Nové komentáře u knih Michael Punke
„Autor: Michael Punke
Vydání: Pevná vazba s přebalem
Nakladatelství: Leda
Počet stran: 296
Když jednoho z nejlepších traperů, na výpravě Williama Henryho Ashley, napadne grizzly, celá skupina ostřílených lovců kožešinové zvěře se dostává do nesnesitelné situace, ve které se půlí zásady správného chování a strach. Buď se zachovají lidsky a Hugh bude mít šanci přežít nebo ho nechají na pospas divočině a budou mít náskok před indiány.
Jak se rozhodli, to každému asi došlo. Glassův přítel Henry povolal dva muže, kteří s ním zůstanou do té doby, dokud nevydechne naposled. Na neštětí se přihlásil Fitzgerald, který nepřekypuje žádnou morálkou, je zbabělý a podlý. Na druhou stranu ho chce ochraňovat nezběhlý traper Jim Bridger, který je ve výpravě Kožešinové společnosti Skalnatých hor nejmladší. Neřekla bych ale, že je jenom nejmladší. Je také nejcitlivější a nejovlivnitelnější.
Fitzgerald dostane strach z nenávistných kmenů Indiánů a i za Jima rozhodne, že oba musí pryč, dohonit Henryho výpravu. Než odešli, okradli polomrtvého Glasse o všechny předměty, které mu mohly pomoci přežít v divočině.
Hugh Glass díkybohu nepatří k lidem, kteří jen tak vzdají svůj boj o život a spravedlnost. Bude žít pro pomstu.
Dokážeme si vůbec představit, jaké to je, když nás někdo opustí a sebere nám naději na přežití? Přežití - pro nás věc, kterou bereme jako samozřejmost, ale vždycky to tak jasné taky nebylo. Ukázkou je toho i prostředí Divokého Západu v USA, kde se samotný děj odehrává. Na Západě se mezi Indiány a bělochy vraždilo o sto šest.
Nikdy bych neřekla, že já, milovnice klasických románů, si zamiluji příběh Hugha Glasse. Ale stalo se a já jsem nesmírně poctěna, že mi ta kniha padla do rukou. Dokazuje, že i tehdy, vlastně pořád, byli lidé prohnaní, vypočítaví a zlomyslní. Že to není pouze výplod současnosti.
Jak já jsem při čtení Glasse obdivovala (a obdivuji), jak já jsem mu fandila. To, co za celou knihu prožil je neskutečné. Celá kniha ovlivnila mé emoce a to nejen na dobu, kdy jsem ji četla. Ještě více mě z toho mrazí, když si uvědomím, že je příběh založen na skutečné události.
Když jsem knihu dočetla, měl jsem chuť křičet.
Nikdy předtím jsem žádnou knihu od Michaela Punka nečetla, vlastně jsem ani nevěděla, že někdo takový existuje, proto jsem se divila, když se příběh již na prvních stránkách knihy rozjel. A rozjel se tak moc, že se nezastavil. Už se asi nikdy nezastaví, protože i tato kniha má dopad na celé moje myšlení a emocionální cítění.
Mimochodem, musím zmínit, že když na mě zpod textu vykoukl název indiánského kmene - Siouxové, vzpomněla jsem si na písničku, kterou jsme zpívávali v hudební výchově, Blízko Little Big Hornu.
Kdybych měla knihu srovnat knihu s filmem, nedokázala bych to. Ve filmu jsem našla jisté nesrovnalosti, které mi na příběhu neseděly a navíc se poněkud lišil od knihy, ale to zpracování, kterému se zasloužil Alejandro González Iñárritu, režisér, je opravdu promyšlené. Opravdu oscarový snímek. Stejně zůstávám konzervativní a především doporučuji knihu.
Pokud máte možnost si tuto knihu přečíst, tak si ji prosím přečtěte. A jestli tuto možnost nemáte, najděte takovou cestu, jakou se ke knize dostanete, protože si myslím, že tento dechberoucí zážitek by měl zažít každý.“... celý text
— ideal_alien
„Je tomu už pár dní, co se mi podařilo dočíst knihu Zmrtvýchvstání. Abych se ale vyhnula změti nesouvislých, užaslých, nevěřícných a opěvujících vět, musela jsem si dát před recenzí pauzu a knížku trochu vstřebat. Vězte, že něco takového se mi snad nikdy nestalo. A také počítejte s tím, že pokud se do tohoto titulu pustíte, ještě dlouho poté ho z hlavy nevyženete ani vy.
Začalo to už na úvodních stranách – úvodních stranách! V příjemném očekávání si v klidu nalistuju začátek, pak otočím jednu jedinou(!) stránku a přijde bomba. No, považte sami…
Pud sebezáchovy ho přiměl křičet: neuvědomil si, že už mu z hrdla nevycházejí slova, jedině bolest. Opřel se o levý loket. Pravačku sice už dokázal trochu pokrčit, jenže žádnou váhu by neudržela. Šíje i páteř se mu rozechvěly hrůzou. Cítil, jak se mu kůže kolem hrubých stehů napíná. Zadíval se na nohu, pevně omotanou do krvavých cárů košile. Nedokázal napnout stehenní svaly, nedokázal s tou končetinou vůbec pohnout. Posbíral v sobě veškeré zbytky sil a ztěžka se překulil na břicho. Ucítil, jak stehy praskají. Na zádech ho vlhce zahřála čerstvá krev. Bolest se v přílivu zuřivosti naštěstí téměř rozplynula.
A pak se Hugh Glass začal plazit.
Autor začal ve velkém stylu, ale na kvalitě to neubralo ani následujícímu textu. Pro milovníky nerozvleklých úvodů jako stvořené. Předtím, než skončil v takto zbídačeném stavu, putoval Hugh Glass s družinou traperů v čele s neuvěřitelně smolařským kapitánem Henrym. Tato skupina souputníků se ovšem krásou nespoutané přírody amerického Západu na počátku devatenáctého století příliš dlouho nekochá. Jejich životy ohrožují zdejší indiánské kmeny, nepříznivé okolní podmínky a nakonec i příroda sama. Tak se jednoho dne také stane, že jejich suverénně nejzkušenějšího člena napadne medvěd.
Nikdo nevěří tomu, že by to mohl přežít. Nakonec se družina rozdělí a dva lidé – prohnaný Fitzgerald a Jim, nejmladší člen družiny – se o nebožáka mají postarat a případně ho pohřbít, až naposledy vydechne. To nedopadne tak úplně podle plánu. Zmrzačený Hugh se na lesní mýtině brzy ocitne zcela sám a bez veškeré výbavy. Nicméně se rozhodne pomstít. A tak se s jedinou břitvou, několika provázky a svým zpustošeným tělem vydává na velmi dlouhou cestu pustinou.
Už sama obálka oznamuje, že před sebou máme román nezdolné vůle. Klidně se pod to podepíšu. Téměř celá první polovina knihy popisuje, jak se hlavní postava plazí nebo pokulhává nespoutanou přírodou, kde ji může zabít naprosto cokoliv. Několikrát zcela nepochopitelně zázrakem vyvázne z nejrůznějších nebezpečí – ať už jde o ta lidská, nebo ta zvířecí. Nudit se tedy rozhodně nebudete. Dějový spád navíc o poznání zefektivňuje způsob, jakým jsou rozdělené kapitoly. V každé z nich totiž převracíme další list v kalendáři, týden za týdnem, měsíc po měsíci, je to jakýsi chronologický rámec. Popisy jsou tak realistické, že sami ucítíte, jak se vám napíná podrápaná kůže na zádech, nebo jak vám mrznou ruce i nohy. Mrazivé, dechberoucí, umocněné vědomím, že jde z větší části o dílo podle skutečné události.
Sníh se přízraku nalepil na tělo a obalil ho námrazou. V zacuchaných vousech mu visely kusy ledu, další trčely jako dýky z vlněné čapky. Jako by ho stvořila sama zima – nebýt rudých jizev, které mu křižovaly obličej, nebýt těch pronikavých očí bodajících jako rozžhavená ocel.
Viděli jste film? Nenechte se odradit od knižního zpracování! Ačkoliv filmová adaptace nepochybně nepostrádá své kvality, v mnoha oblastech se značně liší. Možná v knize občas ztratíte pojem o tom, kde se vlastně nacházíte a které z těch indiánských kmenů jsou hodné a které zlé, ale to se tak v divočině občas stane. Nakonec, tím nejdůležitějším a nejsilnějším motivem je neskutečné lidské odhodlání a vůle k životu. Opravdu moc mě těší, že jsem měla tu čest si něco takového přečíst, protože věrnější zpracování tohoto náročného tématu bych hledala asi špatně.
Zdroj: stripkypribehu.blogspot.cz“... celý text
— Rinoa18
„Kniha Michaela Punkeho je fascinující studií lidské vůle a odolnosti. Pro mě, jako pro diváka, který filmového Revenanta viděl několikrát, byla četba nesmírně osvěžujícím zážitkem. I když film Alejandra Iñárritu miluju pro jeho vizuální poezii, kniha mi nabídla střízlivost a uvěřitelnost. Zatímco film se soustředí na emoce a duchovno, kniha dává mnohem větší prostor řemeslu lovců kožešin a politice tehdejšího „Divokého západu“. V knize nenajdete Glassova syna (který byl pro film vymyšlen, aby dodal postavě emocionální náboj). Glassův hněv v knize pramení z čisté zrady – z toho, že ho druzi okradli o jeho vybavení (zejména pušku), což se v té době rovnalo rozsudku smrti.
Rozdílný závěr pro mě byl trošku šokem, ale v kontextu knihy dává dokonalý smysl. Zatímco film vrcholí brutálním a osudovým fyzickým střetem, Punkeho zakončení je mnohem více o vnitřním smíření a absurditě pomsty. Ukazuje, že život prostě proudí dál jako řeka a spravedlnost má někdy velmi nečekanou, méně „akční“ podobu.“... celý text
— bgdm
„Kniha zaujala od začiatku a vlastne prvá polovica knihy ma aj viac bavila. Koniec knihy možno trochu sklamal.“
— Mayami
„Knížky do uší mi víc než občas zprostředkovávají příběhy a témata, do kterých bych se jen tak nepustila.
Zmrtvýchvstání byla jedna z nich; americká divočina první půlky 19. století není úplně moje parketa.
Jenže to nebyla pouhá westernová dobrodružka, i když “dobrodružné”(což je trochu kulhavá charakteristika) to bylo náramně.
Autor vychází z reálných okolností, které proplétá s fikcí, základ je ale v mnohém civilnější, pravdivější, - a tentokrát ani náhodou barvotiskově hrdinský.
Trochu mě zarazil konec, zdál se mi jaksi useknutý a málem jsem se začala ohlížet, co jsem kde přeskočila.
Z omylu mě vyvedl zajímavý dovětek, kde autor pro čtenáře upřesňuje hranici mezi doloženou historií a fikcí, a také zmiňuje podrobněji osudy skutečných postav, které jsou předobrazem aktérů příběhu.“... celý text
— milary
Vypněte si reklamy na Databázi
Za 99 Kč vám vypneme všechny reklamní bannery na CELÝ ROK:
Nebo se staňte členem DK Premium a využijte Databázi naplno - více o DK Premium

