lapetitedeny
přečtené 264
Čarodějky W.I.T.C.H.: Komiks 1-3
2012,
Elisabetta Gnone
Pokud jste na W.I.T.C.H. vyrostli, tenhle komiks vás dokáže na chvíli vrátit do dětství a to je neskutečnej pocit. A díky novýmu vydání se dá navíc konečně zase bez problémů sehnat. :D Místy je příběh trochu rychlej a některý události by si zasloužily víc prostoru, to ale bude důsledek toho, že původně vycházel v časopisech. Jinak je to ale naprosto famózní, plné napětí, akce, přátelství, humoru a pro spoustu z nás i nostalgie - prostě všeho, co si člověk může přát. Postavy jsou skvělá a různorodá směsice, takže si každý bez problémů dokáže najít svou oblíbenou (u mě se nic nezměnilo, pořád je to Will). Navíc jsem si neskutečně užívala i tu vizuální podobu. Ilustrace jsou překrásný, září všemi barvami... Je to pastva pro oči. Ať už je vám 10 nebo 20, W.I.T.C.H. jsou prostě pecka a stojí za to. Já už se strašně moc těším na pokračování! ---- Kniha mi byla poskytnuta na recenzi společností Albatros Media.... celý text
*2,5 hvězdičky, zaokrouhluju nahoru Mám pocit, že XOXO na mě poslední dobou skákalo snad ze všech stran a všichni ho vychvalovali. A tak jsem se rozhodla, dát mu taky šanci, i když jsem to původně neplánovala. Bohužel jsem ale nebyla tak nadšená, jak jsem očekávala. XOXO je poměrně typické contemporary využívající nejrůznějších klišé. Mezi knihami, které u nás vychází, ovšem vyčnívá díky tomu, že se většina děje odehrává v Koreji a točí se kolem hudby – té klasické, ale především fenoménu K-POPových skupin. Hlavní hrdinka Jenny v baru potká podivného kluka, se kterým stráví večer, ale po tom se rozejdou a on už jí nikdy neodpoví na žádnou zprávu. Teprve když se o pár měsíců později přestěhuje spolu se svou matkou do Soulu, protože je její babička vážně nemocná, zjistí, že tenhle záhadný kluk je ve skutečnosti člen K-POPové senzace známé jako skupina XOXO – a taky její nový spolužák. Právě Jenny byla hlavní zdroj problémů, které jsem s knihou měla. Přišla mi totiž hrozně jednoduchá a její pohled na svět mi místy úplně neseděl. Nebyla vyloženě otravná, ale její priority mi občas přišly poněkud zvláštní. Babička léčící se s rakovinou, kterou Jenny nikdy nepoznala, až teď a kvůli které s matkou přiletěly, ji totiž zajímala na můj vkus podivně málo. Mnohem víc se její myšlenky zaobíraly jejím novým životem, školou, kamarády na koleji a taky jistým klukem… A já to na jednu stranu chápu, ale zároveň mi v tom chyběla určitá rovnováha. Kniha má přitom sotva tři sta stran, takže trocha prostoru navíc, která by mohla lépe rozvíjet vztah Jenny a babičky, by se určitě našla. Celkově se mi zdálo, že autorka zůstávala hodně na povrchu, což se projevilo prakticky na všech postavách i vztazích mezi nimi. Autorka si přitom připravila celou řadu témat, která jí dávala prostor jít hlouběji, ale plně nevyužila jejich potenciálu. Postavám tak chyběla jiskra, něco, díky čemu by se na ně dalo opravdu napojit. Nechci říct, že byly všechny postavy nudné, naopak se mi velká část i přes to líbila, jen si myslím, že si zasloužily trochu víc. Knize se ovšem musí nechat, že si u ní člověk rozhodně odpočine. Děj je dost předvídatelný a čtenář si dokáže lehce představit, kterým směrem se bude vyvíjet. To ale u contemporary vůbec nemusí být špatně, protože napětí zpravidla není hlavním důvodem, proč člověk takovou knihu čte. Romantická linka, na které příběh stojí, se rozjížděla poměrně pomalu, místy pak působila trochu přitažená za vlasy, ale vlastně nebyla špatná. Jenny a Če-u spolu byli roztomilí, tak jak to má být. Momenty mezi nimi se autorce dařilo vykreslit zpravidla velmi dobře. Co mi přišlo hodně zajímavé, bylo fungování a vnímání hudebního průmyslu v Jižní Koreji. I samotné prostředí, ve kterém se kniha odehrává, bylo skvělé, jen škoda, že ho tam nebylo ještě o kapánek víc. Oboje se mi totiž na knize opravdu líbilo. Tím, že autorka problematiku čtenáři přibližuje, se navíc nemusíte bát, že by vám něco uniklo, pokud je pro vás K-POP španělská vesnice (nebo v tomhle případě spíš korejská). Občas jsem akorát měla pocit, že autorka zapomíná, že nevidíme svět jejíma očima a některé věci, které jí nejspíš přišly jasné, mi ani po několikátém přečtení prostě nedocházely. Stalo se tak, že nám předložila informaci s určitým způsobem, jak bychom ji měli vnímat nebo jak je vnímaná okolím postav, ale už z toho nebylo jasné proč. Někdy přišlo vysvětlení o pár kapitol dál, jindy nepřišlo vůbec. Ve výsledku je XOXO spíše průměrná kniha, která nenadchne, neurazí. Kromě korejského prostředí ve svém žánru nijak zvlášť nevyniká. Věřím ale, že spousta zapálených fanoušků jednoduchých YA contemporary si ji dokáže užít, zejména tedy z řad mladších čtenářů. A samozřejmě své místo si jistě najde i v knihovnách fanoušků K-POPu či korejské kultury obecně, myslím, že už jen kvůli nim je skvělé, že u nás tahle kniha vyšla. ---- Kniha mi byla poskytnuta na recenzi společností Albatros Media.... celý text
To není můj problém
2022,
Ciara Smyth
To není můj problém - příběh o holce, která má sama spoustu problémů, ale raději řeší ty svých spolužáků. Ty totiž na rozdíl od těch svých vyřešit dokáže. Skvěle napsaná contemporary, která otevírá některá vážná témata a přesto není úplně heavy. Romantická linka je spíš v pozadí, ale přitom je uvěřitelná a chemie mezi postavami funguje moc dobře. Navíc je to díky tomu ideální kniha pro všechny, co tvrdí, že se nedokážou vcítit do lesbických postav (právě na základě té sexuální orientace) - Aideen jim totiž dokáže, že je to nesmysl, protože má jako postava spoustu vrstev a pocitů a to, že má ráda holky, na tom nic nemění. P. S. Pokud už máte To není můj problém přečtenou a líbila se vám, pak se rozhodně pusťte i do The Falling in Love Montage od té samé autorky, ta je totiž ještě lepší!... celý text
Mýtonoši
2021,
Tracy Deonn
Mýtonoši jsou urban fantasy, která jednak přináší jedinečný a vskutku zajímavý magický systém, ale zároveň se nebojí pustit ani do několika velmi důležitých společenských témat, díky čemuž vynikají oproti mnoha jiným knihám tohoto žánru. Autorka se inspirovala artušovskými legendami, což je jedna z prvních věcí, které vás při čtení nejspíš zaujmou – a oprávněně! Legendy o králi Artušovi a rytířích kulatého stolu jsou zajímavé, a ačkoliv o nich nejspíš každý z nás slyšel, Young Adult knih, které by z nich vycházely, moc není. Mohlo by se zdát, že právě díky tomuto tématu, budou Mýtonoši působit jako něco nového a neokoukaného, pravda ale je, že jde jen o špičku ledovce. Magický systém sám o sobě je pozoruhodný, na první pohled nepůsobí úplně složitě, ale jak dojde na postavy a jejich hierarchii, začíná se to trochu zamotávat. Postav je hodně, funkcí taky a občas mi v knize celkem chyběl slovníček pojmů. Na konci knihy najdete alespoň tabulku s přehledem jednotlivých rodů a jejich charakteristikami, osobně bych ale ocenila, kdyby obsahovala trochu víc informací – třeba celá jména dědiců a jejich panošů. Množství postav má ale i své plus, protože kniha je díky tomu opravdu rozmanitá. Najdete tu hned několik zástupců LGBT+, včetně nebinární postavy (ačkoliv je pravda, že ta nebinarita v českém překladu není tak zjevně patrná jako v originále, sama jsem si to uvědomila jen díky zmínce, která na toto téma padla). Čím mě ale kniha překvapila úplně nejvíc, bylo to, jak moc rozebírala otázku rasismu a v o trochu menší, leč stále značné míře i rovnoprávnosti žen. Bree je totiž žena a taky je Afroameričanka – a přesně to je kombinace, která z ní v očích mnoha lidí dělá něco méně. Autorka se hodně zaobírá současnou společenskou situací ve Spojených státech a přináší velmi upřímný a realistický pohled na to, jak vypadá život očima Afroameričanů – včetně připomínek a pozůstatků otroctví, které potkávají častěji, než si nejspíš mnoho z nás uvědomuje (příkladem může být, když Bree popisuje, jaké to je procházet se místy, která byla postavena rukama černošských otroků pro privilegované bělochy). „Norris. McKinon. Tor. Tři poznámky, tři domněnky, tři lidi, kteří mě vyčlenili ze skupiny na základě toho, jak vypadám, a taky podle jejich vlastních představ toho, co symbolizuju. Během čtyřiceti osmi hodin.“ Druhým velmi výrazným motivem je pak v knize bolest ze ztráty milovaného člověka, trauma a potíže s tím spojené. Ta je velmi citlivě, ale hlavně detailně vykreslena. Z poznámky autorky se na konci dozvídáme, že v těchto ohledech hodně čerpala z vlastních zkušeností a jedním z důvodů, proč knihu napsala, byla snaha upozornit na psychické potíže, které mohou pozůstalé provázet. Myslím, že se jí to opravdu nadmíru povedlo a jsem moc ráda za to, že to udělala. Pokud jde o samotný příběh, styl psaní je příjemný a čtivý, i tak mi ovšem chvíli trvalo, než jsem se opravdu začetla. Když na to ale došlo, byla jsem schopná u knihy prosedět několik hodin v kuse a se zadrženým dechem otáčet stránku za stránkou. Kniha je plná akce, napětí, tajemství a šokujících odpovědí. Romantická linka, která bývá mnohými vyzdvihována, mě paradoxně oslnila asi ze všeho nejméně, čímž ale rozhodně nechci říct, že by byla špatná. Velmi se mi líbilo, že ačkoliv byla přítomná, postávala spíš v pozadí a světlo reflektorů přenechala důležitějším prvkům. Zpracovaná byla dobře, výtku mám nakonec jedinou – ke konci mi vývoj citů postav přišel trochu moc rychlý. Mýtonoši jsou skvělá kniha, připomínek mám jen pár a jsem moc zvědavá na další díly. Moje nejoblíbenější kniha tohoto roku to sice nebude, ale rozhodně si zaslouží všechnu chválu a ocenění, kterých se jí dostalo. Paradoxně i přes to, že jde o fantasy, ji ze všeho nejvíc cením právě za to, jak jsou zde zpracovaná témata ztráty a rasismu a myslím, že právě díky tomu, ve mně kniha ještě dlouho zůstane. V kombinaci se skvěle vyvedenou akcí a zápletkou, je to prostě čtení, které vám mohu jedině doporučit. ---- Kniha mi byla poskytnuta na recenzi společností Albatros Media.... celý text
Prázdné sliby
2021,
Lexi Ryan
Brie si o vílím světě nikdy nedělala iluze a v žádném případě netoužila stát se jeho součástí. Jenže když si její sestru koupí králi Temného dvora, je odhodlaná udělat vše pro to, aby ji zachránila. I když to třeba znamená předstírat, že patří mezi uchazečky o sňatek s princem ze Světlého dvora nebo zradit muže, kterého milovala… „Jak si myslíš, že pověsti vznikají, když ne na základě pravdy?“ Víly jsou velkým tématem posledních několika let, série jako Skleněný trůn, Dvůr trnů a růží nebo Krutý princ trhají rekordy popularity. A i přes to jsou pro mě Prázdné sliby vedle prvních tří dílů Skleněného trůnu nejspíš jediným dalším titulem o vílách, který jsem zatím četla. Prázdné sliby přináší příběh plný intrik, prokletí, kouzel a zrady. Autorka píše svižně, nic zbytečně neprotahuje a jde rychle na věc. Rozhodně se nemusíte bát dlouhých a protahovaných úvodů, jako tomu někdy bývá. Prázdné sliby vás totiž pohltí hned na prvních stranách. Děje se toho poměrně dost a tajemství, která se postupně snaží čtenář spolu s hlavní hrdinou rozkrýt, je tu celá řada. Chvílemi jsem už ke konci byla frustrovaná z toho, jak se objevovaly stále další a další otázky, ale odpovědí se člověku nedostávalo. Na druhou stranu je třeba si na rovinu říct, že spoustu věcí nejspíš zvládnete sami odhadnout dřív, než autorka původně zamýšlela. I přes to se ale jistě najde pár momentů, které vás překvapí. Ačkoliv z hlediska děje mi tempo knihy vyhovovalo, když došlo na romantickou linku mezi Brie a Finnem, přišlo mi to už rychlé až moc. Necítila jsem mezi nimi pořádnou chemii a prakticky veškerá přitažlivost, kterou Brie v souvislosti s ním popisovala, mi přišla založená jen na fyzické stránce věci a to je dle mého názoru vzhledem k okolnostem málo. Oproti tomu Sebastian mi přišel výraznější, linka s ním nezačínala od nuly, jejich vztah měl položené základy z minulosti a moc mě bavil. Samotná Brie nebyla jako hrdinka vůbec špatná, ačkoliv občas mohla působit trochu naivně a jindy si zase dělala výrazné názory na vílí politiku bez toho, aby problém hlouběji poznala, což působilo poněkud unáhleně. „Pokud jde o mě, já nedoufám. Nikdy. Naděje je návyková a člověk se na ni začne spoléhat. V tomhle krutém světě takovou berličku nechci nikdy potřebovat.“ Kniha byla velmi dobře napsaná a četla se prakticky sama. Konec přišel v tu pravou chvíli, takže ve vás zanechá spoustu otázek a hlavně potřebu pustit se do pokračování. Při čtení jsem si užívala prakticky každou stranu, což jsem upřímně nečekala. Sice bych Prázdné sliby neoznačila za něco neotřelého nebo nového, co tu ještě nebylo, autorka využívá už zavedených motivů a principů, což ale v tomto případě funguje až překvapivě dobře. Dokonce i milostný trojúhelník tu byl zcela na místě, neboť ho autorka velmi dobře zpracovala a hlavně zasadila do celého příběhu. Troufám si říct, že Prázdné sliby jsou nakonec ten typ příběhu, který má sice k dokonalosti daleko, ale i přes všechny své chyby vás dokáže dostat natolik, že si jej naprosto zamilujete. Pokud máte podobné knihy rádi, neváhejte a pojďte do toho. ---- Kniha mi byla poskytnuta na recenzi společností Albatros Media.... celý text
Všechny stránky Amelie
2021,
Ashley Schumacher
„Všichni alespoň jednou v životě padneme za oběť nepravděpodobným statistikám.“ Všechny stránky Amelie můžou na první dobrou působit trochu nenápadně, jako další heavy contemporary v řadě. Příběh, který skrývají, je ale všechno jen ne nenápadný. Autorka píše neskutečně citlivě, stačí pár vět a víte, že tohle je kniha, jejíž jazyk si budete užívat. Se slovy zachází velmi obratně (v tomto ohledu určitě patří velký potlesk i překladatelce) a ať už jde o ztrátu nebo o lásku, dokáže Ashley Schumacherová perfektně vykreslit všechny pocity, myšlenky i celkovou atmosféru. Příběh se točí především kolem hlavních dvou protagonistů – Amelie a Nolana (neboli N. E. Endsleyho), kterým autorka viditelně věnovala spoustu času a péče. Celá kniha je vyprávěna z pohledu Amelie, jejíž osoba je velmi důkladně propracovaná a skvěle zachycuje Ameliiny pocity a snahu vypořádat se se ztrátou nejlepší kamarádky i pochyby nad budoucností. Podobně je to i s Nolanem, který je na první pohled nepřístupný a hrubý, ale Amelii postupně odhaluje jednotlivé vrstvy a bolest, kterou si nese. Amelií a Nolanem to ovšem nekončí, i vedlejší postavy jsou skvělé. Ať už jde o Val, která trochu připomíná vílu kmotřičku, o Alexe, který se ze všech sil snaží ochránit nejlepšího kamaráda nebo o rodiče Jenny, jež se snaží po svém vyrovnat se ztrátou jediné dcery. „Chci věřit, že všechno má svůj smysl, jakkoliv strašlivý. Že pohádky mluvily pravdu, příběhy jsou pravdivé a až se přebrodím vším tím sajrajtem a zoufalstvím, zase spatřím světlo.“ Je pravda, že romantická linka je předvídatelná a poměrně rychlá, ale to je ta moc knih – ohnout si realitu tak, aby představily příběh, který čtenáře chytí za srdce bez ohledu na okolnosti. Amelie vás dějem nejspíš nijak zvlášť nepřekvapí a najdete v ní i nějaké to klišé, ale i přesto vám mohu slíbit, že si ji užijete od začátku do konce. Její kouzlo totiž spočívá v jazyku, atmosféře, pocitech a knihomolství, které je silným tématem celé knihy a dotváří prostředí, které vám bude povědomé i nové zároveň. Celý příběh se navíc točí kolem fiktivní knižní série Kroniky Ormanu a autorce se povedlo neskutečně dobře vylíčit lásku, kterou Amelie k téhle sérii cítí a probudit i ve vás touhu ponořit se do jejího příběhu. Až člověka zamrzí, že ty knihy ve skutečnosti neexistují. Kniha nemá ani tři sta stran a díky krásné práci s jazykem i citlivému příběhu utíká velmi rychle. Na jednu stranu jsem měla chuť si k Amelii sednout a přečíst ji na posezení, na tu druhou jsem si ji ale chtěla dávkovat kousek po kousku, aby mi vydržela co možná nejdéle, tak skvělé čtení to bylo. „Ve tváři se mi usadí takový ten posmutnělý úsměv, který by spisovatel popsal třeba jako unavený nebo tklivý. Protože občas něco vnímáte nostalgicky už ve chvíli, kdy to prožíváte, jako by to bylo příliš nepravé nebo dokonalé nebo vzdálené, než abyste to dokázali prožít naplno, a tenhle okamžik je jedním z nich.“ Všechny stránky Amelie přináší příběh, který ve vás zůstane ještě dlouho po dočtení poslední strany. Je to příběh, který ve vás probudí naději, přiměje vás k úsměvu i k slzám a dotkne se té části vašeho srdce, která miluje knihy podobně jako hlavní hrdinové. Je citlivý a nádherný a věřte mi, když vám říkám, že ho rozhodně nechcete vynechat. ---- Kniha mi byla poskytnuta na recenzi společností Albatros Media.... celý text
Vrány
2021,
Kass Morgan
4,5 hvězdičky, zaokrouhluju nahoru. Vysoká pro Vivi znamená nový začátek a hlavně jistotu. Místo a lidi, které nebude muset za pár měsíců opustit jen kvůli zlé předtuše svojí matky. Vstup do prestižního univerzitního spolku Kappa Rho Nu pro ni představuje všechno, po čem kdy toužila. Nemá přitom ponětí, jak moc jí tenhle spolek změní život – všechny jeho členky jsou totiž čarodějnice. Scarlett oproti tomu Kappu už dobře zná a právě teď přichází její velká šance ukázat, co v ní je a zajistit si vytoužené místo předsedkyně. Skrývá ale tajemství, které by ji mohlo připravit o všechno. Vrány se na první pohled tváří jako příběh o magii a čarodějnicích a ačkoliv tím jsou bezesporu také, je toho mnohem víc, co stojí za zmínku. Hlavní hrdinky jsou totiž sice čarodějnice, ale především jsou sestry a právě témata jako sesterství, pospolitost a přátelství hrají v příběhu nezastupitelnou roli. Čarodějnice jsou zasazené do reálného prostředí, které sami moc dobře známe. Není to žádná nová revoluční myšlenka, ale je v tomto případě opravdu dobře podaná. Magie je totiž do našeho světa zasazena velmi realisticky, protože pracuje s motivy, které si s ní pojíme i dnes – byliny, křišťály a kameny, tarotové karty a vnitřní síla, která se skrývá v duši každé ženy. Díky způsobu a vážnosti s jakou ji autorky popisují, působí jako něco, v co by člověk mohl skutečně uvěřit, pokud je těmto věcem nakloněn a četl by je snad jinde než v beletrii, a to je něco, co se mi na knize opravdu neskutečně líbí. V knize se střídají kapitoly z pohledu Vivi a Scarlett, což knize velmi sedí. Zatímco díky Vivi sledujeme jednotlivé indicie a postupně si procházíme konfrontací s magií z pohledu člověka, který v ní nikdy nevěřil, Scarlett nám přináší pohled do zákulisí, pomáhá nám pochopit základní principy magie i poměry, jaké v Kappě a kouzelnickém světě obecně panují. Ačkoliv hlavní hrdinky a jejich vztah jsou v určitých ohledech lehce klišé, autorkám se to podařilo poměrně dobře vybalancovat. Přístupy obou jsou velmi odlišné stejně jako jejich osobnosti, ale jsou dobře propracované. Autorky se hodně soustředily nejen na jejich přítomnost, ale také na jejich minulost, což se zejména v případě Vivi moc povedlo. Není to dokonalé, určitě se dalo jít ještě o kousek hloub, ale vzhledem k příběhu a všem jeho tématům to bylo plně dostačující. Samotný příběh je neskutečně čtivý a dokáže čtenáře napínat mnoha různými způsoby. Autorkám se po celou dobu velmi daří navozovat tu správnou atmosféru, která dodává příběhu trochu temnoty, což příběh krásně podtrhuje. Děj se navíc pozvolna vyostřuje a napětí graduje, zejména v závěrečné třetině knihy je pak těžké ji odložit. Obecně jsou Vrány velmi dobře zpracovaný příběh, který vyčnívá zejména unikátním zasazením magie. Podobný typ čarodějnických příběhů jsem už dlouho nečetla a málem bych zapomněla, jak skvělé téma čarodějnic může být – zejména, když se ho povede takhle dobře napsat. Pokud máte v Young Adult rádi magický realismus či právě čarodějnice, rozhodně si Vrány nenechte ujít. ---- Kniha mi byla poskytnuta na recenzi společností Albatros Media.... celý text
Se špetkou skořice
2021,
Elizabeth Acevedo
Se špetkou skořice jsem četla ještě v angličtině. Je to jedna z těch knih, které nepřináší žádný veliký příběh, ale každodenní problémy jedné sedmnáctileté holky. Emoni žije se svou babičkou a (asi) tříletou dcerkou a právě teď ji čeká poslední rok na střední, který je plný mnoha nelehkých rozhodnutí. Příběh je neuvěřitelně svěží, přináší totiž do žánru Young Adult téma, o kterém se zatím moc nemluví. Troufám si říct, že problematiku krásně popisuje a dobře vystihuje pocity hlavní hrdinky, která je na jednu stranu stále teenager, ale zároveň musela předčasně vyspět, když se v 14/15 letech stala matkou. Kniha je navíc neuvěřitelně citlivě napsaná a je radost ji číst. Když vám řeknu, že se nic moc velkého neděje a Emoni prostě proplouvá posledním ročníkem střední školy, mohlo by to znít jako nuda. Faktem ale je, že je to skvěle zpracované, Emoni má nějaké své malé cíle, na které se soustředí, nebo otázky, které řeší (zvládnout střední, podávaní přihlášek na vysokou, získat peníze na školní výlet do Španělka...) a nakonec to funguje fakt skvěle. Jo a i když tu je jeden kluk, tak tahle kniha prostě není o lásce. Romantická linka je v pozadí a jen to celé tak jemně doplňuje. Pro Emoni a díky tomu i pro čtenáře jsou totiž jiné věci mnohem důležitější.... celý text
Na jedné vlně
2021,
Jenn Bennett
Bailey a Alex se nikdy nepotkali, ani neznají svá skutečná jména, ale díky sdílené lásce ke starým filmům i tak navážou neobyčejné přátelství. Čirou náhodou navíc Alex žije ve stejném městě jako Baileyn táta – ve městě, do kterého se Bailey právě přistěhovala. To ale Alexovi neřekne, protože se bojí, jak by jejich reálné setkání mohlo dopadnout. Místo toho se rozhodne, že se ho nejprve pokusí sama najít a zjistit, jestli by jejich přátelství mohlo ustát i střet s realitou. Její plány ale začnou nabírat trochu jiný směr, když jí do života vstoupí jeden nepříjemný (ale sakra pohledný) kolega z letní brigády… „Naše setkání může být skvělý, ale taky to může skončit jedním velkým trapným zklamáním. A to je přesně ten důvod, proč si nejsem jistá, jestli o něm chci vědět něco víc.“ Autorka v Na jedné vlně stvořila neuvěřitelně poutavý a hlavně pohodový příběh. Kniha vám navodí příjemnou letní atmosféru, ale zároveň dokáže vyvolat spoustu emocí – především tedy těch dobrých. Je plná letního slunce, surfování a taky lásky. Hlavní hrdinové jsou skvělí. Bailey mě neskutečně bavila, protože byla velmi realistická. Je to taková trochu potrhlá holka se sklonem vyhýbat se nepříjemnostem a raději říkat lidem to, co chtějí slyšet. Porter v ní ale probouzí spoustu nových pocitů – včetně chuti jednu mu vrazit. Ani Porterova sebejistota a nadřazenost, ale nejsou tak neochvějné, jak se tváří. Oba hrdinové mají své jizvy a v mnoha věcech jsou jako noc a den, jednu věc jim ale nejde upřít – pěkně to mezi nimi jiskří. Autorka si skvěle vyhrála s psychologií postav, a hlavně s příběhem, který stojí za tím, kým jsou dnes. To se přitom dá říct i o vedlejších postavách, nejen o Porterovi a Bailey. Styl vyprávění je trochu specifický, skvěle ale odráží hlavní hrdinku a její způsob myšlení, z jejíhož pohledu celý příběh sledujeme. Zdá se mi, že se autorce navíc povedlo celkem dobře nastavit hranici v otázkách sexuality. Neignoruje ji, ale zároveň nic nerozebírá úplně do detailů. Neplatí to úplně vždy (zejména některé slovní narážky mezi hrdiny byly trochu přehnané), ale většinou se to dařilo. Z knihy po celou dobu dýchá léto a pohodová atmosféra jako stvořená pro líné letní dny. Není to kniha, která vás pohltí po první straně, ale dejte jí pár kapitol a s vysokou pravděpodobností se zamilujete – pokud tedy patříte mezi fanoušky romantických feel-good contemporary. V rámci žánru rozhodně patří k těm lepším kouskům díky svému skvělému a neuvěřitelně čtivému zpracování a moc dobře fungující chemii mezi hrdiny. Romantická linka je skvělá a autorka dokáže vykreslit spoustu momentů, u kterých se dá jen stěží neuculovat. Zajímavé zpestření navíc představuje také Baileyna záliba ve starých filmech, které často zmiňuje. ---- Kniha mi byla poskytnuta na recenzi společností Albatros Media.... celý text
Instant karma
2021,
Marissa Meyer
Ambicióznější studentku, než je Prudence, byste na střední škole ve Fortuna Beach nejspíš hledali jen těžko. Není proto divu, že když dostane ze skupinového projektu z mořské biologie za C, rozhodne se, že udělá všechno proto, aby známku zlepšila – i když to znamená, že bude muset strávit část léta dobrovolnictvím v místním středisku na záchranu mořských živočichů krájením ryb a čištěním bazénů po boku otravného a nezodpovědného lajdáka Quinta. Její léto navíc nabere nečekaný rozměr ve chvíli, kdy objeví, že ji vesmír obdařil schopností sesílat karmickou odplatu na lidi ve svém okolí. Láska, ekologie i spravedlnost – to jsou věci, o kterých se nakonec v létě naučí víc, než by čekala. Marissa Meyer, autorka proslulých sérií Měsíční kroniky a Renegáti přichází se svým prvním contemporary. Fantasy prvky si ale neodpustila úplně a hlavní hrdinku obdařila nadpřirozenou schopností trestat lidi za špatné chování. Ačkoliv to zní zajímavě, v kontextu celého příběhu to působilo tak nějak navíc. Snaha odlišit se je dobrá, ale v tomto případě kniha sama o sobě přináší jedinečné a zajímavé téma záchrany zvířat, a tak se karmická superschopnost zdála zbytečná a moc k němu neseděla. Naopak si myslím, že by to býval byl skvělý nápad na samostatnou knihu. Oproti tomu prostředí záchranného střediska a otázka ochrany (nejen) mořských živočichů byly naprosto perfektní. V Young Adult literatuře jde o něco zcela nového a neokoukaného, autorka navíc středisko i samotnou problematiku moc dobře popsala a já si jsem jistá, že mnoho čtenářů se díky ní dozvědělo něco nového. Pokud máte strach, že kvůli tomu bude kniha plná smutných příběhů nebohých zvířat, pak se bát nemusíte – kniha popisuje problémy, která zvířata sužují tak, aby čtenáře zaujaly, ale neodradily. Hlavní hrdinka, z jejíhož pohledu příběh sledujeme, byla zejména ze začátku opravdu neskutečně otravná, to bylo nicméně zcela zjevně autorčiným záměrem. Prudence totiž začíná jako člověk, který není úplně špatný, ale zároveň vidí svět velmi černobíle, rychle ostatní soudí a zajímá se především o sebe, své plány, své štěstí. Jednoduše řečeno – je tak trochu ignorant. Jak ale začne postupně poznávat problematiku i samotná zvířata víc do hloubky, začne se její pohled měnit. Její vývoj byl hodně prvoplánový, na druhou stranu nelze říct, že by ho autorka vykreslila špatně. Na druhou stranu Quint byl prakticky od začátku sympaťák se srdcem na správném místě. Svým způsobem byl naprostým protipólem Prudence. Obecně se mi moc líbilo, kolik prostoru bylo věnováno jak Quintovi, tak dalším vedlejším postavám. Každá byla trochu jiná a osobitá a obohacovala tak celkový příběh. Tempo příběhu bylo poměrně pomalé, ačkoliv se toho nakonec vlastně stihlo udát docela dost. Nejznatelnější to bylo na první třetině knihy, která se velmi táhla a nebyla tolik záživná. Změna přišla až ve chvíli, kdy Prudence konečně začala dobrovolničit ve středisku. Marissa Meyer je zkušená vypravěčka a je to znát. Ve chvíli, kdy se věci daly konečně do pohybu, bylo těžké knihu odložit, tak čtivá byla. Romantická linka je velmi pomalá, ale opravdu skvěle vykreslená. Je vidět, že autorka má s romantikou velké zkušenosti a ví, jak ji napsat tak, aby člověka zahřála u srdce, přiměla ho se pousmát a fandit hlavním hrdinům. Opravdu moc dobře líčí pocity i atmosféru. Jediné, co mě z hlediska romantické linky mrzí, je fakt, že tam na můj vkus bylo až moc málo času, kdy byli hlavní hrdinové skutečně spolu. Autorka totiž umí tyto chvíle skvěle popsat a mě mrzí, že jsem si je nemohla užívat o trochu déle. Začátek Instant Karmy může působit velmi průměrně, ale opravdu stojí za to ho vydržet. Kniha opravdu krásně pracuje s tématem ekologie a životního prostředí, které je neokoukané, a navíc má přesah i do reálného života. Po přečtení Instant Karmy sice nejspíš nikdo ze dne na den nepřehodnotí veškeré své životní postoje, ale naťukává témata, o kterých je důležité mluvit a přemýšlet. Velmi si cením toho, že se Marissa Meyer do něčeho takového pustila. Kniha má své mínusy, nadpřirozený prvek tu byl zbytečný, ale přesto si troufám říct, že je to ve svém žánru v současnosti jeden z nejpovedenějších titulů a zaslouží si vaši pozornost. ---- Kniha mi byla poskytnuta na recenzi společností Albatros Media.... celý text
Dědictví krve
2021,
Amélie Wen Zhao
Princezna Ana nikdy nechtěla nikomu ublížit, vládne ale děsivé moci – dokáže ovládat krev. Když je neprávem obviněna ze smrti svého otce, uteče s cílem dopadnout otcova vraha. Sama to ale nedokáže, a tak uzavře křehké spojenectví s proslulým zločincem… „Ještě před rokem by dostála cti a postavila se svým nepřátelům čelem. Jenže ve světě ovládaném podvodníky, pány podsvětí a hrdlořezy se na čest ani pravidla nehraje. Jde o jediné – vyhrát.“ Dědictví krve je young adult fantasy tak, jak má být. Představuje silné postavy, zajímavý svět a spoustu akce. Právě prostředí, ve kterém se kniha odehrává, bylo velmi dobře zpracované. Autorka čerpala inspiraci na východě, zejména v Rusku. Zároveň si vyhrála s nastavením společnosti i jejími problémy a vytvořila zajímavý magický systém. Hlavní hrdinka Ana v průběhu knihy hodně bojuje sama se sebou a se svou mocí. V nitru je totiž dobrý člověk a bojuje za to, co jí přijde správné. Zároveň se ale nebojí ušpinit si ruce, pokud to situace vyžaduje, a ne vždy činí ta správná rozhodnutí. Ramson Sedmilhář se oproti tomu na nikoho neohlíží a jde si za svými cíli. Navenek je sebejistý a neoblomný, uvnitř se ale i v něm pere spousta věcí. Ramson byl za mě opravdu dobře propracovaná postava. Autorka totiž kousek po kousíčku odhaluje jeho příběh a ukazuje, že má víc vrstev, než by se na první pohled mohlo zdát. Zároveň to ale není jednoduše v srdci dobrý kluk, který ve skutečnosti nikdy nic hrozného nespáchal. Na hlavních hrdinech obecně bylo skvělé, že ani jeden z nich nebyl dokonalý. Naopak autorka se s věcmi nepárala a protagonisti nebyli žádní uťáplí dobráci, oba měli své démony a chyby, které se autorce povedlo moc pěkně zachytit. Nerozhodovali se vždy správně a nejednou za sebou zanechávaly stopy po krvi. „Myslím, že ve všem je něco zlého i něco dobrého, Ano. A že svět stojí za záchranu právě kvůli tomu, co je v něm dobré.“ Za co autorka opravdu velmi chválím, je zpracování romantické linky. Šlo totiž o slow-burn v pravém slova smyslu, vztah mezi hrdiny se vyvíjel velmi pomalu a byl jen lehce naznačen v pozadí. Ten hlavní důraz autorka místo toho kladla na samotný příběh, což bylo skvělé. Knize nicméně na můj vkus trvalo až moc dlouho, než mě dokázala skutečně zaujmout. Prvních sto stran jsem měla pocit, že se toho zas tak moc neděje a bylo to prostě pomalé. Styl psaní byl trochu zvláštní, takže mi navíc nějakou dobu trvalo, než jsem si na něj přivykla. Později ale věci naštěstí nabraly na obrátkách a já netrpělivě čekala, co bude dál. Akce je zde totiž nakonec přeci jen opravu dost, stejně jako překvapivých zvratů. Dědictví krve vnímám jako ztělesnění klasických YA fantasy a fanouškům žánru ho mohu vřele doporučit. Já sama ho hodnotím jako lepší průměr. Po technické stránce mi přišlo velmi dobře zpracované, nicméně celkově mi nepřišlo natolik podmanivé, jako některé konkurenční tituly. I přes to si ale myslím, že jistě stojí za pozornost. ---- Kniha mi byla poskytnuta na recenzi společností Albatros Media.... celý text
Pozorovatelka
2019,
Anna Bright
Pozorovatelka na prvních pár stranách vypadala zajímavě, bohužel pak to šlo všechno tak nějak do kytek. Začnu asi tím světem, kterej je strašně přeplácaná směska. Autorka se očividně nemohla rozhodnout, do jaké doby chce příběh zasadit, a tak vytvořila alternativní historii, ve které splácla dohromady Homéra, Beowulfa a Akvinskýho (no dobře, nebylo řečeno, že to byl TEN TOMÁŠ Akvinský, ale hele) - což mi teda dohromady historicky moc nesedí. Do toho tam bylo ještě rádio (které bylo asi spíš vysílačka), basketball a další moderní sporty (ale ty mě asi zas tak netrápily). Půlce světa zůstaly názvy, které známe my, půlka se jmenovala úplně jinak a já bych upřímně fakt hodně ocenila mapu, protože takhle jsem byla úplně ztracená. Jestli byl svět trochu přeplácaný, děj byl zase až žalostně jednoduchý. Dny, které Selah popisovala, nebyly zajímavé, byly běžné tím způsobem, který člověka nudil. Protože taková byla prakticky celá kniha. Myslím, že by se příběh dal proškrtat a bylo by to o něco lepší, bezmála 400 stránek mi přijde zbytečně moc na to, co se tam dělo. Příběh sám o sobě by mohl mít potenciál, umím si představit, jak by se to dalo udělat snad o něco lépe, takhle to ale bylo hloupé. Celé to stojí na tom, že Selah podala oficiální žádost o ruku klukovi, kterého zná od dětství a do kterého je dlouho zamilovaná. Nikdy s ním ale o svých citech nemluvila, nikdy se s ním o žádosti nebavila. A pak je veřejně odmítnutá a hrozně se diví. A když už ji odmítne, dokonce se s ním o tom pořádně ani nebaví, nevyptává se. Já nevím, jak vám, ale mně to přijde celý postavený na hlavu. Na druhou stranu musím autorce nechat, že se jí podařilo připravit pár zvratů, které jsem úplně nečekala. Jeden hlavní, který si schovávala až na konec jako ohromné odhalení, jsem nicméně objevila už někdy v první kapitole, takže zas tak dobrá ani v tomhle bohužel nebyla. Většina postav byla tuctová, nezajímavá, autorce se nepodařilo dodat jim hloubku. Nehledě na to, že jich bylo tolik, že se v nich člověk neměl šanci vyznat - a už vůbec je alespoň trochu poznat. Nejhorší ale byly ty vývoje vztahů mezi nimi. Byly moc rychlé a nepřirozené. A jestli autorka čerpala z vlastních zkušeností se zlomeným srdcem, možná by měla napsat knihu radši o tom, jak se z toho dostat tak rychle, protože podle mě musela objevit nějakou zázračnou metodu, která by jí mohla vydělat těžký prachy. Jediná alespoň trochu dobrá postava byl podle mě Torden. I když i tady byla ta romantická linka strašně rychlá a nesmyslná a protáčela jsem u toho oči v sloup, Torden se mi docela líbil. Pozorovatelka mě nebavila a ani mi nic nedala. Nepřinesla prakticky nic doopravdy nového, kvůli čemu by podle mě stálo za to dát jí šanci. Ale obálku to má fakt povedenou, to jo.... celý text
