1. Domů
2. Autoři
3. Catherine Burns
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 1
• Bazar 1
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nové komentáře u knih Catherine Burns

Nikomu by neublížil

„Přečetla jsem za jeden den, ne že by mě ta kniha tak nadchla, ale že jsem měla volný den, tak jsem ho využila. Příběh nic moc, působil na mě dojmem, do lidí nevidíš, raději se jim vyhýbej :)“... celý text
— Zlatinka.Emilly

---

Nikomu by neublížil

„Marion žije spolu se svým bratrem v rodinném domě, který se pomalu a jistě rozpadá. Kromě něj nemá nikoho jiného, a tak udělá cokoli, co po ní žádá. Kdyby totiž neměla Johna, nikdo by jí nezbyl. Neměla by nikoho, kdo by se o ní mohl postarat nebo jí dělat společnost. A tak mhouří oči nad návštěvnicemi, které obývají jejich sklep a věří všemu, co jí John napovídá. Jenže nic se nedá ignorovat věčně. Marion již brzy bude muset vzít existenci bratrových návštěvnic na vědomí. Otázkou ale je, co udělá. Jak se vypořádá s bratrovým tajemstvím? Nikomu by neublížil je thriller, který mě zaujal tím, že mi po přečtení anotace přišlo, jako by příběh vyprávěla žena, která není obětí, ale vlastně zároveň obětí je. Věřím, že v realitě se to občas stává, ale v thrillerech a detektivkách je to nevídané. Většinou je naprosto jasně odlišeno, kdo je kdo, a tak je tohle opravdu příjemná změna. Kniha je psána v er formě, ale celý příběh se točí kolem Marionina života. Největší část knihy je samozřejmě věnovaná současným událostem, tedy přítomnosti, ale občas se objevují i střípky z Marioniny minulosti, především z jejího dětství. V příběhu je také několik dopisů, které na první pohled nemají s knihou žádnou spojitost, ale opak je pravdou. Je to skvělé doplnění knihy, které jen podtrhuje atmosféru příběhu. Nemůžu říct, že by se mi příběh četl nějak špatně, ale styl psaní je vleklý, což samotný příběh ještě zdůraznil. Autorka všechno pitvala do nejmenšího detailu a částečně kvůli tomu jsem se do knihy nemohla pořádně začíst. Když se všechno omílá neustále dokola, tak to nakonec ztrácí svoji výjimečnost a je to spíše otravné než zajímavé. Moc tomu nepomáhal ani příběh. Čtyři pětiny knihy jsou neuvěřitelně nudné. V příběhu se v podstatě vůbec nic neděje. Není tam žádná akce, nic, co by se nějak vychylovalo. Všechno je v jedné rovině a není v tom ani náznak zajímavosti. Ke konci se to mění a v knize se konečně začíná něco dít. Autorka vlastně dokázala nakonec i překvapit. Ale až do toho konce byla kniha až příliš předvídatelná. Kdyby byla celá kniha taková jako konec, bylo by to opravdu skvělé, ale bohužel byl zbytek knihy opravdu dost podprůměrný. Už podle anotace jsem tušila, že postavy tohoto příběhu budou hodně komplikované a budou mít několik vrstev, které se budou postupně odkrývat. A ono to tak opravdu je, ale ty jednotlivé osobnosti, které v knize vystupují jsou ještě komplikovanější a tím pádem i zajímavější, než jsem čekala, což pro mě bylo příjemným překvapeným a rozhodně je to jeden z velkých plusů této knihy. Z knihy mám opravdu rozporuplné pocity. Nebyla špatná, vlastně některé části byly opravdu skvělé. Ale přijde mi že právě to důležité, jádro knihy, se odehrávalo na posledních několika desítkách stran knihy a předtím se příběh docela vlekl, což není zrovna ideální. Sice mě nemrzí, že jsem si knihu přečetla, ale nemyslím, že bych se k ní v budoucnu ještě vracela. Na to, aby ve mně zanechala nějaký trvalý pozitivní dojem bohužel není dost propracovaná. Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Alpress.“... celý text
— Kikina182

---

Nikomu by neublížil

„Zajímavě psaná kniha o hodně psycho sourozencích... Víc neprozradím. Na začátku jsem trochu váhala, jestli budu číst dál, a pak mě to už nepustilo, dočetla jsem se zvědavostí.“... celý text
— YKa@

---

---

Nikomu by neublížil

„Příběh je od počátku cítit "sklepní zatuchlinou..." Dusivou, znepokojivou atmosférou, kterou si sourozenci John a Marion, nesou sebou již od dětství... Dokonce ani haldy plyšáků..., to nikterak v ničem, nikomu moc nevylepší... Nikomu by neublížil, je knížka, kterou jsem si musela přečíst dvakrát. Jako vážně dvakrát! Autorčin sloh psaní, je prostě skvělý. Její vykreslení hlavních postav, skrze jejich nestrojené chování, myšlení..., styl oblékání..., mě úplně rozdrtil... "A ano, rozumím - chápu, že se mohl někdo kvůli lecčemu rozesmát nahlas..., neb i já mám myšlenkově dost velkou, obrazovou představivost, která s určitými výroky + momenty..., na mě místy zapůsobila velice vtipně, až komicky..." : ) Nicméně, příběh jakožto takový..., tragédie bezesporu je. Smutný, nechutný, bolavý, prohnilý... I když se jedná o autorčinu prvotinu, tak přesto přese všechno..., mohu pouze doporučit.“... celý text
— Leona333

---

Nikomu by neublížil

„Hotovo! Za den dočteno. A musím říct, že mi kniha bezvadně sedla, ohromně jsem se pobavila. V prvních momentech, jsem se ohromně nasmála – autorka používala velice vtipné formulace – doma se mě ptali, co se tak směješ a já, že čtu thriller. :-) Moc se mi líbí, jak autorka píše. Na druhou stranu je skutečně pravda, co je psáno v komentářích níže. Opravdu o tom všem kniha skutečně je. Samotný příběh není rozhodně nijak smíchu, životy obou sourozenců i ostatních členů rodiny jsou skutečně neveselé a katastrofální. Zhruba poslední třetina knihy je vesměs nejhorší, popisuje opravdu nehezké věci a odhaluje celkovou psychiku a sociopatii obou sourozenců. Ohromně se mi líbil náhled do minulosti, kde byl popsán jejich život a dětství. A ve velké většině se kniha věnuje i životu a myšlenkám Marion. A ten je skutečně k pláči. No a závěr mě trošku překvapil, ale právě takové zakončení se mi zamlouvá. Takže celkové hodnocení – rozhodně ano, typ knihy, v podstatě vyprávění se mi moc líbil, nemám ráda dalekosáhlá vyšetřování, tudíž ani detektivky. Takže rozhodně ano, doporučuji tuto poměrně tenkou knihu, ráda bych četla ještě dále…. Sami můžete posoudit….“... celý text
— Pavlína2019