Dáma s hrnstjm
diskuze
Správně, Řehoř Samsa, to byla rychlost, příště to lépe promyslím, ale nechtěla jsem zdržovat, tak jsem popadla, co bylo po ruce.
Hledám muže, který se jednoho rána probudil a shledal, že se jeho život obrátil vzhůru nohama. Má sestru, která našemu neznámému uzurpuje pozornost tím, že je minimálně jedním filozofem považována za hlavní postavu - ale to vám asi nepomůže, neboť toto filozofické pojednání zde na DK zatím není (brzy napravím).
Koko, ach tak, já pochopila obec ve správním slova smyslu :) Každopádně vyhlašuji následující pátrání:
Hledanou osobou je mladá dívka drobnější postavy, s tmavými vlasy a tetováním na krku. Na zádech má batoh, z místa A do místa B se často přemisťuje na lehčím motocyklu. Preferuje tmavou barvu oblečení a výraznější doplňky. Má určité nadání v oboru IT.
No... napadá mě Babička Boženy Němcové, ale nesedí mi tam ta zmínka o "blahu obce," resp. nevím, jak ji mám chápat... ale vzhledem k nápovědám zkouším přece jen tu Babičku, jejíž pravé jméno neznám.
Takže nápověda: ptakoještěři, indiáni, Challenger.
Kniha se dočkala různě pojatých filmových zpracování, z nichž mně nejmilejší je béčkový seriál z roku 1999 :) Kniha je dílem velmi známého anglického spisovatele, který se proslavil především příběhy s pánem v čepičce.
Juchů!!!
Stihlo nás strašné neštěstí. Kdo to mohl předvídat? A nevidím žádné východisko z naší zlé situace. Snad jsme odsouzeni strávit zbytek života v tomto přízračném, nepřístupném místě. Jsem ještě tak zmatený, že nemohu jasně myslet - ani o faktech přítomnosti, ani o vyhlídkách do budoucnosti. Mé ohromené mysli se přítomnost jeví jako největší hrůza a budoucnost je mi černá jako noc. Nebyli a nejsou na světě lidé, kteří se kdy ocitli v horší situaci; a také by bylo marné oznámit vám naši přesnou zeměpisnou polohu a požádat přátele, aby vyslali záchrannou expedici. I kdyby mohli našemu volání vyhovět, všechno nasvědčuje tomu, že o našem osudu bude rozhodnuto mnohem dříve, než by se výprava mohla vůbec dostat do Jižní Ameriky. Jsme - po pravdě řečeno - tak odříznuti od jakékoliv lidské pomoci, jako kdybychom byli na Měsíci. Může-li nás vůbec něco zachránit, jsou to jen a jen naše vlastní schopnosti. Mám zde jako společníky tři pozoruhodné muže, lidi nadané vynikajícím mozkem a neotřesitelnou odvahou.
(Nápovědu v případě nouze dodám zítra ráno)
Ano, ano, ano! Přestávám blokovat vlákno a předávám slovo elfos :)
Takže nápovědy: stvůry, Pták, maják :) Prvotina amerického (teď už) spisovatele.
Dovolím si přivlastnit žolíka:
Musel jsem si zdřímnout, protože jsem se kolem desáté probudil s tím, že mě někdo šťouchá do nohy. Otevřel jsem jedno oko a zjistil, že se mi snaží vlézt do boty malinká postavička vypadající jako člověk, jen se zamotala do tkaniček. Človíček měl zatuhlé údy a byl nemotorný, vysoký tak do poloviny kola od auta, oblečený ve vojenské uniformě. Chvíli jsem ho pozoroval, jak se snaží vysvobodit, a najednou ztuhl, jako hračka na klíček, když jí dojde energie. Rozvázal jsem si na botě tkaničku, abych tu postavičku vyprostil, a pak jsem ji obrátil, hledal klíček, ale žádný jsem nenašel. Zblízka ta věcička vypadala podivně a hrubě, nepropracovaně, hlavu měla uplácanou z jílu, obličej tvořil špinavý otisk palce.
"Dones ho sem!" zavolal někdo na druhém konci zahrady. Na kraji lesa seděl na pařezu nějaký chlapec a mával na mě.
Neměl jsem nic nutného na práci, a proto jsem zvedl hliněného vojáka a kráčel za ním. Chlapec měl okolo sebe celou manéž panáčků na klíček, kteří se kymáceli okolo něho jako pokažení roboti. Když jsem přišel blíž, vojáček v mé ruce se s trhnutím probudil znovu k životu, vrtěl se, jako by se snažil osvobodit. Postavil jsem ho k ostatním a oprášil si hlínu z kalhot.
Tipuju Émile Zola - Štěstí Rougonů?
(pokud jsem to uhádla, prosím kohokoliv, aby vložil ukázku místo mě, odjíždím pryč a do večera se sem nedostanu, tak nechci blokovat vlákno :)
Dovolím si tedy vzít to za Kní a shodou okolností na míša-řezy se chystám zítra :) Vybírám ukázku z mého dlouholetého miláčka:
Ani ve snu by mě nenapadlo, že budu Livii postrádat, až zemře. Jako malý kluk jsem se noc co noc modlíval, aby si ji bohové podsvětí odnesli. A teď bych byl nabídl nejvzácnější oběti - bílé býky bez jediné poskvrnky a antilopy a ibisů a plameňáků na tucty - jen kdyby mi ji vrátili. Bylo totiž jasné, že Tiberia udržoval v jakýchs takýchs mezích jen strach z matky. Několik dní po její smrti udeřil na Agrippinu a Nerona. Agrippina se už zotavila z nemoci. Neobvinil ji z velezrady. Podal senátu stížnost na Neronovu mravní zvrhlost a Agrippinino "naduté chování a zlomyslný jazyk" a navrhl, aby se proti oběma podnikla přísná opatření, která by je zkrotila.
Viki9: ano, ano, že váháte, jste na samozřejmě na řadě!
Aby to nebylo moc těžké, prozradím jméno vedlejší postavy:
Milostivá paní, s opravdovou lítostí splňuji smutnou povinnost, totiž abych Vám sdělil zprávu, která Vám způsobí krutý zármutek. Dovolte mi nejdříve, abych Vás vyzval ke zbožné rezignaci, kterou lidé u Vás tak často obdivovali a která jediná nám umožňuje snášet strázně, jimiž se hemží náš bídný život.
Váš pan synovec... Můj Bože, což je opravdu třeba, abych tak zarmoutil ctihodnou dámu? Váš pan synovec měl to neštěstí, že podlehl v souboji, který měl dnes ráno s panem rytířem Dancenym.
(tři tečky jsou opravdu v textu, nejde o vynechání jména)