Bernardo Kucinski

Nové komentáře u autorových knih

„Problém dějinného předělu, kdy se nová vláda plně neodstřihne a nezúčtuje s tyranskou vládou předešlou je mnohem palčivější. Politické elity se snad obmění, ale řadoví vojáci, tajní policisté, udavači a nájemní vrazi ve službách státu zůstávají nepotrestáni. Po přechodu k demokracii je nutné nejen převléci kabát, ale také zamést stopy. Dokumentace o únosech, věznění, mučení a zabíjení neexistuje a hlavní hrdina K. se ke stáru stává zatrpklým podivínem, který neustále řeší cosi, co už většinu společnosti nezajímá. S diktaturou jsme přeci zúčtovali, proč se stále babrat v minulosti.“... celý text
— Martin1950

K. Příběh jednoho hledání

„Nemám ráda knihy, kde doslov přesahuje smysluplný počet stran.* Což v tomto případě bylo hodně překročeno - celá třetina knihy se točí kolem výkladu vcelku krátkého příběhu, ovšem v obrovském kontextu politiky a dějin Brazílie a přistěhovalců. Příběh mne poděsil a doslov odradil od dočtení. *Jen o chlup méně než knihy, kde obsah doslovu najdu už před příběhem samotným...“... celý text
— soukroma

K. Příběh jednoho hledání

„Je to víceméně polodokumentární román. Na začátku zmizí dcera a otec se ji snaží najít. Do toho je spousta vsuvek, které vysvětlují jak fungovala tajná policie a obecně diktatura v Brazílii v 70. letech. Silné téměř naturalistické momenty se střídají s těmi slabšími sociologicko-politickými. Na těch 170 stranách chce Kucinski popsat co nejvíc, ale občas to drhne. Základní linie hledání dcery je dobrá, ale některé ty vedlejší linie působí občas dost zkratkovitě. Škoda, že se nešlo víc do hloubky a do psychologie v tom samotném příběhu. Takhle je to takový hybrid románu a dokumentu. Ale za přečtení určitě stojí, už jen kvůli tomu, že o Brazilské diktatuře (na rozdíl třeba od té Chilské a Argentinské) se toho u nás moc neví.“... celý text
— puml

Přejít na knížky autora