Terva komentáře u knih

Obávám se, že se mýlíte. Je to sice protismyslné,
ale jenom mrtví nestárnou.
Francois za sto let nezestárl
- bylo to tedy sto let, kdy jeho organismus nepracoval . . .
(Ďáblův prsten)

Tato knížka obsahuje povídky Ďáblův prsten a Pevnost bílých mravenců. Tak že jsou příběhy situovány obráceně než v zelené knize od společnosti Akcent. On je stejně tak trochu v Součkovo příbězích zmatek. Je v tom jisté tajemno, když několik knih má společné povídky, a jen jsou doplněny jinými příběhy a nebo jsou ty konkrétní povídky jen vydány v opačném pořadí. Má to pak na čtenáři jakýsi mrazivý efekt. Tak že, když už tu knihu mám v ruce, proč si znovu nepřečíst to, co už jsem několikrát četl, že jo? Oni ostatně jsou obě povídky perfektní a tak není čas řešit, kdo je kdo a dát znovu dvě dávky.

Malá ochutnávka:
Opatrně, jako by pečlivě hledal cestu mezi požáry v ulicích, zčásti už změněných v trosky, přicházel do města obrovský bílý mravenec, velký jako vzducholoď, jako nádražní hala, jako katedrála. Otočil se na místě a věž kostela, zasažená jeho tučným tělem, se zřítila, jako by pod ní vybuchla nálož. Nesmírná bílá hlava bez očí, zato však s obrovskými kusadly a tykadly, rýsujícími se na obloze proti sírovému přísvitu v mracích, se kývala a kolébala nad nejvyššími střechami jak obludný a neforemný balón.
(Pevnost bílých mravenců)

114 28.08.2023

Kletby se mohou
obrátit proti sesilateli.
Ale pokud
kletbu provedl
někdo zkušený . . .

Druhý příběh ze série Poslední velkoměsto nazvaný Kletba není hra. Zatím, co jste se v první knize cítili, jako by jste hrály počítačovou hru, je tento příběh posunut do současné reality. Tedy, současné příběhové reality. Mohl bych to nazvat mysteriozní krimi. Což možná taky trochu je, ale je to především pohodová špionážní fantasy. A nebo všechno dohromady, to záleží na úhlu pohledu. Rozhodně je to obsahově velmi čtivé. Trocha krve, smrti, lásky, nějaká ta kletba od Bílé čarodějky, trochu kanibalismu, akce, ale vše jede ve vážnějším módu. Humor tu nehledejte. Ani by se sem nehodil.

Malá ochutnávka:
Pro pana doktora přírodních věd HH,
jehož ROZHOVOR v BK jsme se zájmem přečetli:
Pane doktore, zpochybnil jste existenci MAGIE,
jakož i záhrobních a paranormálních jevů.
Za účelem vašeho POUČENÍ a OSVÍCENÍ na vás byla
uvalena kletba. Je to kletba menšího rozsahu
v trvání zhruba dvou měsíců. Jejím účelem není
způsobit smrt nebo trvalé následky. Sám POSOUDÍTE,
zda tato kletba bude (anebo nebude) mít účinek.

No, po pravdě řečeno, myslím, že jednou nebo dvakrát jsem se zasmál. To bylo v tom případě, kdy došly skafandříky Avšak, o co se jedná vám neprozradím, to si musíte příběh přečíst. Já osobně jsem to přečetl celkem rychle. Možná rychleji než dojedete osmičkou na konečnou a přesednete na sedmnáctku, která jede k hydroponickým skleníkům. A nebo to byla jiná cesta? Nevím, osobně bych v Bornu zabloudil, že by mě nenašla ani zbloudilá kulka. I když někteří takové štěstí nemají. Pohodová, i když trochu nervozní atmosféra a příslib příchodu jedné nejmenované osoby mě žene k další knize.

Citát: Oni mě nechtěli ošukat . . . Chtěli mě sežrat!

117 24.08.2023

S funebrákama
se nemluví.
Buď pro ně máme práci,
nebo děláme že nejsou.
(Jedlík zlata)

Po otevření a prolistování vám dojde, že Ralph Meyer kreslí své obrazy do jednoduchých, dá se říci, žvýkačkových oken. Najdete tu škálu čtverců a obdélníků a nic složitějšího. Ale, když se nad tím zamyslím, jedná se o spaghetti western, a ten nepotřebuje složité tvary. Barvy Caroline Delabieové jsou zrzavé a prašné jako město a jeho okolí, ve kterém se děj tohoto příběhu odehrává. Co se týče obsahu podle námětu Ralpha Meyera a Xaviera Dorisona, no je to sice trochu na vážkách, ale když je ve westernu v hlavní roli hrobař, čeká čtenář tak trochu jiný pohled na Divoký Západ.

Citát: Jonasi, mám pro tebe dobré zprávy! JONAS Copak, někdo umřel? (Jedlík zlata)

V tomto svazku jsou dva sešity. První sešit má název Jedlík zlata. A supama to začalo. Když mě došlo, kdo to začal vyprávět, musel jsem se smát. A smál jsem se i dál, protože příběh je prošpikovaný ironickým, skoro až hrobařským černým humorem. Všechny ty veselé kecy hrobníka Crowa, všechny ty prazvláštní situace kolem pohřbu a otevřený zvláštní konec prostě sranda a napětí v jednom

Citát: Za mých časů jsme se o svoje mrtvý starali sami. Stačil kout zahrady nebo pěkná mýtina . . . lopata a hotovo. Ale lidi si už nic neuměj udělat sami. (Jedlík zlata)

Ten druhý příběh se zove Tanec supů. Trochu se ti odhaluje minulost slečny Rose i číňanky Lin. Tu hrobníkovu už tak nějak známe. Ale průser je, že tu není skoro žádný humor. Tak nějak po perfektním rozjezdu v prvním sešitě, je druhý sešit až moc vážný. Škoda, že ten černý humor nezůstal. A ještě je tu jedna věc. Ta s tou rakví na konci příběhu i vozík na uhlí byl trochu divný. Tady mi to smrdělo nelogičností. A nebo jsem blbej jak ten sup a nepochopil jsem to. Tak že první příběh za pět výstřelů ale ten druhý nestál skoro ani za tři.

Citát: Původně jsem se vám chtěl dostat do zad, ale když jsem vás uviděl, neodolal jsem představě, že budu vidět vaše ksichty, až budete chcípat. (Tanec supů)

110 24.08.2023

Lidé jsou nepolepšitelní, nepoučitelní
a neustále, dokonce v mnoha případech už staletí,
dobrovolně strkají hlavu do pomyslných oprátek.
Tak tomu bude stále, do té doby,
dokud lidská populace nedostane rozum, nevyhyne!

Ani nemáte představu, jak moc jsem byl naštvanej, když konec světa nepřišel v roce 2012. Jak já se těšil. Na Nový rok jsem hleděl k jihovýchodu a čekal tu vlnu tsunami vody, která smete Evropu . . . a nic. Celý rok 2012 . . . nic. Ani pan Oldřich Rajsigl mi nedal naději. Roku 3006 se rozhodně nedožiju a tak si ten konec světa zase neužiju. A proč zrovna rok 3006. Inu, pan spisovatel k tomu má své důvody. Ze snu se totiž dozvěděl přesné datum i hodinu, ba co, i minutu. Kdy to všechno konečně skončí? 24.4.3006 ve 14:14 bude pro mnohé lidi, žijící na této planetě, radostným dnem.

Citát: Od doby údajného přistání na Měsíci uplynulo 42 let! (kniha je napsaná v roce 2011 ) S primitivní kosmickou technikou to šlo a s dnešní supermoderní technikou to nejde?

Těch konců je tu zmíněno více. Nejen ten od Nostradama, ale i ten od Makedonské věštkyně, která si říkala Vanga. Narodila se roku 1911 a prý její věštby se z velké části vyplnily. Sice by se některé věštby daly s úspěchem popřít (hlavně ta o roku 2016 nebo 2023), ale i tak, procento je velké. Podle paní Vangy nastane konec světa v roce 5079. Naopak pan Nostradamus je trochu blíže. Podle něho nastane Soudný den v roce 3797. Tak že konců světa je tu požehnaně. Kdy však doopravdy nastane, to je ve hvězdách. Co je však nejzajímavější z těch lidí o kterých tu pan spisovatel píše, to jsou Nostradamovo básně zde zveřejněné. Jsou velmi zajímavé.

Malá ochutnávka:
Rozpoutají se vichřice a moře bude řvát,
až Gabriel bude nad mořem i zemí stát.
Pak zaduje ve svůj zázračný roh,
stará slova skonají a nový přijde rod.

To bude znamení všem vidoucím,
buďte si jisti, to přihodí se všem dosud živoucím,
naráz odumře láska a manželství vymizí,
ubude národů a nevinnost všem bude cizí.
Ženy pečovat budou o kočky a plémě psí,
zatímco muži žít jak kanci divocí.

Ale tato kniha není jen o koncích světa. Jsou tu hlavně věštby. A to převážně Oldřicha Rajsigla. Impozantně dokáže věštit věci, které nás až do roku 3006 čekají. Je rozhodně zajímavé si některé věštby ověřit ještě za mého života. Pravdou je, že si pan spisovatel někdy dost protiřečí. Například v jedné pasáži se lidstvo potká s mimozemšťany ( 2051 sňatek s mimozemšťanem ) a v druhé, následující o několik let dál píše, že se objevují mimozemšťané ( 2065 důkaz o mimozemském životě ). Ale o těch by už lidé měli vědět z dřívějších jeho proroctvích. Zajímavostí je věštba, kdy komunismus začne převládat, protože Čína dokázala, že i komunismus může prosperovat. A hlavně by lidé měli být pod kontrolou, a zavedení celosvětového trestu smrti by náš konec mohlo trochu oddálit.

Citát: Kapitalisticko-komunistický systém může ruku v ruce vést k vysoké prosperitě, dokonce na světové úrovni i ve státě, ve kterém je povinnost pracovat a je zaveden trest smrti, který je v dnešní době nutnost a má výchovný, odstrašující charakter!

Tohle je kniha o věštbách. Ať už tomu věříte nebo ne. Je tu spousta mouder a vizí, které bych klidně uvítal. Některé jsou však šokující a mrazivé. Knihu a obsah jsem bral s nadhledem, dokonce i pan spisovatel k tomu nabádá. Jsou to jen vize. Vize může mít každý, tak proč si nepřečíst něco o cizích vizích. Jsem rád, že jsem si tuto knihu pořídil. Je v ní dost mysterií, ale i pravdy. Navíc koupí této knihy jsem zpětně přispěl na výrobu Nejobsáhlejšího snáře na světě, který jsem si samozřejmě hned po dočtení této knihy také pořídil. Je to obrovská bichle, která má přes 1 300 stránek. Ale to už je jiné proroctví . . .

Citát: A proto dívejme se na hvězdy, dívejme se k nebi, dál do vesmíru a bojme se, až se objeví neznámá hvězda, neznámé vesmírné těleso, černý, červený, bílý mrak, protože jsme jen hračkou nenasytných, hříčkou přírody, ale ne volní, jak si myslíme, ne svobodní jako ten pták.

123 20.08.2023

Jsme Američané,
máme svoje práva.
Tak se neboj,
všechno
dobře dopadne.

Tento příběh se časově odehrává dříve než obě filmové zpracování Hory mají oči 1 a 2. Ale i tak jsou čtenáři upozorněni, že je děj napsán podle filmu Wese Cravena. Tak si v tom každý musí udělat jasno sám. Třeba i sekyrou. Stejně tak jasno si v tom udělala rodina Sawney Beana. Místo vystěhování se ukryjí v místních horách. Následující události už jsou jen na vlastní nebezpečí. Přeci jenom, dva roky v jeskyních pod palbou atomových bomb to z člověkem pěkně zacloumá.

Malá ochutnávka:
. . . protože už město neexistovalo, pustila se armáda do díla, do zkoušek svých atomových bomb.
Ti, kdo přežili, ten výbuch zaslechli hluboko ve svém nitru. Cítili, jak se planeta otřásla pod strašlivou sílou, jakou by žádný člověk neměl vládnout.
Netušili nic o radiaci.

Kresba je povedená, temná s příchutí krve. Některé celostránkové obrazy jsou fakt kruté. Obsahově je to trochu pokulhávající v logice, ale jako celek to působí dost hororově a někdy i smutně. Ale společně je to prostě jen masakr. Tak že nic pro fňukny a citlivky. Po přečtení máte chuť vzít sekyru a běžet jim na pomoc. Tak že jo, tohle nebylo zas tak špatné, jak by se mohlo zdát. Já se bavil.

Citát: Může holka otěhotnět když bude na kluka jen myslet?

111 20.08.2023

Tohle celé
je film,
fantastický film,
a já některé scény
prostě vystřihnu!

Kristina Haidingerová se mi dostala do paměti díky sestavování povídek do svazku Bizzaropolis. Musím však krutě přiznat, že jsem od paní spisovatelky ještě nic nečetl. Sice mám od ní doma, dokonce i podepsanou, knihu Děti Raumy, ale ještě nebyl ten správný čas se do ní pustit. V rozkvětu jsem si pořídil hlavně proto, že to slibovalo dobré bizzáro . . . a je to malé. Vlastně je to taková trochu delší povídka. Tak že nehrozilo, že kdyby se mi to nelíbilo, že bych to nedočetl. Avšak opak byl pravdou, byl jsem naštvaný, že už to končí.

Malá ochutnávka:
Tohle je ráj! Řekl Emanuel tiše. Na nic nečekej a ponoř se. Voda léčí.
. . . Nežijou tam odporný, nadržený rybí bestie? Pochybovala Soňa hlasem už ale zjihlým dojetím.
Jsou tam rostliny a tvorové, který se tě ani nedotknou. Právě oni sytí vodu všelékem. Přesvědč se sama!

V rozkvětu mě velmi bavilo. Nenudil jsem se ani chvilku. Příběh dívky, která se propadne "za papír" a prožívá kruté útoky rostlin a zvířat. Nemusím snad dodávat, že se převážně jedná o sexuální útoky. Bizzárko jedna báseň. Kloubí se tu děs i krása v jednom. To střídání okolností vás nutí být neustále ve střehu a fandit hlavní hrdince, aby se z toho dostala. Ve světě, kde cítíte jen bolest nebo rozkoš není žádná sranda žít. Je to něco jako cukr a bič. Jenže, když hrozí, že budete čekat na bič, zatím, co si užíváte rozkoš . . . to je bizzaro. Tak že jo, tohle bylo dobré a kdo má rád tento styl příběhů, ten ať si knížečku pořídí. Doporučuji!

Citát: Tvor jí připadal děsivý svojí obludnou velikostí, ale zároveň překrásný.

125 18.08.2023

Když tě moji
lidé našli,
považovali tě
za mrtvého.
(Supervize)

Venom Propast jsou dvě povídky, které však mají spousty společných jmenovatelů. První je vlastně důsledek předcházejících příběhů. Edward je chycen skupinou, která si říká Supervize. Ta se snaží získat jeho symbionta. V té druhé povídce, nazvané Propast se strašně moc řeší rodinné problémy Brocků. Až na pár šokujících odhalení je to jedna velká nuda. Měl jsem co dělat, abych to vůbec dočetl. Jediné, co mě drželo při životě jsou kresby. Na příbězích se podílela trojice kreslířů a moc se jim dařilo.

PS - Komentáře k povídkám v sekci "Části díla".

Citát: Báli jsme se. Bojíme se pořád. (Propast)

107 18.08.2023

Veličenstvo,
stalo se cosi
neuvěřitelného!
Vězňové si dovolili
uprchnout!

Jean-Pierr Garen mě skoro vždycky dokáže překvapit. Nevím, zda má v pořadí příběhů zmatek a vyndavá je ze šuplíku tak, jak mu padnou do ruky, a nebo to dělá schválně. Ti, kdož příběhy čtou tak, jaké mají pořadí, se v tomto příběhu trochu podiví. Již několikrát se v příbězích Marka Stonea vyskytl mimozemšťan se jménem Tor. Ten se několikrát objevil po boku své družky Raxy. Nikdy o nich nebylo moc řečeno. Tak tedy vězte, že tento příběh nám setkání Marka s Torem konečně vysvětlí a ujasní. Akorát, jak jsem již napsal, se divím, že až tak pozdě. Těžko říci, kdo určuje pořadí těchto příběhů.

Malá ochutnávka:
Dívka přistoupila k nevysokému stromu a chtěla z něj ulomit větev. Nedařilo se jí to, a tak jí Ray podal nůž. Radostně hvízdla, větev odřízla a udělala si z ní hůl s vidlicí. Potom šla opatrně napřed s očima upřenýma do trávy. Z čista jasna prudce přirazila vidlici k zemi. Polapila asi metrového hada! Jedním seknutím nože mu oddělila hlavu a se smíchem zvedla ještě se svíjející tělo. K Markově zděšení si je oloupala jako banán a s chutí se do něj pustila.

Jinak je to opět klasika. Opakování již známého se stalo totální rutinou, ne-li až rituálem a vlastně mi to ani nevadí. Je to vždycky takový malý rozjezd před samostatným příběhem. Opět je tu sex, hodně sexu, také jak jinak. Kam Mark vleze, tam čekají nahé ženy, aby mu da . . ukázali tu správnou cestu. V tomto příběhu se snad zamiluje i Ray. Markův osobní android. Zda se může robot zamilovat? To už nechám na vašem posudku. Ale v těchto příbězích je možné všechno. Tak že opět jsem se dvě hodinky pořádně bavil a smál.

Citát: Bude to klidná akce, bez nějakého šermování. Využijte toho a relaxujte.

120 15.08.2023

Dobrá,
tak pojďme dovnitř.
Dáme si šálek čaje.
Nemáme sice cukr,
ale zato spoustu mléka.

Tak trochu se smutkem jsem rozbaloval tuto knihu. Smutek je na místě, protože tohle je údajně poslední dobrodružství z tohoto světa. Hlavní hrdiny jsem si oblíbil. Zejména Babču. Kdo by jí neměl rád. Musím však přiznat, že této série jsem se zpočátku bál. Vlastně jsem si první knihu koupil až když vyšla kniha třetí. Nakonec jsem dal celou sérii a ona mi teď končí . . . fňuk. Ovšem po rozbalení a očichání jsem si ihned vzpomněl, proč se mi tento příběh tak moc líbí. Kresba! Ta dělá půlku krásy. A že Dan Mora kreslí nádherně, to už snad nemusím ani připomínat.

Citát: Mám pocit, že zemřít obyčejnou kulkou je urážka. Má mě přeci sežrat drak, krucinál.

Mary, Bridgette, Merlin i Rose jsou na konci, a už brzy bude zpečetěn jejich osud. Excalibur čeká na svého pána. A kdo jím bude, to se dozvíme v tomto příběhu. Osobně jsem měl jistý tip, a věřil jsem si. Ale . . .uf . . za pokus to stálo, kariéristo. Ovšem to předbíhám. Vraťme se na začátek této knihy. Hned na třetí straně je celosatránková kresba Robinovo družiny. No, jest-li tyto tvory někdo někdy v Anglii viděl, ten se asi musel zbláznit. Vypadají dost bizzáro. Ovšem kresba je to nádherná. Navíc jsem se i docela zasmál. Asi nejvíce jsem se smál, když jsem uviděl na mostě Malého Johna. Fakt prcek. A Babča? Síla. Cvak.

Citát: Proč mě v klidu nenechají vraždit anglosasy?! To vážně chci tak moc?

A co dodat? Něco končí a něco jiného zase začíná. Tento svět mě bavil, užíval jsem si ho, a dostal jsem chuť na čaj s cukrem a mlékem. A bylo by skvělé si to všechno nalít do Svatého grálu. Aby to mělo šmrnc nějaké té legendy. Bavilo mě to, nenudil jsem se a ještě ke všemu ten zajímavý konec. Prostě paráda. Celý ten komiks je neotřelý a zábavný. Akční a humorný. Je plný legend, které prostě do Británie patří. A jsou tu i draci. Jo a mimochodem veselé Vánoce.

Citát: . . . a teď má drahá dcero, jim nakopeme prdel!

110 15.08.2023

Kdyby Vatikán
ze dne na den
otevřel své tajné archivy,
nestačili bychom
přepisovat historické knihy.

Hartwig Hausdorf v této knize útočí na skupiny, vlády, společenství i jednotlivce, kteří se nám snaží zatajit věci, které podstatně mění děj i historii lidstva. Začíná Biblí a Koncilama, které si papežové upravují k obrazu svému. Ano, Bůh to také dělal, ale mystifikovat své ovečky? To snad nikdy neměl v plánu. Více v prvních kapitolách této knihy. Dále je tu mrazivá a nádherná pasáž o Josipu Boškovičovi. Tento člověk byl vlastně šokující historická postava. Pak jsou tu jména několika Ruských kosmonautů, o kterých lidstvo nemá ani zdání. Zemřeli pro lidstvo, ale nikdo je nezná.

Citát: Jsou snad lidé na této planetě stále natolik nesvéprávní, že se jim stejně jako v době neblaze proslulé inkvizice musí i nadále předepisovat, v co mají věřit a v co nesmějí?

Všechny ty vyprávění a situace v této knize jsou opět velmi věrohodné a spousta těch pasáží stojí za zamyšlení. Jsme ovládáni hrstkou vyvolených, je námi manipulováno a kolik vlastně věcí je nám zatajováno. I kdyby se jen půlka řečeného v této knize prokázala, museli bychom přepsat historické knihy. Vše, co nás ve školách učili nemusí být zas taková pravda. Kdo má rád tyhle pohledy z jiné strany na známá i méně známá fakta (v úvozovkách), ten ať si rozhodně tuto knihu nenechá ujít. Dozvíte se zde spousty zajímavých věcí.

Citát: Kdyby se Nobelova cena udělovala již o více než století dříve, byl by Josip Boškovič bezpochyby prvním kandidátem.

122 12.08.2023

Život je krátký
a z Bible se povětšinou
předčítá jen
na pohřbech.
( Bat Lash )

Jonah Hex byl pro mne vždycky samotář, rváč a i když bojoval za spravedlnost, nikdy se nepřetvařoval. To, co z něho udělali tvůrci tohoto komiksu je skoro až k smíchu. Navíc všichni ti, s maskama přes ksicht, jsou docela směšní. A tvůrci do toho všeho hodí Hexe a snaží se z něj udělat dobrou duši. Považ jeho čin na začátku tohoto svazku. Nevím jak vy, ale já se prostě musel smát. Bylo to trapné a na Hexe nedůstojné. Ale co s tím asi nadělá, když mu prostě takto napsali scénář.

Citát: Masku už nebudeš potřebovat. Až ti rozřežu obličej na cáry, i bez ní tě nikdo nepozná. ( Válka vládců noci )

Já jsem si tak nějak trapně myslel, že tahle série bude opravdu western z Hexem, ale je to tady samá maska, samej ochránce, samej hrdina, kterej zachraňuje přistěhovalce no prostě děs a hrůza. Navíc to všechno působí tak nějak zmateně, neuceleně a nevěrohodně. Je tam snad víc maskovanej než normálních občanů. Přemršené a přehnané. Navíc kresba někoho, kdo si říká Moritat mě skoro vůbec nesedí. Tak že za slabé dvě hvězdičky. All Star Western mi zatím nedokázal, proč by se mi měl líbit.

Citát: Život nacházíme tehdy, když zvítězíme nad strachem z vlastní smrti. ( Nighthawk & Cinnamon )

Avšak jistá naděje se naděje na konci svazku. Jsou zde totiž opět vložené tři příběhy. A tyto tři příběhy, to už je něco jiného. Musím hlavně vyzvednout kresby. U všech tří povídek je kresba prostě nádhera. Jsou to tři kreslíři. V pořadí od první povídky to jsou: Patrick Scherberger (Nighthawk & Cinnamon), José Luís Garcia-López (Bat Lash) a Scott Kolins (Dr. Terrence Thirteen). Díky těmto kresbám (opominu obsahy příběhů) zvyšuji na tři hvězdy. Další podrobnosti, hodnocení a komentáře najdete v sekci Části díla u této knihy a nebo zde:

https://www.databazeknih.cz/povidky-z-knihy/all-star-western-valka-vladcu-noci-293642

Citát: Pánové, vzpamatujete se přeci, žijeme v 19. století. ( Terrence 13 )

107 12.08.2023

Létat
v heecheeských lodích
vyžadovalo mnoho odvahy,
ale v podstatě nic dalšího.
(Asteroid Gateway)

I Když se tu píše, že svazek obsahuje deset povídek, není tomu tak trochu pravda. Vlastně je tu jen jedna plnohodnotná povídka. Tou je část druhá nazvaná Obchodníci z Venuše. Ostatních devět částí jsou spíše dokumenty, cestopisy, zaobírající se ekonomikou, mírem, potravinama a dalšíma aspektama vlivu Heechee na planetu Zemi a lidi na ní žijící. Vlastně je to skoro všechno jen opakování. Kdo má načtené všechny čtyři knihy v této sérii se v podstatě nedozví nic, co by už z této qudrologie nevěděl. Je to vlastně celkové shrnutí poznatků.

Citát: Při patřičné shodě okolností se dá zemřít prakticky kdekoli. (Obchodníci z Venuše)

Druhá část, ta o níž píšu výše s názvem Obchodníci z Venuše, zabírá skoro polovinu této sbírky. Je to příběh o penězích a riziku, který je člověk schopen podstoupit, aby mohl žít. Více najdete v sekci části díla u této knihy. V podstatě mi to nic nedalo, ale je dobré, že je vše podstatné shrnuto v této knize. Ti, kdo nečetli by však mohli mít s obsahem některých částí problém, protože neznají hloubku všech příběhů. Já, jako ten, jenž má načteno jsem nebyl moc spokojený a tak se tento svazek stal pro mě jen průměrným dílem.

Citát: Nikdo nezemřel hlady, dokud jeho čas nevypršel a zanedlouho se stalo skutečností, že vlastně nikdo neumíral. (Zlatý věk)

116 08.08.2023

S mým symbiontem
se něco děje.
Jako by přicházel
o rozum.
Jako by byl rozbitej.

Bůh přichází!

Musím uznat, že kresba (Ryan Stegman) je prostě nádherná. Avšak to sestavování oken mi tak trochu nahání strach. Zpočátku se to totiž zdá strašně zmatený. Tak zmatený jako hlava Eddiho Brocka. Tak že jsem musel pěkně znovu od začátku, ale víc pomalu. Abych tak nějak pochopil, co se to děje. Nakonec jsem to dal. Něco mě to stálo, ale už je to dobrý. Marvelovský scénář (Donny Cates) nám ukáže širokou škálu klaďasů, záporáků i ďasů. Jednotka Venom prostě řádí, i když nám zpočátku jde o život.

Citát: Nicota dýchá, propast má zuby a stíny rostou pouze na světle.

Musím přiznat, že když se tam objevil Spider-Man, čekal jsem od něj i od Venoma super hlášky a další ironii. Jenže, bohužel, nic takového se z velké části nekonalo. Příběh je vážnější a dramatičtější. Tak že spíš jen akce, moc povídání a skoro nulový humor. Navíc nemám moc rád, když se v příběhu objevují postavy nebo legendy, o kterých jsem si vždycky myslel, že patří úplně někam jinam. Tak že nemusím ten myšmaš, kdy se do příběhu přidávají, někdy až absolutně nesmyslné bytosti. Příkladem může být Beovulf nebo Grendel to je na mě trochu moc. Tak že jsem se bavil jen tak na půl.

Citát: Nevěděl jsem, že můžeš mít noční můry.

105 08.08.2023

Mluvíme
a přemýšlíme
o všem
až do úmoru.
Ale nikdy nic neuděláme.

Třetí kniha v sérii Drakeni z Pernu se tentokrát celá zaobírá životem mladého pána Jaxoma a jeho bílého draka Rutha. Jaxom svou rošťárnou získal na konci příběhu Dračí skok draka. Zachránil ho před smrtí. Nakonec se ukázalo, že bílý drak Ruth je tak trochu výjimečný tvor. Sledujeme tak osudy obou aktérů. Jaxom je pán držby, tedy budoucí pán držby, ale teď se potýká i s tím, že by mohl být draken. Navíc už se začíná otáčet za děvčaty. V tomto příběhu má tři a já byl vlastně dost zvědav, která vyhraje a stane se jeho družkou.

Citát: Držet tajemství před vlastním drakem není vůbec jednoduchá věc.

Jenže, aby to nebylo tak jednoduché, je v tomto příběhu ještě více dramatických situací. Nejvíc mě bavila poslední třetina této knihy. Na Jižní straně Pernu se najde spousta zajímavých věcí. Kdysi tam žili lidé a současní obyvatelé Pernu opět pátrají v jejich minulosti, aby měli slibnou budoucnost. Průzkumy, lety časem, Jaxomovo činy, Ruthovo klid a v neposlední řadě i spousta mouder, úvah a dedukcí. Spousta věcí byla totiž zapomenuta a právě přichází čas, kdy je třeba najít podstatu tradic a zjistit více z příchodu lidí na Pern.

Malá ochutnávka:
Jitřní sousestří zahlédněš ho jenom za soumraku a pak nad ránem támhle dole, ale mnohem výš na obloze. Vidíš tamty tři velice jasné hvězdy? Mnohokrát mi posloužily jako orientační bod . . .
Brzy zapadají, pokud tedy není na obloze jeden z měsíců . . .
Nechovají se jako správné hvězdy . . .

V malé ochutnávce výše, pokud jste jí četli, je náznak budoucích dějů. Jitřní sousestří se nechová jako hvězdy a už si toho všiml nejen harfeník Robinton, ale i . . . hádejte, ano Jaxom. Tak že v tomto okamžiku už se těším na další příběhy, protože to nebude jako kdysi nepodařený skok na Krkavici. Všechno se to hodně zdramatizovalo a jako bonus jsou tu ještě ohňový dráčci, kteří maj také dost svých tajemství. Jen jim porozumět. A to všechno je zatím zamlžené v nevědomosti. No prostě další kniha nám to snad vše vysvětlí.
Za pět žlutých dračích Hetešáků.
( ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ )

Citát: Slyším tvoje pocity, ne tvoje myšlenky.

Tento grafický román
V horách šílenství (2017)
je založen na příběhu
Howarda Phillipse Lovecrafta
který byl napsán v roce 1931

Tato první výprava k Jižnímu pólu jistě změní směřování dějin.

Sakra, málokdy se mi do ruky dostane kniha v tvrdých deskách a ještě ke všemu je to manga. Úplně vás to láká začít číst klasicky a ne obráceně. Tak že otočte knihu jako manga a začněte od konce. Příběh V horách šílenství je japonským mistrem Gó Tanabem rozdělen na dvě knihy. (Nebo to rozdělila Crew?)Toto je kniha první. Jenže, co je na tom nejšílenější, že kresba tohoto japonského tvůrce mě doslova uchvátila. Hned v epilogu následuje po sobě několik nádherných temných dvojstránek. Až mě z nich zamrazilo. Fakt síla.

Malá ochutnávka:
S ledovými poli, která nás teď čekají, budou trochu problémy. Teplota taky klesne. Dlouho jsme se plavili v tropech, tak to člověk dost pocítí. Ale drsné počasí na Jižním pólu, to nebude taková legrace. . .
. . . Ty hory připomínaly místa popsaná ve starých legendách, a nedokázal jsem potlačit pocit, že se dívám na něco zlého.

Obsahově je to až do šesté kapitoly dobrodružství, objevování a dobývání. Důležité geologické objevy, dychtivost a sem tam i neposlušnost některých členů výzkumné výpravy. Pak dojde k objevu vskutku unikátnímu. I když nejdříve badatelé netuší, zda to obrovské je rostlina nebo živočich . . . avšak záhy tomu přijdou na kloub. Prý Prastaří. Prováděná pitva nalezeného organizmu není zrovna moc povedená. Absence barev pokazilo kouzlo řezání a průzkumu orgánů. Průser však je fakt, že tohle je, jak již bylo napsáno, kniha první. Tak že tohle vlastně začíná, místo, aby to bylo ukončeno. A tak jen dychtivě čekám na ledové pláni na knihu druhou. . .

Citát: Antarktida je skutečně pokladnice plná překvapení a záhad. Kdo ví, co ještě objevíme.

122 06.08.2023

Ráno jsme
vyrazili na cestu
a večer už jsi ženatý,
ty opravdu
trháš rekordy.!

Nevím, zda když napíšu klasika, tak to každý, kdo kdy tuto sérii četl, pochopí. Opět jednoduchá příběhová šablona, piráti, nahé ženy a další. Jenže tento příběh tak nějak postrádá některé momenty, které jsem očekával. V tomto dobrodružství není moc napětí, je to takové vláčné a bez humoru. Ano, všechny ty situace, které zde Mark Stone a jeho přítel android Ray, prožívají jsou už známé věrným čtenářům, ale tady to pan spisovatel Jean-Pierre Garen trochu překombinoval. Tím se z toho stává jen průměrný příběh, který sem sice velmi rychle přečetl, ale na obsah zároveň velmi rychle zapomenu.

Citát: Nesmíš věřit všemu, co ti kapitán Stone řekne, je to největší sukničkář v naší Službě. Je to s ním tak vážné, že jeho android musí vypínat nahrávání, sotva se k Markovi přiblíží nějaká žena. Všichni už z něj začínáme mít komplexy.

112 02.08.2023

Nepopírám
žádného BOHA,
ale také nestrpím,
aby někdo popíral toho MÉHO.
(Meč s fénixem)

Byly časy, kde jsem měl Conana doslova plný zuby. Třetí kolosální knihu Král Aquilonský jsem si sice koupil, ale dlouho zůstala zabalená v mé knihovně. Teprve po letech a také po přečtení čtvrté kolosální knihy o pirátech, jsem se rozhodl rozbalit i tuto knihu. Přeci jenom už nadešel čas si to celé Conanovo dobrodružství prozkoumat. Po rozbalení opět došlo k očuchání a letmému prolistování. Kresba vypadá úchvatně. Jenže moc nejásám, protože hned v úvodu jsem si přečetl, že na díle se podílelo osmnáct tvůrců. Tak že opatrně se usazuji na svém trůnu z koženého materiálu a pouštím se do prvního příběhu v této knize.

Malá ochutnávka:
Vězte, že když temné vody oceánu pohltily Atlantidu i s pýchou jejich bělostných měst a do úsvitu synů Árijových bylo ještě daleko, vzešel věk nepředstavitelných divů, kdy byl svět poset tolika skvostnými říšemi, jako je posázen blankytný háv nebes hvězdami . . . Leč nejpyšnějším královstvím onoho světa byla Aquilonie, hrdě vévodící tomuto dávnému Západu. A právě zde se zjevil Conan černovlasý Cimeřan, podmračený, s mečem v ruce, zloděj, drancíř a zabiják, jenž poznal hluboký zármutek i bezuzné veselí a který neváhal svýma bosýma nohama v prostých sandálech rozdrtit i ty nejmocnější trůny světa.
(Nemedijské kroniky Robert E. Howard)

Najdeme zde celkově šest příběhů. Komentáře k těmto povídkám jsem zapsal do sekce Části díla u této knihy a nebo na konci komentáře klikněte na odkaz. Jinak, co by to bylo u Croma, za Conana bez příšer. Několik jich najdeme hned v prvním příběhu nazvaném Šarlatová citadela. Například obrovský had Sata (známe z filmu) je opravdu strašidelný a nebezpečně jedovatý. Conan se s ním střetne za podivných podmínek. A navíc narazí na rostlinu z kosmu. Ano, i sem zavítali mimozemšťané.

Citát: Její sémě zabloudilo na tento svět z temného kosmu . . . (Šarlatová citadela)

Co se týče vyprávění samotného Conana, je věrohodné, ale možná by čtenář měl i trochu pochybovat. Věřte, že Conan při tomto vyprávění vypil až moc vína. Vlastně pije až do dnes. Tak že, věříme starému alkoholikovi? Ano, věříme! Jeho příběhy jsem si užíval a vůbec nepodlehl jeho vinnému dechu. Při zabíjení jednomu zatraceně vyprahne. Neodolal jsem a také se napil. Avšak já piji jen pivo. Víno nechám králům. Avšak i při tom všem pití jsou vidět divné věci. Zombie, upíři, krásné ženy, podivná zvířata a ze všeho nejvíc hadi. Had se vyskytuje v každém příběhu. Ať už je to had boha Seti nebo nějakého čaroděje, je setkání s ním vždy nebezpečné. Tak že o napětí není nouze.

Citát: Bůh Crom dal mému lidu jen jediné přikázání člověk je pánem vlastního osudu. (Hodina draka)

Na konci tohoto kompendia najdete ještě jednu šestou a zároveň poslední povídku. Je tak trochu nedokončená a velmi smutná. A zároveň je to také jediná povídka u které se změnil tvůrce- Jedná se o Paula Lee, který dělal u této povídky kresbu. Podstatné informace píšu u komentáře k této povídce. A na úplném konci najdete Galerii skicářů a alternativních obálek. Na můj vkus je Skicář moc bledý a šedivý. Ale jinak paráda. U Croma!

https://www.databazeknih.cz/povidky-z-knihy/kolosalni-conan-kolosalni-conan-kral-aquilonsky-464021

Citát: Já jsem Akaviša, žena, která nikdy nezemřela. (Žal spanilé Akivaši)

112 02.08.2023

Lidé jako Hex
nemívají přátele,
ale jen oběti a komplice,
z kterých se oběti snadno stávají.
(Gothamský řezník)

Zjistil jsem, že všech pět knih v této sérii maj v jednom knihkupectví doslova za pár dolarů. A tak jsem si je všechny pořídil. A hned v tomto prvním svazku je několik povídek ze života Jonaha Hexe. První dva příběhy maj obyčejnou kresbu bez fantazie tvůrců. Naštěstí to plně vyvažuje scénář. Sice se tu dost kopíruje od jiných tvůrců, ale Hexe mám rád. Zvláště ty jeho ironické a suché hlášky. Vlastně mám rád i tu jeho přímočarou akci.

ARKHAM: Já snad spadnu!
JONAH HEX: Tak padejte potichu. (Kanalizace)

Další dvě povídky v tomto svazku jsou už o někom jiném. Jonah Hex v nich prostě nevystupuje. A je zajímavé, že obě ty poslední povídky se mi líbily víc, než ty dvě hlavní. El Diablo přináší indiánská kouzla a duchy. Barbary Ghost je zase pomsta po Čínsku. Obě povídky jsou kresleny lépe než ty předcházející a i obsahově se mi zdají aktuálnější než třeba zabiják prostitutek.
Na úplném konci najdete Náčrtky kreseb. Bohužel je tu jen práce kreslíře, co si říká podivně Moritat. Jeho kresby mi moc nesedí.

Citát: Jste skutečná? Tedy jste člověk nebo duch? (Barbary Ghost)

PS - Komentáře k povídkám najdete v sekci Části díla u této knihy.

116 30.07.2023

Já za to nemůžu,
zlatíčko.
To ty.
Němělas zářit.
Donutila jsi mě k tomu.

A Harper vykročí do jiné doby

V tomto komentáři jsem se rozhodl porovnávat seriál vs. kniha. Ke knize jsem se dostal díky vynikajícímu seriálovému zpracování. Scénáristi, kteří se třpytivě vrhli do zpracování příběhu, který napsala Lauren Beukesová, zaslouží potlesk. Sice bych jim vyčinil výběr hlavní postavy Kirby Mazrachiové - Elisabeth Moss (měla i režii u seriálu) protože se z ní snažili udělat spíš chlapa než krásnou ženu, ale zpracování brutálních vražd se jim velmi povedlo. Paní spisovatelka totiž spíše řeší rasovou podstatu obětí a jejich životní styl, což je někdy při čtení velmi nudné a otravné. Navíc tam na několika místech napadá i podstatu americké společnosti. (poslední citát) Kdežto v seriálu je vše přímočařejší, akčnější a přehlednější.

Citát: Už skoro měsíc nikoho nezabil.

Navíc předměty, které jsou u obětí nalezeny, a nepatří do jejich doby, jsou v knize jen pohozeny, kdežto v seriálovém provedení jsou tyto předměty tak trochu vloženy někam jinam. I tento aspekt mluví spíše o lepším seriálovém zpracování než o tom knižním. Navíc konec knižního příběhu je bezduchý a chabí. V seriálu je konec, který si hlavní hrdinka zaslouží a vlastně to vede a nabádá k dalšímu pokračování. Tak že jednoznačně je seriál perfektní a ten knižní příběh je jen takový slabší podprůměr.

Malá ochutnávka:
Upocenou rukou svírá v kapse sportovního saka oranžového umělohmotného poníka. Uprostřed léta je na takové oblečení příliš horko, ale on se za podobných okolností naučil oblékat nenápadně, nosí džíny. Vykračuje si dlouhými kroky, jako někdo, kdo někam míří, i když napadá na jednu nohu. Harper Curtis není žádný somrák. A čas na nikoho nečeká. Až na výjimky.

K tomu také hovoří některé pasáže, o kterých si nejsem jist, co si o nich myslet. (viz Malá ochutnávka) Dost si protiřečí například hned první odstavec této knihy. V něm se nám Harper Curtis (vrah v čase) snaží vysvětlit, že se snaží oblékat tak, aby nebudil pozornost, ale hned na to nám je řečeno, že na oblečení, co má na sobě je příliš horko . . . to je nenápadný? Pak je tam pasáž, kdy spisovatelka tvrdí, že dveře jsou zamčené, ale hned nato je nám předloženo, že -někdo- šahá po klice a dveře otevře . . . A takových rozporů je tam víc.
A jen tak na okraj, zatím, co zde knihu někteří uživatelé nabízejí za 120 kč plus poštovné, sehnal jsem jí v Knihobotu za 21 korun (slovy: dvacet jedna)

Citát: Je to o Americe a o tom, jak si všichni myslí, že proti smrti se musí bojovat, což je v křesťanské zemi, kde lidé věří v život po životě, zvláštní.

116 30.07.2023

Neuvěřitelná . . .
Nesnesitelná . . .
agónie . . .
Žhnoucí jehly v mozku . . .
tak silná bolest . . .

Zatím, co se první příběh odehrával v minulosti, druhý nás provázel současností, je děj této Legendy situován do budoucnosti. Čas a prostor jsou sice též iluzí, ale řekněme, že se podíváme do jedné možné alternativy a tou je rok 2058. Jenže ono to není jen tak jednoduché. Všechny ty paralely a dimenze navštívíme i zde. Tak že budeme krásně cestovat i do minulosti. Třeba do roku 1842, kdy na Měsíc společně vstoupili muž a žena . . . Jo, to vše je s Arkwrightem možné.

Citát: Díky, kurva, Bohu!

Příběh je celý bez barev. Ale černobílá okna jsou plná zajímavých detailů. Tak že si na absenci barev snad nikdo nemůže stěžovat. Obsahově je to velmi zajímavé. Začínáme v Mezopotámii PARA 01-23-18 ST23. LED. 2058 V 16:19. Luthera něco nebo někdo do této země láká. Když pak on i čtenář zjistí, o koho se jedná, dojde mu, že tohle ještě bude zajímavé. A také že je a bude to i bolet. Opět plnohodnotné dobrodružství, trocha černého humoru, napětí a překvapení. Rozhodně si tohle další drama nenechte ujít. Vřele doporučuji.

Citát: Strávil si s těmi opicemi příliš mnoho času!

Proteus (První) je rozhodně nebezpečný záporák. Je šílená a představuje zlo. Úplně jsem se obával, aby v tom tvůrci nenechali Arkwrighta samotného. Ke konci začínáme zběsile skákat z jednoho místa na druhé až se mě z toho točila hlava. Do příběhu je vložena opět spousta známých osobností. Příkladem může být třeba William Shakespeare, William Blake, George Orwell nebo John Lennon. Jen škoda, že do knihy nejsou vloženy nějaké ty bonusy.

Citát: Udržuji projekci reality, ale už to nevydržím, musím s tím přestat.

117 27.07.2023