1. Domů
2. Autoři
3. Stan Sakai
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 45
• Bazar 3
• Životopis
• Citáty
• Diskuze 1

Připravovaná kniha Stan Sakai

Vrána

DOBRODRUŽSTVÍ KRÁLIČÍHO RONINA A JEHO BRATRANCE YUKICHIHO POKRAČUJÍ! Usagi a Yukichi se konečně dostali ze zamrzlých hor a ihned narážejí na pocestného, na kte... detail knihy

Populární knihy

/ všech 45 knih

Nové komentáře u knih Stan Sakai

Ostří trav 2: Pouť do svatyně Atsuta

„Bylo to epické, nepředvídatelné až do samotného konce…prostě super.“
— Petr874

---

Šedé stíny

„Skvělý díl, tentokrát i skvělá detektivka. Doporučuji“
— Petr874

---

Ostří trav

„Na odreagování mezi zkouškovým dobrý. Nelíbilo se mi těch mnoho prologů a trošku jsem se v tom ztrácel.“
— Petr874

---

---

Záblesky smrti

„Buď už jsem naprostý blázen, nebo trpím deja vu a nebo se Stan Sakai opakuje. Nebyly už některé příběhy z této knihy jinde? Tenhle pocit mě opustil až v druhé polovině, kde jsem měl opravdu pocit, že tyhle malé epizodky neznám. Jinak šlo o průměr v sérii, bez větší hloubky a emocí.“... celý text
— Atlantis

---

Ostří trav

„Sakaiova ucelená Usagiho alba doposud byla ve stínu těch povídkových. A ani dvanáctá kniha na tom nic nemění. Opět se mu epika rozpadne do série samostatných náhodných střetnutí, která fungují sama za sebe a nikoli jako nedílná součást celku. Navíc toto album je echt akční. A pokud se Sakaiova mistrná kresba v něčem rychle přejí, tak jsou to právě políčka, kde se věnuje "soubojům jeden/dva versus mnoho", která jsou jedno jako druhé již po několik alb. Zatímco duely mu jdou, tak ty masové sekanice rubanice ne. A ty tu vyplňují dobře polovinu alba stylem "bitka, úprk, bitka, úprk". Což není jediný problém. Krom rozpadnutí na epizody, je to rozpadlé i do dobře pěti samostatných linií. Navíc, jak to vycházelo sešitově, tak má "devadesátkovou" utkvělou potřebu v každém čísle informace opakovat. A opakovat. A opakovat. To vše navíc kvůli příběhu, který působí spíše jako odrazový zápletkový můstek pro další alba. Zdaleka nejlépe z toho vychází série prologů, kde zabrousí do legend a historických událostí. Tohle mísení "skutečnosti s japonským folklórem" je důvod, proč Usagiho jeden všechny ty roky čte. Tentokrát i s doslovem, který nechá nahlédnout pod pokličku "jak to s těmi legendami, kami a historickými bitvami bylo, co se ví a jak si to ohnul pro své potřeby". V protikladu však stojí Eisnerova předmluva, která za necelé tři dekády zastarala nepěkným způsobem. Působí jako ryze bezmála až xenofobní brblání starého pána. Jakkoli to vyznívá více než kriticky, tak je to spíše zklamání nad tím, že jeden u dvanáctého alba již ví, jak moc dobrý umí Usagi být. A tady je takový jen v záblescích a nikoli konstantně.“... celý text
— DaViD_082