Terva diskuze u autorů

Na počátku se musím pochlubit. Sérii Drakeni z Pernu jsem za svůj život už četl dvakrát. A teď v roce 2023 už mám třetí Míjení, třetí Návrat. Je opravdu jen velmi málo podobných příběhů, ke kterým se rád a ochotně vracím. Směs Sci-fi a Fantasy je tu skoro 50 na 50. Rozhodně si fanoušci obou žánrů vyberou to své. Draci jsou tu kombinovaní s kosmickými raketami a lidským životem na planetě Pern. Rozhodně do toho paní spisovatelka dala vše, a určitě tímto světem doslova žila. Tak trochu se stydím, že si jí do oblíbených dávám až teď. Avšak, nikdy není pozdě i když to činím až v roce 2023, kdy už dávno není paní spisovatelka mezi námi. Už odletěla na Pern, kde určitě žije dobrodružný posmrtný život.

Vždycky si myslel, že stát se manželem a otcem bude peklo na zemi, ale opravdu neměl tušení, že až takhle doslova. (Zbouchnul jsem Satanovu dceru)

Už jsem přečetl všechny knihy Carltona Mellicka III. (tedy ty, které jsou přeložené do Českého jazyka) Tak že snad mám možnost hodnotit jeho tvorbu. V několika knihách jsem se opravdu bavil.
Strašidelná vagína nebo Zbouchnul jsem Satanovu dceru, to jsou bizarre příběhy plné krve, sexu, srandy a dobrodružství.
Pak byla Plyšákokalypsa. Trochu podivný příběh, ale ve své podstatě geniálně napsané drama. Fascinovalo mě, jakou má pan spisovatel obrovskou představivost.
Naopak třeba Lidožrouti z Lízátkova jsem skoro nepochopil a příběh mě nebavil. Ale to je jediná kniha, která se mi nelíbila. Každý autor na to má právo, napsat příběh, který ne všem padne.

Citát: Někdy nejlíp zapadnete, když vyčníváte. (Plyšákokalypsa)

Naopak mě perfektně sedla Magořina. Krvavý slasher, plný bazarre, opět krve, sexu a perfektních hlášek. Nejlepší kniha, kterou jsem od CM3 četl.
Posledním příběhem, který u nás zatím vyšel, byl Dům na tekutých píscích. A tady jsem zase postřehl velkou změnu. Hlavní dvojici jsem strašně fandil a úplně jsem se bál, jak dopadnou. Příběh je spíše sci-fi než horor, i když o zvraty, překvapení a strach není nouze.
Za těchto okolností jsem neviděl jinou možnost, než že si dám pana spisovatele do oblíbených a budu netrpělivě vyčkávat na jeho další příběhy.

Citát: To jídlo vypadá, jako by chtělo sežrat mě. (Dům na tekutých píscích)

Po přečtení "Silnější než Däniken" jsem si Roberta Patricka hodně oblíbil. Jeho vize, teorie, dohady, logické postupy, odhady, vidiny budoucnosti a další nápady, jsou přesně tou mou krevní skupinou. Také v bibli spíš hledám podstatné věci a beru JÍ spíše jako nejznámější sci-fi všech dob, napsanou podle pravdivých událostí. A i když mám rád mistra Dänikena, libuju si v Patrickovo jednoduché a Čechům krásně srozumitelně podané, skoro až vědecké, pojetí naší dávné a dlouhé historie. A protože se historie neustále opakuje i já si pořídil další jeho knihy. Dýmající zrcadlo navazuje na "Silnější než Däniken" a je to ještě silnější než Däniken. Doporučuji všem co mají rádi minulost, záhady, tajemno a nebojí se fascinujících vysvětlení a hlavně, všem těm, co chtějí věřit.

Psal se rok 2020 a úplnou náhodou jsem narazil na knihu Skrytá rizika kvantové démonologie. Dcera sháněla něco o démonech a tohle nám vyjelo jako první ve vyhledávači. To asi nebude to, co hledám, tati. Hmmmm..,ale mě to zaujalo. Že existuje někdo jménem Heteša a je to spisovatel, jsem věděl již dávno. Ostatně prošel jsem pěti ročníky Světa knihy na Výstavišti v Holešovicích. Co je však zarážející, že jsem od pana Heteši nikdy nic nečetl. Prostě tahle postava tak nějak kolem mě jen proplouvala. Ale jak jsem již řekl, rok 20 to celé změnil. Během asi čtyř měsíců jsem si sehnal všechno, co kdy tento spisovatel napsal. Stalo se to ihned po dočtení knihy Skrytá rizika kvantové démonologie. Celý ten obsah, forma a styl, kterým je to napsané mě doslova dostal. Když se pak objevují první žlutí motýlci
(všech osm - Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ )
bylo rozhodnuto. Spousta knih se dalo sehnat na jednom místě. Tak jsem si tyto megaknihy koupil právě tam. Další jsem posbíral po různých antikvariátech. Převážně Minecrafťácké záležitosti. Ty, co vydalo nakladatelství Epocha jsem sehnal u nich. Unikla mi jen jedna kniha. Sítě, kanály a stoky. Sice jsem se jí snažil získat na Aukru, ale nemám na to geny... Rozhodně se mi však podařilo úspěšně všechno sehnat a začít číst. Nemá smysl to prodlužovat, zatím vše, co jsem přečetl za to rozhodně stálo. Jen se bojím toho, že až všechno přečtu budu nervózně očekávat další novinky. A když ne? Inu, ještě jsou tu ti motýlci. A nebo lednička s vodkou. Nebo výlet do Baltimore, za poznáním. Chtěl bych pana Hetešu všem doporučit, protože jeho černý až ironický (nebo ironický až černý?) humor za to prostě stojí. Začal jsem jeho motýlky používat i jako hodnocení u některých knih. Protože jdou rozpůlit stává se tak hodnocení knih přesnější na statistiku. Ale je to hodnocení jen doprovodné, hvězdy se dělit nedají a s tím já nic nenadělám. Démoni jsou věční.
V Praze a Českých Budějovicích 5.4.2021

Mike Mignola svými kresbami zachycuje jakýsi skutečný svět, ale jeho abstraktní podání nám současně naznačuje, že existuje ještě další, mnohem nebezpečnější svět, který se ukrývá někde za okrajem našeho zorného pole. Někdy mám i pocit, že by se příběhy mohli stát i čtenářovou noční můrou. Naštěstí se skoro vše řeší silou a souboji, a tak ti silnější se nemají čeho bát...... Dialogy jsou vesměs střídmé, strohé – dá se říci - a nutí čtenáře ke svému vlastnímu výkladu. Pokud máte tendenci se smát, smějte se, ale pokud máte strach – budete se prostě bát.
Jeho nejskvělejší počin je Hellboy univerzum a sám o své práci tvrdí, že když něco děláte tak dlouho, je těžké toho jen tak nechat.
Tak sakra nepřestávejte, mistře!

Chlápek, který se rozhodně nebojí krvavého humoru. Má na svědomí Masku, Terminátora, Batmana, Úřad pro vyšetřování a kdoví jakou ještě verbež. Hlavně ho mám v oblíbených díky jeho vstupu do série Vetřelci. Genocida je jeden z nejtemnějších příběhů v této sérii. Se všemi si hraje a všem se vysmívá. A hlavně se také pustil do mimozemšťana jménem Abe Sapien. Na toho se obzvlášť těším, protože tento rok (2019) u nás oficiálně vyjde první příběh.

Jednou umřeme, ale nemusíme proto bydlet na hřbitově.

K tomuto spisovateli jsem se dostal v roce 2016, kdy jsem se pustil do série JFK.
Respektive napsal jeden příběh z odnože X-Hawka. „Zpěv lamie“, který mě velmi upoutal svou krásou a příběhem. Když jsem vyhledával další knihy mistra Hlávky, dostal jsem se k sérii Jiřího Pavlovského „Kladivo na čaroděje“. Bůh strachu byla druhá kniha od tohoto spisovatele. Opět jsem byl očarován logikou příběhu a jeho krásou. Pak jsem pana Hlávku poznal osobně a musím přiznat, že jsem vůbec nečekal, jak vypadá. Ve své podstatě mi velmi připomíná Charlieho Chaplina. A vlastně mi již do smrti zůstane v paměti jeho odpověď na otázku "Jak jste se vyrovnal ze světem Kladiva na čaroděje a jeho postavama?" Pan Hlávka odpověděl –
„Nemám problém z cizím světem. Jsem rád, když někdo něco vymyslí a já jen dodám nějaký příběh. Proč se trápit vymýšlením svého světa, když tu od toho mám jiné. Jen jsem se pana Pavlovského zeptal, zda ten můj záporný hrdina má jen zemřít, nebo opravdu chcípnout, aby se už nevrátil.“
Zatím toho mistr moc nenapsal, ale věřím, že po trilogii Algor toho bude ještě víc.

Ve Vesmíru nikdo neuslyší Tvůj křik!!!!

Tento spisovatel má obrovský potenciál stát se mým Bohem.
Začal pokračovat v jednom z nejlepších Vesmírných dobrodružství.
Vetřelci a Predátoři se tak díky němu zase dostali do kurzu.
Myslím si, že Hans Rudolf „Ruedi“ Giger by si toho spisovatele velmi oblíbil.
Já mu fandím a nedočkavě čekám na další knihy z hluboké Galaxie.

Dřív než zahájil každý den, klekl generál na kolena a uctil svého Boha.

Vůbec jsem tohoto spisovatele nemusel. Jeho knihy jsem nevyhledával a jeho humor se mi mnohdy zdál až moc dětský. Jenže v nedávné době jsem se dostal k sérii JFK - John Francis Kovář, kterou započal psát spolu s Miroslavem Žambochem. A tady nastal zlom. Příběhy ze série JFK, které napsal J. W. Procházka sice nejsou zas tak světoborné, ale jsou. Pochopil jsem, že pan spisovatel prostě chce psát, chce pobavit své čtenáře a hlavně v poslední době mírní a mění svůj humor. Důkazem toho je jedenáctý příběh série o Johnu F. Kováři, který nese název Podhoubí smrt. Zde je vidět ta spisovatelova hravost a cit pro napětí spojené s humorem. Tak se stalo, že jsem si jej přidal mezi své oblíbené spisovatele a pokusím se přečíst vše, co vydal po roce 2006.

Mám rád jeho romány, které jsou dodnes velmi čtivé. Nesmím zapomenout ani na knihy o všemožných záhadách, mám je snad všechny. Ona i jeho smrt byla a je velkou záhadou.

Jan Pelc je vlastně první Český (Československý) spisovatel od kterého jsem přečelt vlastně vše, co se tenkrát dalo sehnat. Od Basketa Flory přes Ohně až po ....a bude hůř. ...a bude hůř byla tenkrát bible, povinná četba a něco, co musel číst každý správný somrák.

Je dobře, že člověk mého věku ví, že pan King má nástupce a že ještě za svůj život může očekávat plnohodnotné počteníčko. Joe Hill má na svém kontě už dostatečný počet knih a povídek, aby si čtenář udělal kompletní obrázek. A já si ho udělal. Pravda, řekl bych a to troufale, že Vánoční říši napsal táta a vyměnil jí se synem za Černočernou tmu - ale to je jen spekulace:-)

První román Štěpána Kopřivy jsem si zakoupil v roce 2010 a ten nesl jméno Asfalt. Byla to pekelná jízda a mě se autorův styl strašně zalíbil. Prostě padl mi do oka. Od té doby jsem, již tradičně, sehnal snad vše, co bylo tímto spisovatelem napsáno. Naposledy jsem četl Rychlopalbu, která sice trochu vybočuje z žánru, ale dokáže úplně stejně pobavit, jako předešlé knihy.

Řezník z Bruntálu mě uhranul hned svým prvním nářezem. Přečetl jsem celou trilogii již dvakrát a stoprocentně se k ní ještě vrátím. Zvláště, když přislíbil, že možná bude čtyřka. Perunova krev nebyla tak výrazná jako Bratrstvo krve, ale byla velmi čtivá. Na tu se časem také vrhnu znovu. Příliš dlouhá swinger párty byl trochu úlet, ale celkem povedený úlet. V pořadí čtvrtá série nazvaná Spad je klasická postapo bomba. Tady není co řešit. Dokonce jsem se do celé quadrologie "Spad" dostal se svým citátem.

Je ještě vůbec někdo Čechem, kdo neochutnal Kotletu?

První kniha, kterou jsem četl od mistra Žambocha mě očarovala, byla to Líheň.
Nějak podvědomě jsem pochopil, že jeho styl vyprávění a zvláštní humor se mi prostě zamlouvá.
Během času jsem si sehnal, jako vždy, vše, co se dalo.
Ještě tu nemám hodnocení a komentáře všech Žambochovo knih, ale pomalu se k tomu dostávám.

První knihu, kterou jsem četl bylo Stroncium a já se řezal jak blbec
a pak jsem si to přečetl znovu a já se řezal jak blbec - to jsem, ale hlava vykutálená:-)
Pak jsem, po velmi krušné a dlouhé době a, draze!!! sehnal quadrologii Divocí a zlí
a pak už to šlo samo.
Dnes mám od mistra Kulhánka vše, co se dalo sehnat, včetně desítky povídek
a originál Nočního klubu - oba díly.
Ještě jsem majitel povídek: Bezvěrec, Reportáž psaná ve svěrací kazajce a Soumrak.

Četl jsem Láďovo obě knihy a musím napsat, že jsou prostě dobré.
Taky zkuste si něco napsat a pak to vydat - žádná sranda.
Pravda je, že "Hoď Kamenem, kdož jsi bez viny" se mi líbila víc. Nemusím moc povídky, ale tohle se prostě povedlo.
"Tanec s bílou smrtí" je dobrý příběh, ale je z něj cítit osobní zkušenost, což příběhu celkem škodí.
Chtělo to trochu větší odstup od postav a děje.
Jinak očekávám, že pan Kroupa ještě nenapsal poslední slovo a dočkám se dalšího románu.
Láďu znám ze základní školy v podstatě až do dnes.

Jednoho dne roku 2014 jsem narazil v knihkupectví na knihu Pragocalypsa.
Zaujala mě ilustrace na titulní straně a obsah na straně poslední.
Bylo skoro rozhodnuto. Jen ještě jeden názor jsem potřeboval.
Ptám se svého knihkupce: Co je to zač?
On mi říká, že nový Český spisovatel a vypadá to, že dobrý.
Tak fajn, povídám, já si to koupím a přečtu.
Přečetl a strašně líbilo.
Druhá kniha, příběh druhý, byl snad ještě lepší.
Začínající spisovatel, který umí svůj příběh tvarovat, posouvat jej vpřed
a hlavně má svůj osobitý humor a velmi zapamatovatelné hlavní hrdiny.
Nevím jak to chodí v dnešním knižním světě,
ale tuším, že napsat knihu je něco jiného, než ji protlačit na současný přehlcený trh.
Honza Urban to dokázal a to hned dvakrát - gratuluju.
Doufám a věřím, že takových knih napíše víc.
Protože:
Inhabitantní kolumbária, preparovaní pomocí infračervených paprsků
do stavu akceptabilního pro lidský metabolismus
nevládnou automatickou mobilitou pro perorální požití.
CITÁT - Pragocalypsa Strážci brány.

Nevím, co přesně o tomto spisovateli napsat. Snad jen, že mu to všechno věřím a hlavně, že tomu rozumím a jsem připraven. Tak už se konečně Bozi vraťte zpět!!!!

Nejlepší spisovatel všech dob, protože je to Bůh. Pan Spisovatel. Pevně věřím, že jsem od něho přečetl vše, co kdy napsal. A protože jsem velký filmový fanda, viděl jsem co jsem mohl, co kdy bylo natočeno na motivy Kingovo knížek. Jsem tu nedlouho a tak se postupně dostávám k ohodnocení a nějakému tomu komentáři. Pan King má následovníka a tím je jeho syn, který publikuje pod jménem Joe Hill. I on se pomalu rozjíždí a kráčí v otcovo stopách. Jen tak dál pánové!!!