Ryan Graudin
americká, 1987
Nové komentáře u autorových knih
Časoběžník
„kámo, jestli chceš něco kde se pořád něco děje, toto VEM!!!! Miluju když se velikost příběhu neustále nabaluje, jakože příběh byl pak cool. Mínus je že se mi knížka špatně a dlouho četla:/“... celý text
— abrečš
Časoběžník
„Repost hodnocení z mého instagramového účtu:
Časoběžník (orig. Invictus) od Ryan Graudin je jednou z těch knih, které se mi dostaly do knihovny v podstatě omylem. Také se na něj dlouho jen prášilo. Ale jakmile jsem ho konečně otevřela, bylo mi jasné, že mě čeká úžasná jízda.
Nespletla jsem se. Děj téhle YA sci-fi je nabitý akcí a zvraty. Posádka Invictu, která působí jako skvělá parta normálních teenagerů v nenormálních situacích, mi rychle přirostla k srdci, upřímně mi záleželo na tom, co se jim stane dál. A že se toho stala spousta. Každých pár kapitol přišlo nějaké nečekané odhalení. Všechno to spěje k napínavému a hektickému finále, které mě osobně rozhodně nezklamalo; každý člen posádky dostane příležitost zazářit.
S postavami i dějem souvisejí antagonisté. Ti byli naneštěstí na rozdíl od kladných postav neskutečně ploší. Dobrou zprávou však je, že to tolik nevadí, jelikož nezabírají velkou část děje ani nejsou hlavní hrozbou. Ten titul si zabrala síla, které nedostatek vysvětlení naopak dopomáhá k větší děsivosti. Chvílemi tak má příběh nádech snad až kosmického hororu.
A o čem to vlastně celé je? Čím víc nad tím přemýšlím, tím jistější si jsem, že o důležitosti lásky. Ta romantická je hlavní, ale není popsaná nějak naivně či otravně ubrečeně. A rozhodně se v její prospěch neopomíjí přátelství a láska rodinná.
Takže pokud vám zní dobře napínavý YA standalone s cestováním časem, soustředící se na vztahy mezi postavami, který není dílem vyloženě hlubokým, ale také ne pouze oddechovým, rozhodně můžu Časoběžníka doporučit. Jen se obrňte před občasnými kostrbatostmi v překladu. Není jich tolik, aby vyloženě zkazily zážitek, nicméně pokud jste na ně citliví jako já, občas vás trochu praští do očí.
(A ještě tedy upozorním na skutečnost, že kniha byla napsaná v době před covidovou pandemií, což má za výsledek trochu úsměvnou situaci, kdy si posádka Invictu zaskočí na dovolenou do roku 2020.)“... celý text
— Misty-K
Časoběžník
„Kniha o cestování časem ... je rozdělena na celkem 4 části ... ze začátku jsem si řekla úplně wow .. takovou knihu už hledám opravdu dlouho ... skvělý nápad a i dobře propracovaný ... jakmile se objevila Eliot .. tak jsem řekla, že se jedná o nějakou záporačku, fajn ... ale cca po půlce se to slušně zamotalo s různými verzemi vesmírů a tak ... i když to vlastně s Farem i souviselo, což je fakt ... pak se mi zase líbila ta část o návratu do úplné minulosti a tím i navrácení rovnováhy ... jen konec, kdy se v jednom světě objevilo více postav než mělo, mě už trochu mátlo ... takže ve zkratce .. skvělý a dynamický děj, který mě dostal až na ten konec ... takže bych udělila 4,5* :)“... celý text
— Ronnie68
Časoběžník
„Tak tohle se mi jevilo jako skvělý nápad. Jenže bez nějakého hlubšího propracování. Jedna z prvních věci, co mě po dočtení napadla, bylo to, že právě větší hloubka, a třeba 2 díly místo jednoho, by neuškodilo. Protože ať se promyšlenost jevila na začátku skvěle, nakonec ty kombinace a světy přestaly dávat smysl a bylo toho moc.
Postavy jsou dané a moc se nevyvíjejí, další věc, která by zasloužila více prostoru.
Romantiky a ani extra akce se zde také nedočkáte. Nemastné, neslané, neurazí, nenadchne. Osobně jsem ráda, že jsem knihu měla jen půjčenou, tyhle utracené peníze by mě mrzely.
Trigger warnings : porod, násilí“... celý text
— Karciina
Časoběžník
„70% - Téma cestovatelů v čase je obecně zajímavé a zde navíc okořeněné trochou toho pirátství, protože posádka Farwaye McCarthyho čítající jeho sestřenku Imogen, přítelkyni lékařku Pryiu a génia na skoky v čase Grama se zabývá takovou spíš pololegální činností, jako je záchrana předmětů, které byly v historii určeny k zániku. Je libo svitek z alexandrijské knihovny šlohnutý těsně předtím, než by lehl popelem? Nebo cennost z nákladu na Titanicu, která byla odsouzena k pádu do mořských hlubin? Nic z toho, co cestovatelé z budoucnosti v minulosti provádějí, totiž nesmí narušit to, jak se každá maličkost v dějinách odehrála, jinak by to mohlo mít v budoucnosti nedozírné následky. Jenže před lety jedna osoba tuto zásadu porušila - byla to Farwayova matka, která ve starověkém Římě otěhotněla s gladiátorem a podařilo se jí porodit během skoku do přítomnosti, čímž odstartovala Mizení - ztrácí se vzpomínky, časové linky a postupně i celé vesmíry, až se objeví tajemná Eliot, která chce dát všechno do pořádku. Nebylo to špatné, ale často mi to připadalo dost překombinované a zejména nepřehledné a nelogické. Už samotný fakt, že by porod mimo čas měl mít takové důsledky. Početí? Budiž, ale v době porodu ten problematický jedinec, který neměl vzniknout, přece už dávno v matčině lůně existuje. A pak vše kolem toho, jak postavy postupně zapomínaly, co se stalo, neboť to, co se stalo, z historie zmizelo, ale přitom dál existovaly záznamy o tom, že se to stalo. Což je podivné, přece paměť je jen jiným způsobem záznamu a pokud něco zmizí z paměti, protože se to nestalo, mělo by to logicky zmizet i ze všech záznamů. Podobných věcí, které mě nutily k pochybnostem, tam bylo víc. A přes tu nepřehlednost mohl děj také trochu víc odsýpat. V neposlední řadě mi pak přišlo dost neuvěřitelné to, že hrdinové byli vlastně jen čerstvě dospělí, ale přesto ještě teenageři. Jejich zkušenosti v oboru, důvěra ostatních, že zvládnou cesty v čase bez napáchání škod, a jejich vystupování mi totiž sedělo spíš tak na necelé třicátníky než na osmnáctileté.“... celý text
— evismaior
Ryan Graudin - knihy
| 2019 |
 Časoběžník |
Žánry autora
Literatura světová Sci-fi Pro děti a mládež
Štítky z knih
americká literatura pro mládež sci-fi
Graudin je 0x v oblíbených.