Elizabeth Engstrom

Nová kniha

Když nás temnota miluje - Elizabeth Engstrom

Sbírka dvou novel, které v sobě spojují krásu a hrůzu skryté za zdánlivou jednoduchostí života na malém městě. Když nás temnota miluje Sally Ann je mladá fa... detail knihy

Nové komentáře u autorových knih

Když nás temnota miluje

„Po dlouhé době vlastně nevím, jak začít recenzi. Jak mám popsat něco nového, znepokojivého, divného? Kniha Když nás temnota miluje obsahuje dvě povídky: KDYŽ NÁS TEMNOTA MILUJE - Sally Ann je mladá, krásná a čerstvě vdaná dívka. Při jednom namáhavém dni na poli se ale najednou ne tak úplně vlastní vinou ocitne v podzemí, odkud nemá šanci se dostat. A vážení, budu sprostá. Já bych se posrala strachy. Najednou je obklopena všeobjímající temnotou, chladem a čímsi neznámým, co číhá v jezírku. A tak začne utíkat, klopýtat a živořit jako ten nejbídnější červ.... V téhle novelce hoďte racionalitu za hlavu. Jakmile začnete přemýšlet nad fyziologií člověka a uvěřitelností, prohráli jste. Tenhle příběh mě nevyděsil svojí brutalitou, ale plížícím se nepříjemným pocitem, husí kůže byla součástí prožitku při čtení a po dočtení jsem bádala nad vlastními pocity a přemýšlela, co ještě můžu v knihách objevit? KRÁSA JE... - tahle novelka mi zabodla ne střep, ale rovnou kůl do srdce. Martha je prostoduchá, až dementní starší ženština, která má místo nosu stejné prázdno, jako v hlavě. V příběhu se působivě prolíná minulost její matky a přítomnost Marthy. Nadpřirozeno je zde sekundární a spíše než na něj se povídka zaměřuje na psychologii postav, emocionální nálož potěší každého, kdo se rád nimrá v lidské duši a pozoruje boj s vnitřními démony... Příběhy nemohou být rozdílnější, přesto je cosi spojuje. Jednak je to trasngenerační přenos, kdy děti trpí za skutky svých rodičů a potom konec - oba konce jsou rozhodně nečekané, absurdní a podtrhnou prapodivné pocity z knihy, které ale nejsem s to jasně definovat. Takže zkrátka 5/5* a velké doporučení, protože něco málo už jsem přečetla, ale tento knižní zážitek byl něco nového a neotřelého. Děkuji nakladatelství Goldendog a za poskytnutí knihy.“... celý text
— PosPol

Když nás temnota miluje

„No teda. Jako OK, asi si dokážu představit, že někoho odkojeného žánrovým mainstreamem tohle horrorově zklame. Jako úvodní svazek edice US old school horroru však skvělá ukázka žánrové pestrosti a toho, co všechno dokáže horror pojmout a obsáhnout. Jako horror to možná každému do gusta nesedne, ale jako příběhy jsou obě novely naprosto parádní. Titulní KDYŽ NÁS TEMNOTA MILUJE je patrně to nejdivnější, co jsem dosud četl. V tom pozitivním smyslu. Je to neobyčejně znepokojivé, místy až surrealistické, psychologicky temné, prostě divné. Až z toho fakt mrazí. Jestli na něco opravdu sedí poslední dobou dost často používané označení weird fiction, tak podle mě přesně na tohle. Druhý příběh postarší Marthy KRÁSA JE mě až dojal. To střídání historie a současnosti je hodně funkční a působivé a to plíživé mrazení, o němž víte, že pobíhá kolem vás a jen čekáte, kdy už vám znenadání sáhne na krk. Tohle je prostě krása. Už ta hezká obálka. A k tomu dva skvělé příběhy.“... celý text
— eraserhead

Když nás temnota miluje

„Musím přiznat, že na knihy z edice „Old School Horror“ jsem se navzdory zvyklostem těšil. Mou hlavní obavou bylo, abych neměl nepřiměřená očekávání, která dovedou sebelepší dojem zhatit - a musím říct, že je to přesně takové, jak jsem doufal. A to i přesto, že z první a kratší ze dvou novel v tomto svazku jsem byl mírně rozpačitý. Příběh Když nás temnota miluje o čerstvě vznikající rase hlubinných troglodytů v sobě měl onu jemnou temnotu, kterou mám rád. Na druhou stranu je u této krátké novely potřeba trochu vypnout a nepřemýšlet příliš do hloubky; jakmile začnete uvažovat o fyziologii těla, fungování mozku či ekosystému podzemí, narazíte s logikou na zeď. Příběh tak drží na úrovni vykreslení charakterů, jejich vzájemné vztahy a samotná zápletka. Oproti tomu následující novela Krása je... mi připadala v jistém smyslu jako opak předchozího. Děj vnímám jako komplexně prokreslený, byť mi trvalo pár kapitol, než jsem na děj dokázal zcela naskočit. Prim zde hraje psychika, sociální vztahy a evoluce postav. Už v předchozím příběhu se ukázalo, že v těchto ohledech je autorka poměrně silná a jelikož zde není nepřirozený prvek tak viditelný, tyto klady vyniknou o to víc. Jediná má zásadnější výtka tak spočívá v závěru, který sice není špatný, ale přece jen z těch slabších. I tak jde o krásný a smutný příběh, který mě na několika místech až dojal. Oba příběhy spojuje téma „generačního horroru“, kde volby či chyby rodičů vedou ke konsekvencím plynoucím zejména pro jejich potomky. Nečekejte nic extra explicitního, spíše bezhlesý výkřik duše. Děj se může občas zdát naivní; ovšem tato patina k horroru dané doby nejen patří, ale také mu sluší. To ostatně lze cítit i z obálky s brečící rozbitou panenkou, která v sobě nese esenci toho, jak má vzhled horrorové knihy působit (a to je bleděmodrá má nejméně oblíbená barva). Celkově mám z knihy velmi dobrý pocit. Máte-li cit pro onu specifickou horrorovou atmosféru, která zahřeje u srdce - tohle je přesně ono.“... celý text
— Morbidus

Když nás temnota miluje

„Jeden z kandidátov na knihu roka. Když nás temnota miluje od americkej autorky Elizabeth Engstromovej (u nás týmto debutujúcej) je zbierka dvoch noviel resp. poviedok. Resp. prvá je poviedka a druhá novela. Treba dodať, že jednotlivé texty od seba azda ani nemohli byť odlišnejšie. Spoločné majú jediný bod. Zato najdôležitejší: obe sú fantastické. Kúsok č. 1 ma absolútne odrovnal. Je temný a drsne podmanivý. Pripomenul mi štýl Jacka Ketchuma, čo je niečo, na čo sa chce podobať mnoho hororových autorov, ale iba máloktorému sa to podarí dosiahnuť. Z niektorých scén mi nebolo všetko jedno, výprava podmanivá a keď som si predstavil na mieste niektorých postáv sám seba, prišlo mi trochu zle. A to si myslím, že toho po hororovej stránke od detstva a puberty mám už čo-to odčítaného, napozeraného a vari i napísaného. Pozor, nemyslím to tak, že by to bol gore masaker; legendárneho Ketchuma to pripomína skôr realistickým štýlom. Kúsok č. 2 je dlhší a hej, spočiatku mi trvalo, kým mi docvaklo, ako sa veci majú a prečo to spisovateľka vystavala tak, ako to vystavala a nie inak. Niekde od strany 211 ma to ale totálne malo a bol som uveličený, dojatý, otrasený, emočne (a inak) obarený, pohnutý, strhnutý a naplnený. Je o starnutí a umieraní, o tom, ako život rýchlo prebehne ani sa nenazdáme a naše detstvo a puberta plná plánov a veľkolepých snov sa nám javí byť ako život cudzej osoby. Je to o rodičoch, z nich každý sa po svojom vyrovnáva s odlišnosťou svojho dieťaťa a o tom, ako matka vnútorne prežíva vedomie, že raz odíde a dieťa nechá samé na tomto svete, na svete, ktorý je plný krásnych a poetických vecí, ale tiež svinstva a primitívnej ľudskej zloby netrpezlivo vyčkávajúcej na prvú vhodnú príležitosť. Tiež je to o tom, ako na tento svet prichádzame a o tom, ako odchádzame, pretože jedno bez druhého nie je možné. Koniec ma možno jemne sklamal (dlho dopredu som tušil, kto je oná „príšera“), ale i tak pecka. Oba texty sú navyše ladené do povedzme poľnohospodárskej (či skôr proste vidieckej) polohy, čo je vec, ktorá ma fakt baví. Budem dlho spomínať. Ja neviem, ono to asi nie je úplne stopercentne čistých 5*, ale 4* by mi pripadali nefér.“... celý text
— Ivan Kučera

Když nás temnota miluje

„Obe povidky spojuje farmarske prostredi a obe jsou neuveritelne ctive. Precist se daji diky sve poutavosti behem chvilky. Nez, aby vylozene byly hruzostrasne, spise jsou tajemne, ta prvni napriklad i tezko uveritelna, ale obe charakterizuje urcita forma zdeseni/znepokojeni. Jako byste opravdu sledovali americky serial Verte, neverte! A ja ten serial o nadprirozenu s neobycejnou hrou pro divaky zboznovala. Porovnam-li vsak povidky EE mezi sebou asi se mi vice libila ta druha, tam bych klidne tipovala, ze by mohla mit realny zaklad. Zajimavy namet, vyborne prolinani minulosti se “soucasnosti az do samotneho zaveru, kvokzob. Tu prvni bych vsak tipovala na fikci. Doba stravena v podzemi, neznalost prostredi, samotny zaver. Kazdopadne dobova atmosfera a farmarske prostredi z nich doslova cpi, oldiesovky jsou to kazdym coulem.“... celý text
— Janamed

Přejít na knížky autora