bubka
diskuze
já nejsem fanoušek pana Verne, bavila mne jen kniha Dva roky prázcnin a Na vlnách Orinoka, ale zdá se, že dnes jsou dvě možné cesty - buď pád tohoto autora do zapomnění nebo modernizace překladu. Jestli převyprávění je tou modernizací, to nevím, nečetla jsem,
zato jsem si pořídila - a lituju toho - poslední vydání knihy Podivuhodná cesta Nilse Holgerssona Švédskem, nakladatelství Meandr ,zaujala mne ilustrace na obálce. a chvála této knihy, Koupila jsem ji na netu, takže neprolistovala, a musím říci, hnus.
Převyprávění pro idioty a to ani nemluvím o tom, že původní české vydání, samozřejmě již beletristicky upravené, není zdaleka tak nemoderní jako jsou verneovky. Překladatelka paní Hartlová by se měla stydět, i když to patrně přeložila z vydání pro idioty v zemi původu. Ještě že mám vydání z roku 1957. a i ty ilustrace nestojí za mnoho.
Ta úporná snaha učinit z knih jedinečných knihy na jedno použití je skutečně překvapující. Nebo je snad cílem vychovat nové generace oslů?
Lessano, vzdávám se, pryč s úchyly typu Zoly, Dostojevského, Exupéryho.... fuj, ničí nás, neumožňují nám být šťastni, nenabízejí pomocnou ruku...Pilcherová, Steelová, Prabhupáda nebo William Patterson White, to jsou naše hvězdy... nemlčí, řeší, kolty proklatě nízko, duši plnou míru a srdce plné lásky. Dobře to dopadne.
Leiah, diskuze ztrácí smysl, protože na vrcholy současné literární tvorby přístupné jen extrémně fundovaným, fakt nemám. a to ani když jsou to pohádky a co více, starými pohádkami více než inspirované. Horečné hledání rozdílů je tvoje parketa.
ano, to mi chybělo, je to jeden z vrcholů moderní literární tvorby, ještě je třeba dodat, přístupný jen mimořádně inteligentním a znalým čtenářům.... to už tady bylo, IQ aspoň 250 stačí jen na základní dílka této zábavné literatury. ale tak jak tak se vsadím, že za sto let ani pes neštěkne po 99,99 procentech onoho vrcholu současné literatury, zatímco pohádky , ty staré , si přečte i potom každý rád.
Asi se lišíme v náhledu na úlohu literatury.
já tvrdím, že její jedinou úlohou je zobrazovat, seznamovat i pobavit, že vychází ze života a v něm může ale nemusí přijít útěcha, někdy přichází beznaděj .a někdy si prostě jen zvykneme a naučíme se se svým neštěstím žít.¨a taky tvrdím, že s výjimkou učebnic nebo literatury naučné vůbec nemá jinou úlohu než seznámit nás s příběhy a postoji, myšlenkami a strastmi jiných, abychom pochopili, že nejsme stejní. Navíc zobrazení nemocného světa může přinést i poznání, že prostě nemocný je, ale možná jej přinese až budoucím pokolením, možná to neumíme jako současníci vidět.
Myslím si , stejně jako nějaký diskutující přede mnou, že útěcha nebývá vždy dobrá, a že nejlepší je společné mlčení i bez řešení. Protože jsou věci a události, z nichž utěšit prostě nejde a řešení nemají a i o tom je literatura.
no to skutečně nedal, hrany, hlouposti o užším záběru pohádky, tvrzení o tom, že pohádky jsou jen pro děti, pardon, to nejsou argumenty.
Definice pohádky se nemá jak a proč měnit, je to pohádka, lidová pohádka, umělá pohádka a jednou z forem umělé pohádky je fantasy.
Patří tam i hororové pohádky, a pohádky o různých nadpřirozených bytostech - vlkodlacích, upírech, nemrtvých.. ty byly primárně, stejně jako pohádky erotické, určeny pro dospělé. Městské legendy a pohádky, zkrátka je toho mnoho.
Naias - určitě mají blízko, ale chybí ta neurčitost a taky nějaká strašidla a zázraky.
tsal - nechme si každý svůj názor, já jsem stále jista, že fantasy je pohádka, a pohádky, jak známo, nejsou jen pro děti.
Lessana - ale to snad vámi zmiňovaní autoři nedělají, oni jsou zděšeni tím, co se děje kolem nich , podávají svědectví neukájejí se tím.Nemyslím, že by cílem literatury mělo být dělat svět lepším a krásnějším, ona svět odráží a pokud mění, tak jen na krátko, jen zábleskem. Jací jsme my a náš svět, taková je literatura, ne naopak.
na druhou stranu příběh může změnit mne a můj postoj a možná pak i ten svět.
Leiah - vidím to obráceně - fantasy jako podžánr pohádky.
Vím, že to zapálené milovníky fantasy zlobí, nicméně nebyli schopni podat ani argumentační ani jiný důkaz o tom, že fantasy se od pohádky liší. Já myslím, že je to pro fantasy dost pocta, že ji pohádka jako pohádku uznává,neboť právě pohádka přinesla a v nových variacích i přináší však, čím se vyznačuje i fantasy.
Nevím, jak píše Steelová, nečtu ji, ale pokud píše o podivuhodnostech a taky o lásce, o nebezpečí a jeho překonávání , o kouzlech a záhadách, pak ano.
Pohádka není o nereálnosti, pohádka je příběh pojatý jinými prostředky, zabalený do tajemna a rozličných kulis, s hrdiny vybavenými neobvyklou mocí a vlastnostmi,, ale tak či tak stále podávajícími svědectví o něčem, co bylo, je, mohlo být nebo možná bude.
Odehrává se při tom v neurčitém čase a na neurčitém území a povětšině taky dobře dopadne, ne ale vždy. Její příběh je v konkrétnech chápán jako neskutečný, ale zasahuje nás právě proto, že jistým způsobem i tak odráží naši realitu. Přináší poučení, přináší mravní imperativ,, některé jsou vulgární, erotické, zobrazují i katastrofy. čerpají z hluboké historické přepracované lidské zkušenosti a fantazie.
ano, už jsme to tady probrali několikrát a nenašli jmenovitého rozdílu mezi fantasy a pohádkou.
Eldar 80, jako vždy, plný pochopení pro odlišné názory a úcty k jinému diskutujícímu,
Lessana - ale to by pak psychicky zdraví byli jen autoři slaďáků,, motivační literatury a některých umělých pohádek. a naopak psychicky nemocní všichni autoři thrillerů,, mnohých detektivek a hororů, mnoha historických románů... a to už ani nemluvím o autorech učebnic bez ohledu na kvalitu díla a autoři by museli procházet životem se zavřenýma očima a zacpanýma ušima.
literatura - podle mne - je odrazem společnosti a ta naše dnešní opravdu nevyznívá dostatečně povzbudivě.
siena - já opravdu nevím, co v v osmdesáti letech demonstrujete v leginách a minisukni, a je to nakonec vaše věc, ale jak to vidí někdo jiný ve vaší situaci jistě nemůžete soudit, možná je mu v nich jen dobře.
někdo slyší vábivý hlas "mládí neprchej" a jiný nosí to, co chce a v čem je mu dobře a je mu jedno, co si o tom kdo myslí--svobodný to člověk.
Jak bychom to nevěděli,, je to umělá pohádky, někdy neúnosně natahovaná, někdy inspirovaná lokálními bájemi.
Jestli ono to nebude tím, že samy sebe nevnímají jako "masíčko", ale jako svobodného člověka. anebo možná tím, že pro muže typu "brejle, pleš a břicho" si připadají jinak příliš přitažlivé.
jedno dobu odešel i Stendhal zato se dostavil absolutně neznámý Henri Marie Beyle,ale Homér vyvázl... asi proto, že o něm nikdo nic určitého neví.
uniká mi, proč Jiří Marek je stále veden pod jménem, pod kterým se narodil, ale nikdy nepublikoval a to i přes to, že Jiřím Markem se stal i úředně, stále je ale v DK veden jako Josef Jiří Puchwein, o kterém nikdo nikdy neslyšel. Ed McBain z toho vyvázl, proč ne Marek
Rusové nás nesežerou, nemají na nás chuť, ale západ nás využije a pak nechá ležet. Amíci žádnou studenou nevyhráli, SSSR se zničil sám.
Pohraničníci nejen že bránili některým podejít, ale hlavně bránili, aby ti, kdo prováděli záškodnickou činnost přišli, to byla jejich hlavní náplň, a že přicházeli, o tom svědčí pomníčky na hranicích.
nějak mi nejde dohromady že stejní lidé, kteří žasnou nad tím, že se bránilo nelegálnímu odchodu ze země ( a já to nehájím). a teď plédují za bránění nelegálnímu příchodu do země... když svoboda pohybu tak na obě strany. ne?
jo a v loupení soudruhové nalezli své překonatele...
ano, myslím, že i my doufáme - a asi to i vychází, že mladí sundají klapky z konce dvacátého století z očí a ukončí tento smutný návrat do minulosti.