Související novinky
Sama mezi muži, Taková jsem teď a další knižní novinky (37. týden)
Vítáme vás u dalšího článku připravovaných knižních novinek, tentokrát na období od 8. do 14. září.
Můžete se těšit ... celý text
Populární knihy
Nové komentáře u knih Beaty Balogové
„Jedná rodina,dědictví silného jména a Maďarsko.“
— Runinka
„„V naší rodině si ženy předávaly jedno jméno: KORNÉLIA. Měly ho nosit ty nejsilnější. Své příjmení svým dcerám předat nemohly, a tak na prvorozenou holčičku zavěsily jméno Kornélia. Je to jméno, do něhož musí člověk dorůst, aby si ho oblíbil, aby ho přijal. Je to jako příkaz: Kornélia.“
Tak začíná rodinná sága čtyř generací žen z malé vesničky ve slovensko-maďarském pohraničí. Vypravěčkou je Alma, autorčino @beatabalogovasme alter ego a díky jejímu vyprávění vyslechnete příběhy z rodiny žen, kde muži umírali brzy a ženy prostě dál žily.
Knížka láká nádhernou obálkou a uvnitř schovává poklad. Ten však najde jen ten, kdo se nechá ukolébat pomalým vyprávěním. Mozaikou složenou nejen z rodinných příběhů, ale i vzpomínek na sousedy či podivíny, o kterých si povídá celá vesnice.
Co však je na té knize unikátní je autorčin styl. Poetické vyprávění, co přenese čtenáře v čase zpět na prázdniny k babičce na vesnici. Místy hřejivé jako nedělní polévka, s vůní buchet a švestkových povidel, zacuchaných vlasů od sbírání třešní přímo v koruně stromu, ale nechybí krev na popraskaných dlaních od každodenní těžké práce na loukách, kapky slz na zástěře nebo odchody nejbližších.
V knize je tolik životního moudra našich babiček, že z ní může čerpat i ten, kdo nevyslechl příběhy od té svojí. I přesto, že mám na co vzpomínat, ráda se k zatrženým místům v budoucnu vrátím.
„Abych se od ní naučila, jak se probouzet v listopadu, kdy už na zahradách není žádná práce, jak procházet každým dnem s pocitem, že večer je dar, pokud jsme během dne nic zásadního nepokazili, a pokud ano, jak to hned následujícího dne napravit.““... celý text
— libuse6749
„Jedná se o nostalgický příběh čtyř generací žen ze vsi na slovensko-maďarských hranicích. Kniha je poetickou rodinnou ságou a autorčiným debutem na poli beletrie. Získala také cenu kritiků Zlaté pero. Vyšla v polštině a srbštině. Připravují se překlady do maďarštiny a angličtiny. Autorka pracuje na jejím pokračování.
Vesnička, ve které se odehrávají příběhy hlavních hrdinek, se jmenuje JABLONIA PANICA.
Vypravěčka ALMA zachycuje tragická i humorná vyprávění žen ze své rodiny, které si po generace předávají stejné křesní jméno. Píše o lásce a smrti, o Maďarech na Slovensku, důležitosti hledání vlastní identity i ženské intuici a síle.
Zajímavými postavami byly pro mě BORBÁLA, která se připravovala na smrt a KLEMENTÍNA, která věštila z karet. V románu se nacházejí další zajímavé postavy.
Při četbě této knihy se na mě přenesla atmosféra příběhů, které mi vyprávěla babička, která pocházela ze Slovenska. V její izbe jsem se v noci zachumlal do peřiny a naslouchal jsem jejímu vyprávění a příhodám, které babička zažila ve vesničce, ve které žila. Častokrát jsem babičku prosil, aby mi ještě něco dopověděla, a tak se babička nade mnou slitovala a její vyprávění se protáhlo do pozdních hodin. Ráno se mi vůbec nechtělo vstávat do školy a babička mi pověděla, že to bylo naposled, abychom takto dlouho ponocovali. :)
V tomto románu se nachází hodně různých příběhů, které jsou roztříštěné na malé kousky. Při různých popisech jsem si dokázal představit takovou vesničku s jejich obyvateli, zahrádkou a dalšími pracemi, které se prováděli.
Líbily se mi také příběhy létajícího chlapce nebo zpívajícího chlapce.
Kniha je napsána poetickým jazykem a čtenář se může nad hodně věcmi zamyslet.
Hodně se mi líbí jeden komentář, který napsal publicista Milan Buno, který se nachází na zadním přebalu a se kterým souhlasím: „Při čtení této knihy se možná přenesete na vesnici ke svým prarodičům, ucítíte neopakovatelnou vůni starého a možná trochu navlhlého domu. Uslyšíte typický vesnický ruch a hlášení z místního rozhlasu. Do nosu vám pronikne vůně čerstvě upečeného závinu a vařených švestkových povidel. Všechno vás to pohladí po duši a začnete se blaženě usmívat.“
Myslím si, že by nebylo na škodu, pokud by se v knize nacházel rodokmen. Celkově jsem se v jednotlivých hlavních postavách dokázal zorientovat.
Myslím si, že na tuto knihu musí být čtenář naladěný, aby se plně ponořit do četby a mohl tak splynout s příběhem.
Kniha obsahuje PROLOG a EPILOG.
Kniha má pěkný přebal.“... celý text
— Marekh
„Tato kniha představuje spíše takové útržky, fragmety z života jednotlivých žen v autorčině rodině. Škoda, že to nebyl celý příběh přes generace, myslím, že by se to četlo lépe. Takto jsem tomu nějak nemohla přijít na chuť. Vždy jsem otevřena na chvilku jedny dveře, představila si jednu postavu a pak zas šla o dům dál.
Můj bookstagram: @booklover_mili“... celý text
— booklover_mili
„V každé rodině vyrůstá nějaký příběh.
O ČEM KNIHA JE:
Znáte příběhy svých předků?
Jablonia Panica. Vesnice na slovensko-maďarském pomezí plná příběhů a ty si při předávání z člověka na člověka žijí vlastním životem.
Vyprávění o několika generacích žen, které si jako dědictví nesou jméno Kornélia. Vyprávění o jejich příbuzných, sousedech a známých nebo i o již bájných obyvatelích, na které se nezapomíná, protože jsou součástí historie a ducha vesnice. A kdyby se na ně zapomnělo, duch vesnice se změní nebo úplně zmizí.
A Alma nám všechny ty příběhy, které zná, vypráví.
CO JÁ NA TO:
Kornélie je souborem vyprávění o předcích, sousedech a známých, kteří žili ve stejné vesnici.
Nečekejte kontinuální příběh, čekejte výlety do historie rodiny velmi ovlivněné událostmi, které se staly v nedávných dějinách. Celou knihou člověka provází zvláštní magično, poetično a nostalgie.
Okamžitě mi to připomnělo dobu pár let zpátky, kdy jsem se amatérsky snažila tvořit rodokmen a najednou se otevíraly dlouho zavřené zásuvky se starými fotkami a babičky o lidech na fotkách začaly vyprávět, ukazovaly kdo je kdo, kde ti lidé bydleli, čí to byli příbuzní a kde mají hrob. U některých lidí už ale ani ony nevěděly, kdo vlastně byli, a tak po nich zůstala jen bezejmenná černobílá vzpomínka na zažloutlém papíře v zásuvce ve staré skříni. Co když takhle jednou skončíme i my?
Autorka má zajímavý styl psaní. Na čtení možná někdo bude potřebovat trochu větší klid, ale nejde o nic moc složitého.
Mám jedinou poznámku a to, že ta provázanost příběhů mohla být přece jen trochu větší, jinak jsem spokojená. Čtení mě moc bavilo a úplně jsem dostala chuť zase pracovat na rodokmenu.
KOMU BY SE MOHLA LÍBIT:
Všem, co mají rádi vyprávění příběhů, mají rádi přemýšlení o minulosti nebo budoucnosti a nevadí jim, že v knize nejde o vyloženě souvislý děj.“... celý text
— zlaskykekniham
