1. Domů
2. Autoři
3. Václav Voňavka
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 24
• Bazar 42
• Životopis
• Citáty 3
• Diskuze 2

Populární knihy

/ všech 24 knih

Nové komentáře u knih Václava Voňavky

Kluci, hurá za ním!

„Zajímavě napsané pro dětské čtenáře, příběh pěkně utíkal a šťastný konec vše příjemně uzavřel.“
— Canniosh

---

Kluci hurá za ním / Poplach v Kovářské uličce

„Četla jsem v dětství a hltala jsem ji“
— janinasvobo

---

Čarovné dědictví

„Viděla jsem film v mládí a líbil se mi“
— janinasvobo

---

---

Poplach v Kovářské uličce

„Četla jsem v dětství a hltala jsem ji .“
— janinasvobo

---

Rozhraní

„„Helejte, já si dneska přečet tu vaši povídku vo těch hercích, a povídám, že to bylo pošušňáníčko.“ Co o této knize napsat, kde začít? Snad asi tak, že to bylo pošušňáňíčko! Pane, to jsem zase četla nějaký povedený román! Nejvíce mě na něm fascinovala ta všudypřítomná podvojnost. Spojení máchovsky romantického herce Viléma (x jméno Jarmily), který na sebe vždy strhne pozornost všech přítomných (a zejména žen), se sympaticky obyčejným ztroskotancem Jindřichem, jenž postupně prochází procesem přeměny v platného člena společnosti, se ukázalo jako nadmíru zajímavé. Zatímco začínající spisovatel úspěšně hledá cestu k sobě samému a k druhým, jeho protagonista se naopak oddaluje vlastnímu nitru i okolí, ukrývaje se za své divadelní role. Tyto dva osudy se proplétají (někdy se vyvíjí paralelně, někdy naopak protikladně) a navzájem se ovlivňují; pomáhají si zpravidla ve chvílích Rozhraní, kdy je třeba jednat. A to je dobře – právě odvaha jednat, postavit se za sebe bývá klíčem k úspěchu postav, stává se jejich odrazovým můstkem nad průzračnou vodou lepších vyhlídek. Avšak přece jen si dovolím drobnou výtku: Já osobně nesouhlasím s tak velkým důrazem na milostný aspekt příběhu, který se místy dostává až do kýčovité polohy. Na druhou stranu přiznávám, že ho autor dostatečně vyvažuje propracovanou kompozicí i precizní psychologickou analýzou lidské osobnosti, navíc v době vzniku československý národ opravdu potřeboval (vyžadoval?) notnou dávku naděje a optimismu, takže toto rozhodnutí respektuji. Zdálo se mi, že autor se snažil jít na ruku čtenářům, že je občas vedl za ruku, aby byl pro ně srozumitelný. Neznamená to, že by Rozhraní bylo primitivní dílo (ba naopak!), ale je občas návodné a doslovné (tudíž ho lze číst i s menší čtenářskou zkušeností). Avšak není důvod se obávat: Pokud očekáváte dílo mnohovrstevnaté, propracované a jazykově bohaté, rozhodně nebudete zklamáni, autor se tímto literárním počinem, jedním z nejvypiplanějších produktů české psychologické literatury, odhaluje ve své vrcholné formě. Je ovšem mrzuté, že se tato zmíněná lidovost vystupňovala v Řezáčově pozdější tvorbě. Je totiž paradoxní, že sám autor se dostal na Rozhraní své tvorby; tímto titulem uzavřel trojlístek psychologických románů vydávaných za války a po roce 1948 se vydal cestou velké budovatelské epiky. Zároveň se výrazně angažoval v likvidaci svých spisovatelských kolegů, což v mých očích nelze nijak obhájit. Bohužel není první, kterého si vážím jako velkého umělce, ale opovrhuji jím jako malým člověkem. To však nic nemění na kvalitě této publikace. „Jenom kousek místa pod nohama by se mi měl poskytnout, abych vůbec mohl stát, jen pevný bod ve vesmíru mi dejte a uvidíte, co vám vyvedu s vaší vyšeptalou zeměkoulí.“ Další, vybrané důvody, proč si přečíst Rozhraní: - tematizování tvůrčího procesu - motiv naděje i pro ty nejbídnější - galerie pozoruhodných charakterů s uvěřitelným chováním (a emancipované ženské postavy!) - vyvážené střídání děje a lyrizovaného prostředí - obdivuhodné užití jazyka a jazykových prostředků ...“... celý text
— Ja.Andre.Ja