Terva komentáře u knih

Následně Dolores
volá Podvědomí
a žádá o odpovědi
na klientovy otázky
a o uzdravení.

Při čtení obsahu této knihy jsem měl rozporuplné myšlenky. Vnímal jsem tak nějak, co nám chce paní Dolores Cannon zdělit, ale na druhou stranu jsem nechápal, proč nám to chce zdělit. A hlavně, proč pokládá svým „pacientům“ zavádějící otázky. Respektive, proč otázkou vyžaduje určitou odpověď. Ona má někoho v hypnotickém stavu a klade mu otázky, na které se snad ani jinak než kladně nedá odpovědět. Ptáte se proč píšu „pacientům“? Všichni, kteří jsou v této knize a jsou s nimi vedeny hypnotické rozhovory se za paní Dolores přišli léčit. Ona jej zhypnotizuje, klade otázky a pak požádá někoho v pozadí, (třetího pozorovatele) aby danou osobu vyléčil. Všechno to působí strašně uměle. Tak že paní Dolores Cannonová neléčí, je jen zprostředkovatel léčby.

Citát: Stále více lidí si začíná uvědomovat, že jejich obyčejný život, ve kterém se dřou, není ten důvod, proč přišli na Zemi.

Navíc, nikde není řečeno, jak osoby dostává do transu. Zda používá Aztécké zlato na řetízku, metronom na stole nebo nějakou jinou metodu. Ani slovo. Jen, že zavede pacienta na nějaký obláček a už je hotovo. Ale i v tom veškerém zmatku jsem si liboval. Vlastně mě začalo spíš zajímat to, co paní spisovatelka nepovažuje za důležité. Krásným příkladem je rozhovor s Richardem. (strany 65 - 74) Vše nezákladní (tedy co paní Dolores moc nezajímá), co nám Richard řekl mě stavělo chlupy na celém těle do pozoru. Pyramida se svítícím objektem na vrcholu je zářným příkladem. Ano, mimozešťany se to tady jen hemží.

Malá ochutnávka:
Země je škola, kde navštěvujeme jednotlivé lekce, ale není to jen škola. Žili jste na jiných planetách a v jiných dimenzích. Dělali jste mnoho, mnoho věcí, které si ani neumíte představit. Mnozí lidé, se kterými jsem pracovala v posledních pár letech, se v regresi přenesli do období, kdy byli světelnými bytostmi žijícími ve stavu blaženosti. Neměli žádný důvod přijít do hustoty a negativity Země. Dobrovolně přišli do této doby pomoct lidskému druhu a Zemi.

Jenže to paní spisovatelku moc nezajímá. Ona má v merku jen duše. A to i mimozemské, které přiletěli na naší planetu pomáhat lidstvu. Mimozešťané mají totiž něco jako my máme Evropskou unii. Oni mají Vesmírné dohlížitele. Jenže, například když prý nám dali atomovou energii a lidstvo ji využilo k ničení, začala se VU (Vesmírná Unie) lidstva bát. Pak už jsem v tom měl čím dál tím větší zmatek. První, druhá a třetí vlna duší, které přilétli nám pomoc si vlastně nepamatují, proč přiletěli. Ale je jim neustále řečeno, ať dělají svojí práci. Jak to maj dělat, když to nevědí? Inu, i tak by to prý mělo fungovat. Ačkoliv jsou tu mimozemšťani, výjevy z cizích planet a další zajímavé věci, nedoporučuji tuto knihu lidem, kteří nevědí, do čeho jdou. Je tu strašně moc rozhovorů, které vám vlastně řeknou jen jedno. Jsem duše, která sem přiletěla pomáhat vytvořit Novou Zemi.

Citát: Ve skutečnosti žijeme všechny minulé, současné a budoucí životy naráz.

109 11.10.2023

To nejsmutnější
na mých výpravách je,
že musím opouštět lidi,
kteří mi darovali své přátelství
a se kterými jsem sdílel radost i smutek.

Strašně mě to baví. Víte, když jste přesvědčeni, že už vás spisovatel nemůže překvapit, žasnete nad tím, jak to zase dokázal! Jean-Pierre Garen opět zabodoval. Sice se tu opakují některé věci a činy, ale čtenář (i já) má pocit, že něco je jinak. Říkám si, sakra, je to již třicátá druhá (32) kniha ze života Marka Stonea, tak co je tady jinak? Víte, co je jinak? Všechno! Sice tu je sekretářka generála Knova, Peggy, ale ještě se neusmívá (a Mark jí nepozval na večeři), Ray, osobní robot Marka Stonea je divný, není tu Neptun II., ale jen Neptun a to nemluvím o Else Svenssonové, Markovo dlouholeté partnerce. Jako bonus zde poznáme Johna Estebana, majitele továrny na jídelní automaty. Ty automaty na které si Mark neustále stěžuje (bude stěžovat), že jídlo v nich se skoro nedá jíst.

Malá ochutnávka:
Kapitán Mark Stone vešel do gigantické budovy Služby pro dohled nad primitivními planetami. Byl to statný mladý muž v polovině třicítky, energických rysů, s krátce ostříhanými hnědýni vlasy.
Hned se k němu přisunul bezpečnostní robot oviod s mnoha chapadly, jež se velice snadno mohla změnit ve smrtící zbraně a Stone mu do otvoru zasunul identikartu.
Pokračujte; pravil robot. . .

Ne, nebojte, vše se dá vysvětlit, není to konec. Je to vlastně začátek. Tuhle knihu bych klidně zařadil pod číslem 1 (jedna) v této sérii. Tady se totiž teprve formuje celá ta osnova kolem Marka Stonea, kapitána pro dohled nad primitivními planetami. Zde potká Elsu, zde se mu naskytne možnost mít dokonalého robota se kterým bude sdílet přátelství, tady ani nemá svou osobní loď Neptuna II. Tohle jsem si tedy užíval plnými doušky. Dokonce tu zjistíte i zajímavou (a možná pro někoho i krutou) informaci o tom, jak a za jakých okolností se Mark setkal s Elsou. Perfektní. Doporučuji všem magorům do této série.

Citát: Primitivní planeta není park oddechu a kultury.

122 08.10.2023

Ekologické nebezpečí
nepozemského původu
by mohlo mít
špatný vliv
na obřad Usmíření.

V cyklu Orbital jsou zde další dva sešity. Mají názvy: Nomádi a Zkáza. Z prvních dvou sešitů jsem byl celkem zklamán. A tak jsem s nadějí otevřel tento svazek. Hned první komiksové okno mě zaujalo. Sajrajt z chycených ryb v síti je opravdu unikátní kresba. Proč to píšu? Protože potom následují kresby (Serge Pellé), které jsou fádní, nepřesvědčivé a jednotvárné. Barvy jsou tlumené, v šedivých odstínech, a vlastně každé okno je dost podobné tomu předchozímu. Tak že žádné změny oproti prvnímu svazku jsem ani neočekával. U těchto příběhů se tedy musíme spíš zaměřit na obsah než na grafickou podobu.

Malá ochutnávka:
PLUKOVNÍK ULRICH: Á, Cales Swany:Já to věděl, že uniforma IDO ti dobře sekne!
CALES SWANY: Můj milý Hektore, ve skutečnosti bych si jí bez tebe nikdy neoblékl!
PLUKOVNÍK ULRICH: Mézoké, dovolte, abych se i přes svých šest křížků uklonil před takovou elegancí.
MÉZOKÉ IZZUA: Jsem o pár desítek let starší než vy, takže bych se asi měla uklánět spíš já, plukovníku Ulrichu.

Nomádi (Raphakunové), údajní kanibalové, jsou mi sympatičtí. Jejich praktiky by se mohly zdát podivné a někomu i nechutné, ale taková je jejich víra. Tak proč jim jejich bohy zazlívat. Hvězdných božstev je bezpočet, stejně jako bohatství, která nám nabízejí. Oni něco berou, ale něco zase dají. A to, že lidé nesnesou něco, co nechápou, jim ještě nedává právo Rapakhuny odsuzovat! Ano, opět je tu více politiky než akce. Moc mluvení. Ale naštěstí se pořád o něčem rokuje a tak si čtenář užívá změny, druhy chování a výsledky rady. Zasmál jsem se , když se na scéně objevil Lukáš Veselý. Fakt suprácky nakreslená postava. A spolu s gravitační tramvají linky 13 na Dejvické je to to nejlepší v příběhu Nomádi. (strana 28)

Citát: Baštu tu mají dobrou, ale je tu pekelná nuda!

Zkáza je vlastně pokračováním Nomádů. Kdo, nebo co zabíjí pozemské ryby se zatím nepřišlo. Pro místní rybáře je to naprostá zkáza. Jenže ani IDO v čele se Swanym tomu moc nepřidalo. Politické zamlžování vede jen k dalším nedorozuměním. A to jsou právě ty části příběhů, které se mi nelíbí. Ta politika mě prostě nudí. A tak jsem začal vyhledávat obrázky, které se mi v příběhu nadstandardně líbí. V části nazvané Zkáza jsem jich pár našel. Komiksových oken, která za to stojí, je jako šafránu, ale i tak jsem musel v jednotvárné kresbě, alespoň něco málo ke své radosti najít. Nebudu psát na jakých stránkách jsou, pokud máte zájem, najděte si svá. Já musel, protože ta politika . . .

Citát: Celej den můžeš pít na náš účet. V baru je to dohodnutý.

Strašně dlouho jsem čekal, kdo že vlastně má tu zkázu na svědomí. Autoři to neskutečně prodlužovali. Někdy až moc. Pak mě zde překvapil Angus (ano ta živá kosmická loď). On měl strach, a to už je co říct. Kosmická loď, co se bojí, to je takový tvůrčí unikát. Tady jsem jim musel zatleskat. A navíc, to, co se začne dít v půlce druhého sešitu je fakt masakr. Měl jsem chlupy vztyčené po celém těle.
Mám však pocit, že ten, kdo hledal zajímavé a čisté sci-fi, ten tady nepochodí. Tak že raději nebudu doporučovat a nechám to na čtenářích samotných. Máme přeci tu demokracii, tak se rozhodněte sami.

Citát: Ať tu zkázu způsobilo cokoliv, je to teď ve městě a může se to šířit. . .

114 08.10.2023

Cože?
Johnny Cash?
V naší base?
„Bude hrát tady v jídelně.“
„To je, co?“

Ani píseň ani člověk nejsou v bezpečí.

Tato komiksová životní pouť legendárního countryového zpěváka Johnnyho Cashe se mi do ruky dostala skoro až náhodou. Získal jsem jí za jednu korunu za nákup většího počtu knih v jednom knihkupectví. A protože jsou tu v poslední době dost háklivý na reklamu, neprozradím u jakého. Ovšem prodávají „dobré knihy“. Toliko z životní cesty této knihy a teď k životní divoké cestě zpěváka, který to opravdu neměl tak jednoduché. Grafický román je nakreslený černobíle, což dost vystihuje i některé vážnější situace, respektive dramata, které se v příběhu odehrávají. V podstatě je to jednoduchá kresba. Žádné pozadí, soustředí se jen na důležitý děj a výtvarně má jednoduchá čtvercová a obdélníková okna.

Citát: V Renu jsem zastřelil chlápka, jen abych ho viděl umírat.

V úvodním psaném textu se, mimo jiné, také dozvíte, že tvůrci dost odsuzují film Jamese Mangolda z roku 2005 o mládí tohoto zpěváka. Prý v něm není dost pravdy. Měl ho raději natočit Quentin Tarantino, velký fanoušek Johnnyho Cashe. To se však nestalo. Kdo viděl film, může posuzovat z pohledu komiksové knihy, kdo film neviděl, možná se zde doví více pravdy než z plátna. Ale musím ještě upozornit, že v tomto úvodu, který napsal Franc Dobler, německý spisovatel, publicista, dýdžej a vydavatel, je té pravdu opravdu hodně. Je zde spousta zajímavých informací. Na dva listy toho bylo řečeno až až. Tak dost už bylo řečí, dám se do psaní o této knize.

Malá ochutnávka:
Znáš Boba Johnstona, mýho novýho producenta z Columbie? Plánujeme něco, co tady ještě nebylo: Živý album z jedné z nejhorších věznic Ameriky. Koncert přímo z pekla, před nejhoršími chlápky týhle země. Ostřejší publikum neexistuje. Tak co? Jdeš do toho?

Od otevření až po samotný konec je to jedna velká jízda. Strhující, dramatické, plné myšlenek, hudby, lásky, zatracení a návratů. Zpočátku plné dřiny na bavlníkových polích, ale už tenkrát se zpěvem. Bez nekonečnejch bavlníkovejch plantáží by country hudba byla nemyslitelná. A hlavně je důležité cestovat, přesouvat se za lepším, lákavějším. A to Johnny Cash všechno splňuje. Jeho život byla jedna velká pestrá mozaika. Asi nejdramatičtější byly léta 1957 1967 ve druhé kapitole. Ale to je jen můj názor. Protože i další léta mají nějakou tu krutou pravdu. Faktem však je, že celý ten příběh spěje k jednomu zásadnímu cíli a tím je živí koncert z Folsonské věznice 13. ledna 1968.

Citát: Nikdy to nikam nedotáhneš, když budeš mít v hlavě jenom hudbu.

Musím přiznat, že country jsem v mládí dost poslouchal. Teprve později jsem přešel na rock“n“roll a koncem osmé třídy už nenávratně zmetalověl. Dnešní country mi nic neříká. Ale i tak jsem si životní pouť nejlepšího zpěváka tohoto žánru užíval. Doslova jsem se stal součástí příběhu. Ono totiž to jeho řádění je skoro stejné, co prováděli tenkrát metalové skupiny. Sex, drogy, chlast a hudba nejhorší a zároveň nejlepší kombinace, jak se stát hvězdou a miláčkem publika. Johna Cash to dokázal a stal se nesmazatelnou legendou countryové hudby.

PS Jediné, co bych vytknul překladatelce Aleně Pokorné, je to, že nepřeložila texty samotné určitě by se tím nic nezkazilo a navodilo by to ještě správnější atmosféru tohoto díla.

Citát: Měli byste vědět, že tenhle koncert se nahrává na album, co vyjde u Columbie. Nechci tady teda slyšet žádný „kurva“ ani „prdel“, ani nic podobnýho.

121 06.10.2023

Po celý život shromažďujeme cenné vědění
a to všechno jen proto,
abychom po čase, který nám je vyměřen,
shnili v bedně nebo
jako hromádka popela skončili v urně?

Už snad tisíckrát jsem slyšel rčení: Karma je svině!
S něčím podobným nás zde seznamuje i pan Hartwig Hausdorf. Ani snad nevím, proč jsem se pustil zrovna do této knihy. Od pana spisovatele mám rád jeho astroarcheologické příběhy, ale Reinkarnace? To jsem měl poprvé. Mám totiž k reinkarnaci vyhraněné názory. Například já osobně bych se ani nechtěl znova narodit a všechno si pamatovat. Taky co si jako pamatovat? Nejsem malíř, hudební skladatel, spisovatel, známej starej bílej herec ani masový vrah tak proč bych měl lpět nad tím, abych se zase vrátil? Nikomu by to neprospělo.

Citát: Zlá karma má za následek potrestání formou reinkarnace do podoby příslušníka nižší kasty nebo nečistého opovrhovaného zvířete. Přeprogramovat na budoucí život by mohly i nehody a hendikepy.

Na to jsou tady jiní. V knize se dost probírá život i smrt a znovuzrození Johan Sebastiana Bacha a zabývá se snad nejvíce reinkarnovanou osobností a tím je Dalajláma. Tady je všechno v pořádku. Pokud si to ten člověk zaslouží, tak ať se klidně vrátí. Já bych to třeba přál několika lidem, které obdivuju. Ale to je zas jiný příběh. Zpět k této knize. Je v ní spousta rádoby reinkarnací, ale bohužel vše z dávných časů. Dost příběhů je starých jak Metuzalém. Tato kniha mi nedala skoro nic. Je to pro mě průměr. Vím, že je to obrovská otázka, co se s námi děje po smrti, představuje to stálou hádanku. Žije snad naše duše dál? Já bych se spíš ptal Kdo si to zaslouží?

Citát: Jedno můžeme říci s jistotou. Přinejmenším pár prvních hodin po smrti, kdy můžeme člověka ještě přivést zpátky k životu, duch a duše či vědomí ještě nějakým způsobem přetrvávají.

V současnosti už té reinkarnace moc není. A ani se nedivím. Znáte snad v současnosti někoho extrémně významného, kdo by si zasloužil reinkarnaci? Já snad jen H. R. Gigera. Tato kniha se převážně zaobírá obyčejnými lidmi, kteří se nezasloužili k nějakému významnému posunu lidstva. Ale tvrdí se zde, že se snad každá duše vrátí. V Indii se třeba vrací jako zvířata nebo méně cenné osoby. Ti dobří se vrací v jiných tělech a pamatují si svůj předcházející život. Tak jo, příkladů je tu hodně. Já, když už bych se tedy musel vrátit, bych chtěl být papouškem. Nebo žlutočerným Hetešákem.
( ƸӜƷ ƸӜƷ Ƹ )

Citát: Ministerstvo zdravotnictví EU varuje Život vede nevyhnutně ke smrti.

107 06.10.2023

Může být úžasná,
může být chytrá,
může být sexy
a vy přesto víte,
že ji nemáte rádi.

Jak jí mám vysvětlit, co to znamená posedlost?

Když je to dobrá kniha, dobrý příběh, jste zvědaví, jaké dobrodružství na vás a hlavní hrdiny, v tomto světě čeká. Co vás čeká na další stránce, kapitole. Ale když je ta kniha nezáživná, mizerná, je to jako byste se brodili bahnem a ne a ne se dostat na břeh, na konec. U mě to působilo stejně. Na počátku jsem klidně plul po vlnách podivna. Hlavního hrdinu jsem jasně chápal. Sám mám něco podobného s mistrem Kingem. Šel jsem přes mrtvoly, abych za nehorázné částky získal všechny jeho knihy které kdy vydal. A pokud bych věděl ještě o nějaké, kterou nemám, vydal bych se na cestu k jejímu získání.

Malá ochutnávka:
Na vrcholcích křížů byly další kříže. Na celkem padesáti různých místech krvácel Ježíš Kristus a na každém místě trpěl v poněkud jiné agónii. Místnost byla cítit po přepáleném oleji z ryb a kečupu. Jediná pohovka, na které jsem seděl, smrděla jako mokrý pes dohromady s cigaretami.

Když se pak hlavní hrdina Tom Abbey vydává po stopách svého nejoblíbenějšího spisovatele, protože se rozhodl napsat jeho životopis, začne děj lehce pokulhávat. Dokonce pochopíte, že i název knihy Země Smíchu je trochu podivný. Doprovází ji smrt. Začnou divné přeskoky v ději, odbočky a další nesrovnalosti. A to už jsem se hustě brodil bahnem a ne a ne se dostat na břeh, konec. S velkým přesvědčením jsem to nakonec dal. Ale musím napsat, že ani na konci jsem se nezasmál. Z příběhu tak nějak vytušíte pointu ještě dřív, než by jste očekávali. Teprve po dočtení posledního listu vám dojde, že jste to vlastně očekávali. Pro mne je to jen průměr.

Citát: Baví mě prohledávat knihovnu a hledat informace o člověku, kterého miluji.

115 03.10.2023

Nechci,
aby se v kasinu
mého muže
prolila krev.
(Hlídka na prahu smrti)

Komentář musím začít záporně. Hned na první stránce v epilogu před příběhem Hlídka na prahu smrti a částečně i v tomto příběhu je grafický moment, který páře oči. Představte si hnědou, tmavě hnědou kresbu a slova vypravěče jsou světle hnědé v bílosvětlehnědé komiksové bublině. Všechno je v hnědým a je docela problém to číst, protože vám u toho slzej oči, jak se to snažíte rozluštit. Tenhle vzor mají na svědomí pánové Moritat (kresba) a Mike Atiyen (barvy). Tak jsem je za to moc nepochválil. A upřímně, trochu mi na příběhy v tomto svazku vzali chuť.

Citát: Žerty stranou doktore jsme ve vážném nebezpečí. (Ztracené zlaté město)

Celkově jsem zklamán. Musím se přiznat, že od All Star Western a Jonaha Hexe jsem opravdu očekával WESTERN. Jenže ono je tu čím dál víc superhrdinů v pláštích, který z westernu dělaj sci-fi plný nadpřirozených cirkusáckých momentů. Jonah Hex sice střílí ze svých šestiranných koltů, ale rozhodně ne proti klasickým westernovým postavám. Když to zrekapituluji, tak asi nejlepším příběhem v tomto svazku je . . . vlastně celé je to průměr. Nakonec je to nejlepší až na konci, kdy jsem si přečetl nápis KONEC. . . PROZATÍM.

Citát: Cestujeme skrz prostor a čas! (A kam pojedeme teď?)

106 03.10.2023

Trochu déle mi trvalo, než jsem se do příběhu dostal. Zpočátku to bylo moc nadupané vším možným a pak z toho vyšla hlavní dvojice příběhu. Spousta věcí už se jakoby stala a čtenář teprve po delším čtení získá všechny potřebné informace. Skoro není vidět všechny ty mimozemské i pozemské postavy a čtenáři se formuje jen ta základní dvojice. Tu naopak bezpečně poznáte i z větší vzdálenosti. Agenti se jmenují Swany a Izzuu. Swany je pozemšťan, Izzuu je mimozemšťanka z planety Sandžar. Oba agenti pak dostávají svůj první úkol.

Kresba je příjemná na pohled, barvy jsou tlumené a jednoduché. Ale svým způsobem je všechno až moc jednoduše nakreslené. Žádné výrazné kresby, byť jen malá okna tu nejsou. Snad až ta poslední celostránková kresba Anguse. Ptáte se, co nebo kdo je to Angus? Myslím, že to nebude spoiler, když prozradím, že to je živá kosmická loď. Ovšem obsahově je tu hodně politiky, terorismu a neshod mezi rasami. A největší průser je, že jsem z těchto dvou sešitů vybral jen jeden citát!!! Dialogy jsou totiž tak jednoduché, že z nich nic rozumného ani vybrat nešlo. Jsem tak trošku zklamaný a doufám, že další svazek už mi půjde líp.

Citát: Rozumně uvažující člověk? To je vzácnost.

111 30.09.2023

Ať mě vezme čert,
jestli sem pustím někoho,
kdo si se mnou
nedá panáka
skotské nebo vodky.

Tento příběh se mi zdá úplně mimo zajetou formaci. Pár opakování tu najdeme, ale chybí dost zásadních věcí. Například tu není sekretářka generála Knova Peggy. Není tu o ní ani zmínka. Jakoby vůbec neexistovala. Místo ní jsou tu dvě sekretářky, které věrný čtenář vůbec nezná. Dále zde ani jednou není zmíněna Elsa Swensonová, dlouholetá partnerka kapitána Stonea. Také jako by vůbec neexistovala. Těžko spekulovat, co tím chtěl pan spisovatel Jean-Pierre Garen říci. Možná je to Mark Stone z jiné dimenze.

Malá ochutnávka:
Jakmile obrazovka zhasla, Mark se otočil k Rayovi.
Slyšel jsi rozkazy. Změň kurz.
Už se stalo.
Mám takový pocit, že se na dovolenou hned tak nedostanu, povzdychl si Mark.
Mně to moc nevadí. Létám s tebou rád.
Na to Mark nic neřekl, jen si natáhl nohy a zavřel oči.

Ale když se blíže podívám na tento příběh musím konstatovat, že je opět povedený. Možná bych mu vytknul slabší napětí a kupodivu i méně sexu. Naopak je tu jako hlavní chod opět vesmírné jídlo ve formě paštiky. A jako hlavní dramatická vložka je tu skoro až šílené chování robota Raye. Tady opravdu surově dokazuje, kterak je oddaný Marku Stoneovi. Jde doslova a do písmeně přes mrtvoly. Jeden z těch slabších příběhů, kdy jsem nepocítil žádné napětí ani jsem neměl pocit, že by hlavním hrdinům šlo opravdu o život. Možná by tak akorát mohli přijít o játra, V tomto příběhu se hodně chlastá. Tak že průměr.

Citát: Dávej pozor na krále a nevěř nikomu, kdo si s tebou nechce připít na zdraví.

104 30.09.2023

Nonstop knihkupectví.
Hledáme výpomoc..
Noční směny.
Specifické požadavky.
Zaměstnanecké výhody.

Knihkupectví navštívil arogantní debil . . .

Podle anotace jsem si říkal, že tohle možná bude větší bomba než Potter. A musím se paní Rowlingové omluvit, protože je to lepší než Potter. A proč je to lepší než Harry Potter? Protože jsem Harryho Pottera nikdy nečetl. Viděl jsem jen filmové zpracování. A pan Penumbra nikdy zfilmovaný nebyl. Zatím. V této knize najdete spousty popkulturních odkazů. Například na knihy Douglase Adamse, na již zmíněného Harryho Pottera a mám pocit, že kolem prošel i Vetřelec. Ale to všechno je jen taková třešinka na dortu. Jen takový doplněk k hlavnímu příběhu.

Malá ochutnávka:
Ztrácím se ve stínu regálů a málem jsem spad z žebříku. Jsem přesně v půli cesty nahoru. Hluboko pode mnou je podlaha knihkupectví, povrch planety, kterou jsem nechal pod sebou. Vysoko nade mnou se tyčí vrcholy regálů, tady nahoře je pěkná tma knížky jsou napěchované jedna vedle druhé a vůbec sem nepustí světlo. Asi je tu i řidší vzduch. Myslím, že jsem zahlédl netopýra . . .

Příběh je vlastně příběhem sám o sobě. Hledání kódu, hledání nesmrtelnosti, hledání Harryho . . . ne tak Harry se nám tam zase nějak připletl, už o něm nebude řeč . . . hledání existence. Jenže všechno se hroutí použitím počítačové technologie a firmy Google. Ta rozcupuje všechno a všechno jde do kopru. Pět set let práce a jen několik minut trvá zničení. Tma, nic není horší, než, že nic není. Abych přiznal barvu (není to černá) nějak jsem ten princip kódu nepochopil. Ale podstatou je fakt, že jsem se neskonale bavil a kód netrpělivě hledal s hlavním hrdinou.

Citát: Předměstská mysl nemůže porozumět nevyzpytatelné spletitosti newyorských chodníků.

Z příběhu jsem si odnesl spousta mouder. POZOR ZAČÍNÁ SPOTTER - S některými se vám teď svěřím. Tak čtěte pozorně, ať víte, do čeho jdete. Neexistuje žádná nesmrtelnost, která by nebyla založená na přátelství a poctivé práci. (zní to jako komunismus, já vím), Všechna tajemství na světě, která stojí za to poznat, se skrývají přímo na očích. Vylézt na žebřík vysoký jako tři patra trvá jednačtyřicet vteřin. Není snadné představit si rok 3012, ale to neznamená, že byste se o to neměli pokusit. . . správná kniha přesně ve správnou chvíli. KONEC SPOILERU - Plný počet Hetešovo zelených knižních motýlků.
( ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ )

Citát: Jemná práce, tak stará a nemoderní, že se už brzy dostane znovu do módy.

120 27.09.2023

Něco jste strčili do klece,
šťourali se v tom,
dokud jste to neporouchali.
A pak jste překvapení,
když se to naštve a pokouše vás to. (Ve´nam č.1)


Obálka mě docela odrazovala od čtení. Ale již jsem si pořídil všechny Venomy a tak jsem se pustil i do této třetí komiksové knihy. Agresivní červený Venom na přebalu však nevěstí nic dobrého. Co se týče scénářů první část má na svědomí Donny Cates, následuje Ryan Stegman a poslední část napsal Cullen Bunn. S kresbama se to má tak, že první příběh se mi po výtvarné stránce moc nelíbil. Kresba je chudá na barvy a je nepřehledná až chaotická. Třetí a čtvrtý příběh jsou také jen průměrem.

Citát: Propast není smrt. Propast není konec. (Zrození Carnage č.1)

Líbil se mi jen druhý příběh Zrození Carnage č.1. Tomu jsem dal plný počet. Jinak ostatní tři příběhy mě moc nebavily. Jako celek to je průměr. Avšak věřím, že ten kdo má Venoma v oblibě bude s tímto svazkem spokojen. Příběhy v tomto svazku se jmenují Ve´nam č.1, Zrození Carnage č.1, Venom Nespoutaný č.1 a Pohřeb žehem č.1. Všechno to jsou první díly rozjíždějících se sérií. Komentáře k příběhům najdete v sekci Části díla u této knihy.

Citát: Bůh přichází. (Venom Nespoutaný č.1)

98 27.09.2023

Jedna legenda vypráví o tom,
jak byl baobab zasazen do země Bohem,
ale šel pořád dál, a tak jej Bůh vytrhl
a znovu jej zasadil kořeny vzhůru,
aby mu zabránil v pohybu.

Obyčejná procházka lesem nás může naplnit pocitem spokojenosti.

Od této knížky jsem tedy očekával něco jiného. Obsah je takový neosobní. Paní spisovatelka skoro všechno opsala z jiných publikací, internetu a knih. Velká část obsahu je vlastně takový herbář. Na jedné straně je nakreslený strom a pod ním nějaká básnička nebo moudrý citát nějaké osobnosti, na druhé stránce jsou stručné informace, historie, životnost, výška a něco ze spiritismu. Asi v půlce vás to pravděpodobně začne nudit. Je to prostě moc stromů a moc informací a mozek už to pak nebere. Asi to napadlo i paní spisovatelku, protože ke konci už jsou stromy třeba tři na jedné dvojstraně. Asi pro urychlení.

Malá ochutnávka:
Výzkumy prokázaly, že více stromů a zalesněných krajin činí lidi šťastnějšími a redukuje jejich stres, zkracuje délku léčby v nemocnicích, zvyšuje cenu nemovitostí, snižuje zločinnost a zlepšuje naše životní vyhlídky, a to všechno díky stromům v krajině.

Nakonec jsem zjistil, že nejvíc dobrých a zajímavých informací jsem získal ze dvou předmluv. Tu jednu má na svědomí Nick Atkinson a tu druhou napsal Tony Kirkham. Dále je pak zajímavá poslední čtvrtina této publikace. Mysticismus stromů, strom v knihách, divadle, hudbě nebo filmu. Je tu například uvedena Vrba Mlátička z Harryho Pottera, stromy z filmu Záhada Blair Witch (neptejte se proč zrovna tento horor) a nebo lesy z Disneye. (Sněhurka nebo Bambi taky horory) Tady všude nám do děje zasahují stromy. Na konci najdete i pár informací o houbách, které jsou někdy nedílnou součástí stromů. Jen mě tak trochu rozesmutnělo, že se tu paní spisovatelka zapomněla zmínit o současném nejpopulárnějším komiksovém i filmovém stromu. Já jsem Groot!!!!!

Citát: Podle norských legend byli první muž a žena stvořeni z jasanu a olše.

Co je však v této knize opravdu nejzajímavější, je znalost léčení. Spousta stromů by nám mohla pomáhat v léčbách různých nemocí. Stačí to jen vyzkoušet. Jenže spousta stromů už je nenávratně pryč. Dozvíte se, že i několik druhů je na vyhynutí a jsou v bezprostředním ohrožení. Díky formě herbáře si pak někdy později můžete vyhledat ten který konkrétní strom u kterého stojíte a načerpat opravdu jen ty informace, které potřebuje. Jen pro zajímavost strom zvaný Kapok by vlastně ve střední Evropě neměl šanci přežít a přesto ve středních Čechách jeden roste. Najdete ho nedaleko Prahy ve městě Sadská. Kousek od stejnojmenného jezera. Celkem příjemné počtení, když víte, co důležitého si z knížky máte vzít.

Citát: Stromy jsou políři života; až budou pokáceny poslední z nich, zřítí se na nás obloha.

120 24.09.2023

Jestli jsou
všechny ženy
na této planetě stejné,
tak to nevydržím
déle než měsíc.

Třicátá kniha v sérii Mark Stone, kapitán pro dohled na primitivními planetami, se asi někde v minulosti zapomněla. Respektive, pan spisovatel Jean-Pierre Garen jí opomenul vyndat ze šuplíku, nebo mu někam zapadla a našel jí až později. Zde se totiž Mark Stone poprvé setkává s šedými toxickými kameny Lapis oniris. Píšu to proto, že už v předešlých příbězích o nich věděl. Tak že tohle je nějaký prequel nebo co. Ale to nevadí, už jsem si na přeskakování a doplňování informací zvykl.

Malá ochutnávka:
Na náměstí před katedrálou se tyčilo popraviště, dřevěné pódium, zespoda podepřené dvoumetrovými kůly. K němu byl přistaven žebřík, po kterém se lezlo nahoru. Uprostřed pódia stál vysoký kůl a vedle něho statný muž, celý v červeném, s kápí přes hlavu. Stál tam s rukama zkříženýma na prsou. Kat už čekal na svou oběť.

Co k tomuto příběhu dodám, je fakt, že se tu opět sice všechno opakuje, ale opět to má svůj glanc i řád. Věřte třeba tomu, že Mark Stone přistane na planetě ( v tomto případě je to planeta Hark) a v podstatě celou výpravu prom*dá. Sexu je tu požehnaně. Dokonce za jeden sexuální akt dostane zaplaceno formou zeleného smaragdu, o kterém mimo jiné byla řeč už snad ve druhé nebo třetí knize této série. A jako delikatesu k tomu všemu dostane . . . hádejte PAŠTIKU. Celogalaktické žrádlo pro všechny planety. Tak že jo, opět jsem se bavil, akorát jsem dostal při tom chuť na fuck a játrovku.

Citát: Tentokrát jsem vám vybral opravdu odpočinkovou misi.

99 24.09.2023

Člověk
je zkrátka
dodatečně
vždycky chytřejší.
(Pevnost bílých mravenců)

Když jsem si chtěl pořídit Pevnost bílých mravenců od pana Součka, zjistil jsem, že těch knih je několik. Jedna obsahuje jen dvě povídky (Ďáblův prsten a Pevnost bílých mravenců), druhá obsahuje tři povídky, kde tou třetí je Železo přichází z hvězd. To také vyšlo v antologii stejného názvu do které přispělo i několik českých spisovatelů. Nakonec jsem si pořídil nejen tuto zelenou knihu, kde jsou tři povídky, tak i tu fialovou, kde jsou jen dva příběhy. Ďáblův prsten dokonce vlastním knižně, kde u společnosti Ivo Železný vyšla s jinými dvěma povídkami v modré barvě. Tak že je to pěkně zamotané.

Malá ochutnávka:
Došel k několika závěrům.
Nespí ovšem mluvící kočka (nemluvě o ťapkání) je absurdita a jako taková nemůže existovat. Vidí ji však docela zřetelně a slyšel jí taky. Čili jeho vnímání je pokřivené a nespolehlivé. Má halucinace. Hejzlar měl pravdu, měl být s tou železnou věcí opatrnější. Kostka působí zřejmě nejen na filodendrony (otáčejí se za kostkou a ne za sluncem Terva) a jiné reprezentanty flóry, ale taky na mozek.
Rozumíte, prosím? Řekla zdvořile kočka . . .
(Železo přichází z hvězd)

A protože jsem komentáře k povídkám Pevnost bílých mravenců a Ďáblův prsten již napsal dříve a k povídce Železo přichází z hvězd napíšu teď, tak vlastně už ani není co říct. Možná jen shrnutí faktů. Nejlepší povídka z této trilogie je pro mě Ďáblův prsten. Mám rád cestování časem a když mi do toho přihodíte i nějaké ty mimozemšťany, jsem nadšený. Třetí místo zabírá Pevnost bílých mravenců. Je sice také plná záhad, ale není tak napínavá. Železo přichází z hvězd je povídka nedokončená a tak tím také trpí. Leč má spousty možných pokračování a protože mám velkou fantazii, tuším další nekalé stíny. Povídce dávám plný počet Hetešovo železných motýlků přicházejících z hvězd.

Citát. Musíme vyprávět světu, že nejsme ve vesmíru sami a že se chvíle velkého setkání každým dnem blíží. (Ďáblův prsten)

V této knize je pak také doslov, který napsal Luboš Y. Koláček, s názvem Ukrývá tajemství „Železa . . .“ i příčinu Součkovy smrti? Ludvík Souček psal tento příběh někdy v roce 1969 a 1983 (druhý pokus o dopsání?), ale z podivných důvodů své ženě Dagmar řekl, že ho to prostě přestalo bavit. Těžko říci zda černá kostka, která má podivné vlastnosti opravdu existuje a že byla pro naší civilizaci nebezpečná a nebo to pana spisovatele opravdu přestalo bavit. To už nikdy nezjistíme. Avšak povídka Železo přichází z hvězd měla perfektní a šokující potenciál. I tak celkově je tento svazek tři povídek na plný počet hodnocení.
( ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ )

Citát: Nějak moc rychle si zvykáš na zázraky. (Železo přichází z hvězd)

Komentáře k povídkám si můžete přečíst zde:
https://www.databazeknih.cz/povidky/zelezo-prichazi-z-hvezd-2654
(Vlastně už jen jednu povídku, protože díky super změnám na DK, už se části díla neobjevují.)

119 21.09.2023

Nebudeš nenáviděti pouště,
že v ní vody není.
Leč báti se jí budeš.
To budeť dobrý začátek.
(Evangelium zdravého rozumu podle Jonase)

I když si myslí, že přišel o všechno, zbyla vlastně ještě řada věcí, které může ztratit . . .

Na další dva díly Hrobaře jsem se těšil. První dva svazky jsou perfektní a já doufal, že ne jinak to bude i s tímto dílem. Tak že další dva sešity se jmenují Bílý indián a Salvaje. Po předchozích událostech je Jonas opět odkázán jen sám na sebe. Tak jsem byl zvědav, kam ho cesta zavede. Ono přeci jenom, když vám do života kvákají dvě ženy, nestojí to za moc. Naštěstí už je Jonas zase sám a má spoustu prostoru.

Malá ochutnávka:
Jonas Crow je potulný funebrák hledaný pro řadu vražd, kterých se měl údajně dopustit na konci občanské války, v dobách, kdy se ještě jmenoval Strikland. Od těch těžkých dob se toulá po Západě a jeho jediným přítelem je ochočený sup jménem Jed. Několik měsíců měl Jonas naději, že svou samotu ukončí díky společnosti dvou žen, Číňanky Lin a Angličanky Rose. Ta první se mohla stát jeho přítelkyní, ta druhá ženou, na kterou celý život čekal. Obě ho však opustily a jemu zase zbyly jen potulky a mrtvoly.

Bílý indián je prvním, respektive pátým sešitem v tomto dobrodružství. Jenže . . . abych napsal pravdu, trochu mi to od začátku zavánělo nelogikou. Například Jonas odmítne vykopat mrtvolu z hrobu, ale zároveň na nej zaútočí nějaký indián, aby tu mrtvolu nevykopával. Ale, přeci, Jonas už jasně řekl, že to neudělá. Tak proč ten útok? A už v situacích před touto scénou to silně haprovalo. Navíc je tady strašně moc mluvení, moc keců. Bílý indián je zatím nejhorším příběhem v této sérii.

Citát: Společné hroby nedělám nikdy.

Ani sešit šestý Salvaje, mě nepřesvědčilo, že bych se měl nějak radovat ze smrti. Táhne se to ve stylu Bílý indián moc řečí, málo akce a celek je divný. Opravdu jsem od Hrobaře očekával rytmus prvních čtyřech sešitů, ale tohle mě prostě nebralo. Tak že jsem se vlastně u posledního dvojsešitu kochal jen kresbou. Ta se velmi povedla. Co se týče scénáře, poslední dva díly v této sérii mě moc neoslovily. Tak že tři šerifské hvězdy.

Citát: Nesáhneš na nebožtíka, co už patří funebrákovi, nebo o koule přijdeš.

100 21.09.2023

Je normální,
že na cestě k cíli
budete dělat chyby.
Důležité je,
abyste se z nich poučili.

Tahle knížka se mi do rukou dostala skoro až náhodou. Mé dítě si jí koupilo, ale protože se kniha nevešla do batohu, zůstala u mě doma asi týden. Tak jsem se rozhodl, že se do ní podívám. Psy moc nemusím, jsem spíš přes rybičky a papoušky. Ale zvítězila zvědavost. Je dobré vědět jak se o dalšího domácího mazlíčka starat, kdyby na to náhodou došlo. V této knize není nic výjimečného, než už vlastně znám z chovu ryb a papoušků. Stavy, jako rozumějí nám, vzájemná domestikace, rodinná struktura nebo bezpečnostní faktor to je u veškerého chovaného zvířectva vlastně stejné. Jde jen o to, kolik nohou chované zvíře má. Vím, je to trochu zjednodušené, ale kdo zná, ten ví o čem píšu.

Malá ochutnávka:
Pes musí vědět, že lovit se nesmí, ale na druhou stranu je třeba mu dopřát, aby učinil radost svým instinktům. Potřebuje tedy místo a prostor. Proto je tak důležité, aby tedy i při procházkách ve volné přírodě věděl, že honit cyklisty a při každém zašustění zmizet v lese je zakázáno.

Pocit štěstí a radost ze života nemusíte mít jenom ze svého psa, ale třeba i kočky nebo krysy. Tak že v této knize je zásadní kapitola ta o tom, kdo ke komu se hodí. Rozmanití psi patří každý do různých rodin nebo různým páníčků. Při této kapitole jsem si vzpomněl na jedno rčení, že se po delší době začne páníček podobat svému psu. Tak že boxer bude mít za chvilku tlustou paničku a u chrta je možnost obrovského zhubnutí :-) Charakteristiku různých plemen najdete hned na začátku a po jejím důkladném přečtení a po velkém rozmýšlení se do toho můžete vrhnout.

Citát: Váš pes se musí naučit rozeznat vás a zbytek rodiny od všech ostatních lidí.

Kniha je prošpikována spoustou rad, informací potřebných pomůcek, rad k výcviku, rad k jídlu a nebo povinností vůči tomuto čtyřnohému členu rodiny. Ano, povinnost je u páníčka dost důležitá, protože starat se o psa je základem dobré pohody. Nestačí mu dát jen nažrat, je v tom o mnoho víc. Spousty rad najdete v této knize. Najdete tu i velké množství celkem příjemných a někdy i naučných fotografií. Tak že, přečíst a hurá k chovatelům, a najít si svého spřízněného pejska. HAF, HAF!!

Citát: U štěněte z dobrého chovu můžete (v závislosti na plemeni) počítat s cenou cca od 10 do 20 000 Kč, někdy i více.

116 18.09.2023

My ti ty kydy
už nežerem,
Dlouhej Johne.
Jsou stejně ubohý
a kulhavý jako ty.

Ačkoli mě první dva sešity moc do noty nepadly, přeci jenom jsem se rozhodl přečíst si i ty dva zbývající. Moc pirátů a moře jsem si v jedničce neužil, a tak jsem dal šanci tvůrcům tohoto dobrodružství, aby to napravili. První sešit v tomto svazku nese název Smaragdový labyrint. Začátek byl dobrej. Konečně nějaké zážitky na moři. Ale to, že Neptun v čele s Johnem Silverem dosáhl svého vytouženého cíle ještě neznamená, že mají vyhráno. Tohle je vlastně opět začátek. Pojetí labyrintu bylo originální. To musím uznat. Plus krásná kresba a konečně jsem si mohl začít dobrodružství užívat. První příběh perfektní.

Citát: Jako bychom neopouštěli jen pevninu nebo oceán, ale samotný svět.

POZOR, TATO ČÁST OBSAHUJE SPOILER!
Druhý sešit se jmenuje Guyanacapac. Po událostech a neblahému konci prvního sešitu jsem se doslova třásl na pokračování. Jenže hned na začátku jsem nabral podivné tušení. Tady něco nehraje a to hodně. Námořníci a John Silver jdou vodou, brázdou, kterou zanechal za sebou jim ukradený Neptun. A tady jsem to nechápal. Ta loď už při třinácti sázích (sáh) měla problém plout dál. Námořníci se báli uvíznutí na mělčině. (V angloamerické měrné soustavě patří sáh (fathom) dnes k nautickým jednotkám a má délku 1,8288 metru a užívá resp. užíval se zejména při stanovení hloubky dna, délky kotevního lana a řetězu nebo délky šňůry velrybářské harpuny (standardně až 150 sáhů). Hloubka tedy činí cca 22 metrů. Loď už s tím má problém. Jenže oni jdou za tou lidí ve vodě, která jim sahá po kolena!!!! Hmmm.
KONEC SPOILERU!

Citát: Vidím asi třicet mrtvol. My jsme jen čtyři . . . Pořád si myslíte, jaké máme skvělé šance?

Člověka zabít můžete, ale legendu nezastaví nic. Oba sešity byly perfektní. Až na pár malých a jednu velkou nelogičnost jsem se úžasně bavil. Symbolicky jsem při čtení tohoto příběhu poslouchal Německou power metalovou skupinu Running Wild a jejich studiová alba Under Jolly Roger (1987) a Port Royal (1988). Ta námořní témata se doslova k tomuto komiksu hodí. Za 80%.

Citát: . . . já jsem na ráj moc nevěřil, ale teď se mi výra vrací.

108 18.09.2023

Zamilovala se
do svého obrazu,
který jsem pro ni
namaloval.
(Soir bleu)

V tomto svazku mimo jiné také najdete osmnáct obrazů Edwarda Hoppera. Dále je zde sedmnáct povídek od sedmnácti autorů. Povídky jsou inspirovány právě obrazy Edwarda Hoppera (1882 - 1967) Musím přiznat, že až teprve po pořízení této knihy jsem zjistil, že nějaký malíř s tímto jménem existuje. Jeho skici, (pardon, prý nemá /neměl/ rád, když o jeho obrazech říkají lidé skici), tak tedy jeho díla nejsou špatná. Akorát nevím, zda díky povídkám na tato díla nekoukám jinak, než kdybych k nim nečetl ty příběhy. Navíc je docela škoda, že fotografie obrazů nejsou situovány horizontálně na celou stránku.

Citát: Lidí tvrdí, že fandí hrdinovi, ale nejlíp si pamatují padouchy.
(Stephen King: Hudební salonek)

V předmluvě nám Lawrence Block, který stvořil tuto sbírku povídek, (a taky jednou povídkou přispěl) tak nějak vnucuje, ať příběhy nečteme popořadě, ale na přeskáčku. Mě se to zdálo trochu přitažené za vlasy a jeho pobídkou jsem se neinspiroval. Prostě jsem četl pěkně postaru, stránku po stránce. Není to nic proti ničemu. Bohužel má to jeden negativní dopad. Povídky, respektive, jejich kvalita postupně klesá. Tedy, abych byl přesnější, kvalita obsahu se mi líbila čím dál míň. Jiní čtenáři možná budou mít jiný názor, ale u mě to tak je. Sestupná kvalita od 100% až po 10%. Výjimku tvoří patnáctá povídka nazvaná Noční okna, kterou jsem hodnotil 100% a hned poté nasleduje příběh Žena na slunci, které jsem dal 10%. Ale takový je úděl antologií jako takových, že jo?

Citát: Podle mě jsou lidé divní, když se nad tím zamyslíte, protože veškerá legrace většinou souvisí s tím, že se někdo ztrapní nebo zraní, všimli jste si? (Promítač)

Ačkoliv by se mohlo zdát, že podle sečtených hodnocení všech sedmnácti povídek, bych měl dáti tři hvězdy, jak vidíte v celkovém hodnocení, není tomu tak. Je to jednoduché. Osobně se mi líbí nejen výběr spisovatelů, ale i zajímavý tah, otisknout všechny obrazy o kterých tu jsou příběhy. A protože zde na DK znamenají tři hvězdy šedesát procent, zdá se mi to málo a proto dávám o stupeň výše, tedy 80%. Komentáře k samostatným povídkám najdete v sekci Části díla u této knihy. Po citátu následuje seznam obrazů, které se mi osobně moc líbí. Vím, že jich není moc, ale ostatní mě neuhranuly.

Citát: Ceremoniál přípravy byl téměř stejně důležitý jako inhalace posvátného kouře. (Postarat se o přítele)

Ráno na Cape Codu (1950) Úvodní obraz bez povídky.
Hotelová hala (1943) Nádherná hra stínů.
Pokoje u moře 1951. Jednoduchá, ale efektivní skica :-)
Noční ptáci 1942 Ten bych bral na stěnu.
Kostel v South Truro 1930 Jeden z mála obrazů bez lidí.
Newyorské kino (1939) Krásný interiér kina.
Noční okna (1928) Dohánějící k šílenství, nádherný, mučení.

Tak jo, ještě jeden citát:
Jaký podle vás (ten obraz) vypráví příběh? (Noční ptáci)

Komentáře k povídkám a spousty důležitých (fakt nekecám) informací k příběhům najdete zde:

https://www.databazeknih.cz/povidky-z-knihy/ve-svetle-nebo-ve-stinu-331341

Citát: Svět je čím dál strašidelnější. (Promítač)

115 15.09.2023

Byl velký.
Silný a mohutný
jak buldozer z pekla.
A byl zelený.
Rozumíte?

Obálka mě dostala. Je fakt perfektní. A tak jsem neodolal a komiks si koupil. Po prolistování musím uznat, že kresba i barvy jsou fakt hustý. Samá zelená, kam se podíváš. I když se tvůrci v tomto svazku střídají, je kresba stálicí na nočním nebi nebo spíš nočním zábleskem zelené barvy. Obzvláště chutné jsou celostránkové kresby. Je vidět, že si tvůrci na tom nechali hodně záležet.

Citát: Bruce Banner umřít může. Jenže je tu ještě ten druhý.

Obsahově to také není špatné. Naopak je to velmi dobré. Bruce Banner cestuje od nikam do nikam. Ale snaží se v tom daném městě, kde se právě nachází, pomáhat. Tu najde vraha, tady zase nebezpečné záření, tady zachrání nemocnici a možná sám sebe. Ale to už bude zase jiný příběh. Uprostřed a na samém konci si ještě můžete užít alternativní obálky. Příjemná jednoHulka.

Citát: Jak mám vědět, že se nepřestanu měnit?

109 15.09.2023

Bez začátku
není konce
a bez konce
je to pořád
na začátku.

Díky knize Konec světa bude v roce 3006, nebude v roce 2012 jsem se dostal až k tomuto snáři. Původní výtisk je uložen v Pelhřimovském muzeu. Tohle je opravdu velký snář. Má přes 1 300 stran. Začíná certifikáty za unikátnost, následuje předmluva, návod, jak se orientovat ve snáři a pak trochu věštění, které jsem již četl ve zmíněné knize o roku 3006. Konec světa je tu opravdu přesný. Nastane v roce 3006 24. 4. ve 14 hodin a 14 minut. Tak že do té doby máte možnost využívat tento snář ke spokojenějšímu životu. Ještě je čas. Před každým abecedním písmenem (seznamem) slov je pokaždé vložen nějaký citát pana Oldřicha Rajsigla. Takže u každého najdete nějaké moudro doslovně od A až po Ž. Všechny tyto citáty jsem vepsal panu spisovateli do jeho profilu v sekci: Citáty.

Malá ochutnávka:
JAGUÁR -
zvíře: dostane se vám od někoho účinné podpory, nebo dovíte se zprávu rychlostí blesku. Také, něco, někdo vás zastihne nepřipravené, v nedbalkách, napadne vás ze zálohy.
Vaše vozidlo: někdo si koupí drahou nemovitost nebo drahou věc (i vaši), a později ji lacino prodá. Též, někomu nebude v něčem rovno, takové udělá hovno, takový zmetek vyrobí.
Něčí, nějaké vozidlo: koupíte nějakou drahou nemovitost, nebo drahou věc, a později ji lacino prodáte. Také, nebude vám v něčem rovno, takové uděláte hovno, takový zmetek vyrobíte.

Nejobsáhlejší, jasnovidný, zábavný a filozofický snář na světě je napsán opravdu zábavně. Nakolik budou vaše předpovědi fungovat to asi záleží jen na vás. Našel jsem tam například u několika hesel doporučení, které zní: Dnes si vsaďte, mohlo by to i vyjít :-) Obsahuje i prvky humoru. Co však jsem ve snáři nenašel jsou některé mé snové situace. Například jsem ve slovníku hesel nenašel slova Vetřelec, samooperace a slepé střevo. Nenašel jsem tam víc slov, ale tyto tři jsem udal jako malý příklad. Je mi však jasné, že při důkladnějším hledání bych tato hesla někde v této knize určitě našel. Najdete tady totiž přes 7 000 hesel a jejich jasnovidné předpovědi. Myslím, že s touto knihou si budu užívat své sny opravdu hodně dlouho. Přinejmenším až do roku 3006.

Citát: WC je jediné místo, kde můžete na věc svobodně a pořádně zatlačit.

123 12.09.2023