Ťü-i Po citáty

čínská, 772 - 846

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Citáty (12)

„A ve snu často do podušky pláču. Minulost takto rušívá sen spáčů a ze vzpomínek slzy padají...“ — Datlovník v meruňkovém sadu

„Dvacet let úředníčkem; v hlavním měste potloukám se, bídně a bez koutku, kam bych zalezl v klidném čase. Šnekovi, který svůj dům má, závidím vždycky znova. I myš má větší štěstí: kam chce a kdy chce, se schová. A já bych se spokojil i koutečkem - kéž mě potká - malým jak špička šídla. Jen nebýt dřevěná loutka, strkaná sem a tam. Až získám příbytek svůj vlastní, ať je to v bažině, či v hluku, hned začnu být šťastný.“ — Datlovník v meruňkovém sadu

„Chýš, staré knížky, dřevo, pec div nehasnoucí, svit lampy... kdo je mi v tom blízký, zná takové noci?“ — Datlovník v meruňkovém sadu

„Procházím vesnicí vždycky, když meruňky rozkvétají. V posledních patnácti letech navštívit nezapomínám ji. Stěží však přijdu znovu - se svými třiasedmdesáti lety! Přicházím-li i letos, tak abych se rozloučil s květy.“ — Datlovník v meruňkovém sadu

„Průzračná rosa - víno Jaovo. Šunovy písně - libý vánek tklivý. Zas jak z oněch časů - takovou radost ať lidstvo zná: svět snášenlivý.“ — Datlovník v meruňkovém sadu

„Sám bez lidí v lese; jak dobře mi bez nich!“ — Datlovník v meruňkovém sadu

„Sběratel lidových písní. Má to v jméně - naslouchá zpěvům, sbírá písně. A učí lidi mluvit otevřeně. Vždyť nepáchá žádný zločin, ba přestupek ani, kdo říká slova. Je v nich rada či varování - jen ať se nahoře dovědí, co dole se děje.“ — Datlovník v meruňkovém sadu

„Takový zvyk už matky daly nám: Každý se s láskou klaní květinám.“ — Datlovník v meruňkovém sadu

„Tíživé myšlenky rozptýlit jak mračno, a zahnat zármutky, hned jak nás trápit začnou...“ — Datlovník v meruňkovém sadu

„To lidé nosí neštěstí, ne domy.“ — Datlovník v meruňkovém sadu

„V čas hojnosti šetrní buďme dál. A v dobách míru hned pryč se zbraněmi! Takto když císař smýšlí, lidem dal dny bez bázně a spokojenost v zemi.“ — Datlovník v meruňkovém sadu

„Ze sta let už mi prošla polovic. Přijde kdy den, jenž by byl darem pro mě? Ráno jdu z domu - svítí světlo svic. Večer zní buben - ještě nejsem v domě. Ne že bych neměl u venkovní zdi milý kout, či měl prázdno v štoudvi vína. Znaven však padnu, jen se připozdí. A štěstí? Nějak na mě zapomíná.“ — Datlovník v meruňkovém sadu