Veríňák komentáře u knih

Chvili mi trvalo, nez jsem si zvykla na styl a formu psani, ale pak me tahle kniha naprosto pohltila. Nedokazala jsem se odtrhnout, cetla a cetla, az jsem byla na konci, ubrecena a uplne rozbita.
Mnohokrat vite dopredu, co se stane s nekterou z postav. Nevite ale jak. A jakmile ten moment nastane, stejne vas to dostane, prekvapi.
Precteni Zlodejky knih odstartovalo dlouhe debaty o ustrednim tematu, tak dlouhe, jak doposud dokazalo jen malo knih.

Skvele, jedna z nejlepsich knih, co jsem kdy cetla.

12 10.08.2016

Nádherně napsáno. Pach rybiny a všudypřítomnou vlhkost jsem při čtení doslova cítila. Popisy míst, jejich atmosféra, vůně, nálada popisované situace...skvělé. Anna Bolavá má dar slova, to jí nelze ani v nejmenším upřít, ale...
Na mě to bylo moc. Moc surrealistické, moc temné. Možná v tomto období moc složité.
Ovšem i navzdory tomu se těším na další knihu a Anna Bolavá už je pro mě oficiálně jednou z nejlepších soudobých českých autorek.

11 03.07.2021

Jako dite jsem byla platonicky zamilovana do Jarky Metelky. Uslovi se spravnakem Mirkem Dusinem pouzivame doma porad. Splneny ukol nejde uz oznacit jinak nez "modrym okynkem". Vzdycky, kdyz se napiju na tresne, vzpomenu si na Jindru Hojera :)

Rychle sipy jsou detstvi s obrovskym presahem do dospelosti.

11 10.08.2016

Skoro ve třiceti jsem se konečně dohrabala k přečtení (zatím pouze) prvního dílu. A bylo to super! Hrozně čtivé, nádherně popsané a vůbec mi nevadilo, že jsem jako první viděla filmy.
Číst Harryho jako odrostlejší dítě musí být naprosto fantastický zážitek. Pro mě jako ještě o trošku odrostlejší dítě rozhodně byl :) Moc se těším na další díly!

10 22.06.2018

Neuvěřitelná kniha.

Neuvěřitelná zaprvé v tom, že o tomto tématu se příliš nemluví (narozdíl od knih týkajících se například koncentračních táborů), přičemž to, co prožila paní Sosnarová se sestrou a stovky a tisíce dalších lidí odvlečených do gulagů, bylo krutostí a hrůzou naprosto srovnatelné a trvající nesčetněkrát déle. Krom samotné krutosti poměrů v gulazích mě mrazí také laxnost tehdejší vlády a koneckonců i laxnost nynější, která za všecko to utrpení nedala poškozeným přeživším ani korunu. Rozhodně jsem motivovaná přečíst si o tomto tématu více a doplnit si tak mezery v literatuře i ve znalostech historie.

Dále je kniha neuvěřitelná především proto, že mě ohromila houževnatost a hnací motor nevzdat to, přežít a dostat se domů. Upřímně mě mrzí, že jsem se ke knize dostala až nyní a prošvihla tak šanci účastnit se diskuze s paní Sosnarovou. Měla bych na ni tolik otázek...

Ke knize jako takové: jde samozřejmě o velice silný příběh, ale k tomu ještě velice čtivě, živě a zkrátka dobře napsaný. Rozhodně maximálně doporučuji. Je to součást naší historie, naprosto děsivá a z mého pohledu poměrně opomíjená.

10 12.02.2018

Otravne kratke kapitoly, vetsinou naprosto bez priciny (nac delit pribeh jedne osoby do dvou ci tri kapitol po dvou stranach?), kratke, osekane vety (vystupnovani napeti...?), zcela nerealne situace (smisena psychiatricka veznice pro muze a zeny? Nadprirozene genialni pachatel, co samozrejme vsecko mel dokonale naplanovane a vsechnoy temer prelstil? Neuveritelne krasna, chytra policistka, co jeste navic ovlada perfektne box a kazdy by na ni hned skocil?) ... No, nebala jsem se ani sekundu, naopak mi bylo vlastne celkem jedno, jak to cele dopadne. Uprimne se mi nelibil nejak extra uz Stalker, ale oproti tomuhle mi to nyni pripada jako bajecna kniha. Jen se porad ptam... 91 %?

9 07.05.2017

Nikdy bych si nemyslela, ze me kniha s tematem nejakych bohyni v Ceskoslovensku s nadprirozenymi schopnostmi muze tak uchvatit. Neni to totiz jen pribeh s mysterioznim nadechem, neni to ani jen pribeh z dob komunismu, neni to ani jen roman o nekolika generacich zen.
Je to vsecko mistrne propojene dohromady a ja se nemohla odtrhnout od cteni.

Zitkovske bohyne jsem cetla az po Vyhnani Gerty Schnirch a v osobnim souboji techto dvou knih jsem jim nedavala moc sanci. Ale prekvapive - pro me byly bohyne mnohem lepsi.

9 10.08.2016

Svět medicíny a vědy mě vždycky hrozně zajímal a zajímá stále, takže pro mě tohle byla paráda. Čtivé, obohacující. Pan professor Beneš je ve většině názorů dosti nekompromisní, občas až hraničící s arogancí, ale na druhou stranu u něj mám bez debat dojem, že si to může dovolit.
Rozhodně doporučuji!

8 06.03.2020

Strasne zvlastni knizka. Hlavni hrdinku chvilku nenavidite, chvilku ji strasne fandite.
Ani nevim, jestli muzu rict, ze mi to libilo... byla jsem spis fascinovana, unesena.

Mimochodem vecer po precteni jsem se sla projit se psem a dekuji Anne Bolave za pripomenuti si intenzivniho vjemu z detstvi, ktery jsem si po dlouhe dobe zase naplno uvedomila: "Leto voni."

8 10.08.2016

Ze všech čtyř příběhových linií je mi docela smutno a upřímně by mě zajímalo, do jakého časového období je kniha zasazená. Jasně, doba porevoluční, ale otázkou je jak moc.
Sama pocházím z vesnice a nejsem si jistá, jestli to na vesnicích funguje pořád ještě takhle (myslím tím pomluvy, závist, neustálé řešení, co si kdo pomyslí, …).
I když dost možná ano, protože při návštěvě rodičů mám pocit, že mi rentgenují i spodní prádlo :)
Každopádně, Dědina se velice rychle četla, nářečí vůbec ve svižnosti nepřekáželo. Petru Dvořákovou mám moc ráda a po Sítích, Já jsem hlad a Proměněných snech to bylo něco úplně jiného. Určitě doporučuji.

7 18.10.2018

Můj první Hájíček. Trochu jsem bála, že je přechválený, ale naštěstí se to nepotvrdilo.
Jsem moc ráda, že se na scéně zase objevují čeští autoři píšící tenhle typ prózy (ať už jej nazveme venkovským realismem či jakkoliv jinak). A také jsem moc ráda, že popisují všecky tady ty, zdánlivě malé a komorní, příběhy z dob socialismu.
Rozhodně dobré čtení, v budoucnu se dalšímu Hájíčkovi určitě nebudu vyhýbat.
A ještě dodatek, hodně mi připomínal stylem psaní Morštajnovou, příběhem jako takovým konkrétně Hotýlek.

7 26.08.2018

Kniha o tom, ze pocitej viny devastuje dusi vic, nez si dokazeme predstavit. Velmi ctive napsane.

7 21.12.2017

Asi nejuprimneji v mych ocich tuhle knihu vystihne veta - prekvapive je to dobre.

Dostala jsem knizku na Vanoce od maminky a nic moc od ni necekala. Spousta scen je tam prehnanych, absurdnich, hlavnimu hrdinovi nekolikrat pomuze vyslovene nahoda a v samotnem zaveru je z nej uz polovicni superhrdina :) A pasaz o smrticich nestovicich vyrobenych takrka na koleni me jako mikrobiologa vyslovene dostavala :)
ALE! Navzdory vsem temto vytkam je to ctive, hrozne moc ctive. Knizka ma spad a skutecne me bavila.
Mimochodem, vubec bych se nedivila filmovemu zpracovani. Ja, Poutnik si o to vyslovene rika.

7 10.08.2016

Skvělé. Nahlédnutí do profesního i osobního života úžasných odborníků a mnohdy i úžasných lidí (ano, opravdu skoro všichni mi přišli příjemní, zajímaví a především stále lidští). Hltala jsem každý jeden rozhovor a neustále otravovala muže s něčím, co mi přišlo fascinující a měla jsem to potřebu sdílet slovy: "A představ si, že...". Rozšíření si obzorů, co vše je v dnešním světě medicíny možné a především uvědomění si, jak obrovský kus práce má každý jeden tázaný odborník za sebou.
V čem spočívá obrovská přidaná hodnota knihy, je motivace a touha zvednout zadek a něco dělat. Pracovat na sobě, neustrnout a žít. Klidně v úplně titěrných dimenzích ve srovnání s hrdiny rozhovorů v knize, ale na tom přece nesejde :)

6 14.02.2018

Zlodejka knih me nadchla natolik, ze jsem zatouzila precist si neco dalsiho od Markuse Zusaka. Volba padla na Posla.
Bala jsem se hrozne moc, ze budu zklamana, ze neni mozne, aby i jeho dalsi kniha byla tak super. A ona skoro byla. Zlodejce bych dala 110 %, Poslovi "pouhych" 100 % :)

Kazdy pribeh poselstvi seslany na zivotniho losera Eda me hrozne bavil. Zajimalo me, jak se se vsim popere on a jak osoby z jednotlivych pribehu. Normalne byvam lehce zhnusena z happyendu, ale tady byly vsecky tak krasne, nepateticky popsane, ze mi ani v nejmensim nevadily.

Markus Zusak se timto u me zaradil mezi Autory s velkym "A" a ja se budu nesmirne tesit na dalsi knihu od neho.

6 10.08.2016

K prvnim dilu Pana prstenu jsem se dostala az ve veku 26 let, coz je ostudne pozde. Porad jsem ho odkladala a odkladala, az me k precteni konecne motivoval kamarad jakozto obrovsky milovnik celeho Tolkienova dila. A ja mu za to muzu jen a jen podekovat :)

Obrovskou chybu, kterou jsem ale udelala, bylo, ze jsem nejprve videla film (a ne, nechci tu srovnavat film vs. kniha, uprimne to nemam moc rada).
Problem byl v tom, ze jsem uz znala pribeh, mela k jednotlivym postavam prirazene obliceje hercu a pomerne dlouho se z toho nemohla vymanit. Nekdy v posledni tretine knihy se mi to konecne podarilo a ja pochopila tu vasen skalnich Tolkienovych fanousku. Ta obrovska, nevidana fantazie autora, propracovanost do nejtiternejsich detailu.
Ja jsem okouzlena, i kdyz verim, ze zanr ani styl psani nemusi mnohym ctenarum vyhovovat.

6 10.08.2016

Konečně (díky čtenářské výzvě) jsem se odhodlala přečíst si tenhle světový bestseller. Vzala jsem ho anglicky a obávala se, že některým básním prostě neporozumím. Zbytečně.
Milk and honey je psáno tak hrozně polopaticky, že nelze nerozumět. Určitě bych knihu neoznačila jako sbírku básní, spíš jako prózu protkanou básnickými vsuvkami. Některé se mi líbily, o tom žádná, ale celkově mi celá kniha proplula za asi dvě hodiny mezi prsty a tuším, že za pár dní na ni zapomenu úplně.

5 09.07.2020

Tak jsem se konečně odhodlala a přečetla si něco od Radky Třeštíkové. Názorů všude plno. Spousta nenávistných, až urážlivých, pár vysloveně pozitivních... Ten můj je tak někde mezi. Nebylo to zkrátka úplně špatné, paní Třeštíková umí pracovat s jazykem, spousta zajímavých obratů, slovních spojení, ale...! Příběh, který je prostě nezbytný, byl nic moc. Hlavní hrdinka byla hrozná labilní kráva, jako koneckonců většina ženských postav. Dějová linka vlastně strašně prostá, ale po dočtení mi bylo stejně tak nějak nepříjemně.
Zkrátka mě "Foukneš do pěny" vůbec nenalákalo číst od autorky něco dalšího, ale na druhou stranu si konkrétně tahle kniha nezaslouží až takovou kritiku. Obálka velmi povedená.

5 26.06.2020

Moje první divadelní hra. A rozhodně skvělá volba!
Četlo se to krásně. Pro mě, nepolíbenou danou tématikou, super rozšíření obzorů (přiznávám bez mučení, že jsem neměla nejmenší tušení, kdo Vítězslava Kaprálová je). Rozhodně doporučuji a tato kniha je pro mě jen potvrzením, že Tučková je vynikající spisovatelka.

5 06.05.2020

Bylo to krátké a intenzivní.
Napůl o světě autistů, napůl o autorovi samotném, který je tak trochu ztracený a kontakt s autistickými dětmi mu umožňuje alespoň na část dne nalézt náplň života.
Četlo se to dobře a dík aktivnímu Ježíškovi na mě rovnou čeká druhý díl, tak asi ohodnotím hvězdičkami až přečtu i ten druhý.