Daniel Pittet

švýcarská, 1959

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Nové komentáře u autorových knih

Otče, odpouštím vám Otče, odpouštím vám

„Čtivě psaná kniha, ačkoliv samotnému období zneužívání otcem Allazem je věnována v podstatě jedna kapitola, kniha se spíš zaměřuje na autorovo nesnadné dětství a to, co následovalo po zneužívání, jaké to mělo následky v jeho životě. Závěrečný rozhovor s Allazem pak patří k nejzajímavějším částem knihy.“... celý text
— jeany23

Otče, odpouštím vám Otče, odpouštím vám

„Jsem moc ráda, že jsem tuto knihu přečetla. Je to sice otřesné svědectví, ale přnosem pro mě bylo, jak když člověk chce, může i přes mnohá prožitá utrpení prožít poměrně šťastný život. Došlo mi, jak moc jsme každý zodpovědný za svůj život. A, díky, Danieli, že jste neztratil víru.“... celý text
— lidunka1

Otče, odpouštím vám Otče, odpouštím vám

„Zničit neporušitelnost dětského světa drastickým zásahem do intimity je mimořádně hanebné. A je ještě hanebnější, když je tím narušitelem dospělá autorita, zvlášť když je to zástupce Krista – Toho, který je ztělesněná jemnost, mírnost a Láska. Pokud může vůbec být ještě něco horšího, pak je to neochota církevních představitelů postavit se v nesporných případech jednoznačně na stranu obětí. Nerozumím těm lidem. Věří vůbec ve stejného Boha jako já? Věří vůbec v nějakého Boha? Pokud ano, jak si představují své nevyhnutelné setkání s Ním? Předpokládají, že se jim i před svým Stvořitelem povede všechno zamést pod koberec? Nebo že snad budou dokonce u Posledního soudu pochváleni, že ochraňovali dobré jméno církve? Myslí si, že slouží Pánu zakrýváním pravdy a přehlížením trpících? Problematika sexuálního zneužívání je komplikovaná, bezesporu. Bylo by to nespravedlivé zevšeobecňování, pokud by série skandálů měla znamenat odsouzení katolické církve jako celku, drtivá většina kněží slouží oddaně a s láskou, násilí na dětech by nebyli schopni. Církev není nějaké semeniště pedofilie, není na tom hůř než jiné organizace, kde není moc autorit pod kontrolou – sportovní oddíly, internátní školství... Navíc důkazy se v mnoha případech těžko hledají a riziko falešného obvinění také není zanedbatelné. Ale stejně, no, stejně mám pocit, že by prvotní reakce církve měla být jiná, víc zaměřená na oběti, pokornější. Aby to nevypadalo stejně, jako když na nějaký skandál reaguje PR oddělení politické strany nebo nadnárodního koncernu. Jana v předchozím komentáři vyjádřila důležitost modlitby za lidi v duchovní službě. To se mi líbí – je to případné a potřebné. Přidal bych k tomu ještě prosbu, abychom se modlili sami za sebe a za sebe navzájem. Aby nám nestačilo jen násilí neprodukovat, ale abychom neodvraceli zrak před potřebami týraných. Abychom našli odvahu se zastat slabých proti autoritám i za cenu vlastního společenského nepohodlí. Abychom se nebáli dotknout se s něhou a citem jizev i otevřených ran našich bližních.“... celý text
— mirektrubak

Otče, odpouštím vám Otče, odpouštím vám

„LEHKÉ SPOILERY Tak tahle knížka ve mně vyvolala opravdu zvláštní pocity. A u mně to opravdu nebylo tématem, které pro mě není nic, co by mě děsilo nebo budilo odpor. Ale tohle bylo jednoduše zvláštní. Tak nějak číst o děsivých událostech s patosem sektářství. Jsem věřící člověk, ale církev jde mimo mně. Ale tady jsem prostě celou dobu měla fakt divný pocit. Autor knihy byl hodně zvláštní postava, vůbec nevím, co si o něm myslet. Očekávala jsem, že půjde o klasický model - kněz si volí slabší oběti. Ale tady se skutečně jedná o pedofila. Jasný motiv potlačované homosexuality (kdyby se konečně katolická církev vykašlala na odsuzování homosexuality a celibát, udělala by dobře). Rozhovor s násilníkem na konci byl úplně směšný - ty kecy, jakože si nepamatuje, že to neví, že tohle se nestalo, a že by mu pomohl trest - typické, směšné pokrytectví, které působí spíše trapně, než knize prospěšně. Ale i některé vyjadřování autora mě teda zarazilo, nevím, jak je to v originále, ale popis sexuálního násilí je tady popsáno, jako by to fakticky popisovalo dítě v danou chvíli. Promiňte, ale výraz "šulínek" z úst již dospělého člověka působí značně zarážejícím způsobem. Celkově je ta kniha prostě divná, nemohu si pomoct. Tato tématika - zneužívání v rámci církve, zneužívání moci, vina tichých svědků (kolik lidí v příběhu něco tušila, ale kvůli kultu církve to raději nechala být?), pedofilie jako reálná orientace, která nemá řešení... to všechno by mělo být tématizováno. Ne, opravdu nepomůže, když si všichni odpustí a společně se pomodlí - a to je pocit, který dle mého kniha chtěla vyvolat. Jednoznačně NE. Pokud někoho zajímá tato tématika, doporučuji raději Zimní evangelium.“... celý text
— anet8843

Otče, odpouštím vám Otče, odpouštím vám

„S odvahou jsem se pustila do četby knihy s předmluvou sv. otce Františka a nebylo to čtení lehké. Životní příběh autora knihy je bolestný. Autor vyrůstal bez otce s matkou a babičkou, které mu daly pevné zásady víry, skrze kterou se vzpamatovával z ran, získaných od představitele církve v pedofilii. Ale jak sám dále píše v knize, setkal se s mnoha případy zneužívání dětí vlastními členy rodiny, ve sportovních klubech, školách apod. V závěru knihy je rozhovor s knězem, který podstoupil léčbu a který přiznává, že si uvědomuje, jako by žil dvojí život. Zlo, které dělal, jej přemohlo. Cítil se rozpolcený. Jako věřící bych chtěla vyjádřit důležitost modlitby za kněze, za kandidáty kněžství a za ty, kteří je na kněžství připravují. Ale nejen za ně, ale i my sami si uvědomujme, jakou máme odpovědnost za děti a mládež, aby vyrůstaly ve zdravých rodinách a byly vedeny ke správným zásadám.“... celý text
— Jana512

Přejít na knížky autora