Rosa Tahedl

Přidat do oblíbených Koupit knihy

německá, 1917 - 2006

Nové komentáře u autorových knih

Svědectví z poválečné Šumavy Svědectví z poválečné Šumavy

„Musím se přiznat, že knihu jsem poctivě přečetla do 1/3 jejího obsahu a pak jsem vybírala jen pro mne zajímavé pasáže a kusy kapitol ... není to můj styl, odložit něco nedočteného, ale v tomto případě mne popoháněla pouze zvědavost a říkala jsem si, že se to skutečně stalo a měla bych si to přečíst a vzdělat se, ale knihu vracím ... přečteno letmo.“... celý text
— ivzu77

Svědectví z poválečné Šumavy Svědectví z poválečné Šumavy

„Tuto knihu jsem si vzala na dovolenou na Šumavě a moc ráda jsem si přečetla o místech, kde autorka žila a milovala les. Její vyprávění se mi dobře četlo a dokreslilo krajinu, kterou jsem navštívila. Smekám před touto ženou a její rodinou, co zde museli prožívat, i když tady byli doma a přesto pro ně bylo lepší se vystěhovat za hranice. Jen bych ocenila překlad i jejích básní.“... celý text
— Marika Vanova

Svědectví z poválečné Šumavy Svědectví z poválečné Šumavy

„Knihu jsem nedočetl. Autorka v úvodu píše o českém území Šumavy jako o německém pohraničí v roce 1948. To byl první impuls. Její ukřivděnost za odsun dává jasně najevo. A stěžuje si na kolektivní vinu. Asi zapomněla, jak to vypadalo po zabrání českého pohraničí v roce 38 a kolektivně byli Češi vyhnáni do vnitrozemí. V knize začíná prý rokem 47, protože nenajde slova pro dobu vysídlování její rodiny. Ovšem zapomněla zmínit, proč ona vysídlena nebyla... Baba jedna. Knihu jsem vyhodil. Demokraté knihy nepálí, ale tenhle ukňouraný brak si to zaslouží.“... celý text
— martin1262

Svědectví z poválečné Šumavy Svědectví z poválečné Šumavy

„Coby příspěvek k porozumění mezi národy Čechů a Němců toto vyprávění, dle mého soudu, nemůže fungovat. Na to je tam příliš znát autorčino povýšenectví a sklon k vysmívání se. A coby dokument doby poslouží jen s ohledem na subjektivitu autorky. V textu je poměrně velké množství faktických nepřesností (na některé upozorňuje poznámkami i překladatel) - např. pomník Stalina v Praze nebyl z bronzu a nebyl odstraněn \"v tichosti.\" A v roce 1968 se režim nereformoval na \"komunismus s lidskou tváří.\" S velkou rezervou se musí brát také prohlášení, že po válce \"většina Čechů vlastnila revolver.\" Velmi subjektivní je také její pohled na Slováky a Slovensko obecně - jako by bylo znát, že si byli s Němci za války blízcí. Text se obsahově na několika místech opakuje, což ale nepůsobí nijak zvlášť rušivě - spíš to člověk vnímá jako vyprávění někoho, kdo už trochu pozapomněl, že se o tomtéž již zmiňoval, a dodává to příběhu autenticitu. Dílo je doplněno pěknými ilustracemi a také mnoha autorčinými verši, jejichž kvalitu však ocení zřejmě jen málokterý čtenář, protože jsou psány německým dialektem a nejsou opatřeny překladem. Nejvyšší vypovídací hodnotu tedy má autorčino popisování toho, co se jí bezprostředně týkalo, tedy její práce v lese. Zvlášť poznámky o tom, jak se tehdy v lese hospodařilo a zejména, s ohledem na aktuálnost tématu, jak se bojovalo s kůrovcem. Že se dnešní kalamitní situaci dalo předejít, z toho docela jasně vyplývá...“... celý text
— hopla

Přejít na knížky autora