Kornélie

Krásná kniha plná drobných příběhů. Děj v ní pomalu plyne. Vrací do dětství. Vyprávění se proplétají, některá jsou snová, čarovna. Moc se mi to líbilo. A do toho všeho postavy silných žen. A ta jména Borbála, Klementýna, Klárika, Ibolya! Doporučuji.

Děj knihy je v podstatě obyčejný příběh, jakých byste na venkově našli tisíce. Místy smutný, místy obyčejný, místy dojemný. Ale ten jazyk, to je pošušňáníčko. Ta kniha je spíš malovaná slovy, než vyprávěná. Krása.

Kniha sa nedá prečítať na jeden dúšok a ani nečakajte veľké dejové zvraty. Je o pocitoch a vnímaní. Je napísaná neobyčajným jazykom a plná myšlienok; snáď na každej strane by som si niečo podčiarkla. Pripomína mi juhoamerický magický realizmus.
Len som mala chaos v číslovaní Kornélií, napr. keď druhá Kornélia bola vlastne tretia. A nepochopila som devätnástu kapitolu.

Och to bylo utrpeni. Jako sloupky v novinach by to bylo asi fajn, protoze obraznost v projevu rozhdodne nechybi, ale neni tam pribeh, co by zaujal. Kapitola 19 je snad vytrzena z denicku autorky, kdyz ji bylo nact. Kniha je rozvlekla, nenavazuje a asi se snazi neco sdelit, jen nikdo, ani sama autorka, nevi, co by to melo byt.

Tak toto čtení bylo pro mě velmi milé, příjemně plynoucí. Vzbuzovalo ve mě touhu se přenést k těm ženám, které byly tak silně spjaté, být dítětem v jejich blízkosti, sedět s nimi na zahradě s bylinkovým čajem a poslouchat jejich příběhy, čerpat z jejich umu a zkušeností.
Poetika tohoto vyprávění částečně autobiografického mě velmi oslovila. Autorka tedy umí zacházet se slovy. Krása :-). Po těžkých tématech to bylo pohlazení na duši.
Ke knihám se většinou nevracim, vyhledávám spíš stále nové příběhy, ale tady asi udělám po čase výjimku:-)

Nedočtená. Po dvou kapitolách, které mi nic nedaly a připadaly mi strašně roztahané.

Bylo to takové zvláštní čtení. Nebyl to ucelený děj, jen jednotlivé střípky příběhů čtyř generaci žen, které spojovaly dávné příběhy s příchutí tajemna. Muži ti byli jen na okraji, byť jim byla věnována celá jedna kapitola, kterou jsem jaksi nepochopila..

"Nostalgický příběh čtyř generací" - čekala jsem román, výpravnou rodinnou ságu. Proto jsem zklamaná.
Autorka umí moc hezky psát, její vyjadřování je poetické a tak zvláštně barvité, originální a pro mě čtivé.

ALE... Knížce chybí ucelený děj. To je to, proč se nenaplnila má očekávání. V kratičkých kapitolách se dozvídáme stále jen útržky ze života různých lidí, s další kapitolou tytéž osoby mizí a my se musíme naladit na notu nového příběhu nové osoby. A máme na to jen velmi málo stran.
Kdyby se všechny ty příběhy a historky jedné rodiny přetvořily a uspořádaly do jednoho uceleného románu s jasnou dějovou linií, byla by to podle mě pecka.

Druhé ALE... Osoby v knize mají často podivné maďarské "přezdívky", hodně podobné, takže se pletou a splývají tak dvě osoby v jednu, nebo se x osob jmenuje stejně (tím nemyslím pouze Kornélie). To má za následek zmatek a nepřehled, uvítala bych doprovodný strom života, kde bych se lépe zorientovala a do knížky by se i vizuálně hodil.

Příběhy některých osob mě zaujaly, oceňuji zvláštní a neobvyklé charaktery, poukázání na duševní poruchy, na smrtelné nemoci a lidové léčitelství, na jazykovou bariéru, na smrt jako takovou. O tom paní Balogová psala moc hezky. Líbilo se mi také vyprávění o létajícím, nebo zpívajícím chlapci.

Něco z knihy bylo velmi inspirativní, něco mi naopak vůbec neutkvělo v paměti. Myslím, že od druhé poloviny byly příběhy Kornélií o mnoho čtivější, první polovinou jsem se musela prokousávat.

Knížku podobného typu a stylu jsem v ruce ještě neměla, ráda jsem jí přečetla a vzhledem k plusům a mínusům hodnotím třemi hvězdičkami. Jo a abych nezapomněla zmínit, má opravdu nádhernou obálku!

Knížku jsem získala v rámci spolupráce od @nakladatelstvijota , za což moc děkuji

Jedná rodina,dědictví silného jména a Maďarsko.

„V naší rodině si ženy předávaly jedno jméno: KORNÉLIA. Měly ho nosit ty nejsilnější. Své příjmení svým dcerám předat nemohly, a tak na prvorozenou holčičku zavěsily jméno Kornélia. Je to jméno, do něhož musí člověk dorůst, aby si ho oblíbil, aby ho přijal. Je to jako příkaz: Kornélia.“

Tak začíná rodinná sága čtyř generací žen z malé vesničky ve slovensko-maďarském pohraničí. Vypravěčkou je Alma, autorčino @beatabalogovasme alter ego a díky jejímu vyprávění vyslechnete příběhy z rodiny žen, kde muži umírali brzy a ženy prostě dál žily.

Knížka láká nádhernou obálkou a uvnitř schovává poklad. Ten však najde jen ten, kdo se nechá ukolébat pomalým vyprávěním. Mozaikou složenou nejen z rodinných příběhů, ale i vzpomínek na sousedy či podivíny, o kterých si povídá celá vesnice.

Co však je na té knize unikátní je autorčin styl. Poetické vyprávění, co přenese čtenáře v čase zpět na prázdniny k babičce na vesnici. Místy hřejivé jako nedělní polévka, s vůní buchet a švestkových povidel, zacuchaných vlasů od sbírání třešní přímo v koruně stromu, ale nechybí krev na popraskaných dlaních od každodenní těžké práce na loukách, kapky slz na zástěře nebo odchody nejbližších.

V knize je tolik životního moudra našich babiček, že z ní může čerpat i ten, kdo nevyslechl příběhy od té svojí. I přesto, že mám na co vzpomínat, ráda se k zatrženým místům v budoucnu vrátím.

„Abych se od ní naučila, jak se probouzet v listopadu, kdy už na zahradách není žádná práce, jak procházet každým dnem s pocitem, že večer je dar, pokud jsme během dne nic zásadního nepokazili, a pokud ano, jak to hned následujícího dne napravit.“

Jedná se o nostalgický příběh čtyř generací žen ze vsi na slovensko-maďarských hranicích. Kniha je poetickou rodinnou ságou a autorčiným debutem na poli beletrie. Získala také cenu kritiků Zlaté pero. Vyšla v polštině a srbštině. Připravují se překlady do maďarštiny a angličtiny. Autorka pracuje na jejím pokračování.

Vesnička, ve které se odehrávají příběhy hlavních hrdinek, se jmenuje JABLONIA PANICA.

Vypravěčka ALMA zachycuje tragická i humorná vyprávění žen ze své rodiny, které si po generace předávají stejné křesní jméno. Píše o lásce a smrti, o Maďarech na Slovensku, důležitosti hledání vlastní identity i ženské intuici a síle.

Zajímavými postavami byly pro mě BORBÁLA, která se připravovala na smrt a KLEMENTÍNA, která věštila z karet. V románu se nacházejí další zajímavé postavy.

Při četbě této knihy se na mě přenesla atmosféra příběhů, které mi vyprávěla babička, která pocházela ze Slovenska. V její izbe jsem se v noci zachumlal do peřiny a naslouchal jsem jejímu vyprávění a příhodám, které babička zažila ve vesničce, ve které žila. Častokrát jsem babičku prosil, aby mi ještě něco dopověděla, a tak se babička nade mnou slitovala a její vyprávění se protáhlo do pozdních hodin. Ráno se mi vůbec nechtělo vstávat do školy a babička mi pověděla, že to bylo naposled, abychom takto dlouho ponocovali. :)

V tomto románu se nachází hodně různých příběhů, které jsou roztříštěné na malé kousky. Při různých popisech jsem si dokázal představit takovou vesničku s jejich obyvateli, zahrádkou a dalšími pracemi, které se prováděli.

Líbily se mi také příběhy létajícího chlapce nebo zpívajícího chlapce.

Kniha je napsána poetickým jazykem a čtenář se může nad hodně věcmi zamyslet.

Hodně se mi líbí jeden komentář, který napsal publicista Milan Buno, který se nachází na zadním přebalu a se kterým souhlasím: „Při čtení této knihy se možná přenesete na vesnici ke svým prarodičům, ucítíte neopakovatelnou vůni starého a možná trochu navlhlého domu. Uslyšíte typický vesnický ruch a hlášení z místního rozhlasu. Do nosu vám pronikne vůně čerstvě upečeného závinu a vařených švestkových povidel. Všechno vás to pohladí po duši a začnete se blaženě usmívat.“

Myslím si, že by nebylo na škodu, pokud by se v knize nacházel rodokmen. Celkově jsem se v jednotlivých hlavních postavách dokázal zorientovat.

Myslím si, že na tuto knihu musí být čtenář naladěný, aby se plně ponořit do četby a mohl tak splynout s příběhem.

Kniha obsahuje PROLOG a EPILOG.

Kniha má pěkný přebal.

Tato kniha představuje spíše takové útržky, fragmety z života jednotlivých žen v autorčině rodině. Škoda, že to nebyl celý příběh přes generace, myslím, že by se to četlo lépe. Takto jsem tomu nějak nemohla přijít na chuť. Vždy jsem otevřena na chvilku jedny dveře, představila si jednu postavu a pak zas šla o dům dál.

Můj bookstagram: @booklover_mili

V každé rodině vyrůstá nějaký příběh.

O ČEM KNIHA JE:
Znáte příběhy svých předků?
Jablonia Panica. Vesnice na slovensko-maďarském pomezí plná příběhů a ty si při předávání z člověka na člověka žijí vlastním životem.
Vyprávění o několika generacích žen, které si jako dědictví nesou jméno Kornélia. Vyprávění o jejich příbuzných, sousedech a známých nebo i o již bájných obyvatelích, na které se nezapomíná, protože jsou součástí historie a ducha vesnice. A kdyby se na ně zapomnělo, duch vesnice se změní nebo úplně zmizí.
A Alma nám všechny ty příběhy, které zná, vypráví.

CO JÁ NA TO:
Kornélie je souborem vyprávění o předcích, sousedech a známých, kteří žili ve stejné vesnici.
Nečekejte kontinuální příběh, čekejte výlety do historie rodiny velmi ovlivněné událostmi, které se staly v nedávných dějinách. Celou knihou člověka provází zvláštní magično, poetično a nostalgie.
Okamžitě mi to připomnělo dobu pár let zpátky, kdy jsem se amatérsky snažila tvořit rodokmen a najednou se otevíraly dlouho zavřené zásuvky se starými fotkami a babičky o lidech na fotkách začaly vyprávět, ukazovaly kdo je kdo, kde ti lidé bydleli, čí to byli příbuzní a kde mají hrob. U některých lidí už ale ani ony nevěděly, kdo vlastně byli, a tak po nich zůstala jen bezejmenná černobílá vzpomínka na zažloutlém papíře v zásuvce ve staré skříni. Co když takhle jednou skončíme i my?
Autorka má zajímavý styl psaní. Na čtení možná někdo bude potřebovat trochu větší klid, ale nejde o nic moc složitého.
Mám jedinou poznámku a to, že ta provázanost příběhů mohla být přece jen trochu větší, jinak jsem spokojená. Čtení mě moc bavilo a úplně jsem dostala chuť zase pracovat na rodokmenu.

KOMU BY SE MOHLA LÍBIT:
Všem, co mají rádi vyprávění příběhů, mají rádi přemýšlení o minulosti nebo budoucnosti a nevadí jim, že v knize nejde o vyloženě souvislý děj.

Napsání komentáře jsem několik dnů odkládala... pořád nevím. Určitě jde o solidní literární dílo s kultivaným jazykem a slibným námětem. Zaujetí dějem a radost ze čtení ode mne ale pořád někam utíkaly.

Zvláštní a trochu podivný byl život v té malé maďarské vesničce.
I já jsem se ale musela do čtení nutit, místy mě to vůbec nebavilo.

Mně žel toto nostalgické vyprávění o osudech čtyř generací žen jménem Kornélia vůbec nesedlo do nálady a rozpoložení. Přiznávám, že kniha je napsaná krásným, poetickým jazykem, s pěknými popisy přírody, vesnického života a má své kouzlo. Na mě ale nezapůsobilo. I jablíčková obálka je krásně vyvedená, přesto hodnotím níž, než obvykle.

Nedočetla jsem Příliš rozvleklé. Bohužel mě osud Kornélií nezaujal. Nemělo to spád,

Obsah knihy je tu několikrát, není třeba znovu papouškovat, o čem je.

Moje pocity - na knihu jsem se moc těšila, bohužel moje očekávání naprosto nenaplnila, což je pochopitelně jen a jen můj problém.
Autorka příběh vypráví zvláštním jazykem, kterému nerozumím; musela jsem se nutit, abych v myšlenkách neodcházela jinam.

Velmi se mně líbila obálka, zaslouží si bod navíc.

“A naše životní štěstí či neštěstí spočívá právě ve výběru lidí, kteří nás, naši váhu, unesou a nemají potřebu nás redukovat.”

Autorka nás zavádí do malé vesnice Jablonia Panica nacházející se u slovensko-maďarských hranic. Seznamujeme se s rodinou, ve které dívky po čtyři generace dostávají jméno Kornélie. Byly to ženy, kterým byl předpovězen těžký život.

Vypravěčkou je Alma, která nás seznamuje s příběhy související s její rodinou a Kornéliemi. Jsou veselé, smutné, dojemné, tajemné a především působí nostalgicky a jsou plné vzpomínek. Vyprávění příběhů je pro tamější obyvatele takovou tradicí. Jakoby bez nich nedokázali žít, i když je slyšeli už mnohokrát.

Bylo to hezké čtení, které zároveň pohladilo po duši. Moc mě bavil autorčin styl vyjadřování a rozmanitost příběhů. Jen tedy v knize vystupuje dost postav, což může být místy matoucí. Kniha poukazuje mimo jiné také na sílu žen a jejich schopnosti.