Josef Karel Šlejhar

česká, 1864 - 1914 statistiky

Nahrávám...

Přidat citát

Citáty (5)

A vrhla se k zemi, spjata a schýlena k ní, jako když nemáme již nic, než tuto matku zemi, k níž se utíkáme, chtějíce v ní pohřbít své hoře a zoufalství


Byli jako rákosí, jež tím níž se ohýbá, čím silněji vichr duje. (Kuře melancholik)


Kdy se končí lidská zloba? Pravím, kdy se končí? Je naděje, že ukojivši svou vášeň, sama se rozplyne a uklidní? Nikoliv! Konce jí není. Žene se dál silou pořád vzrůstající, vše jí slouží za pohnutku, ve všem spatřuje zmocnění k svým útiskům…


Zahleděla se k zemi jako v záhadném rozpomínání. Její zraky tajily divné tušení, tkvělo v nich cosi osudově ponurého, zdály se zastřeny bludnou závratí zoufalství, které se již v sobě vyrovnalo a určilo své zámysly.


Žal malých trhá srdce velkým vždy. (Kuře melancholik)