Michal Blažek

česká, 1994

Nová kniha

Praktikum práva sociálního zabezpečení

Praktikum práva sociálního zabezpečení - Michal Blažek

Cvičebnice Praktikum práva sociálního zabezpečení byla vytvořena s cílem procvičit teoretické znalosti, které studenti získali v průběhu přednášek z práva sociá... detail knihy

Nové komentáře u autorových knih

Nová idea soukromého pracovního práva Nová idea soukromého pracovního práva

Nemám rád pracovní právo. Řekl jsem si ale, hele, bojuj se svými strachy, zkus nějakou knihu, třeba se do toho dostaneš. Doktor Blažek je mladý, můžeš k němu mít různé osobní výhrady, ale přeci jenom to asi pujde číst a ještě to může být zajímavé... Ze všeho nejvíce mi text připomínal Marxův Manifest. Posečkejte, ne snad tím, že by byl Blažek šílený komunista volající po oběšení buržoazie. Nene, jeho názory nejsou nijak šíleně levicové (někdy dokonce naopak), jedná se mi prostě o celkový tón práce. Volá k akci, píše se v ní, že "bude přejmenováno", nebo "bude změněno", "bude doplněno", to už je jen kousek k "bude obsazeno" a podobně. Autor jakoby ze stylu vědecké práce sklouzl k manifestačnímu zvolávání až příliš politizujícího charakteru. Ale to je problém stylistický, ten není tak důležitý. Ale já mám trochu problém, obsahový. A předem upozorňuji, prakticky se nevyznám v pracovním právu, takže mě neberte moc vážně. Vím, název knihy v tomto směru napovídá, ale přeci jsem byl překvapen prázdnotou první poloviny knihy. Nejdelší je první kapitola, v ní autor vyjmenovává problémy současné úpravy pracovního práva. Ale bez ustanovení zákona, konstatuje problém a bez důkazu, bez diskuse, bez kritické analýzy jde dál. Konstatuje, že pracovní právo je neaktuální, ale neukáže kde a podobně. Nezpochybňuji, že to tak je, ale takhle se přeci nepíše. To si tu subkapitolu o čtyřech řádcích mohl odpustit. Nu a když se k nějakému zajímavému vlastnímu obsahu konečně v poslední kapitole dostává, zase s ním nemohu souhlasit. Osobně bych neměl, dejme tomu, nic proti pracovnímu ombudsmanovi, prosím, proč ne, ale další formalizace uzavírání pracovních smluv, snaha o jakousi revoluci ve smyslu "Inspekce práce bude zrušena a nahrazena ombudsmanem!" – no nezní to jak od Marxe? -, či vyzývání k větší fragmentaci našeho soudnictví v obecné justici (kde už tak má Nejvyššák dost bordel ve sjednocování judikatury, protože se ani není schopný sám se sebou dohodnout, kam jednotlivé kauzy patří – a teď si představte, že by svoje kompetence řešil samostatný pracovněprávní specializovaný senát! Nemluvě o tom, že snahu o další a další diversifikaci osob na schopnější, které je třeba chránit méně a neschopné, které je třeba moc, moc chránit, považuji nejen za ústavněprávně spornou, ale také škodlivou pro právní řád, jenž by díky tomu hypertropoval ještě víc, častěji a bujněji, až už by se v tom nevyznal opravdu nikdo. A dovoluji si prohlásit, že odborové organizace USA nejsou zrovna vzorem, ke kterému by se měl kdokoliv upírat – autor tak vlastně vyzívá k růstu osobního antagonismu zaměstnanců a zaměstnavatelů. Když jsem si z textu nakonec vytáhl autorovu definici, respektive souhrn definičních znaků zásad, měl jsem k nim sice jenom pár výhrad (autor dost ignoruje problematiku poměřování a neurčitost respektive nedefinovatelnsot po mém soudu sotva může být prvkem definice), nemohu mu ale přiznat, že by přišel s něčím výrazně novátorským, jedná se spíše o jakousi sumu, než zajímavý výtvor. Nu a tak se mi to vlastně moc nelíbilo. Formálně, ani obsahově (čistě estetická poznámka, není dobré prvou stranu vlastního textu vytvořit stylem 4 řádky textu, 35 řádek poznámek pod čarou – vypadá to hrozně) a zůstávám tak nadále kritický k samotnému předmětu, autorovi, i této knize.... celý text
Set123