David Duke

Přidat do oblíbených Koupit knihy

americká, 1950

Nové komentáře u autorových knih

Moje probuzení Moje probuzení

„Řekl bych, že nejlepší kombinace, co číst po Dukovi, je Černobílý svět Kathryn Stockettové. A včíl přemejšlej, čtenáři.“
— Hobo

Moje probuzení Moje probuzení

„Na férovku a bez ohľadu na ideologiu autora :skvelá kniha. Asi najinteligentnejšie vysvetlenie,,rasistických "a bielo- nacionalistických a,,antisemitských"názorov vôbec. Určite nie brak ako Turnerove denníky. Oveľa kvalitnejšie a menej fanatické ako Mein Kampf ktorý presvedčí len presvedčeného. Lepšie než Bartoš. Duke skutočne pristupuje k svojmu čitateľovi ako k človeku ktorý s ním nemusí hneď súhlasiť a chce len aby sme boli ochotní vypočuť si ARGUMENTY. Argumenty v prospech vecí ktoré pôsobia neuveriteľne.. Každý detail v knižke podkladá štatistikami, faktami.. Veľa som sa z nej dozvedel o dejinách a biológii. Veľa nových vecí človek objaví skoro na každom kroku. O tom ako,, víťazi písali dejiny "druhej svetovej a aj Konfederácie. O tom ako sa v 60 rokoch prekrucovali Jeffersonove citáty aby zneli antirasisticky(dnes to už zasa dokonca ani nestačí a jefferson začína byť tabu). O nenávistných výrokoch proti Ježišovi, kresťanom a nežidom v Talmude.. A neraz musí človek aj súhlasiť. Minimálne je zaújmavý,, druhý pohľad" na koniec rasovej segregácie ktorý zrejme vonkoncom nebol tak ružový ako si bežne myslíme.Na zákazy kníh a na dosť logické argumenty takého Carletona Putnama (ktorého Race and reason som si mimochodom potom tiež na nete našiel a prečítal ).Na černošskú kriminalitu a jej príčiny . Je ťažké tiež neuznať ako rasistickí vedia byť židia a aký majú niektorí vplyv... Problém je skôr aký si z toho urobiť záver a ako to posúdiť. Izraelská lobby v USA je obrovská a desivá - ale to aj iné lobby s inými záujmami (napr.Saudskoarabská a farmaceutická). A pri desegregácii boli aj špinavosti a v rasizme sú voči bielym neraz dvojité štandardy, ale svinstvá čo popáchal KKK a otrokári to určite neprebije.A Duke ich tiež ako inteligentný človek nepopiera (ale bagatelizuje alebo o nich mlčí). Nepochybne má istú schopnosť kriticky myslieť a je fascinujúce sledovať ako postupne k jednotlivým svojim názorom dospel. Ale to neznamená, že má vždy pravdu - a holt človek sa občas aj inteligentný nechá strhnúť jedným smerom a vidí iba jednu perspektívu. Určite ale neľutujem, že som túto knihu čítal a veľa mi dala. Ak chcete počuť raz skutočne inteligentné zdôvodnenie extrémistickej pravice voľte toto.“... celý text
— LordByron

Moje probuzení Moje probuzení

„Memoáry a myšlenky bývalého člena Sněmovny reprezentantů a bývalého vůdce Ku-kux-klanu. Prezentuje zde své názory na politiku, rasovou otázku hlavně ve Spojených státech. Nebojí se říkat své názory na rovinu a pokud toto dílo čtete bez předsudků, musíte mu v mnoha ohledech dát za pravdu. Pochopitelně je to trochu propagandistická kniha, ale pokud to dáte do dnešních souvislostí, tak některé jeho předpovědi se vyplnily. Musím říct, že se mi osobně kniha líbila“... celý text
— n.ezn.amy

Moje probuzení Moje probuzení

„No, víte, rasismus je jen výsledek statistických dat. Někdo si je umí zpracovat, jiný je nepotřebuje k získání názoru a jiný je přímo falšuje. Což koukám kolem dokola, tak těch co ji nepotřebují notně ve světě přibylo ... Kniha je opravdu drsná a také občas dost mimo. Bible to není. Prostě pohled na svět, poněkud extrémní. Samozřejmě, co se děje dnes, je však mnohem šílenější.“... celý text
— Racek213

Moje probuzení Moje probuzení

„Je přirozené, že pokud někdo z mnoha pohnutek tíhne k nenávistné ideologii, která je založena na pseudovědeckých prohlášeních a emocích působících na naše nejhorší pudy a zvráceným způsobem převrácené archetypy, pak vidí příležitost v každém seriózně tvářícím se dílu, kterého se může chytit a dát tak svému myšlení směr, mantinely a "program" a nejlépe to celé zabalit do intelektuálního filozofického hávu okořeněného o trochu domnělého "zdravého rozumu". Problematika černošského obyvatelstva je prakticky založena na tom, že nejrůznější evropské národy násilím odvedly obyvatele Afriky do svých kolonií, kde je spoutali do řetězů, bičovali, dali nálepku hloupých leč užitečných a naložili s nimi tak, jak si mysleli, že s nimi naloženo má být, jelikož otroctví bylo přeci přirozené již ve vyspělé antice a je člověku vlastní, takže není o čem pochybovat. Evoluce lidského myšlení však ukazuje příklon k niterné potřebě po svobodě každé lidské bytosti, ať již má tato svoboda jakoukoli podobu (svoboda pohybu, vyznání, slova, vzdělání, manželství...). Tento přírodní zákon a touhu zakotvenou v archetypalním vnímání světa nelze vytěsnit. Jistě má člověk potřebu ovládat a stejně tak být ovládán, ale i tyto mají své hranice. Odebrání veškerých svobod jedné skupině obyvatel ji z hlediska sociologického i psychologického uvrhne do stavu kulturního úpadku a taková kultura hledá velmi těžko sílu se vzchopit. A za to afroamerickou komunitu velmi obdivuji, že něco takového dokázala (Maya Angelou, Malcolm X, Martin Luther King...). Africká kultura obecně je fascinující a nese mnoho nadčasových prvků a historických reálií, které potvrzují její svébytnost a vyjímečnost (např. univerzita v Timbuktu). Tvrdit, že černá rasa je méně inteligentní či více agresivní je dle mého velmi omezené a jistě by jej daný tvůrce tohoto prohlášení učinil do očí například Richardu Theodoru Greenerovi (první afroameričan na Harvardu v roce 1922 - roce vzestupu Ku Klux Klanu) či snad mnohem v kontextu dnešní doby velmi nadanému studentovi z předměstí Atlanty, toho času studujícího na Yale či tísícovkám jim podobných. Kriminalita v USA je historicky spjata s Iry (Dean O'Banion, James Bulger...), Italy (Al Capone, Vito Genovese...) či Židy (Louis Buchalter, Mickey Cohen, Dutch Schultz...), což evokuje tezi o vyloučených znevýhodněných a diskriminovaných menšinách, které byly skutečně až do 80. let (!) minulého století terčem vtipů, urážek a stereotypů v kultuře USA, právě díky napojení na organizovaný zločin. Černošská kriminalita se v duchu rasismu v americké společnosti odsouvala, díky uvědomění obscénní potřeby přesunout afroameričany na druhou kolej z důvodu jejich historické perzekuce. Je to skupina, která nastavuje zrcadlo celé americké společnosti, potažmo celé západní společnosti a je tedy pohodlnější tvrdit, že si za svůj vývoj mohou sami, než připustit, že byl utvářen zvenčí a neexistuje reálná snaha o nápravu kromě snahy několika "levičáků a hipíků", kteří se setkávali jen s posměchem většinové společnosti. Problém afroameričanů skutečně složitý je, ale zejména ve vztahu k přičinění západních civilizací. Tvrzení o nižším IQ, agresivitě, servilitě a náchylnosti k slabostem vypovídá mnohem více o tom, kdo toto tvrzení činí, než o samotných afroameričanech. A pokud někdo stále odmítá myšlenku, že všichni lidé jsou si rovni a kultura zde hraje druhotný aspekt, který je sice významný, ale pro obecné posouzení rovnosti ne tolik, pak tento by měl otevřít oči nebo se alespoň s lidmi z jiných "ras" přijít do styku a poznat, že se skutečně nijak neliší co do lidské důstojnosti. A pokud k tomuto přistoupit nechce, pak je mu dostatečným trestem život s myslí ovládanou nenávistí. Závěrem, knihu jsem si přečetl se zájmem, jelikož mne upřímně zajímal názor pana Duka, jehož podobu jsem samozřejmě předpokládal a je pravdou, že kniha mne opravdu utvrdila v mnoha faktech. Ve faktech, že Ku Klux Klan po právu dostal, co si zasloužil a pan Duke je vnímán jako legračně děsivá figurka americké politiky a modla několika incelů a zklamaných a zhrzených bílých mužů, kteří se při své nordické mužnosti a síle bojí černošské studentky.“... celý text
— oněg_evženin

Přejít na knížky autora