TheRaven komentáře u knih

Trochu mě to mrzí, ale Ponurý dům mi zkrátka nesedl a dlouho se mi nestalo, že bych knihu ani nebyl schopen dočíst. Ústřední myšlenka, totiž kritika soudnictví a dalších společenských aspektů tehdejšího Spojeného království, je poměrně zajímavá, ale natolik řídká, že by jí stačil prostor několikásobně menší. Zbytek knihy na mě působil jako vata, respektive zcela nudné příběhy zcela nezajímavých postav. Několikrát jsem se ke knize zkusil vrátit, ale stačí 5 stran a už se nedokážu soustředit, protože mě ani nepatrně nezajímá, jak se příběh vyvine dál. Pořád doufám, že můj neúspěch třeba souvisí s něčím vnjěším a jednou se k Ponurému domu rád vrátím. P. S. Druhý díl už jsem ani nerozečetl. Kdyby snad byl nějak výrazně odlišný od prvního, budu rád za doporučení.

11.12.2013

Nedokážu posoudit, jak přínosná bude tahle kniha pro zapálené fanoušky AC/DC. Mně, jako jejich občasnému posluchači, který zná dobře pouze několik alb z éry Briana Johnsona a samozřejmě ty nejznámější hitovky z dob Bona Scotta, přinesla na tuhle rockovou legendu docela nový pohled. Především jsem si uvědomil, že dobu před příchodem B. Johnsona jsem vlastně ani pořádně neznal a přikládal ji v historii skupiny jen marginální roli, což byla zásadní chyba. Neil Daniels má sice tendenci někdy až zbytečně popisovat všechna vydání a verze každého alba nebo dokonce každé jednotlivé písně ze Scottova období a občas tak text působí trochu repetitivně, případně tak, že AC/DC nahráli několik songů, které pak vydávali pořád dokola, ale to je od pravdy daleko. Svůj hlavní účel Raná léta s Bonem Scottem splnila. Přinesla mi zcela nový pohled na AC/DC, ukázala mi jejich hudbu jako promyšlený umělecký počin a především mám teď chuť si všechna ta alba zase pořádně vychutnat.

3 08.12.2013

Brutální, přesto zcela uvěřitelný příběh, napsaný velmi příjemným stylem. Možná jen některé postavy působily trochu uměle (detektiv Jim), ale v zásadě to ani trochu nevadí. Velmi se mi zamlouvá styl postupného odhalování již nakousnutých skutečností, které čtenáře stále ženou dál. Příběh sice začíná jako komorní drama zaměřené na trauma hlavní hrdinky, ale ta postupně spolu s čtenářem odhaluje celou zvrácenou skutečnost v celém jejím kontextu včetně svého pevného místa v ní. Velice zajímavý debut a jsem zvědav, jestli autorka svůj potenciál potvrdí. A filmová zpracování se dá předpokládat s vysokou pravděpodobností. Čtyři a půl. (P.S. ta obálka je opravdu geniální)

2 06.11.2013

Takže je to vlastně tak, že správný vědec či jen obyčejný člověk dychtící po poznání by se nikdy neměl bát nových pohledů na skutečnost, ale taky by měl umět svou pravdu odvrhnout, když dojde do bodu, kde už k vysvětlení světa nestačí. Jak by řekl Standa Komárek, měl by se umět přehoupnout do jiného paradigmatu. A když je žena hysterická, měla by být zavřena do skříně, dokud se neuklidní (nebo dokud muž nedostane hlad). S tím se taky ztotožňuju, takže pět.

11 06.11.2013

Pokud si čtenář odmyslí ten všudypřítomný bulvární balast, tak Kanibal z Milwaukee může sloužit jako poměrně dobrý průvodce tím, kdo byl a co spáchal Jeffrey Dahmer a nabízí i zajímavý pohled na pozadí případu, procesu i nálady v Milwaukee po Dahmerově dopadení. Čtenář ovšem musí být shovívavý k překladu a neustálému zaměňování masového vraha za sériového či dalším drobným nedostatkům.

2 19.09.2013

Jako mnohem lepší a komplexnější pohled na život Prokopa Diviše doporučuji knihu Blesky z temnot Joži Mikuli - http://www.databazeknih.cz/knihy/blesky-z-temnot-144085. Zrazený genius má sice taky své kouzlo, ale mohdy mi přijde až trochu moc subjektivistický a vynechávající spoustu zajímavých, ale i důležitých podrobností z Divišova života. Anebo možná jen každý z autorů podsouvá Divišovi své myšlenky a motivace.

22.06.2013

Dnes už je tohle téma zase o kousek jinde, ale kniha D. Herrmanna poskytuje zajímavý dobový náhled na danou problematiku. V jeho knize je nepochybně možné nalézt i několik zajímavých myšlenek, ale ty jsou bohužel trochu upozaděny všudypříromným socialisticko-idealistickým balastem (za všechno špatné mohou imperialisti a ten jejich volnej trh), který čtenáři bohužel nemůže nelézt na nervy.

12.06.2013

Zábavná a trochu komplikovanější detektivka zasazená do velmi zajímavého období. Problém s orientací v ději může činit možná až příliš mnoho postav, které nejsou dostatečně rozvedeny, ale postupem času čtenář pochopí, že mnohé vlastně ani nejsou tak důležité a jde jen o to se dostat k velmi zajímavému závěru. Proto doporučuji nestresovat se, když na sté stránce nebudete znát všechny vedlejší postavy, stejně jde jen o těch asi pět hlavních. Doporučuji.

3 27.05.2013

Hned první povídka (Zbabělec) je velmi silným lákadlem tohoto povídkového souboru, tematicky pro Maupassanta spíše netypického. Vraždy, sebevraždy deprese, v takovém duchu se pokračuje i dále a autorův lehký čtivý styl kombinovaný s výbornou vypointovaností nepřestává bavit. Velmi zajímavé jsou i povídky s tématem viny a neviny, ve kterých M. prozrazuje své názory na různé společenské i čistě lidské morální otázky. Od poloviny svazku však začínají být styl a téma poněkud ohrané a čtenář si začne všímat, že ani originalita není taková, jak mohla působit na začátku (už jen to, že v polovině příběhů je tématem nemanželský potomek). Deprese se navíc pomalu mění v jednohubky o lásce šťastné i nešťastné. Možná to jen není kniha na čtení v jednom zátahu.

1 27.05.2013

Hodnotit biograficky pojaté knihy nebývá vždy jednoduché. Člověk musí zvážit, zda hodnotit práci autora (stylistiku, zacházení s reáliemi, ucelenost a konzistenci tématu), nebo přece jen nějakým způsobem zohlednit i myšlenky, osobnost či odkaz projednávaného, svým způsobem příběh, ale příběh nesmyšlený. Karel Slavoj Amerling byl bezesporu velice významnou osobností národního obrození a celé české společnosti devatenáctého století a je vskutku překvapivé, že o něm slýcháme či čteme jen velmi zřídka. Byl v zásadě polyhistorem a sám se snad i považoval za následovníka Komenského - otázkou je, nakolik úspěšně, což nedokážu posoudit. I přesto je už jen jeho životopis studnicí inspirace, vědeckého i životního optimismu. Nakonec i zajímavou ukázkou dobového myšlení a názorů (například téma frenologie či založení ústavu pro idioty a mapování výskytů idiocie na našem území). S textem E. Hoffmannové jsem měl drobné potíže, například z kontextu vytržený dopis J. Barranda, bez popisu, bez vysvětlení, francouzsky bez překladu, plus pár dalších nejasností podobného charakteru. Ale to nechci příliš odsuzovat, ani to nebudu zohledňovat v hodnocení, jelikož vydání z roku 2003 by mělo být pravděpodobně ochuzenější než to z osmdesátých let, pokud jsem správně vyrozuměl. Ve výsledku mohu knihu jen doporučit, už jen pro poznání naší vlastní historie. Od stejné autorky ještě připomínám vynikající publikaci o životě a působení bratří Preslů.

2 23.04.2013

V další Lovelockově knize jsem očekával jen omílání starých témat, ale nakonec tomu tak z větší části nebylo. „Mizející tvář“ je dalším krokem, dalším úhlem pohledu na Gaiu a lidstvo. Lovelockův text ve mně opět vyvolával značně ambivalentní dojmy. Na jedné straně stojí jeho velmi alarmistické a globálně oteplovací uhlíko-středné pohledy, na té druhé pak velice rozumný pohled na současnou zelenou politiku, ke které zaujímá silně skeptické stanovisko (kritizuje upřednostňování málo účinných a ekonomicky i „zeleně“ nesmyslných obnovitelných zdrojů – obzvláště pak větru). Jednoznačně a zcela po právu obhajuje jádro jako nejčistší, nejlepší a nerozumnější zdroj energie. Za zvláštní ocenění stojí také Lovelockovy trefně ironické poznámky či jeho zpovědi, jakým vývojem procházel on sám i jeho teorie, což čtenáři představí celý fenomén z poněkud jiného náhledu.
Kniha je rozsahem sice poměrně krátká, ale přesto, nebo právě proto velmi úderná, a ač se s Lovelockem dá v mnohém nesouhlasit, také velmi podnětná k dalšímu studiu a přemýšlení. V závěru je pak připojený zajímavý doslov prof. Miroslava Kutílka, který se snaží Lovelockův text zasadit do správných kolejí, a především podat poněkud jiný úhel pohledu na celou problematiku. S jeho zdravou kritikou je opět možné do jisté míry souhlasit, přesto se mi zdá trochu nespravedlivý. Reaguje sice na samotné jádro Lovelockových úvah (uhlík a zase jen ten uhlík), ale nezohledňuje mnohé klady předložené knihy (obhajoba jádra, poukaz na nebezpečí extrémního růstu lidské populace atp.), a jeho pohled na celý text tak vyznívá až zbytečně odmítavě. Ale už jen kvůli tomu, co píše M. Kutílek v závěru, se těším na další Lovelockovu knihu.

8 29.12.2012

Dovolím si malou výhradu vůči anotaci nakladatele, totiž že Kniha šílenství a léčby není ani tak strhujícím románem, jako spíš poetizujícím cestopisem s velmi jednoduchou dějovou linkou. Klady však spočívají v jiných aspektech, především v pozoruhodných pasážích popisujících různé stavy mysli, úvahy a pocity hlavní hrdinky, které čtenáře v některých případech zcela prostoupí a hlavní vyžití čtenáře pak spočívá v nenápadných detailech a různých odkazech na dobové kontexty. Za pochvalu stojí i několik pasáží, které by obstály dokonce jako samostatná povídka (např. pitva), dále pak bravurně podané dějové zvraty, které svou náhlostí zapůsobí na zcela nepřipraveného čtenáře velmi naturalisticky. Celkově pocity trochu smíšené, ale díky obdivuhodnému překladu se přikláním k vyššímu hodnocení.

6 05.12.2012

MODERNÍ VĚDA Emanuela Rádla je v první řadě výbornou příručkou k metodologii a filosofii vědy (záměrně tímto spojením odkazuji na znamenitou knihu B. Fajkuse „Filosofie a metodologie vědy“, Academia, 2005). Rádl nabízí základní charakteristiky samotné vědy, jejích metod, cílů, nejrůznějších pojmů, pojetí, teorií, apod. Sám autor na prvních stránkách přiznává, že obdobné téma se ani nedá uchopit zcela nezaujatým pohledem, proto celá kniha vyniká Rádlovým osobitým přístupem a patrným důrazem na myšlenky z jeho pohledu zásadní. Mnohé kapitoly jsou navíc výborným exkurzem do dobového vědeckého smýšlení o nejrůznějších otázkách (viz Rádlův pohled na „mrtvý“ darwinismus či na Einsteinovu teorii relativity), což přímo vybízí k následnému srovnání s moderními názory na danou tématiku. S vědomím současného stavu poznání samozřejmě mohou v takto staré knize některé pasáže působit poněkud úsměvně, ale i přesto považuji Moderní vědu za velmi přínosnou a neuvěřitelně podnětnou knihu. Obzvláště doporučeníhodná je pro filosofy, metodology či historiky vědy, a především pak pro všechny, kdož se na utváření vědeckého světonázoru nějakým způsobem podílejí, tedy pro samotné vědce.

4 29.11.2012

(pro odpůrce dlouhých komentářů – přeskočte rovnou k závěrečnému hodnocení, tedy začněte číst od věty: „___Celkově však musím ….“). ______________ Na první pohled se Věda mistra Leonarda může jevit jako klasická monografie o velkém renesančním polyhistorovi a do jisté míry takovou také je. Má však určité rysy, které ji činí poněkud zajímavější. Jak už je prezentováno v samotném názvu knihy, nejde v tomto případě o zcela komplexní pohled na život a dílo Leonarda da Vinci, ale hlavní zřetel je kladen na pozici vědy (můžeme-li to tak nazvat) v jeho myšlenkovém dědictví. Jak sám autor poznamenává, Leonardův odkaz bychom mohli rozdělit na tři kategorie – Leonardo jako umělec, designér a vědec –, i když je nutné podotknout, že všechny tyto oblasti v jeho osobě a díle jsou velmi silně provázané. Autor se postupně zaobírá všemi třemi vytyčenými obory, avšak přínosu vědeckému věnuje největší část textu, zdůrazňuje pak mimo jiné samotný přístup k poznání světa v Leonardově díle. Zásadní je v tomto případě motivace, která autora k upřednostnění tématu vědy vede. Počátky moderní vědy si spojujeme jmény jako Descartes, Leibniz, Newton, Galilei, Kepler, do určité míry Koperník a další. Leonardo da Vinci sice nikoho z nich ovlivnit nemohl, jelikož jeho písemná pozůstalost byla po jeho smrti na několik staletí ztracena, autor však zastává názor, že právě Leonarda můžeme díky jeho důrazu na pozorování a důsledné ověřování všech zkoumaných fenoménů považovat za badatele, který „zcela sám vytvořil nový přístup k poznání, kterému dnes říkáme vědecká metoda“. Autor postupně probírá různé aspekty Leonardova díla, které anticipují pozdější vědecký vývoj (následující řádky se zabývají tématem Leonarda jako vědce, které začíná až na str. 171). Poukazuje především na jeho studia tvaru a funkce různých živých objektů a jejich částí, připisuje Leonardovi správné popsání homologických znaků, zmiňuje i jeho přesvědčení o jednotě života na Zemi, založené především na různých analogiích. Velmi důležitou stránkou jeho díla bylo zcela nepochybně detailní studium anatomie lidského těla, prováděné během nesčetných pitev. V neposlední řadě autor upozorňuje na jeho velmi trefné postřehy v otázkách geologických. V následujících pasážích už se dostáváme k postavení matematiky a především geometrie v Leonardově díle. Nesmírně zajímavé jsou také da Vinciho práce v oblastech akustiky a obzvláště optiky, ve které se zabývá tématy od stavby oka přes percepci světelných paprsků po šíření světla v prostoru. V závěru knihy se dostáváme až k úvahám o duši. Nesmírný dosah pak zaujímá především Leonardův úžasně pečlivý a detailně přesný obrazový doprovod ke všem otázkám, kterými se kdy zabýval. Je nepochybné, že Leonardo byl zcela výjimečnou osobností, ať už se bavíme o umění, vědě, či jeho nesčetných vynálezech. Mám dojem, že autor v několika aspektech zachází se svou oslavou Leonardova genia poněkud daleko (například věta s Darwinem a evoluční myšlenkou (s. 216) – otázka je, jestli se nejedná o chybu v překladu), případně zapomíná na to, co sám vytyčil, tedy, že Leonardo pozdější vývoj vědecké metody neovlivnil, ba ani ovlivnit nemohl. Autorovo závěrečné stanovisko, totiž že Leonardova vědecká pojednání sice rozvoj moderní vědy nijak nezasáhla, přesto můžeme jeho pohled na tuto problematiku považovat za téměř rovnocenný výše zmíněným osobnostem, považuji za zcela legitimní. ______________ Celkově musím práci F. Capry ocenit, protože předložená kniha opravdu není jen nějakým suchým životopisem. Jedná se o velmi živé dílo a autor prokazuje dobrou schopnost zařadit Leonardovy myšlenky do dobového kontextu, případně je konfrontovat s mnohými antickými předchůdci a dalšími myšlenkovými vzory. Nejedná se ani zdaleka o vyčerpávající text, ale o jakousi ukázku Leonardova genia, a možná právě díky tomu si celá publikace zachovává obdivuhodnou svěžest. Oceňuji především fakt, že kniha ukazuje Leonarda da Vinci také z jiné strany, než pouze jako autora oné slavné Mony Lisy, Dámy s hranostajem, případně excentrického vynálezce, jak si jej mnozí představují.

6 23.11.2012

King se ve svém „skvělém nápadu“ tentokrát poněkud ztratil. Nejsem žádný oddaný fanoušek velkého Mistra, ale čtivost, dějovou propracovanost a především obvyklé bezchybné dávkování napětí a strachu mu nemohu upřít. Jsem nakonec rád, že jsem se k přečtení několika jeho knih nechal přesvědčit a o ztrátě času rozhodně mluvit nemohu. DRAČÍ OČI jsou však zatím tím nejhorším, co jsem od Kinga četl. Námět, který by vydal na povídku či krátkou novelu, je roztažen na více jak tři stra stran (dobrá, pětinu zabere číslování kapitol, ale stejně). Hlavní problém však tkví v tom, že Kingův styl se mi z knihy tak nějak zcela vytratil a klidně bych její autorství připsal nějakému tuctovému pisálkovi špatných pohádek. A zde je další potíž – nudný a nezajímavý příběh. Navíc naprosto chybí právě ono napětí, atmosféra a příjemné mrazení. Výjimkou budiž několik krátkých pasáží, kde už je autorův styl trochu patrnější. Možná zní má kritika nevěrohodně, když jsem celou knihu přečetl za necelé dva dny. Možná tam přece jen něco je, možná jsem už chtěl popojít dál. Šedý podprůměr. Slabých 50%. Klidně mě roztrhejte. Řbitov zvířátek své prvenství tentokrát obhájil velmi snadno.

5 03.11.2012

Darwinova Cesta kolem světa není pouze obyčejným cestopisem. Jedná se o naprosto úžasné dílo, které čtenáři krom přiblížení navštívených míst a popisu mnoha dobrodružství podá ucelený obraz o osobnosti Charlese Darwina. S každou přečtenou stránkou je možné pouze žasnout nad zoologickými, geologickými a dalšími znalostmi mladého cestovatele a přírodovědce. Celým textem prostupují Darwinovy názory na obecné zákonitosti živé přírody a čtenář již zde může v mnohých poznámkách rozpoznat náznaky jeho dalšího myšlenkového vývoje ("Původ druhů" a další). Krom toho je kniha protkána společensko-politickými zprávami o navštívených zemích a díky autorovým komentářům je nádhernou ukázkou jeho humanistické povahy i přehledem obecně uznávaných názorů té doby na člověka jako takového: civilizovaný běloch x divoch-domorodec (krvelačný indián, proradný Ohňozemec, tupý Austrálec) x otrok (černoch) // Angličan x ostatní.

19 29.10.2012

Flegrova "malá evolučka" je ideální literaturou pro ty, které děsí autorova rozsáhlá monografie, a přesto by rádi dostali komplexní představu o tom, co je náplní oboru evoluční biologie, která už se dávno nespoléhá při vysvětlování evolučních fenoménů pouze na přirozený výběr. V knize jsou vybrány nejdůležitější kapitoly z původní "velké evolučky" a chybí pouze ty, které pro vyčerpávající představu o oboru nejsou natolik zásadní. Kniha také postrádá citace a mnoho ilustračních obrázků, což však nebrání pochopení textu. Pro ty, kteří již četli původní monografii, přináší Úvod do evoluční biologie jen minimum nových informací, mnohé pasáže byly převzaty téměř beze změn. Avšak velkou výhodou je právě přehlednost, menší rozsah a vypíchnutí nejdůležitějších skutečností bez jakéhokoliv zkreslení. Tato kniha tedy může i pro takového čtenáře fungovat jako velmi příjemná opakovací literatura, která pomůže urovnat nabyté znalosti.

5 31.08.2012

I přesto, že některé téměř rasistické, elitářské a feministické výroky vycházející z úst naší mohutné ebenové služky lezou trochu na nervy a nedovolují se příliš sžít s její postavou, je kniha velmi zábavná, čtivá a díky naprosto fenomenálnímu překladu se její čtení stává pro milovníky našeho krásného jazyka čirým potěšením .

2 03.08.2012

Kolaps Jereda Diamonda je opravdu nesmírně zajímavá v mnoha ohledech velmi originální kniha. Její rozsah se však odráží také v mém komentáři, který sem sice také vkládám, ale jelikož delší text je v tomto zobrazení poněkud nepřehledný, přidávám i odkaz na PDF verzi: http://www.ulozto.cz/xnXZKNu/j-diamond-kolaps-pp-pdf (pokud by odkaz nefungoval, prosím hned mě urgujte do pošty a PDF verzi zašlu). Zde je samotný text:
Když se dnes mluví o environmentálních nebezpečích pro současnou společnost, většina lidí si pod takovým pojmem představí neustále propíraný fenomén globálního oteplování. O tom navíc slýcháme z mnoha stran často zcela opačná stanoviska, a navíc většinou ve velmi zkreslené či zcela chybné perspektivě. Jared Diamond oproti tomu představuje celou škálu problémů, na které si v současné době lidstvo zadělává. Věnuje se především globalizaci společnosti, jež už zašla tak daleko, že nadále prostě nemůžeme jen tak ignorovat problémy svých sousedů či spojenců, ale ani zbytku světa. Žijeme v době, kdy problém na jedné straně světa vždy ovlivní i tu druhou. Ostatně o tom, že ekonomické problémy jednoho státu se promítají a lavinovitě šíří i do států okolních, se můžeme přesvědčit na vlastní oči právě dnes. Autor se také zabývá otázkou velmi rychlého nárůstu populace v zemích třetího světa, se kterým se následně pojí v zásadě všechny další problémy, od nedostatku potravin a vody, drancování přírodních zdrojů, odlesňování krajiny a rostoucího množství odpadu a znečištění všude na Zemi. Knih s podobným tématem by se jistě našlo mnohem víc, ale Kolaps Jareda Diamonda má jednu velkou výhodu - výše uvedené často na čtenáře působí pouze jako strašák, kterým hrozí blázniví ekologové, a něco, co se naší společnosti bezprostředně netýká. V této knize však tyto možné výhledy do budoucna najdeme až v poslední, relativně krátké kapitole. Té předchází více jak šest set stran, na nichž autor velmi podrobně projednává osudy různých dávných i současných společností, které doplatily často právě na špatné hospodaření s přírodními zdroji, a to svým zhroucením. Zdaleka ale není pravidlem, že zmíněné společnosti se zahubily pouze svým hazardováním s životním prostředím, někdy to tak dokonce nebylo vůbec. Mnohdy mohly být faktory přispívající k zániku zcela jiné a často se jednalo o jejich kombinaci. Kniha však není zdaleka tak pesimistická a jako protipól předkládá i mnohé kultury, které se dokázaly poučit a nakonec svůj kolaps odvrátily.
Z hlediska současné společnosti se Kolaps zabývá velmi závažným tématem, navíc je psaný až překvapivě čtivou formou. Autor přiznává, že je v tomto ohledu, totiž ve výhledu do budoucnosti lidstva mírným optimistou. Nevykřikuje pouhá hesla, ani nechce do světa vysílat poplašné zprávy o blížícím se konci lidstva. Snaží se pouze o analýzu toho, proč některé společnosti zanikly a jiné ne. Následně pak hledá možnosti, jak bychom se mohli z minulosti poučit. Jedinou vadou knihy je to, že jednotlivé kapitoly byly očividně psány v dlouhém období a některé informace se často opakují. Pro čtenáře, který pak knihu prostuduje v krátké době, se takové opakování může zdát zbytečné až otravné. Z toho ale plyne jedna velká výhoda; jednotlivé kapitoly mohou být čteny i zcela samostatně, případně není pro pochopení knihy problematické její čtení v delším období. Text samozřejmě nemůže být na sedmi stech stranách zcela vyčerpávající a autor tak zmiňuje hlavně takové případy, které považuje pro ilustraci dané problematiky za nejzásadnější. V některých částech se samozřejmě projevuje také autorova národnost, a tudíž i ilustrace různých problémů v rámci USA, ale to není pravidlem a ani překážkou. Jaredu Diamondovi musím po přečtení jeho studie vyjádřit hluboký obdiv za nesmírnou erudovanost v projednávané látce a komplexní zpracování uvedených příkladů včetně všech myslitelných kontextů. Kolaps bych tak zařadil například po bok knihy Pluhy, nemoci a ropa W. F. Ruddimana (Academia, 2011), tedy mezi nejzákladnější literaturu, kterou by si měli přečíst jak zájemci o otázky vlivu člověka na životní prostředí, tak i ti, kteří toto téma obyčejně považují za podřadné. Případně je doporučeníhodnou pro všechny, které zajímají perspektivy, kam se může náš svět vyvíjet. Kniha je navíc napsána tak přístupně, že její pochopení nebude dělat problémy ani naprostému laikovi v podobné problematice. Diamond zde nakonec také velmi přesvědčivě ukazuje, že zohlednění otázek životního prostředí v dlouhodobé perspektivě je i v zájmu ekonomiky a do budoucna prosperujícího hospodářství, které mohou současnou prevencí poškozování životního prostředí a jeho důslednou ochranou jen získat. A proto například názory, že ochrana životního prostředí nesmí bránit rozvoji ekonomiky a průmyslu, jsou zcela scestné až iracionální. Ostatně nejen na tuto, ale i další nejčastěji pokládané otázky zastáncům racionálního pohledu na ochranu životního prostředí autor uspokojivě zodpoví v samém závěru knihy.

17 25.06.2012

Zdařilé neformální pokračování "Fyziky od Thaleta k Newtonovi". Hlavní předností je opět velmi čtivý styl a srozumitelnost textu. Jednu hvězdu strhávám pouze za to, že v některých případech jsou medailony probíraných osobností až příliš stručné a občas chybí spojnice, které by lépe pomohly k cíly, který si autor vytyčil. Tedy nastínit provázanost jednotlivých badatelů, objevů a vůbec celého vývoje fyziky v daném období (motto viz citát v anotaci). Kdyby měla kniha se stejným počtem medailonů i dvojnásobný rozsah, rozhodně by to nebylo na škodu.

2 25.04.2012