Kateřina Burianová
česká, 1946
Populární knihy
Nové komentáře u autorových knih
V tichu
„Musím se přiznat, že mě celkově knížka zklamala. Některé stránky jsou prázdné bez básně, nevím, jaký přesný účel to má, prostě očíslovaná prázdná stránka (báseň je obecně vždy jen na pár řádků). Dalším rozčarováním byl grafický doprovod, tištěné je to na méně kvalitním papíře a reprodukce jsou černobílé. Údajně má jít o dílo Tomáše Rafla, zkoušel jsem si jeho obrazy/grafiku googlit a moc se to jeho dílu nepodobá. Vlastní básně se mi také do vkusu moc netrefily, možná jednu na ukázku:
Už nemám syna
je to tak
a člověk není
jen tak tak
má rád a zase nemá
jenom ten pejsek – tváře němá
se tulí, radost podívat“... celý text
— xulij01
Křehké otázky
„Mám knihy paní Maléřové strašně ráda. Kdysi jsem narazila na titul Příběhy z tribuny, a protože se v tomto prostředí mohu více či méně pohybovat, neváhala jsem. Rychle následovaly další knihy, ať už Jak potkat děti nebo Život je kulatý a další. Všechny jsou psány s nesmírným pochopení, bez odsouzení jakýchkoli rozhodnutí nebo činů, je z nich cítit velká láska(vost)... Lepší komentář než ten předchozí od "milamarus" asi ani napsat nelze...“... celý text
— Mufka
Křehké otázky
„Malá velká kniha. Pro mě přitažlivá tím, že informace jenom odkrývá. Nevystavuje je. Nenutí odpovídajícího k dlouhé odpovědi, k vysvětlování, netlačí ho do kouta, do bolesti. // Kniha, v níž je znát onen dar důvěry mezi oběma stranami. Dar docela obyčejného vzájemného porozumění. // Pět hvězd!
----------------------------------------------------------
ÚRYVEK:
(…) Josef Somr je chlap. Když stiskne, tak stiskne, když obejme, tak obejme. Moje maličká dcerka ho při prvním náhodném setkání pohladila po tváři a dala mu pusu. Pak si ho dlouze zálibně prohlížela. Byl dojatý a ubezpečoval mne, že jsem šťastná. Pohnutí v jeho očích jsem zažila ještě jednou. Dala jsem mu číst svůj text. Četl bez hnutí. Dočetl, uhnul očima, ve kterých jsem cítila slzy, souhlasně pokýval hlavou a spěšně odešel. Chtěla jsem mu říct, že ho mám ráda. Bylo pozdě. On se však najednou otočil: ,,Děkuju, mám vás rád, vždyť víte.“ Krásněji to řekne vždycky ten, kdo promluví první. (…)“... celý text
— milamarus
Kateřina Burianová - knihy
| 1998 |
 V tichu |
| 1999 |  Křehké otázky |
Žánry autora
Poezie Biografie a memoáry Obrazové publikace
Štítky z knih
rozhovory fotografie herci černobílé fotografie
Burianová je 0x v oblíbených.