Nové komentáře u knih Lukáše Onderčanina
„Ve škole jsme se o Interhelpu neučili a přitom jde o tak velký příběh. Příběh o tom, jak nadšená výprava zmanipulovaných snílků za růžovou budoucností skončila velice temně.
Bohužel, dějiny se opakují, a tak v osudech členů družstva můžeme najít určité paralely s dneškem, s nespokojeností některých s životem v kapitalismu a s pomrkaváním směrem k východu. Připomínám, že tehdy ten příběh opravdu neměl dobrý konec.
Čtivosti rozhodně přispívá členění do kratších kapitol a intermezza fotek a úryvků ze zdrojů, Interhelpo pak přede mnou ožívalo jako by to byl seriál. Trochu mi přišlo nevyvážené, že zatímco okolnosti založení Interhelpa jsou velmi detailně popsány, tak konec je oproti tomu spíš jen letmý přehled o tom, kdo skončil v gulagu, kdo na popravišti a kdo se ještě stihl vrátit. Možná to ale byl záměr, nevím.“... celý text
— Borboleta
„Po delší době kniha, která mě opravdu zaujala. Pozoruhodná epizoda z naší historie, pohnuté lidské osudy, čtivě napsáno.“
— holomex
„Další skvělá kniha v této edici. Krásná sonda do idealismu, naivity, která je jak tvůrčí, tak i destruktivní.“
— bob0985
„Kniha podle anotace více slibovala než nakonec poskytla. Zvláště, když jsem si hned poté přečetl knihu českého autora Jaromíra Marka Interhelpo.
Celou historii komunistického šílenství s vysláním dobrovolníků pomáhat „budovat komunismus“ popisuje v počátcích autor ještě celkem dobře, s dostatkem odvolávek na dobové dokumenty i uvedením názorů stoupenců i odpůrců celého projektu. Včetně popisu některých (dosti pochybných) komunistických individuí, které se v tom angažovaly.
Mnohem horší je to při líčení historie už v zemi zaslíbené. Málo dokumentů? I dnes nějaký strach či nechuť autora se zabývat těmi nejhoršími stránkami celé historie? Proč to pak sepisoval?
Zcela totiž chybí informace, jak družstvo mohlo hospodařit ve stále více se utahujícím „sovětském“ hospodářském systému (dodavatelsko-odběratelské vztahy, politický nátlak na personální obsazení funkcí atd.), místo toho je zde jen jakýsi výčet „úspěchů“ družstva – skoro jako do Rudého práva. O politickém stalinistickém teroru je první zmínka na str.385 a nějaké další nformace o Velkém teroru jsou snad ve dvou následujících kapitolách, na celkem asi 20 stránkách z více než 400. Přesto, že tato „epizoda“ zabírá vlastně polovinu celé doby existence experimentu, a doplatilo na ni svými životy několik set Čechů a Slováků, žijících v SSSR, včetně mnohých českých a slovenských nadšených budovatelé komunismu. V tom je kniha Jaromíra Marka na stejné téma nejen mnohem zajímavější, ale hlavně objektivnější a kompletnější. To, co Onderčanin pomíjí, možná zamlčuje, je u Marka celkem slušně popsáno.“... celý text
— Arminus
„Dozvěděla jsem se zase něco nového o českých exulantech. Co se někomu zdá jako dokonalý ráj, je pro jiného peklo. Je to určitě podnětný text, kterému ale chybí dějovost, napětí, prostě to, co vás nutí knihu otevírat, to, kvůli čemu se na ni těšíte. Do četby téhle knihy jsem se musela nutit, ale nelituju toho času, který jsem nad ní strávila, protože jsem se dozvěděla spousty nových informací.“... celý text
— SueD
