Martin Heidegger citáty

německá, 1889 - 1976

Citáty (15)

„Řeči“ představují možnost všemu rozumět, aniž bychom si předtím věc osvojili. Chrání nás před nebezpečím, že bychom při takovém osvojování ztroskotali. „Řeči“, které se každému stále nabízejí, nejen že nás zprošťují úkolu pravého porozumění, nýbrž vytvářejí indiferentní srozumitelnost, pro kterou nic není uzamčeno.(Bytí a čas,169, s.197)


Člověk se chová jako stvořitel a pán jazyka. Přitom jazyk má člověka v hrsti.


Existence je dobrodružství své vlastní nemožnosti.


Existence je dobrodružstvím své vlastní nemožnosti.


Filosofie je vlastně steskem po domově – touhou být doma všude.


Jsoucno jest nezávisle na zkušenosti, znalosti a pojetí, kterými je odemykáno, odkrýváno a určováno. Bytí „je“ však jen v rozumění toho jsoucna, k jehož bytí patří něco takového jako porozumění bytí.(Bytí a čas,183, s.212)


Pobyt je jsoucno, o kterém nelze říci, že se mezi jiným jsoucnem jen vyskytuje. Toto jsoucno se onticky vyznačuje spíše tím, že mu v jeho bytí o toto bytí samo jde.


Poněvadž je však pobyt v neurčitém ´ono se´ ztracen, musí se nejprve nalézt. Aby vůbec mohl sebe nalézt, musí být sám sobě ve své možné autenticitě „ukázán“. Pobyt potřebuje dosvědčení svého ´moci být sebou, jímž v možnosti vždy již jest. (Bytí a čas,268,s.298)


Smrt je nemožnost další možnosti.


Technika překonala všechny vzdálenosti, avšak nevytvořila žádnou blízkost.


To, co je voláním svědomí odemykáno, je jednoznačné i přesto, že si to jednotlivý pobyt může podle individuálních možností svého porozumění různě vykládat. (…) „Klamy“ nevznikají ve svědomí tím, že by volání minulo svůj cíl, nýbrž teprve na základě způsobu, jakým volání posloucháme: místo abychom je prostě pochopili, zaplete je neurčité ´ono se´ do vyjednávání, do vnitřního rozhovoru, čím zcela zvrátí jeho odemykající tendenci.(Bytí a čas,274, s.304)


Už jenom nějaký bůh nás může zachránit


Velký problém západního světa není v nedostatku hodnot, ale to že vše je převedeno na hodnotu.


Výklad nikdy není předpokladuprosté uchopení něčeho daného. (Bytí a čas,150,s.178)


Zvědavost je charakterizována zvláštní těkavostí, která nedovolí prodlévat u nejbližšího. Proto také nehledá klid soustředěného pozorování, nýbrž vyhledává neklid a vzrušení ve stále nových a nových proměnách toho, s čím se setkává. Ve své těkavosti obstarává si zvědavost trvalou možnost rozptýlení. (Bytí a čas,172,s.201)