Alena Adrianet Heinrichová

česká, 1991

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Nová kniha

Slovodějky

Slovodějky - Alena Adrianet Heinrichová

Slova mají moc! Amáliina otce, nejvyššího slovodějce, popravili za kolaboraci. Podědila jeho moc a s ní spojené povinnosti. Pod přísným dohledem představenstva... detail knihy

Populární knihy

Medovník s pepřem
Medovník s pepřem
Slovodějky
Slovodějky

Nové komentáře u autorových knih

Slovodějky Slovodějky

„Moc hezký nápad by si zasloužil lepší zpracování“
— Slůník

Slovodějky Slovodějky

„Po dočtení přemýšlím, co bylo na tomto rukopise kchůl natolik, aby jej vydalo nakladatelství s tímto výrazem v názvu. Inu nenapadá mě nic jiného než fakt, že se s obdobnými příběhy knihovnic v poslední době roztrhl pytel. Překvapivě se mi systém rostliny s vědomím a magickou mízou prorůstající chrámem/knihovnou hodně líbil. Na rozdíl od ostatních komentujících jsem si užívala podivný svět s kulisami počátku dvacátého století včetně módních tanců či hudby, šmrncnutý kouzly a smyšlenou geografií. A čestně přiznávám, že se mi líbila i hlavní hrdinka Amálie. Chovala se rozumně, logicky a konzistentně, což je vysoce nad průměrem soudobé YA fantasy. Romantická linka, vlastně obě byly přirozené a milé. Například popis Amáliina prvního polibku vynechal veškeré anatomické detaily a díky tomu byl cituplný a něžný. Otázce feminismu se kniha nevěnovala lehce, ale přímo zásadně. Chvílemi mě z podlého chování pana Rady a mocných mužů města úplně mrazilo. Zároveň si ale nejsem jistá, zda i tento aspekt je dostatečně kchůl na uvažované cílové publikum. Podle zdejších komentářů bych tipla, že nikoli. Dostáváme se k záporům. Lehký až střední patos bych ještě rozdýchala, ačkoli bych ocenila víc vtípků a ironie. Krásné vztahy mezi jednotlivými členy Amáliiny rodiny jsou kýčovité a nereálné, ale opravdu hezky se o nich četlo. Dokonce i stavba narativu mi moc neskřípala a neměla jsem pocit kdovíjaké vaty. Bohužel obrovské závady vidím dvě. V nejvypjatější scéně u magického zdroje by si pro změnu měli hrdinové různé špičkování a legrácky odpustit, když s nimi jinak tak úzkostlivě šetřili. A dlouhosáhlé filosofování už vůbec nebylo na místě. Veškerý akční náboj situace tím přišel vniveč. Co už vůbec neodpustím, je opravdu ukázkově mizerná redakční práce. Tolik pravopisných a stylistických chyb na centimetr čtvereční je na pováženou a bohužel kvůli tomu snižuji hodnocení. Autorka je v tom možná nevinně, ale kniha je holt kolektivní dílo, sorry jako. Hrůza to nebyla, ale zázrak taky ne.“... celý text
— SBH

Medovník s pepřem Medovník s pepřem

„Tuhle knížku jsem si koupila a chtěla ji přečíst právě na základě recenzí tady na Databázi. Dala jsem to za den. Možná budu mít problém vyjádřit vše, co bych ráda. Chápu rozporuplné komentáře jedna hvězdička vs. pět. Pokud vás nikdy za život napotkala podobná situace, ať už mělo jít o potencionálního partnera nebo čistě přátelský vztah, kniha vám bude připadat hloupá. Pokud se tak stalo, můžete si gratulovat, že jste vše odhalili dříve než Adri a své chyby neopakovat. Já měla pár let zpátky po vydání knihy situaci podobnou a říkala si, možná by to stálo za úvahu přečíst si to, ale sešlo z toho. Před několika měsíci o něco víc děsnou situaci, a proto jsem neváhala a knížku koupila. Věděla jsem, že potřebuju situaci uchopit s nadhledem, třeba za pomoci někoho, kdo se v tom topí taky. A brala jsem to tak, že to autorka psala formou terapie, že se ohlédla zpátky v čase a na konci to vše docvaklo. Jako asi všem, líbila se mi obálka, jež je pro mne i po přečtení záhadou. Moc se mi nelíbilo to využívání Matyáše kvůli lístkám do divadla. Vztahy byly opravdu velmi povrchní včetně dialogů. Během knihy uplynuly asi tři čtyři roky, jestli jsem dobře počítala. Matyáš byl opravdu zdařilý manipulátor, který uměl hrát na správnou strunu, ale vlastně vůbec nevěděl, co chce. I když jsem náplava, už dlouho v Brně bydlím a strašně mi tam to Brno chybělo. Docela mě štve, když hlavní hrdinové prolívají kapitoly alkoholem. Bohužel ani takový ten free život mejdanů nedokážu úplně ocenit, zvlášť s lidmi, které sotva znám. O tom, že má Adri kočku a nějaké živé rodiče se dovídáme pořádně až na konci knihy. Velmi zmatená jsem byla z odskakování v časových osách. Příběh plaval dost po povrchu. Ale četla jsem, chtěla jsem číst až do konce, i když čtení ve mne otevíralo staré rány. Ale třeba to byla dobrá forma terapie - vědět, jak pro příště věci nedělat.“... celý text
— Niu

Slovodějky Slovodějky

„Je to moje první kniha od této české autorky a jsem ráda, že jsem se tak díky soutěži k takové skvělé knize dostala. Moc se mi líbil vymyšlený svět autorky, město, kde mohli lidé kouzlit pomocí slov, knihovna si dělala, co chtěla, to vše podle mě dávalo smysl a bylo to obdivuhodné. Nechci spoilerovat, jinak bych se nad městem a tím vším rozplývala. Nejraději bych se v tomto světě pohybovala. A kéž by knižně ještě déle (přála bych si pokračování) Chválím autorčin styl psaní. Z jejích textů lze cítit láska k písmenkům. Líbily se mi metafory, které používala, poněvadž bohužel skoro nikde je v knihách nevidím. Tím jsem byla potěšena. Popisy prostředí mě uchvacovaly. V knize najdeme spoustu moudrých vět, poučení. Například to, že slova mají moc a mohou ubližovat i pohladit. Přesně to mám v knížkách ráda; když mi mimo příběh nabídnou i ponaučení. Co se týče postav, tak ty působily naprosto věrohodně. Úplně všechny. Hlavní hrdinka Amálie mě výjimečně nerozčilovala, jako hlavní ženské postavy v jiných knihách. Artur byl konečně mužská postava, která působila realisticky. V jiných knížkách si říkám, jak skvělý kluk je, ale nepůsobí reálně. Zato Artur? Ten je úžasný a vím, že takoví muži existují. Babička se mi moc líbila, její humor, ráznost, veselost. Rozálie, sestra Amálie, byla něžná a láskyplná, jemná žena, ale ne ufňukaná. Dvojčata super. Bedřicha, staršího muže, který spolu s Máli pracoval v knihovně, jsem měla moc ráda. Gigi byla vítr, blázen! A potom moje, po Arturovi, druhá nejoblíbenější postava Hugo! Hugo byl chrlič z kamene, jenž vypadal jako ďábel. Tento drzý, přisprostlý, ukecaný a vtipný tvor měl velké srdíčko a získal si i to moje. Do příběhu jsou hezky přirozeně vloženy prvky LGBT, ale tentokrát mezi dvěma dívkami. Působí nenuceně, mile, stejně jako feministická témata. Kniha mě okouzlila, bavila, vím, že na ni budu myslet hodně dlouho a zůstane mi snad navždy v paměti. Pouze kousek v půlce mi připadala zdlouhavá, bez větší akce, tak jsem se pár stran maličko nudila. Příběh plynul pomalu, ale to mi nevadilo. Slovodějky bych doporučila všem, kdo milují fantasy, zajímavé a neobvyklé prostředí, květnaté popisy a touží se zachumlat do křesla s kakaíčkem. Slovodějky jsou přesně tím, a hlavně ona knihovna, kde byste si přáli být. Všimla jsem si, že u českých knih mnohem více vnímám emoce a cit, který do nich čeští autoři vložili, nežli je tomu u přeložených k nich. Tato kniha by si zasloužila mnohem více propagace a co nejvíc čtenářů Hodnocení: 4,5/ 5 IG: @terischmetti_books Blog: blumensprache.hikaru.cz“... celý text
— Schmetti

Slovodějky Slovodějky

„Tak tohle české fantasy bylo takové pohlazení po duši. Příběh něžně utíkal v prostředí magické knihovny a zároveň se dotýkal důležitých témat feminismu. U téhle knížky rozhodně doporučuji soudit knihu podle obalu ;)“... celý text
— Onceuponthetime

Přejít na knížky autora