Jérôme Bonnetto

Nové komentáře u autorových knih

Jistota skal

„motiv "jiného", odlišujícího se, cizáka, který není nevítán v uzavřené komunitě domorodců, nenávist a vina nevšedně podaná v lyrických obrazech po celou dobu četby jsem se nedokázal zbavit vtíravého srovnávání s Čapkovým Hordubalem“... celý text
— los

Jistota skal

„Jérõme Bonnetto - Jistota skal Ségurian je svérázná horská vesnice se čtyřmi sty obyvateli, která žije podle vlastních pravidel a tradic. Do této vesnice se stěhuje Guillaume. Doufá, že zde nalezne svůj vysněný způsob života. Zakládá si ovčín a stává se pastýřem podle starých způsobů. Toto se ovšem nelíbí obyvatelům vesnice, pro které je Guillaumův příchod narušením jejich zážitých pořádků. Mezi obyvatelemi vesnice a Guillaumem se rozhořívá konflikt, který postupně eskaluje. Guillaumo je dobrácký člověk, ochotný kompromisu. Jeho styl života obyvatele Ségurianu neomezuje. I přes to je vnímán jako nový element, který jen svojí přítomností a svérázným přístupem narušuje zaběhnutý řád věcí. Obyvatelé Ségurianu se bojí, že se jejich životy změní už jen tím, že mezi nimi bydlí člověk, který žije jiným způsobem a odmítají to přijmout. Kniha takto poukazuje na strach ze změn, jehož příčinou je primárně neopodstatněný strach z nového a neznámého. Toto téma má velký přesah a je možné ho aplikovat na mnoho současných problémů. Kniha také ukazuje eskalaci konfliktu, který postupně přerůstá do absurdních rovin, ze kterých není úniku. Je lepší se bránit i za cenu eskalace, nebo sklonit hlavu, přiznat porážku a nejistě doufat, že tím bude vše ukončeno? Styl knihy je silně poetický a využívá velké množství dobře pochopitelné symboliky a metafor. V mnohém mi připomněl knihy od Jóna Kalmana Stefánssona. Oproti jeho knihám je styl "Jistoty skal" bohužel méně zdařilý. Dokáže nabídnout krásné, poetické momenty. Zároveň má ale i slabší místa, na kterých text trochu drhne. Především některé metafory působí, jako by byly do textu přidány vyloženě na sílu a ruší příjemný zážitek z četby. Kniha se také snaží budovat napětí, což se jí v mém případě tolik nepodařilo. Vývoj události je totiž vzhledem k tématu snadno odhadnutelný. Nechci ale vyznít moc kriticky. V knize určitě převažují dobré momenty. "Jistota skal" je fajn jednohubka, která se příjemně četla a hodnotím ji jako nadprůměrnou knížku. Bude se líbit čtenářům, kteří mají v oblibě poetickou četbu, kombinující přírodu, lidské osudy a silné téma. Jen je potřeba počítat s nějakými nedokonalostmi. Hodnocení 3,5/4“... celý text
— JakeTheDog

Jistota skal

„Silné, hutné, ponuré až tíživé. Precizní popisy prostředí i událostí. Navzdory rozsahu se autorovi také výjimečně lehce podařilo vykreslit celkovou atmosféru a zejména psychologii postav. Tenhle příběh zasáhne a opravdu stojí za přečtení.“... celý text
— LadyAnn

Jistota skal

„Tak tohle je čtenářská lahůdka. Přesně ten typ novel nebo spíš kratších románů, co mám rád. Dějiště a hlavní postavy jsou uvedeny na pár stránkách a pak už jen tíživá a dusná atmosféra, stále se vracející rituály a v tom všem hlavní postavy propadající se do svých nočních můr vyvolaných záští a nenávistí. Ve své podstatě je to vlastně klasická tragédie se vším všudy. Ale takhle dobrých tragédií jsem zas tolik nečetl, tak dobře odvyprávěných, a s ponorem do zjitřené psychiky hlavních postav. Skvělé je vystižena ta dualita dvou hlavních postav Guilloma a Josepha. Na nich je asi nejlépe vidět, že nenávist a hněv je jako nějaká nemoc, kterou když jeden nechá rozbujet, tak se jí lze jen těžko zbavit bez tragických důsledků. Dalo by se ději třeba vytknout, proč se hlavní postava víc neobrací ve svém boji na úřady a obecně na právo. Ale o to autorovi nešlo, jedná se o to ukázat jedince vrženého do uzavřeného prostoru vesnice, která má svou vlastní představu o zákonech a právu. Doporučuji.“... celý text
— puml

Přejít na knížky autora