Camille DeAngelis

Nová kniha

Maren chce totéž co všichni. Spořádanou rodinu, kluka, co ji bude zbožňovat, oddané přátele. V tom jí však brání jeden zásadní problém – každého, koho si Maren ... detail knihy

Nové komentáře u autorových knih

Bones and All

„Láska ide cez žalúdok. Aspoň u hlavnej hrdinky. Je výnimočne dobrá v pojedaní ľudí. Doslova ich zhltne zasurova. Jej mama to vydržala len po istý čas (nie jesť ľudí, ale vychovávať dieťa, ktoré žerie ľudí), potom ju nakoniec opúšťa. No Maren chce iba niekoho ľúbiť A tak putuje, schováva svoju inakosť, no jej potreby však nakoniec vyjdú najavo. Ale pritom sa toľko snaží Zhodou náhod stretne podobný typ ako je ona sama - a je na zožratie! To je tá romantická línia lebo aj on sa kvôli nej premôže a zje niečo, čo ona nezvládne. Ak sa na Maren nebudem pozerať ako na kanibalku, ale ako na démona, ktorý spotrebuje do desiatich minút svoju obeť až ostanú len kosti (plus zuby/vlasy/nechty/chrupavky) a zakrvavené oblečenie, tak sa na nej 50 kíl naviac nijako neprejaví. (Toto chcete na Vianoce! Knihu. A tiež nepribrať, keď zjete neplánovane viac, akoby ste mali.) Ani tie vysvetľovačky o pôvode a rodine žrútov ma nedojali, ale sebaobetovanie áno. Aj keď to nie je až tak romantické ako upíri. Možno preto to nebude taký bestseller. A teraz úprimne, máte chuť na na niekoho?“... celý text
— parvitas

Do morku kostí

„***UPOZORNĚNÍ - recenze je negativní a může obsahovat spoilery!*** Ahoj, já jsem Maren a miluji lidi. Doslova. Tak třeba ve svém roce jsem zvládla sežrat svojí chůvu na posezení během pár minut, že zbyla jen hromádka kostí. Hlavně se mě neptejte, jak jsem to těmi mléčnými zuby zvládla a kam jsem těch 50 a více kilo syrového masa dala. Tak tohle byl bizár. Těšila jsem se na kombinaci romance a kanibalismu. Romanci jsem nedostala a kanibalismus ve finále taky ne. Protože sežrání člověka probíhá následovně - ucítila závan jeho pachu, neudržela se, lup.... a už uklízela kosti. Kanibalové jsou zde stejní jako my a já teda apetit mám, ale že bych dokázala do žaludku nacpat více než 50kg hmoty? Ohlodání člověka na kost zabere asi 7,5 minuty? Příběh neustále skáče v čase, vyprávění je roztříštěné, rozhovory nelogické. Postavy plytké, nijaké, zkrátka se není u knihy k čemu uchytit. Nebýt ve štafetě, nedočetla bych. Nedozvěděla jsem se, proč je Maren kanibal, proč sní zrovna tu jednu konkrétní osobu a ostatní ji nelákají. Postavy mají často hloupé domněnky, ale vy se nedozvíte jak k nim přišly. Ve chvíli, kdy sní jednoho chlapce, tak všichni ví, že s ním byla naposledy, posléze se s matkou odstěhuje, ale nikdo po nich nepátrá? Je rok 1998, to už asi policie fungovala. Autorka se tuto teorii pokusila vyvrátit tím, že kanibalové jsou i mezi policisty, takže je snadné to zakrýt, ale to je jen další nesmysl, protože oběti nechybí nikomu. A že by jich při tolika kanibalech bylo! Je to stejné jako se Znamenitou mrtvolou - myšlenka skvělá, provedení otřesné! Konec byl zcela absurdní, ale aspoň něco, co jsem nečekala, i když mi to přišlo jako zoufalý pokus autorky zvrátit naprosto nezáživný a k smrti nudící děj. Stále tak za mě zůstává z prostředí kanibalismu nejlepší Po sezoně od Ketchuma. Do morku kostí hodnotím 0,5, aby se neřeklo, nápad to byl hezký.“... celý text
— PosPol

Do morku kostí

„Kniha je čtivá od začátku až do konce a téma je zajímavé,ten konec sice byl takový jako na pokračování ale celková kniha je vážně super.Možná že jsem jediná které se kniha líbila vážně moc že kdyby bylo víc hvězdiček dala bych víc,tak moc se mi líbila.“... celý text
— Lvíček835

Do morku kostí

„Zatímco spoustu čtenářů příběh o kanibalech spíše odpudí, mě tyhle morbidnosti prostě fascinují a určitým způsobem přitahují. Když jsem tedy narazila na knihu Do morku kostí, temnou YA romanci, kde hrozí, že se hlavní hrdinové navzájem sežerou, hned jsem věděla, že tohle si prostě musím přečíst. A stálo to maximálně za to! Nevím, jestli jsem někdy četla divnější příběh, některé pasáže byly tak moc mimo realitu, až jsem se musela smát. Ale ve výsledku to všechno vlastně fungovalo. Hlavní hrdince jsem fandila, ačkoliv jedla lidi, a svým způsobem mi jí bylo i líto. Líbilo se mi, že se to autorka nesnažila příběh překlopit do nějaké morální roviny, ani nevytvořila žádnou hlubokou paralelu s naším světem. Tohle byla zkrátka jen trošku šílená oddechovka s dost nečekaným koncem, za který má teda autorka ode mě velký palec nahoru, to bylo prostě dokonalý!“... celý text
— Luccinda

Do morku kostí

„kniha je čtivá a téma knihy je dost zajíme. Ovšem příběh nedává částmi knihy moc smysl a konec byl moc uspěchaný a celkově mi přišel i nehotový.“
— Mala-liska

Přejít na knížky autora