Markéta Schneiderová
česká, 1961
Populární knihy
Nové komentáře u autorových knih
U nás na skládce
„Příjemné překvapení. Příběh ze "sociálně vyloučené lokality" mne zaujal, působí svěže, neotřele, v podstatně je tragický, ale ne smutný.
I výhrady by se našly - předně: některé rozumářské úvahy 15-leté vypravěčky vyznívají nepřiměřené jejímu věku, pak je v textu několik logických chybek a navíc - minimálně na dvou místech patrně došlo ke krácení původního textu, zřejmě se něco vypustilo a další text pak nebyl správně, logicky navázán.
Když si však uvědomím, že je to autorčin "samizdat", tak musím konstatovat, že spisovatelka - asi z nouze, pro nezájem oficiálních vydavatelstev - si sama vydala knihu, která o dlouhé míle předčí většinu soudobé české tvorby vydávané i renomovanými vydavateli. Netuctový příběh vhodně doplňuje opravdu netuctová, invenční obálka.“... celý text
— Koka
U nás ve vile
„Srovnání s prvním dílem mě naplnilo mírným pesimismem - spisovatelská lehkost Aniččina života se v pokračování příběhu nezopakovala. Jako by se smrtí její mámy všechno zásadně změnilo - místa, lidé, vztahy. Přečteno, ale rozhodně nezaujalo a nenadchlo. Asi bych doporučila jen první část - o nic nepřijdete a zažijete skvělý příběh tam, kde jste ho nečekali: obálkou počínaje a vyprávěním talentované skoromaturantky konče.“... celý text
— broskev28
U nás na skládce
„Celá ta knížečka je moc povedená, milá, vtipná, k zamyšlení, prostě má všechno, co má mít. Nevím, jestli je autobiografická, působí opravdově. Vypravěčka, dospívající holka s vlastními názory a postřehy, mě bavila jako už dlouho nikdo a přitom nejde o "dělání humoru" za každou cenu, vypráví, co bylo a co je a pokud padne nějaké drsnější slovo, je na místě. Prostředí, lidé (je jich jen několik) a jejich příhody jsou dobře vykreslené a celkem překvapivé - a to mám ráda. Tak to plyne až ke konci, který jsem si záměrně oddalovala. Je to zajímavý pohled na to, jak se dá také žít a na čem v životě nejvíc záleží. Knížku mám díky bazaru na DK.“... celý text
— magnolia
U nás na skládce
„Poprvé jsem přečetla knihu, která má v tiráži slova "vydáno nákladem vlastním", a přesto (nebo možná právě proto) stála za to.
Nejprve mě vzala novinová obálka, o které píše tak zajímavě ssyyllvvaa - opravdu perfektní; autor Jaroslav Kučera měl skvělý nápad. Obsazení příběhu: v podstatě komorní záležitost, dvě ženy a dva muži. Jejich překvapivé vzájemné vztahy, dokonalá znalost povahy toho druhého, přijetí jeho problémů, uznání jeho schopností.
Jazykové uchopení vyprávění - rozhodně ne spisovná čeština, ale ani vulgarismy, prostě příjemný, situaci i prostředí odpovídající styl (i když bych měla výhrady třeba k použití výrazů typu "strhneš si típek, zapadl mezi místní buráky"). Čtivé, výstižné, občas krutě realistické podání, jakýsi deník inteligentní talentované šestnáctky.
"Dostala jsem prášky proti bažení," naklonila se ke mně co nejblíž, jako by mi sdělovala nějakou supertajnou informaci. "Dneska už se ví, že to člověk sám nepřekoná."
Napadlo mě, jak by bylo krásný, kdyby se lidem dalo zarazit bažení po nebezpečnejch a špatnejch věcech. Nebyly by války, nikdo by nežárlil a nezáviděl. Všechno zlo na světě je způsobený nepřiměřeným bažením.
P.S. Místo 4 hvězd se mi v hodnocení objevil odpad! - předpokládám, že to je takový žertík, už vzhledem k názvu knihy . . .“... celý text
— broskev28
U nás ve vile
„Stejně lehkou rukou psané volné pokračování U nás na skládce. Tentokrát ovšem v er formě - a s odstupem tří let.
Anča zůstala žít se svými chlapy, ze skládky se nicméně nedobrovolně přesunuli do paneláku. Teď navíc zjišťuje, že vůbec není na celým světě sama, že má ve skutečnosti babičku, tetu a strýce a ti mají onu v názvu avizovanou vilu.
Z nějakého, pro mě nepochopitelného, důvodu se Anča po maturitě přesouvá od chlapů do vily a zapojuje se do fungování rodiny, o níž neměla celý život ani ponětí.
Je tu pár výstupů s kluky, pár výstupů s babičkou-ležákem, s nešťastnou tetičkou i prapodivným podnájemníkem.
Kouzlo prvního dílu se pro mě ve druhém tak trochu vytratilo, oceňovaná civilnost v náznacích zůstala, ale už se tu vyrojilo na můj vkus příliš mnoho aha a ale a cože momentů, stejně jako náhod a překotných řešení.
Co zůstalo je nesmírně sympatický styl psaní, vyprávěcí styl, který plyne jako ten potok, nenuceně, samovolně, plynule... a vy do něj uhranutě koukáte a nemůžete odtrhnout oči, protože i když to nejsou žádné Niagarské vodopády, je v něm cosi magnetizujícího.
Škoda, že tím jsem zásobu autorčiných děl vyčerpala. Ráda bych se nechala upoutávat dál...“... celý text
— Jizi
Markéta Schneiderová - knihy
| 2012 |
 U nás ve vile |
| 2010 |  U nás na skládce |
Žánry autora
Štítky z knih
Schneiderová je 0x v oblíbených.