Alexander Goldscheider

Přidat do oblíbených Koupit knihy

1950

Nové komentáře u autorových knih

Cílené náhody Cílené náhody

„Jsem jedna ze čtenářek vyprávění na facebooku a tak se mi líbily že jsem si chtěla koupit i knihu, moc se mi to nedařilo není k dostání všude a když se mi podařilo ji koupit přečetla jsem velice brzo protože "cílené náhody" byly opravdu jakoby stály v řadě a čekaly až se stanou. Navíc si z televize pamatuji tátu pana Goldscheidra ( dost v knize popisuje jeho aktivity ) a jméno jeho mámy bylo také známé já si je zapamatovala a zaujalo protože tady je v té době dost nezvykle se psalo nepřechýlené. Líbí se mi upřímnost s jakou jsou jednotlivé zážitky popisovány navíc i autorův bohatý slovník. Jednoznačně bych knihu doporučila k přečtení.“... celý text
— jirina4159

Cílené náhody Cílené náhody

„Autor má nejen bohatý, zajímavý, ne vždy lehký život. Umí o něm i poutavě psát.“
— Andyska007

Cílené náhody Cílené náhody

„Jako já nevím. Nejspíše tu budu za černou vránu a ignoranta, ale buď si, zas tak odvázaný z té knížky stejně nejsem. Tématem trochu podobné jsou Lustigovy vzpomínky na Otu Pavla, a tam mi to člověčenství a možnost vcítění se nechybělo - třeba u popisu toho telefonátu do Izraele, kde mu jen zazpívali písničku (i když i tam jsem měl výhrady)... Ale tady to na mne žel působí hodně často jako takové chvástání se, koho autor znal, jak položil Vláčilovi nepříjemnou otázku, na niž nedostal odpověď, jak se o maminku ucházel Luděk Kopřiva atd., atd., ale mně v tom nějaké to člověčenství chybělo. Ano, oceňuji zajímavé drby z prostředí tehdejšího divadla a částečně filmu, ale nějak mi tam chybí, co ta rodina dělala jinak? Otec jako žid praktikoval, nebo ne? O židovství tam vlastně nakonec nic není, což mne hodně zklamalo. Matka byla vychovaná pravoslavně, a opět jsem se nic dalšího nedozvěděl, jestli ji to nějak oslovilo, nebo ne, nic. Navázali posléze vztahy s babičky a dědečky? Jak probíhal všední den bez divadla a filmu? Navíc mi přišlo hodně zvláštní, jak chválí různé lidi, ale přitom je bokem vlastně hodně shazuje (třeba u toho Luďka Kopřivy je to markantní - snaží se ho glorifikovat, ale mezi řádky čteme, jaký to byl proutník, hysterik a v podstatě neoblíbený šíbr, ale tohle nijak blíž rozebráno není). Také mi přijde, že kniha nemá žádnou koncepci, skáče se zde z tématu na téma, mezi různými roky, což také moc nesvědčí. Popravdě jsem si kolikrát říkal, že podobnou knížku by mohl sepsat kdokoliv - neuspořádané vzpomínky na lidi ze svého mládí, pár historek, včetně veselých, by se určitě také našlo, jen pravda by to asi nikdo nevydal, protože by dotyčný znal třeba jen Frantu Kocourka a Rudu Kovandu a dědeček by zemřel v koncentráku jakožto katolický kněz, a to zas takové terno pro vydavatele uznejte není.“... celý text
— honajz

Cílené náhody Cílené náhody

„Krásná kniha formou i obsahem! Kromě popisu pohnutých osudů samotného autora a jeho rodiny, zde najdete taky mnoho zajímavých informací o mnoha zajímavých, veřejně známých, lidech. Vřele doporučuji!“... celý text
— Jejda

Cílené náhody Cílené náhody

„Kniha mě na první pohled uchvátila svojí obálkou i zajímavým názvem. Obsahem, či spíše způsobem zpracování obsahu, již o něco méně. Dovedu si představit, že forma týdenních příspěvků na facebooku byla zřejmě čtivá. Číst ale knihu naráz bylo, alespoň pro mne, poněkud únavné.“... celý text
— mojimir586

Přejít na knížky autora