David Foenkinos citáty

Citáty (90)

„Poustevníkům odjakživa přisuzujeme větší zásluhy. Schopnosti zamlklých a trpitelských povah vychvalujeme více.“

„Proč naši blízcí chtějí, abychom se za každou cenu zahojili? Máme právo se z nešťastné lásky nevyléčit.“

„Příběhy lásky bývají často nemorální.“

„Psaní poskytuje neuvěřitelné alibi. Spisovatelství je jediné řemeslo umožňující strávit celý den pod peřinou, a přitom tvrdit: "Pracuju." (Záhada Henriho Picka, s. 28)“

„Spřízněnost je především zeměpisná.“

„Stačí dýchat, a čas ubíhá.“

„Štěstí můžeme vytvořit i na pozadí protkaném utrpením.“

„Tak moc toužil po ženském těle, že umíral smutkem, když si někdy připustil, že mu už navždy zůstane nedostupné. Že už nikdy nedostane vízum do krásy.“

„Ten polibek byl jako moderní umění.“

„Ti dva tvoří krásný pár: svazek konkrétna se sněním.“

„To je výsada umělců: zanechají dílo a tím spoutají smrt. (Záhada Henriho Picka, s. 79)“

„Tolik lidí se celý život kojí bláhovými nadějemi.“

„Tomu, kdo tvrdí, že chce být sám, nikdo nevěří. Vůle k samotě se vždycky považuje za chorobné puzení.“

„Uprostřed úpadku přijde den, kdy začneme bláznivě milovat to, co jsme dřív už ani nevnímali.“

„V celém těle se mu probouzely touhy nekonečna.“

„V návalu vzteku posíláme všechno k čertu, ale pak zjistíme, že ještě pořád milujeme, a trochu nás to zaskočí.“

„V tom tkví krása slz; mohou mít dva protikladné významy. Pláčeme bolestí, pláčeme štěstím. Jen málo tělených projevů má dvě tváře, jakoby měly zhmotňovat zmatek. (Záhada Henriho Picka, s. 165)“

„Ve společnosti muže, jenž uměl naslouchat, jelikož uměl číst, se dalo uniknout jednotvárnému životu.“

„Věcem, které nám připadají nesnesitelné, uvykáme snadněji, než bychom čekali.“

„Večery mohou být neobyčejné, noci nezapomenutelné, a přesto pokaždé vyústí v ráno jako každé jiné.“

„Vlastně můžeme říci, že máme víc spisovatelů než čtenářů.“

„Vtom si uvědomil, že existuje něco horšího než odmítnutí od milované ženy: nutnost potkávat ji každý den.“

„Vydat román, který si nenajde čtenáře, znamená umožnit lhostejnosti, aby se zhmotnila.“

„Vždycky si myslel, že pokud své jméno nespojí s románem, zůstane rozkolísanou a vykořeněnou bytostí.“

„Za těch sedm let společného života měl sdostatek času, aby se rozptýlil všude, aby zanechal stopu ve všem, co dýchalo. Pochopila, že nic, co kdy ještě prožije, ji nezbaví vzpomínky na jeho smrt.“

„Zamilovali se do sebe, ale nenašli odvahu, aby si to řekli.“

„Zvyk lidských bytostí shledávat se jen proto, aby hodinu dvě shrnovaly svoje názory, považoval za nemístný. On sám upřednostňoval rozmluvy s městem, tedy procházky.“

„Žila možná poklidně, ale začínala si připouštět, že i takový klid může přinášet jistou formu rozkoše. V takovém pohodlí se skrývá určitá krása.“

„Život má vnitřní rozměr, jejž utvářejí mnohé příběhy, které se ve skutečnosti nikdy neodehrají, ale které přesto prožíváme.“

„Život spočívá v tom, že se musí žít.“