Tracey Garvis Graves

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

Na ostrově

Holka, kterou kdysi znal

Nové komentáře u autorových knih

Holka, kterou kdysi znal

„Kniha mě pohltila už od samotného začátku. Miluju střídání dvou dějových linek - minulost a přítomnost. Navíc kapitoly byly příjemně krátké a děj byl vyprávěn z pohledu obou postav. Postavy byly charakterově zajímavé, Jonathan jakožto obyčejný zdravý člověk, Annika jakožto osoba s PAS. Moc jsem si je oblíbila, oba. Hlavně Anniku pro její přirozenost, jednoduchost a přímočarost. A mezi vším tímto stojí láska. Děj měl spád, čím více kniha ubývala, tím více mě děj bavil. Až později mi došlo k jaké události autorka svými daty směřuje. Tehdy jsem neměla možnost tuto událost prožívat s celým světem, byla jsem malá, ale mrazilo mě, jen jsem o tom četla. A když si představím, jak se museli cítit lidé, kteří to tehdy nějakým způsobem prožívali, ať už prostřednictvím televize, osobně nebo skrz rodinu a přátelé. Nooo, je mi z toho úzko. Není to nic složitého, ale k odreagování poslouží kniha naprosto skvěle.“... celý text
— Ann98

Holka, kterou kdysi znal

„Četla jsem na dovolené a vybrala jsem si opravdu dobře. Zařadila bych ji spíš do kategorie oddechovek, ale ani náhodou ji tím nechci nějak ubírat na váze - v romantickém příběhu jde v některých tématech až nečekaně do hloubky. Dvě časové roviny, ve kterých sledujeme vztah hlavních hrdinů a závěr spojený s 11. zářím dodávají knize na čtivosti. Určitě doporučuji.“... celý text
— vercas945

Na ostrově

„Knihu som mal už dlhšie v knižnici, kúpil som si ju na základe tématu - stroskotanci, mám rád knihy na variácie robinsoni a stroskotanci. Hodila sa mi do čitateľskej výzvy - zakázaná láska, takže nastal správny čas na jej prečítanie. V anotáciii je uvedené, že učiteľka a jej žiak prežijú leteckú havariu a sú spolu na opustenom ostrove.... Kniha ma prekvapila, je napísaná s citom pre gradáciu najmä čo sa týka vzťahu hlavných hrdinov, dej je až na pár malých detailov reálny, aj keď je to "pohľad amerického občana". Príbeh je určený najmä pre ženského čitateľa, ale autorka podáva situácie z pohľadu oboch hrdinov. Je to taký príbeh "robinsonov" zo začiatku 21. storočia. Kniha je spisovatelkina prvotina - pochvala za peknú knihú.“... celý text
— Peter73

Holka, kterou kdysi znal

„"Váš chlapec je jiný." - Má oblíbená hláška z Forresta Gumpa skoro sedí i tady. S tím rozdílem, že zde máme "jinou" dívku. Annika ví, že je s ní něco v nepořádku, ale za celý její život to nikdo nedokázal pojmenovat. Situace, které většina lidí zvládá naprosto běžně, jsou pro Anniku stresující. Telefonování, poděkování za dárek, komunikace s cizími lidmi a spousta dalšího jí činí potíže. Těžko vyjádřuje svoje emoce. Ví, že něco udělala špatně, ale neví přesně co. Neumí číst v lidech, kteří ji tak snadno využijí a pobaví se na její účet. Její ochrannou bublinu, do které patří knihy, šachy a péče o zvířata (jen němé tváře neubližují), naruší až Jonathan. Postupnými krůčky si získává její důvěru a ukazuje jí, že každý problém, který ona nevyřeší, on si s ním poradí tak, aby ho zvládla a cítila se v bezpečí. Po jeho boku. Jenže i jeho trpělivost má své hranice, a když Annika nechtěně způsobí bolest sobě i jemu, znovu se schová do své bubliny. A nejde pracovat na vztahu, kde se snaží jen jeden. I když Annika za léta odloučení prošla díky terapii určitým posunem, je možné navázat tam, kde se to pokazilo? A stojí o to ještě Jonathan? Kniha je vyprávěna z pohledu Anniky a Jonathana ve dvou časových liniích. Z doby, kdy se poprvé setkali na vysoké škole a po deseti letech od jejich rozchodu. Pohledy i časové linie se průběžně střídají. Knihu jsem přečetla na dvě otevření, nedala se odložit. Závěr knihy mě zaskočil. Když mi asi 40 stran před koncem došlo, kam to směřuje, udělalo se mi špatně. Bála jsem se číst dál. Ale Annika to potřebovala. Potřebovala překonat samu sebe. Jonathanovi "miluji tě" nejen říct, ale hlavně mu to dokázat. Po tak dlouhé době si to zasloužil. Vždyť on byl přece její první všechno. Kniha pro mě byla velkým překvapením a mě osobně zasáhla. Nejspíš i proto, že jsem se částečně v Annice viděla, protože i já jsem celý život tak trochu jiná.“... celý text
— adela.hol

Na ostrově

„Není to špatná oddechovka, občas mi pasáže přišly povědomé s některými filmy, ale i tak se to četlo dobře.“
— adela2230

Přejít na knížky autora