1. Domů
2. Autoři
3. Saša Uhlová
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 4
• Bazar
• Životopis
• Citáty 6
• Diskuze 1

Připravovaná kniha Saši Uhlové

V pasti české pomoci

Reportážní kniha Saši Uhlové, která se věnuje integraci ukrajinských uprchlíků v Česku. detail knihy

Nové komentáře u knih Saši Uhlové

Hrdinové kapitalistické práce

„Mazec. Klobouk dolů před autorkou. Muselo to být fyzicky i emočně velmi náročné. Jedna strana mince jsou zaměstnavatelé, agentury, jejich praktiky. A druhá lidé, kolegové na pracovišti, někdy člověk člověku vlkem a někdy v nouzi poznáš přítele. Jsem ráda, že si ke mě kniha našla cestu.“... celý text
— Awča

---

Hrdinové kapitalistické práce

„Zajímavý popis pracovních podmínek ve Fakutlní nemocnici Motol - prádelna, za minimální mzdu. Dále v drůbežárně Vodňaské kuře, práce pro silné jedince a opět za mizerný peníze. Poté opět za mizerné peníze jako pokladní v Albertu, tentokrát s benefity v podobě stravenek, příplatků za práci o víkendu, v noci či během svátků s příspěvkem na cestu do práce. Ale s hmotnou odpovědností za manko v pokladně a i s tím, že dýška prostě propadají Albertu. Po této pracovní zkušenosti se autorka knihy vydala do Krupky - výroba cukru, vyzkoušela si pozici šičky/švadleny v Prostějově nebo v třídírně odpadu atd. Pokud se zajímáte o osudy pracovníků v těchto odvětvích, tvrdých pracovních podmínkách nebo o problematiku porušování pravidel v zákoníku práce, tak kniha je určena právě pro vás.“... celý text
— Perverzák

---

Hrdinové kapitalistické práce v Evropě

„Kniha navazuje na původní titul "Hrdinové kapitalistické práce: a rozšiřuje jeho výpověď za hranice naší země. Tematicky drží pevnou linku – mapuje osudy lidí lapených v moderním pracovním systému, který flexibilitu často zaměňuje za bezpráví. Mnohé příběhy v knize mě doslova zarazily. Je až neuvěřitelné, co všechno jsou lidé ochotni snášet: povinně uklízet i během toho mála "volného času" večer co jim zbývá bez nároku na odměnu? Netušit, kdy směna skončí, nebo žít na ubytovnách, kde se nedá usnout kvůli permanentně řvoucí televizi a otevřeným dveřím do společných prostor? Kolik toho ještě musí člověk zkousnout, jen aby "nebyl problém"? O to smutnější je vědomí, že tito lidé by doma ve své zemi nevyžili – a tak za prací cestují stovky až tisíce kilometrů, vzdálení rodinám, kořenům, jazyku i důstojnosti. A výměnou? Jen o něco vyšší plat – často však vykoupený ztrátou práv, zdraví a jistoty. Obzvlášť silná byla kapitola věnovaná péči o seniory ve Francii. Přála bych si, aby zde autorka působila o něco déle. Práce pečovatelek je extrémně náročná, psychicky i fyzicky, a přesto je systematicky podhodnocovaná. A neproplacený čas na přesuny mezi klienty? To není jen neetické – podle judikatury Evropského soudního dvora se i čas strávený cestou mezi jednotlivými klienty může počítat jako pracovní doba, pokud pracovník nemá pevné pracoviště. Je zarážející, že se tento fakt v mnoha zemích stále přehlíží. Poznámka na závěr: Škoda, že titul nevyšel i jako e-kniha, která je mým nejčastěji využívaným formátem. Tištěné knihy nehromadím, takže ji po přečtení stejně obratem pošlu dál. Co je vlastně pro autora výhodnější? Koupě nové tištěné knihy, která skončí v druhém oběhu – nebo e-kniha, která se sice nedá půjčit ani přeprodat, ale autor z ní má (často) větší a přímější podíl? Osobně bych e-verzi uvítala – pro dostupnost, praktičnost i jako způsob, jak autora podpořit bez zbytečného materiálního otisku.“... celý text
— christine1554

---

---

Hrdinové kapitalistické práce

„Práce Saši Uhlové mě hluboce zasáhla. To, co autorka dokázala vydržet během svého ponoření do prostředí nejhůře placených zaměstnání v Česku, bych sama nezvládla ani pár hodin. Její zkušenosti mi nastavily tvrdé zrcadlo – často si stěžuji na svoji práci, ale ve srovnání s tím, co popisuje Uhlová, to nejsou žádné skutečné problémy. Muset se doprošovat o možnost jít na záchod, napít se nebo se najíst – to není práce, to je ponížení. A k tomu si přičtěte, že zaměstnavatel neposkytne pracovní oblečení, takže se v nelidských podmínkách buď koupete ve vlastním potu, protože „klimatizace je moc drahá“, nebo mrznete v gumovkách při teplotách okolo 8 °C. Nevědět ani týden dopředu, kdy máte směny, je další ukázka toho, jak se s těmito lidmi zachází jako s kusy, ne jako s lidskými bytostmi. Nejsmutnější na tom je, že se ti lidé bojí cokoliv říct nahlas, protože se bojí ztráty zaměstnání. Strach a nejistota jsou běžnou součástí jejich každodennosti. V kapitole o Vodňanském kuřeti se mi otevírala kudla v kapse. Vedoucí – žena – která se vám místo pozdravu vysměje do obličeje? Sleduje vás, jak děláte zbytečnou práci, a místo aby zadala konkrétní úkol, nechá vás tápat, jen aby vás mohla za chvíli „seřvat“? Tohle je kruté a naprosto nepřijatelné. A za ty ubohé peníze? Zaujala mě i část věnovaná systematickému porušování nebo cílenému obcházení občanského zákoníku. To, co by mělo být základní právní ochranou zaměstnanců, je v praxi naprosto ignorováno. Forma deníku, kterou autorka zvolila, mi byla velmi sympatická. Díky ní byla kniha osobní, syrová a autentická. I když se občas míchala jména a nebylo snadné se v nich vyznat, nebylo to důležité. Důležité bylo to, co se dělo. A to ve mně rezonuje dodnes. Knihu jsem přečetla za čtyři večery – ale myšlenkami se k ní vracím stále.“... celý text
— christine1554

---

Hrdinové kapitalistické práce v Evropě

„Uf. Klobúk dolu pred autorkou. Nechať doma manžela s rodinou aby sa mohla venovať svojmu projektu a písaniu reportáže muselo byť náročné pre obe strany. Kniha samotná je síce krátka, ale úderná a dokáže zatnúť do živého. Autorka si dobrovoľne vybrala prácu na pozíciách, kvôli ktorým by podľa mňa domáci ani len nevstali z postele. Depresia, úzkosť a frustrácia postáv z jednotlivých častí by sa dali krájať, bolo však aj vidieť ako držali spolu. Obdivujem autorkinu schopnosť zapadnúť, hoci boli aj výnimky. Zeleninový "pracovný tábor" v Nemecku, hotel vlastnený závislákom na kokse v Írsku a starostlivosť o dôchodcov vo Francúzsku. Každá jedna práca bola intenzívna a mala svoje proti (či aj nejaké pre, to si netrúfam tvrdiť). Pri írskej časti mi utkvel v pamäti výrok o tom, že Slováci sú pre Írov v podstate to, čo Ukrajinci pre nás. Poznal som ľudí, ktorí sa z rôznych dôvodov vybrali touto cestou. Väčšinou išlo o prácu v továrni alebo sklade. Dvaja tam zostali žiť a nechali doma (teraz už dospelé) deti. Hoci by som sa chcel dožiť vysokého veku, dúfam, že nikdy neskončím slabý a nemohúci. Alebo ešte horšie, dementný a odkázaný na nonstop starostlivosť iných.“... celý text
— Shindo