Úvahy o některých současnících vydání

„Úvahy o některých současnících“ obsahují více než šest set stran a v jejich podtitulu je vepsáno: Paměti, korespondence, dokumenty. Na přebal knihy vložili vydavatelé kratičkou předsuvku: „Bývá údělem geniálních tvůrců, že jsou v našich myslích vytrženi z dobového kontextu a stávají se příliš osamělým monumentem. Pokud by tomu tak bylo u Baudelaira, od jehož Květů zla počítáme francouzskou poezii, přesvědčí nás soubor jeho literárně kritických a výtvarných statí „Úvahy o některých současnících“ o opaku. Baudelaire v nich žije problematikou své doby, její kulturou, úzkostně promýšlí i její problémy morální. Někde je jí poplatný a jinde ji přerůstá, ale vždy dýchá její atmosféru. A nejde v jeho teoretických statích jen o estetický systém, o stanovisko k té či oné knize, k tomu nebo onomu spisovateli nebo malíři. To je jen jedna strana mince. Druhou je to, jak střetávání jeho názorů a tvůrčí zkušenosti poznamenává stati a vytváří i v nich jímavou stopu Baudelairova životního údělu. Jak z nich vyrůstá osobnost veliká, ale veskrze lidská a svými rozpory i touhou po jejich překonání naší době stále blízká.“ Téměř stopadesát let, které uplynuly od vzniku jednotlivých statí, jsou dostatečnou dobou, aby odklidila veliké množství jmen v dávno minulé době významných, či vytvářejících dobový folklor. Ale i tímto je kniha zajímavá. Za sítem času lze objevit i cosi jako historickou spravedlnost. Hlasy obdařené jen vnější razancí, kterým chybí křídla, přes tuto propast nepřeletí. Zatímco jiní, a zde mohu odkázat na autorovy překlady a články, které mají v záhlaví jméno Edgar Alan Poe, ale i další jména, útočí na dobové kritiky a moralisty slovy plnými vášně. O této knížce se zmiňuji, jak už je řečeno v úvodním odstavci textu, pro alespoň částečnou nápravu zkreslujícího pohledu, který si občas necháváme vnutit, ale občas jej z pohodlnosti i sami přijímáme. V pozadí je však i cosi podstatnějšího. Nechť se laskavý čtenář zamyslí, čím je zapříčiněna dlouhověkost jedněch a jepičí sláva druhých. Dle mého neškoleného pohledu je to umělcův přístup k sobě samému. Ten, který slouží své popularitě a prospěchu, bývá po čase shledán lehkým. Ten však, který proroste s hlínou země, s jejími problémy, radostmi ale i bolestmi a promění vlastní ego v její nesmrtelnou podstatu a zodpovědnost, stává se spolu s ní nesmrtelným. - Petr Musílek... celý text