Josef Karel Šlejhar
česká, 1864 - 1914 |
Citáty (5)
„A vrhla se k zemi, spjata a schýlena k ní, jako když nemáme již nic, než tuto matku zemi, k níž se utíkáme, chtějíce v ní pohřbít své hoře a zoufalství“
„Byli jako rákosí, jež tím níž se ohýbá, čím silněji vichr duje. (Kuře melancholik)“
„Kdy se končí lidská zloba? Pravím, kdy se končí? Je naděje, že ukojivši svou vášeň, sama se rozplyne a uklidní? Nikoliv! Konce jí není. Žene se dál silou pořád vzrůstající, vše jí slouží za pohnutku, ve všem spatřuje zmocnění k svým útiskům…“
„Zahleděla se k zemi jako v záhadném rozpomínání. Její zraky tajily divné tušení, tkvělo v nich cosi osudově ponurého, zdály se zastřeny bludnou závratí zoufalství, které se již v sobě vyrovnalo a určilo své zámysly.“
„Žal malých trhá srdce velkým vždy. (Kuře melancholik)“
Josef Karel Šlejhar - knihy
| 2017 |  Cvrček mého krbu |
| 2008 | Kuře melancholik |
| 1989 | Vteřiny duše |
| 1980 | Příběhy o lidech a zvířatech |
| 1972 | Zátoka smrti |
| 2010 | Dojmy z přírody a společnosti |
| 2003 |  Dojmy z přírody a společnosti / Co život opomíjí |
| 2007 | Zločin |
| 1964 | Kuře melancholik a jiné povídky |
| 1930 | Co život opomíjí |
Žánry autora
Romány Povídky Novely Literatura česká
Štítky z knih
zfilmováno venkov naturalismus domácí násilí týrání sirotci cukrovary, cukrovarnictví průmysl