jant02 diskuze

Dnes se tady na ostrově udál zázrak. Předčasně přišlo léto.

Francouzova milenka - John Fowles

Správně

On - neboť o jeho pohlaví nebylo pochyb, byť současná móda je poněkud maskovala - právě sekal do hlavy Maura, která se houpala na trámu.

Stín větru - Carlos Ruiz Zafón

Ano, je to on.

Chmury, truchlivost a bezedná apatie jsou největší nepřátelé Finů.

To vypadá na Zločin a trest.

Jasně.

(už jsem začínal mít obavy, že to nikdo nezná)

Stává se opravdu zřídka, že se některá první věta opakuje, ale to je, Calypso, Vaše zásluha, protože tady vedete ten seznam "použité literatury".
I proto vím, že kniha, ze které je následující věta, tu ještě nebyla. Uhodnout název určitě nebude pro zasvěcené žádný oříšek.

"Hari Seldon... narozen v roce 11988 Galaktické éry, zemřel roku 12069."

Michel Houellebecq - Podvolení

(Doufal jsem, že mě někdo předběhne, protože už mi dochází první věty. Snad se mi podaří něco zajímavé najít - tedy, pokud je moje odpověď správná)

To bylo extra rychlé, a je to správně.

Přemýšlela-li básníkova matka o tom, kde byl básník počat, připadaly v úvahu jen tři možnosti: buď na lavičce ve večerním parku, buď jednou odpoledne v bytě kolegy básníkova otce, anebo dopoledne v romantické krajině kousek za Prahou.

Myslím, že to je první věta předmluvy ke knize Pěna dní od Borise Viana.

Správně

Záblesky mi nebyly cizí, nebyl mi cizí hrom. V tomto ohledu jsem měl až záviděníhodnou škálu zkušeností, nebyly mi cizí bouře - bouře, a pak modré z nebe a duha.

Myši Natálie Mooshabrové - Ladislav Fuks

Je to tak.

Před obloukem mariabronnské klášterní brány, spočívajícím na dvojitých sloupcích, stál těsně u cesty kaštan, osamělý syn jihu, přinesený sem před dávnými léty jedním poutníkem z Říma, jedlý kaštan silného kmene; jeho koruna se něžně skláněla nad cestu, za větru zeširoka oddechovala, na jaře, když se už všechno kolem zelenalo a i klášterní ořechy se obalily svým načervenalým mladým listím, nechával ještě dlouho na své listy čekat, a až někdy v době nejkratších nocí vyrazil vzhůru z chomáčů listů matné, bělozelené paprsky svých cizorodých květů, jejichž trpká, silná vůně tak rozněcovala i skličovala, a v říjnu, když už ovoce i hrozny byly sklizeny, shazoval v podzimním větru ze žloutnoucí koruny své ostnaté plody, kterým se ne každý rok podařilo dozrát a o něž se hoši z kláštera prali, a sub-prior Řehoř, pocházející z Vlach, je pekl v krbu ve své jizbě.

Tak to musí být určitě ten Portnoyův komplex od Philipa Rotha, za který se tady nedávno snažila převléct Hodina anatomie :-)