Joseph Heller citáty

americká, 1923 - 1999

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Citáty (33)

„"...kdo neokrádá vlast, kterou miluje, nesvede okrást ani žádného svého bližního."“

„"Co prosím tě tak vyvádíš?" ptal se jí vyděšeně a z jeho hlasu se ozývaly pobavené rozpaky. "Myslel jsem, že v pánaboha nevěříš." "Nevěřím," vzlykala, protože se z toho usedavě rozplakala. "Ale ten pánbu, ve kterého nevěřím, je pánbu dobrý, spravedlivý, plný milosrdenství. Ne tak ošklivý a hloupý pánbu, jako ho líčíš ty." (Hlava XXII)“

„"Dobombardovali jsme je k tomu, že nás nechali přijmout jejich vlastní podmínky." (Gold za všechny peníze) (USA - Vietnam)“

„"No, možná máš pravdu," podvoloval se neochotně Clevinger tlumeným hlasem. "Dlouhý život musí být možná plný nepříjemných zkušensotí, aby opravdu byl dlouhý. Ale kdo o něj v tom případě stojí?" - "Já," řekl mu Dunbar. - "A proč?" ptal se Clevinger. - "Je k dispozici něco lepšího?" (Hlava XXII)“

„"Rozhodl jsem se, že budu žít věčně, a umřu jenom kdyby mi to nevyšlo."“

„Ale co kdyby takhle uvažoval každý, kdo stojí na naší straně? Tak bych byl pěknej trouba, kdybych uvažoval nějak jinak, nemyslíte. (Hlava XXII)“

„Byla to svinská špinavá válka, a Yossarian bez ní klidně mohl žít - žit možná až do skonání světa. (Hlava XXII)“

„Cokoli, za co stojí zemřít ... bezpochyby za to stojí žít.“

„Člověk se protloukal, jak nejlíp uměl, až si jednoho dne uvědomil, že marní čas a vlastně nic nedělá. Na světě bylo tolik věcí, které chtěl uskutečnit, tolik toho ještě chtěl, a přitom si najednou naprosto jasně uvědomil, že nic z toho nedělá a ani nikdy dělat nebude, a tak o tom začal horečne přemýšlet, až ucítil, jak se v něm vzdouvá vlna zmatku. Pochopil, jak ohromný je okolní svět, a zároveň si uvědomil, že je sám tak omezený, že všechno, co se mu naskýtá, nestihne poznat a využít, a najednou nabyl dojmu, že musí honem něco podniknout, než bude pozdě. (Od rána do večera /poviedka/)“

„Kaplan zhřešil a měl z toho dobrý pocit. Zdravý rozm mu říkal, že vymýšlet si nepravdy a utíkat od svých povinností je hřích. A bylo taky všeobecně známo, že hřích je špatnost a že ze špatnosti se ještě nikdy nezrodilo nic dobrého. Jenže on se teď cítil docela dobře, ba víc, cítil se báječně. Z toho logicky vyplývalo, že vymýšlení si lží a zanedbávání povinností nemohou být hříchy. V okamžiku božské inspirace zvládl kaplan užitečnou techniku, jež člověku umožňuje vysvětlit všechno takovým způsobem, aby to svědčilo v jeho prospěch, a tento objev ho nadmíru potěšil. Bylo to fantastické. Pochopil, že se člověk nemusí ani moc namáhat, aby dokázal udělat z necnosti ctnost, z pomluvy nezvratnou skutečnost, z impotence abstinenci, z hulvátství ohleduplnost, z okrádání filantropii, z krádeže čestný obchod, z neúcty moudrost, z brutality vlastenectví, ze sadismu spravedlnost. Má na to každý bez rozdílu, není k tomu zapotřebí žádného zvláštního nadání. Stačí nemít charakter. (Hlava XXII)“

„Kde jsou Snowdenové minulých let? (Hlava XXII)“

„Když se kouknu nahoru, vidím lidi inkasující. Nevidím nebe, nebo svaté nebo anděly. Vidím lidi inkasující na každém slušném podnětu a každé lidské tragédii.“

„Když v těchto dopisech vyčerpal všechny možnosti, zaútočil na jména a adresy na obálkách. Ledabylým pohybem zápěstí srovnával se zemí domy a ulice a vyhlazoval celá velkoměsta jako nějaký všemocný bůh. (Hlava XXII)“

„Lidský mozek má svou hlavu. (Bův ví)“

„Myslel jsem si, že když o tom nebude nikdo mluvit, nebude to pravda.“

„Na svete je strašne veľa ľudí, čo trpia hladom, ale existuje priveľa potravy na to, aby ich nasýtenie prinieslo zisk.“

„Někteří lidé už přijdou jako průměrní na svět, jiní se k průměrnosti propracují, a jsou i takoví, které do průměrnosti dokopou okolnosti. V osobě Majora Majora se všechny tyto tři možnosti sestersky spojily. (Hlava XXII)“

„Nepřítel je každý, kdo se tě chystá zabít, nezáleží, na čí je straně.“

„Niet nikoho, kým by som bol radšej než sám sebou - aj keď sa v skutočnosti nemám rád a dokonca som si ani nie istý, kto som. (Niečo sa stalo)“

„Podobně jako olympijské medaile a trofeje z tenisových soutěží znamenaly pouze to, že jejich držitelé vykonali něco naprosto neužitečného, jenže lépe než všichni ostatní.“

„Prasečinky a zbraně jsou dvě oblasti, ve kterých jsme se zlepšili. Jinak se všechno zhoršilo.“

„Pro člověka, který nevěří v lásku, je velké překvapení, když zjistí, že se po uši zamiloval." (Bův ví)“

„Rozhodol sa, ze bude zit vecne a umrie, len keby mu to nevyslo.“

„To, že jsi paranoidní, ještě neznamená, že za tebou nejsou.“

„V jezerech a řekách už ryby nenajdete. Musíte je lovit z plechovek.“

„V nemocnici obvykle nebylo zdaleka tolik nemocných lidí, kolik jich Yossarian viděl venku, a celkově vzato tam bylo mnohem méně těžce nemocných. V nemocnicích bývá mnohem menší úmrtnost než mimo ně a umírá se tam vlastně mnohem zdravěji. Jen málo lidí tam vezme za své zbytečně. O umírání v nemocnicích se toho ví mnohem víc a umějí je tam zvládnout taktně a bez zbytečných zmatků. Nad smrtí tam sice vítězit neumějí, ale dovedou ji alespoň přimět k slušnému chování. Naučí ji vybraným způsobům. Dovnitř ji samozřejmě pustit musejí, ale když už se tam dostane, musí si počínat jako dáma. V nemocnici se lidé tomu přízraku poddávají s vybranou elegancí a vkusem. Drsné nechutně dryáčnické umírání, tak běžné všude mimo zdi nemocnice, tam je zcela neznámé. Nikdo se tam nerozprskne přímo ve vzduchu jako Kraft nebo mrtvý muž v Yossarianově stanu, nikdo tam nezmrzne uprostřed žhavého léta, jako to potkalo Snowdena chvíli potom, co na Yossariana vzadu v letadle vyhrkl své velké tajemství. - "Je mi zima," jektal Snowden. "Je mi zima." - "Jen klid, klid," snažil se ho Yossarian utěšit. "Jen klid." - Ve špitále to nikoho nezaskočí takovým podivným způsobem jako Clevingera, který se beze stopy rozplynul v tom záhadném mraku. Nikdo se tam neroztřískne na bezrvaré krvavé chuchvalce. Nikdo se tam neutopí ani není zasažen bleskem, nikoho tam nerozmašíruje splašený stroj, nikoho nerozdrtí sesuv půdy. Nestřílí se tam při přepadení, neškrtí při znásilňování, nebodá nožem jako někde v putyce, nikoho tam otec či syn neutluče sekyrou, ani tam nedochází k hromadným úmrtím z vrtkavého rozhodnutí boží vůle. Nikdo se tam neudáví. Jistě - lidé tam občas pěkně jako gentlemani vykrvácejí na operačním stole nebo bez zbytečných komentářů exnou v kyslíkovém stanu. Ale nedochází tam k oněm šalebným hrám na schovávanou, tak oblíbeným mimo stěny nemocnice (teď jsem tu, a v příští chvíli zmizím - teď žiješ, a v příští vteřině je po tobě). Nevyskytují se tam hladomory ani povodně. Děti se tam nedusí v kolébkách nebo v chladničkách, nevbíhají pod náklaďáky. Nikoho tam neubijou k smrti. Lidi tam nestrkají hlavu do trouby s puštěným plynem, neskáčou pod vlak podzemní dráhy, nespouštějí se jako živá závaží z hotelových oken - hhhušš! - a jejich pád se přitom nezrychluje každou sekundu o pět metrů a nerozplácnou se se strašlivým plop! dole na chodníku, aby tam odporným způsobem dodělali před očima ostatních, látkový pytel plný chlupaté jahodové zmrzliny, z kterého čouhají zakrvácené růžové prsty. (Hlava XXII)“

„Vedel o literature vsetko, okrem toho, ako mat z nej radost.“

„Věděl o literatuře všechno, mimo toho, jak z ní mít radost.“ — Hlava XXII

„Víte, v tom je možná jediné řešení - holedbat se něčím, zač bychom se vlastně měli stydět. Tahle finta má totiž vždycky úspěch. (Hlava XXII)“

„Voják v bílém byl zhotoven výlučně z gázy, sádry a teploměru, a teploměr byl vlastně jenom jakási ozdoba, kterou každý den časně ráno a potom znova k večeru sestry Cramerová a Duckettová umně vyvažovaly v prázdném tmavém otvoru nad jeho ústy, až do toho pozdního odpoledne, kdy sestra Cramerová teploměr vytáhla a zjistila, že voják v bílém je mrtev. Když se nad tím Yossarian s odstupem zamýšlel, nemohl se ubránit dojmu, že vojáka v bílém vlastně nezavraždil onen hovorný Texasan, ale sestra Cramerová - kdyby se nebyla podívala na ten teploměr a nehlásila, co ukázal, voják v bílém tam dosud mohl ležet živý, přesně tak, jak tam ležel celou dobu předtím, od hlavy až k palcům na noze zalit do sádry a obalen gázou, nehybné nohy od boků zdvižené, obě podivné paže natažené kolmo vzhůru, všechny čtyři údy zbytnělé v sádrovém pouzdře všechny čtyři bizarní, zbytečné údy zavěšené ve vzduchu na napjatých lankách, napojených na neuvěřitelně dlouhá olověná závaží vznášející se nad lůžkem. Žádný zvláštní život to asi nebyl, takhle tam ležet, ale byl to veškeré život, který měl voják v bílém ještě k dispozici, a Yossarian měl pocit, že asi nebylo na sestře Cramerové, aby rozhodla o jeho ukončení. (Hlava XXII)“