Tomáš Sedláček

česká, 1977

Nahrávám...

Přidat citát

Citáty (11)

Cesta k novému vnímání světa vede přes opuštění stávajícího.


Je lepší být zhruba přesní než se přesně mýlit.


Jediné, čeho máme nedostatek, je nedostatek samotný.


Kdysi se točily filmy tak, aby byly jako ze života. Dnes se snažíme žít své životy tak, aby to bylo jako z filmu.


Materiální statky, které vlastníme my, do jisté míry vlastní a spoutávají nás.


Možná jsme si myslili, že čím více toho budeme mít, tím méně toho budeme potřebovat. Čím více věcí přechází z množiny potřebuji mít do množiny mám, tím více by se množina potřebuji mít měla zmenšovat. Mysleli jsme si, že spotřeba povede k saturaci, k nasycení našich potřeb. Opak se ukázal být pravdou. Čím více toho máme, tím více toho potřebujeme. Stačí jen porovnat, co všechno jsme nepotřebovali před dvaceti lety (počítač, mobilní telefony) a co vše objektivně potřebujeme dnes (ultra-lehký laptop, každé dva roky nový mobilní telefon, neustálé a rychlé připojení k mobilnímu internetu).


Pokud dnes věříme v odpočinek, pak je to ze zcela jiných důvodů. Jde o odpočinek znaveného stroje, odpočinek pro slabé a pro ty, kteří nezvládají tempo. Není divu, že se dnes slovo odpočinek nepoužívá (stává se slovem téměř hanlivým) a na jeho místo se dostává slovo dovolená. Jako by nám bylo dovoleno, jako bychom se museli dovolit svých nadřízených. Výraz z nedávné totalitní doby na žádankách o dovolenou zní naprosto výmluvně, nadpis formuláře zněl : žádost o dovolenou na zotavenou.


Pokud je imperativem doby maximální růst, a to za každou cenu, pak spočinutí není možné a vše je o několik řádů závažnější, než bylo o jednu generaci před námi.


Tak se snažím pochopit... . „Ukaž mi ten svět, ze kterého se to jeví takhle.“


Touha po nesmrtelnosti, jako mnohé jiné pravěké touhy, dodnes přetrvává, ale vzala na sebe mnohem lidovější podobu: kult věčně krásného a mladého těla vytvořil imperativ snahy o zdravý a co možná nejdelší život, který zcela odhlíží od jeho kvality. Tohoto dlouhého života však již není možné dosáhnout hrdinnými činy, bohatým či mravním životem, ale například pojídáním pokrmů, které splňují jistá (neustále se měnící) kritéria, a vyhýbáním se jiným konzumním návykům. I toto moderní hnutí na sebe bere podobu „návratu k přírodě“, alespoň co se týče obsahu jídelníčku. Rovněž snaha o co možná nejexotičtější původ bylin a směsí, které jsou obsahem těchto zázračných elixírů mládí, je úsměvně stejná jako za všech dávných dob.


Zatímco podstatná část světa hladoví, problémem naší civilizace je, jak se najíst a přitom nenajíst. Vymýšlíme odtučněnou smetanu, máslo bez másla. Odstraňujeme ze svých pokrmů tu nejvýživnější část. A to jenom kvůli tomu, abychom mohli zběsile a donekonečna jíst. Proč neumíme být ve svém přebytku přiměření? Čím více toho máme, tím více toho chceme, jako by spotřeba byla drogou.