?c=A130305_072554_ln_nazory_khu
Posloucháte někdy někdo Rádio 1 a na něm pondělní pořad (22:00 - 23:00), v němž posluchači hádají, ze které knihy právě slyšeli úryvek a kdo se trefí, sám přečte další? Právě on air. Ráda bych tam taky někdy zavolala na tel. č. 224 25 25 24... jenže nerada telefonuju ... a taky jsem ještě nikdy neuhodla, z které knihy se právě čte... a taky bych v případě "úspěchu" měla děsnou trému a nemožně bych koktala a přeříkávala se ... tak raději nic. Teď zrovna bych ale, pokud by neplatila předchozí věta, ráda přečetla kousek z Přísahy Hassana Bajeva..
Anebo TV pořad 333 - ve středu bude další díl. ?
MM: Jo, to jsem možná taky četla, je mi to povědomě podezřelý - měla jsem ale na mysli mrazení nikoli ve smyslu polárním, ale jako vzpomínku na něco hodně příjemného, co už ale dávno odnesl čas... Já jsem na přelomu dětství a dospělosti zchroustala spousty knížek a jelikož jsem si nikdy nevedla čtenářský deník a databazeknih taky ještě neexistovala, no a taky vzhledem k mé paměti, která mi dovolí ob dva roky číst tu samou knihu a až na konci si uvědomit, že už jsem ji (asi) četla, to už nedám dohromady.
A teď 747 ... zdá se, že dnes nebylo útočeno jen na zpravodajské servery...
MM: Moc pěkný ilustrace, díky za ně! (Ta kniha vypadá velmi zachovale.) Vyvolaly ve mně vzpomínky - a nevím přesně na co... jen že jméno František Běhounek mi zapne zvláštní mrazení - určitě jsem kdysi od něj něco četla, ale už si nepamatuju, co...
Taky jeden Běhounek pracoval (nebo stále pracuje) v daemon.cz - když mi onehdy před pár roky odpovídal na moji objednávku, měla jsem podobný pocity :)
Moji rodiče ani moc nečetli sami, neměli na to čas. Pamatuju si hlavně tatínka s novinama (a jednou prý, to jsem ještě nebyla na světě, si je vzal můj bráška - byly mu asi dva roky - držel je vzhůru nohama a důležitě si brumlal "co ty píšoj noiny"...) Ale mám jednu vzpomínku, jak jednou mně a bráchovi táta večer četl - a jak při tom neustále usínal a předčítané se měnilo v nesrozumitelnou blábolivou cizí řeč, jak se snažil neusnout a nepřestat.
Svým dětem jsem načetla kilometry knížek. Doporučuje se nepřestat s tím hned, jak se samy naučí číst, ale pokračovat ještě tak do třetí třídy, pokud chtějí. Vzpomínám si, jak mě některé klasiky nemile překvapily, např. Míčka Flíčka jsme nedočetli a ještě pár dalších (Lískulka) na první pohled slibných knih jsme odložili, protože byly plné žvanění pro žvanění. Na druhé straně mně utkvěl např. Malý Alenáš, tam je toho "žvanění" taky hodně, ale je to jiná kategorie, o několik řádů výš a velice poetické. Taky si vzpomínám, jak jsme při Dětech z Bullerbynu dostávali záchvaty smíchu (když šly na nákup). A další záchvaty smíchu při Panu Kapolanovi, co má třídu rád. To byla poslední kniha, kterou jsem svým dětem předčítala, a to dvakrát za sebou. Poslouchat chodili všichni t.č. v domácnosti přítomní (tajně za dveře).
Já odsud chtěla zmizet, vážně. Jenže, jak jsem zjistila, profil smazat nelze. Proto jsem přistoupila k vynulování. Ale pořád jsem tu byla uvězněná, trochu jako kostra v rakvi jsem tu nuceně dlela. Někteří na mě asi občas mysleli a já myslela na některé. A tak se moje duše stále musela vracet (víte, že v Tibetu se rodiče, kterým zemře dítě, usilovně snaží ho neoplakávat, aby jeho duše mohla v pokoji odejít tam, kam tamní duše odcházejí?). Chtěla jsem odejít především z ohleduplnosti k některým zdejším obyvatelům, jež "moje" diskuse rušila a kazila jim dojem zdejší poklidné přátelské vlídné pospolitosti. Ne kvůli těm několika netolerantním jedincům, kteří špatně zvládají vlastní agresivitu. No ale odejít mi nebylo umožněno. Takže se nevracím, stále tu jsem a už zase kveruluju? Já myslím, že ne. Volná diskuse je volná, na významu toho slova se nic nezměnilo, aspoň nikdo z vrchního velení nic takového nedeklaroval. Ale hlavně - user Lomax tady nebude mít poslední slovo, to by vážně nešlo. Náhrobní oblázek si sem zasadím já. Až uznám sama za vhodné. :)
Z fejetonu Michala Pavlaty (LN 6.2.2013):
...Národ prezidentská volba rozdělila. Menší půlka chtěla na Hrad knížete, ta větší se spokojila se zemanem. Že nemáme Karla Schwarzenberga, to mi může být líto, ale to je tak jediné, co s tím můžu dělat. Zvolili jste mi prezidenta, tak ho ctěme! Pravda je, že jsme prohráli a pravda vyděsí! Hele, to je slogan! Dejme ho od 8. března na prezidentskou standartu. "PRAVDA VYDĚSÍ".