Jonathan Safran Foer

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

Příšerně nahlas a k nevíře blízko

Naprosto osvětleno

Jíst zvířata

Tu som

Nové komentáře u autorových knih

Jíst zvířata

„Silné a těžké čtení. Rozhodně to jednoho donutí se zamyslet nad tím, kde se to maso vlastně bere. A že z ničeho nic se asi v marketech neobjeví. Pro mě to už byl jenom poslední díl skládačky.“... celý text
— Hanys_

Příšerně nahlas a k nevíře blízko

„"xxxxxxxxxxxx...." Originální kniha, se stránkami plnými jen čísel a zvláštních myšlenek. Bavilo mě postupné odkrývání příběhu a jak se autor vypořádal s tématy předanými v knize. Oscarův pohled na svět mi přišel zajímavý, zaujaly mě hlavně jeho random myšlenky vnořené do knihy. Dítěti se ale moc nepodobal. Chápu, že děti s Aspergenem se mohou chovat odlišně, ale přesto bych ho ani náhodou neodhadla na devítiletého chlapce. čteno v originále“... celý text
— 101evca

Příšerně nahlas a k nevíře blízko

„Už ani nevím, jak mne napadlo si tuto knihu přečíst, snad díky zmínce v hodině češtiny. O pád Dvojčat jsem se dříve moc nezajímala, ale po dočtení tohoto díla se můj zájem o tuto událost zvětšil. Velmi se mi líbilo, jak si autor pohrál s grafickou stránkou knihy. Poměrně časté fotografické vložky zpříjemňovaly četbu a mě osobně držely při četbě až do konce. Nejednalo se o četbu jednoduchou vzhledem k tématu a zpracování knihy. Snad až díky dodatku jsem si uvědomila, že hlavní hrdina knihy je autista. Nejsem úplně fanouškem knih podobného typu, avšak jsem za tuto zkušenost ráda. Vyplatí se knihu dočíst až do konce, přestože to není úplně jednoduché čtení, jinak čtenář nemá šanci pochopit pointu, která, myslím si, za to stojí. Doporučuji tuto knihu hlavně náročnějším čtenářům.“... celý text
— bílárůže

Příšerně nahlas a k nevíře blízko

„Téměř dokonalé!“
— betth

Příšerně nahlas a k nevíře blízko

„Nerada to píšu, ale tohle je tak strašně patetická slátanina…. Moje rozhořčení je o to větší, že jsem se po „Naprosto osvětleno“ na další román od JSF těšila. Kniha má několik dějových linií prokládaných dopisy, obrázky (v současnosti dost okoukaný koncept). Důvod zařazení příběhu prarodičů mi není zřejmý. Je divný a s hlavní dějovou linkou románu nesouvisí. V té hraje prim údajné dítě Oskar. Pochybuju, že autor měl možnost nějaké dítě blíže poznat. Nevypadá to, že by s nimi měl jakoukoli osobní zkušenost (už jen to, že plně kojené mimino označuje za batole). Oskar je dítěti natolik nepodobný, že mu prostě nevěřím. Vypadá jako čirá konstrukce. Navíc je to opravdu protivná konstrukce, trávit čas v jeho společnosti nebylo příjemné. No jsem ráda, že to mám za sebou.“... celý text
— marvarid

Přejít na knížky autora