Tereza Šustková
česká, 1991
Populární knihy
Nové komentáře u autorových knih
Skrýše
„Poezie psaná ženami měla dlouho pověst poezie psané pro ženy. Civilní, ale zasahující texty Terezy Šustkové jsou další důkaz toho, že ženskou životní zkušenost by měli aspoň pomocí poezie poznávat i muži. Možná hlavně oni.“... celý text
— Dobraadresa
Tíha vlny
„Sbírka, která se daleko lépe čte, než hodnotí.
Pokud si v medailonku přečteme, že Tereza Šustková "s manželem a třemi dětmi žije v domě u lesa", je to vše, co potřebujeme vědět o lyrickém subjektu. Protože v té větě jsou shrnuta téměř všechna témata sbírky. Sledujeme ženu, která si zvyká na zvuky lesa, stará se o domácnost, dojímá se nad dětmi a vnímá skrze ně svou tělesnost. A pak se vztahuje k muži a především Bohu.
Básně jsou často zakotveny v konkrétním prostoru, v němž vidíme drobný výjev. Loupání vajíčka, dítě sledující pletoucí mámu, ale jindy Máří Magdalena bodající prstem do nebe nebo různé podoby měsíce (srpek, půli a úplněk), odpočívající vedle sebe na dně řeky.
Styl je na hraně naivity (až banality) a oproštěné přímosti. Hodnocení, na které straně hranice se pohybuje, bude spíše subjektivní. Za mě je to kus od kusu.
Autorce se ovšem daří občas propašovat do básně nečekaný význam, který její vyznění obohacuje a posouvá do uvěřitelné (tj. zproblematizované) polohy. Nelepší je v tomto smyslu oddíl Nikam. "Slabší" básně pak vytvářejí podhoubí, z něhož ty "silnější" vyrůstají. A opět je subjektivní, jestli díky nim bude pro Vás lyrický subjekt uvěřitelnější nebo nabydete dojmu, že autorka napíná síly, ale ne vždy s úspěchem. Za mě je to opět tak nějak napůl.
Je ti sotva rok
a tančíš už tak vášnivě.
Děsím se toho, jak se mi podobáš.
Objímáš s dětskou něhou,
a když se nedívám,
sháníš se po noži.“... celý text
— matej.kulistak
Tíha vlny
„Nemám moc rád dělení poezie na mužskou a ženskou. Tahle poezie nicméně jemně, krásně a přesvědčivě popisuje to, co by se dalo nazvat ženskou zkušeností světa a partnerství. Jde pro mě o jednu z nejsilnějších českých sbírek za poslední roky.“... celý text
— Dobraadresa
Tíha vlny
„Osobně mi příliš neseděl básnický styl autorky. Zároveň mi ale vyhovoval způsob, jakým vykresluje atmosféru žití v domku u lesa.“
— dzejn187
Skrýše
„Niterná, mateřská poezie, která mne zaujala již v Tíze vlny a přes níž jsem se tak nějak anachronicky dostala k básnířčině debutu. Díly knih se nečtou na přeskáčku, u básnických sbírek to však nevadí. Rezonují ve mě, všechna ta kuchyňská posezení v melancholii všedních dní vyhlížející s křehkou nadějí tušený zítřek.
My přece mezitím žehlíme, šijeme.
V kuchyni vonící po mandlích
se nahříváme u topení jako kočky,
zatímco knížky zapomenuté vedle sporáku
chytají po okrajích.
Básně tolikrát přeprané
připevňujeme do větru
smrkovými kramlíky.
Slova, po celé dny
poletují naším bytem.
Děti je dýchají a ráno z nich kašlou.“... celý text
— Ithaka
