Maria Nurowska citáty

polská, 1944

Citáty (4)

A otec…jeho odevzdaný obličej. Nechtěla jsem si ho zapamatovat. Zaháněla jsem ho ošklivými výrazy, které byly jako ostnatý drát, zraňovaly nás oba. A přece jsem se s ním chtěla smířit, a nejen to, toužila jsem po odpuštění. Zazlívala jsem mu, že mi všechno tak ztěžuje. Tím svým mlčením. Kdyby na mě křičel, kdyby mi to zakazoval. On mlčel. (Dopisy lásky)


Ano, Andreji, nemůžeme spolu o tom mluvit, ale musíme s tím žít. Musíme, nemáme jinou možnost. Bez tebe bych ani nemohla dýchat. Ty jsi můj vzduch, i když možná otrávený. Ale souhlasím. Můžu dokonce kvůli tobě umřít, protože k čemu by mi byl jiný život… (Dopisy lásky)


Chci o ní psát dobře, ale nějak se mi to nedaří. Zvláštní. Myslím si vlastně něco jiného, ale když vezmu do ruky pero, moje názory se vyostřují, lépe řečeno stávají ošklivými. Ale možná právě tehdy začínám být sama sebou. (Dopisy lásky)


Proč jsi mě učil, jak se má umírat, proč jsi mi neřekl, jak mám žít?