Konstantin Sergejevič Badigin

ruská, 1910 - 1984

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 5 knih
Dobyvatelé ledových moří
Dobyvatelé ledových moří
Trosečníci na Grumantu
Trosečníci na Grumantu
Plavba na Modrém tuleni
Plavba na Modrém tuleni
Tri zimy medzi kryhami Arktídy
Tri zimy medzi kryhami Arktídy

Nové komentáře u autorových knih

Dobyvatelé ledových moří Dobyvatelé ledových moří

„Z těch ruských KODovek, které do nás komunisti cpali, tato patří spíše k těm lepším. Zajímavá především svým prostředím (středověký Novgorod počátku 15. století). Ale samozřejmě prosáknutá, jako veškerá ruská literatura, sovětská i nesovětská, rusáctvím. Křižáky u Grunwaldu porazili Poláci, Litevci a RUSOVÉ, ze západu přichází jenom zlo a špatnost, zato jas a dobro jedině z východu, zde konkrétně z Moskvy. Což je černohumorně paradoxní, protože jestli někdo přinesl zkázu Velkému Novgorodu, spolu se Pskovem jedinému zárodku demokracie, který se kdy v ruských zemích vyskytl, tak to byli právě vládcové Moskvy. Nejprve ten, co si jej podrobil (Ivan III.?, nejsem si jist), a definitivně poté vraždící maniak Ivan IV., v západních jazycích obdařený přiléhavým přízviskem Hrozný (ruský originál Groznyj ovšem zvráceně znamená Velkolepý). Jinak dále samozřejmě Matička Rus, vlast, ruská duše, lid, bla bla. Nic nového. Poněkud troufale překvapivé bylo v úvodu knihy naznačení, že Rusové objevili Ameriku, když autor popisuje, jak bělomořští plavci směrem na východ za Obem minuli ústí dalších pěti velkých sibiřských řek a pak přepluli moře do protější země, kde zase rostly stromy... Nepřekvapivé pro toho, kdo četl stalinistické Vyprávění o ruských vynálezcích a objevitelích (úplně všechno vymysleli Rusové a Západ to ukradl)... Rád bych si o Novgorodu zase něco přečetl, ale ruské autory propříště vynechám, nemá to smysl. Rus, to není země, stát, či národ, to je diagnóza.“... celý text
— MilanBrabec

Dobyvatelé ledových moří Dobyvatelé ledových moří

„Velmi silné tři hvězdičky, možná i čtyři by se daly dát. Je to dobrodružná kniha. Žánr, jak skupina hrdinů bez bázně a hany putuje někam za ušlechtilým cílem, a v tom se jim snaží bránit všelijací syčáci, zlosyni a zrádci. Knížka mi připomínala romány Eduarda Štorcha, hlavně se mi vybavil Hrdina Nik. Trochu připomíná i verneovky. Ze začátku čtení komplikuje velké množství postav a málo vysvětlené reálie. Ale později, když už jde o plavbu a o osudy paralelních výprav putujících po souši se už děj zpřehledňuje. Knížce citelně chybí mapa, protože bez ní máme geograficky mlhavou představu, jak vlastně výpravy putovaly. A ilustrace by také mohly být lepší. Přeci jenom, dobrodružná knížka určená pravděpodobně pro mládež by si zasloužila lepší obrázky.“... celý text
— Laaca

Tři roky v Arktidě Tři roky v Arktidě

„Podařilo se mi sehnat staré zažloutlé vydání této knihy, které vypadá, jak kdyby ty tři roky strávilo v Arktidě na palubě Sedova a přitom několikrát spadlo do sněhu a provlhlo. Do knížky jsem se krásně začetl, pak jsem se začal ztrácet, kdo na které lodi vlastně pluje, kde je Badigin kapitánem. Až po několika desítkách stránek jsem zjistil, že autor se stal kapitánem Sedova až v průběhu expedice. První čtvrtina knihy mě docela bavila. Krásy Arktidy byly poznat na dálku i u nás v Brně, kde po sněhu moc není ani nyní v zimě památky. Atmosféra polární noci byla krásně vylíčena. Nezbytná adorace Stalina a celého SSSR tak nějak patřila k té době. Ve chvíli, kdy se zamrzlé lodi od sebe oddělí a patnáct námořníků ze Sedova zůstává na driftující lodi samotných, přichází ale nuda a stereotyp. Badigin se vyživá v nejnudnějších popisech stavu zásob, toho kdo co řekl, kdy odklízeli sníh apod. Začal jsem se ztrácet ve jménech. Někdy byl někdo popsán, pak se padesát stran neobjevil a najednou jen tak mimochodem zmíněn otčestvem a nebo příjmením. Ve chvíli, kdy ledoborec Stalin měl před sebou posledních několik mil ledu, měl jsem před sebou několik posledních desítek stran a těšil jsem se na jeho dočtení snad více než Sedovci na svou záchranu. Bohužel vyčpělá nuda a asi se ke knize už nikdy nevrátím.“... celý text
— Adapa

Dobyvatelé ledových moří Dobyvatelé ledových moří

„V podstatě souhlasím se vším, co je napsáno v předchozích komentářích této knížky. Badigin píše zdlouhavě, dost často odbíhá od tématu a dost se tam projevuje doba, kdy román psal. Díky tomu obyčejní Novgoroďané jsou nejčestnější a mají ty nejlepší úmysly, šlechtici a kupci jsou zkažení a myslí jen na sebe, na německých rytířích a na Hanze není v románu snad jediná dobrá vlastnost… Je to zajímavě vybrané téma. Mezi řádky je poznat, že Badigin sám byl kapitán na lodi a plavil se Arktidou. Badigin velmi dobře vylíčil život v Novgorodu, kraje kolem Ledového moře. Ale přitom to vše píše tak stroze, používá zbytečně krátké strohé věty. Intrikaření hanzy, bojarů a vnitřní rozpolcenost vladyky Novgorodu mi tak něčím připomínali Nepřítele z Atlantidy nebo Faraonova písaře od Pludka.“... celý text
— Adapa

Dobyvatelé ledových moří Dobyvatelé ledových moří

„Moc mne to nebavilo a dočetl jsem to spíš ze zvědavosti. Takový chaotický děj s mnoha odbočkami, spousta postav, ve kterých se čtenář neorientuje. Celkem hezká je ale středověká atmosféra severského života, Novgorodu, hansy, pohané vs. křesťané, obchodu a pod. Kniha na mne působila, jakoby to bylo nějaké zkrácené vydání mnohem delšího románu, protože některé události jsou prostě jen tak načrtnuty, až je to škoda. Je dobré si také uvědomit, že kniha byla psaná ve stalinistickém rusku.“... celý text
— elcapitano

Přejít na knížky autora