Jean-Philippe Blondel

Nové komentáře u autorových knih

Vlak v 6:41

„,,Všechno rychle utíká, a přesto je to po sedmadvaceti letech pořád tady." Stačí jenom nastoupit do jednoho vlaku v ten správný okamžik. ,,... podíváme se na sebe, poznáme se, těla ožijí, cesty naberou nový směr." Jsou všechna setkání v našem životě náhodná? Konečně dočteno! Ale dalo to fušku. Stále jsem se ztrácela v nekonečných úvahách o životě, mnohdy deprese, hodně komplikované, jako život sám. Nakonec takové klišé. Přesto jsem si nic jiného nepřála. P.S.: Káva určitě byla lahoda sama...“... celý text
— evelýny

Vlak v 6:41

„Zaujal mě námět a obálka knihy, proto jsem ji přihodila do nákupního košíku. Příběh je podle mě jen takový povrchní. Škoda, že není nakonec trochu víc zlomový. Možná je to tím, že autorem knihy je muž. Jinak super oddechovka na dovču. Žádnou hloubku bych v tom nehledala. Lehce se dotýká běžných starostí středního věku.“... celý text
— maca_t

Vlak v 6:41

„Pokud si myslíte, že žijete úspěšný život, nebo jeho pravý opak, zkuste nahlédnout do této knihy. Předem upozorňuji, že text zapůsobí, jako byste si právě nasadili virtuální realitu. Sledujete komorní drama dvou lidí, nahlížíte do jejich osudů, chvíli jste mužem, hned zase ženou. Jemné předivo dějů vás vtahuje do sítě zármutku a vy si můžete ke všem obrazům přidat i svůj nedokončený portrét. Přesto jste stále s Philippem a Cécile. Prožíváte, hledáte a mícháte jejich kartami. Upozorňuji, že závěr je mírně patetický, až filmově naivní... Ale nemohl by život takový ve skutečnosti být? Velmi naléhavý a čistý román. Lidskost v první osobě jednotného čísla. Slova vyvolávající úzkost a zároveň probouzející lásku. Dar umět psát (i jako překladatel) je zázrak. Vážit si takových spisovatelů je povinností každého z nás...“... celý text
— ZÓNA

Vlak v 6:41

„Poměrně krátká kniha psaná z pohledu dvou lidí. Dva cestující, v minulosti 4 měsíce milenci, nastoupí do stejného vlaku. Neviděli se 27 let. V příběhu není klasická zápletka, ale vyprávění se střídá mezi ženou a mužem, kteří se vrací vnitřními monology do minulosti. Musím říct, že takovýhle typ knížek úplně běžně nečtu, ale překvapivě mě to moc bavilo. Přestože příběh vlastně nemá tu zápletku, tak autor napíná čtenáře tím, jestli na sebe cestující nakonec promluví nebo ne. Čekala jsem několik různých scénářů konce, ale i přesto mě autorův překvapil. Knížka se dá přečíst za 2-3 dny, takže jako taková oddechovka super.“... celý text
— kris.docekalova

Vlak v 6:41

„Děkuju za komentáře 666 a především Anna 13 - přesně tentýž pocit jsem měla já. Hned první "dámská" kapitolka mě dostala: děti odrostlé, rodiče se naopak do věku (nebo spíš nálad a chování) dětí dostávají. A potvrzuju, u téhle knihy nejvíc záleží na tom, kdy a v jakém stadiu svého života ji čtete. "Zajímalo by mě, zda existují lidé, kteří se umí postarat o své rodiče, když zestárnou. Když jsou staří, ale ještě ne nemohoucí. Staří a zesláblí. Staří a zranitelní." Tohle jsem četla, když jsem seděla ve vlaku a jela za svým osamělým starým tátou, který už jako by ani nebyl tím, koho jsem kdysi znala a od dětství milovala. Takže pro mě velmi silná kniha. Určitě ne dokonalá, ale v mém věku mě nutí k zamyšlení, k bilancování a k úvahám typu co by bylo jinak, kdyby . . . "Nikdo nám také neřekl, že to nejtvrdší nebudou rozchody, ale úpadek. Odlupování vztahů, životů, chutí, těl, tužeb. Až k jakémusi bahništi, kde už se nedá poznat, co vlastně máme rádi. A co nenávidíme. Není to tak nepříjemný stav, jak by se mohlo zdát. Je to jen ochablost. Se skvrnami rozptýleného světla." P.S. A rozhodně nesouhlasím s tvrzením New York Times na zadní straně přebalu - vtipný příběh si představuju úplně jinak!“... celý text
— broskev28

Přejít na knížky autora