Terva komentáře u knih

Když vykonám rozkaz dřív,
než ho dostanu, tak šetřím čas.
Je v tom ale jeden háček.
Člověk musí vědět,
že ten rozkaz dostane brzo.

Další z těch brutálnějších a krvavějších příběhů. Umře zde strašná spousta nevinných lidí. Jejich osud je krutý. Dokonce i Markovo přátelé, Tor a Amazonka Raxi (jiný příběh jiná situace) se dostali do nebezpečné situace. A Mark Stone, místo aby si užíval zaslouženou dovolenou, letí na souřadnice LA 94-71-57, v neznámé Galaxii, aby svým přátelům pomohl. Avšak i on je polapen neznámou silnou psychickou pastí a je ovládán, jako loutka. Tedy, byl by, kdyby neměl jednu rostlinnou přítelkyni na velmi vzdálené planetě, která mu pomohla zvýšit jeho telepatické schopnosti.

Malá ochutnávka:
Strčili do těžkých dveří a vešli do prostorné místnosti s nízkým stropem, kterou osvětlovaly jen olejové lampy. Bylo tam několik stolů, ale pouze jeden byl obsazen pěti hosty, kteří házeli podivnými osmihrannými kostkami.
O bar z hrubého, neopracovaného dřeva se opíraly tři dívky a pozorovaly hráče. Byly mladé, hnědé, v krátkých halenkách s rozparkem na boku, takže jim byla vidět stehna.

Opět musím napsat, že příběh je formulován tím stylem, že se zde základní informace prostě opakují. Tak že, kdokoliv začne tuto sérii číst, není vůbec nutné mít načtené předcházející díly. Pan spisovatel Jean-Pierre Garen vám to pěkně polopatě všechno zopakuje, a tak můžete začíst číst, jakýkoliv příběh a o nic nebudete ochuzeni. Svým způsobem je to geniálně vymyšlené. Jen ti, co to čtou od prvního dílu, si musí v prvních dvou třech kapitolách projít tím, co už dávno znají. No a pak každého překvapí ten příběh uvnitř. A že se tento opět povedl, až jsem musel zatleskat.

Citát: Musíme vydržet, za hodinu bude noc a můžeme se vrátit do hospody. Mám žízeň jako trám.

Trošku se ještě rozepíšu. V tomhle příběhu je opět jedna zajímavá poživatina paštika. Letíte přes celou galaxii, úplně do neznámých končin, a nejen, že tam narazíte na krásné chtivé ženy, které neváhají roztáhnout své údy a dát vám . . . na talíř kus paštiky. Sakra, paštika je universální mezigalaktická pochoutka. K tomu sex a pívo a hurá do Vesmíru!!!!

Citát: Klidně se napij, je to tvoje oblíbená whisky.

117 30.06.2023

Musíte zapadnout
mezi ostatní,
musíte se stát
součástí společnosti.
(Inkognito)

Zack Overkill je spolu se svým bratrem Xanderem vinen z více než dvou set činů spadajících do kategorie domácího terorismu. A to jsou jen ty, o kterých víme. Ale tohle Eda Brubakera moc nezajímá a snaží se ze super padoucha udělat super hrdinu. A čtenář mu to žere. A taky proč ne. Každý ve svém nitru cítí, že by chtěl být padouch nebo hrdina, ne jen obyčejnej člověk z kanceláře. Jenže naše tužby jsou cíleně zeslabovány sportem, televizí, seriály nebo mobilními telefony. A to tak silně, že už skoro nevnímáme své okolí. Jen žvatláme do svých telefonů a někdy i nevědomky kráčíme vstříc smrti.

Citát: Všechno začíná přáním. (Špatný vliv)

V tomto svazku najdeme dva příběhy. První se jmenuje Inkognito a ten druhý nazval Ed Brubaker Špatný vliv. U obou příběhů má na starosti kresbu Sean Phillips a barvy Val Staples. Kresba a posléze barvy jsou situovány do stylu noir. Temné, bez výrazných křiklavých tónů. Krásně zapadají do Brubakerova vyprávění. Komiksová okna, které mají vliv na příběh jsou také rozumně vložený. Obdélníková jsou ICH formou vypravěče, kulatá zaznamenávají reálný rozhovor a bílá na černém podkladě jsou rozhovory pomocí telepatie. Ano, čtete správně. Nemyslete si, že tohle jen nějaká obyčejná detektivní noirovka. Ačkoliv máte pocit, že se vše odehrává někdy v padesátých letech, máte tu superhrdiny, létající auta a tajné laboratoře s neznámými technologiemi.

Citát: Ty si jako myslíš, že seš teďka klaďák? (Inkognito)

Zackova proměna k horšímu nastane záhy. Je to nádherně propracovaný a vymakaný způsob, jak ho zase dostat do akce. Ed Brubaker prostě tohle umí. Vlastně z ničeho dokáže vymačkat všechno, až z toho stříká i krev. A ještě na tom vydělá. Z toho ničeho totiž najednou z ničeho nic vede několik cest. A teď milej čtenářskej, přemejšlej, která je ta správná cesta. Je to plný překvapení, odkazů na popkulturní příběhy, plný akce i reakce, je to prostě super jízda. V bonusech najdete desítku celostránkových kreseb, upoutávku na Inkognito a Skicář. Jako celek prostě nádhera.

Citát: Někde cestou jsem ztratil cit pro rozdíl mezi snem a skutečností. (Špatný vliv)

Špatný Inkognito zde:

https://www.databazeknih.cz/povidky-z-knihy/inkognito-511132

112 30.06.2023

Pokud odpovíte
na všechny otázky,
možná vás tu necháme
žít jako hosty,
a ne jako zajatce.

Trochu déle mi trvalo, než jsem se do tohoto příběhu začetl. Tak nějak jsem měl pocit, že paní spisovatelka upřednostňuje nejdříve všem vysvětlit, o jaké rase, že to čteme a o kom je řeč. Navíc její neustálé popisování kreatur, které se jí pravděpodobně osobně nelíbí, (například blondýna s malejma kozama nebo asiatka s velkejma kozama) je tak trochu zavádějící. Bylo to tak do půlky knihy docela těžké se orientovat v tom, komu vlastně fandit. Nebo alespoň komu dát své šance na život a koho obdivovat. Ale musí správně odpovědět na otázky.

Malá ochutnávka:
To, co se stalo během následující půldruhé vteřiny, nezaregistroval ani Stapleton, ani nikdo z lidí v observatoři.
Bard, ležící obličejem k zemi, uslyšel zasténání, šramot, prásknutí a tiché zasvištění výstřelu všechno slité do jediného zvuku. Bota, která se mu bořila do páteře, najednou zmizela. Cítil, jak se na něj svalila nějaká váha. . .

Ale po delším čtení už čtenář pochopil, o čem je vlastně celý příběh a pochopil, kdo že to jsou ti Válečníci. Abych však napsal pravdu, absence humoru a nepřeberné množství lidských ras v celém Vesmíru tak trochu kazilo celý příběh. Sice jsem to dočetl, ale neměl jsem z toho nějak výrazně pozitivní pocity. Navíc, má to být trilogie, ale zatím vyšla jen kniha druhá s názvem Hvězdný oceán a to v roce 2019. (originál v roce 2006) Třetí kniha snad ani není napsána. Alespoň jsem o ní žádné informace nesehnal. Tak že další rozečtená série u které je ukončení příběhu nejasné.

Citát: Jedl si někdy podlidské maso?

119 26.06.2023

Tento případ
je pod mou úroveň.
Jedná se
o obyčejnou vraždu.
Přesto však . . .

Řeknu vám, namlsán kresbou Johna Severina ve druhé knize Lovce čarodějnic: Zatracen navěky, jsem se úplně zhrozil kresby v tomto svazku. Má jí na svědomí Tyler Crook. Mike Mignola a John Arcudi se totálně vzdali scénáře i námětu a vše přenechávají dvojici Kim Newman a Maura McHughová. Ti, kteří mají rádi sérii Prokletý kraj si to asi užijí. Na mě to má opačný účinek. Vůbec se mi do tohoto komiksu nechtělo. Ale i přesto jsem si řekl, dvojka byla geniální, tak snad tohle bude alespoň průměr.

Malá ochutnávka:
POOLEŮV ELIXÍR - ZÁZRAK STOLETÍ
Účinný prostředek proti dně, ženské hysterii, vodnatosti, rheumatu, chránící též před úbytkem mužnosti, ztrátou vlasů, zubním kazem a zácpou.
Podána žádost o označení: Dvorní dodavatel.
Nejčistší somersetská voda, obohacená galvanickou metodou o tajné léčivé minerály.
Vyrobeno v Hallamu, pro Lorda I. Halamu
PRAVÝ VŠELÉK!

Příběh se odehrává rok po událostech v Utahu. A Sir Edward Grey už si na Londýn stěžuje. Oproti USA se mu zdá přelidněný. Tak že ani hlavní hrdina není s tímto případem (příběhem) zrovna moc spokojený. Kresba je jednoduchá, tuctová a bez detailů na pozadí. Barvy zamlžené a bledé. Ale ještě je tu naděje že se ve Vodozemi ukrývá nějaké to zlo a čtenář si užije alespoň nějaké dobrodružství. Snad se alespoň objeví nějaký ten drak. No, tak pár příšer tam je. Ale celkově je to zbytečně zamotané, nepřímočaré a ve své podstatě se tam neděje moc věcí. Pro mě průměr.

Citát: My nepocházíme s pekel. Tvé modlitby na nás neplatí.

Průser je, že i konec není nic moc. Žádná finální bitva, jen úmluva a varování. Epilog s jednou z postav Hellboy Universa byla spíš nevhodná a zbytečná. Celý tento svazek mi vůbec nesedl. Přikladem je tak pokus o humorné scénky. Moc jich není, ale i tak ruší atmosféru. Na konci najdete tradiční Skicář a za ním je ještě vložena malá povídka. Jmenuje se Na opa opatrně a jedná se o další samostatný případ sira Edwarda Greye.. Její znění, obsah, komentář a mé hodnocení, najdete v sekci Části díla u této knihy. A nebo klikněte sem:

https://www.databazeknih.cz/komentare-povidky/terva-87261

Citát: Ve tvých patách kráčí přízrak zahalený kápí . . . jízdenku, prosím.

114 26.06.2023

Dvě věci jsou
nekonečné.
Lidská hloupost
a vesmír.
(Albert Einstein 1879 - 1955)

Psal jsem to již nespočetněkrát, že kdykoliv si pořídím knihu na podobná témata mimozemšťanů, archeologických nálezů a aktivit mimozemských civilizací na naší planetě Zemi, vždycky budu přirovnávat jen k jednomu spisovateli. A tím je Erich von Däniken. I u této knihy jsem hodnotil podle něj. Hartwig Hausdorf má prostě tu smůlu, že jsem mistra astroarcheologa Dänikena četl dřív. Proto mám vždycky pocit, že pan Hartwig mi nedokáže nabídnou víc.

Citát: Je tam venku ještě někdo, a to blíž, než si myslíme. . .

Když se však začtu do jeho knih, sem tam najdu i něco víc a nikdy není špatné zopakovat si to, co už člověk zná. Tak že ani u této publikace jsem se rozhodně nenudil. Rozhodně je nad čím žasnou a nad čím se zamyslet. Například nově nalezené extrasolární planety, které se díky novým a vylepšeným technologiím hledají snáze a rostou doslova jako z vody. Planety, které se velmi podobají naší matičce Zemi už nejsou jen teorií, ale praxí. Jen se na ně dostat.

Malá ochutnávka:
Do dnešního . . . roku . . . (2017) bylo již prokázáno víc než 2 000 extrasolárních planet a téměř denně přibývají další. . . . První planetou tohoto druhu byla roku 2009 Gliese 581c. . . . Lepší šance na čekatele v pozici Druhé Země mají planety Kepler 438b a Kepler 442b. S vysokou pravděpodobností jsou tvořeny masivní horninou a mají teploty příznivé pro život.

Na některé nálezy a skutečnosti je potřeba se dívat moderníma očima a ne přes zamlžené brýle. Svět se hnul a i někteří vědci už si zahrávají s myšlenkou jiných civilizací a mimozemských technologií. Ano, jako konspirativní nadšenec věřím, že například ty technologie tu už máme desítky let, ale je potřeba vpustit vědomosti i mezi normální lidi. Krásným článkem je ten o Antarktidě. Zelené teplé plochy a ukrytá podzemní místa, to jsou záhady, které mě v této knize překvapily. Nakonec jsem dostal, co jsem si koupil a nejsem zklamán.

Citát: Je na pováženou, jak málo si někteří lidé váží svobody názoru ostatních.

130 25.06.2023

No jistě.
Udělali to, co vždycky,
když narazí na něco,
čemu nerozumějí.
Pokusí se to zničit.

Nejsem člověk. Jsem stvůra.

Další spinoff z Hellboy Univerza. U Frankensteina jsem také dlouho váhal. (Ostatně u všech spinoffů jsem hodně váhal) Přeci jenom mě trochu štve, že zde Hellboy nevystupuje. Avšak Frankensteina doprovází dobré konexe a ohlasy. Nakonec jsem neodolal a vydal se s ním do podzemí. Přeci jenom, Frankeinsteina jsem vždycky obdivoval. A nakonec nám sem tvůrci toho Hellboye přeci jenom vložili. Ano, malé cameo tu Hellboy má, ale jen malé a sprosté. Tedy on je sprostý.

Malá ochutnávka:
Přísahám, že odejdu ze světa lidí a budu žít na těch nejodlehlejších místech. Uspím své temné vášně a prožiju zbytek svého života pokojně. A až nadejde můj čas, neprokleju svého stvořitele. Splň mé přání a už mě nikdy nespatříš . . .

Frankensteina jsem vždycky litoval. Byl to produkt zlého člověka, co si hrál na boha. Ale jsem nakonec rád, že jej Mike Mignola opět oživil. A protože můžeme Mignolu považovat za Boha, tak mu to nebudeme mít za zlé. A ostatně ani Frankenstein mu to určitě nebude mít za zlé, protože si to v tomto příběhu pěkně užíval. Tedy. Užíval, je silné slovo. Od začátku furt jen utíkal, a stále ho někdo mlátil. Jak jsem řekl nemá to jednoduchý. Ale nakonec se kdesi v podzemí 1956 stane na i on chvilku bohem.

Citát: Jsem netvor, který se utápí v moři jiných netvorů.

Kresba Bena Stenbecka není špatná, ale má své mezery. Někdy mi chybí detaily na pozadí komiksových oken. Je tam místo nich jen šeď, modř nebo jiná bledá barva. Jakoby pan kreslíř spíše spěchal, než aby se s kresbou mazlil. Mike Mignola ve svém scénáři udělá s Frankensteina zachránce, jest-li se to tak dá říci. Rozhodně jej postavil do úplně jiného světla, než na které jsme zvyklí. A ano, použije pár otřepaných klišé z Frankensteinova života, ale když jej vrhne do podzemí, stává se z něj jiný člověk. Trochu mě mrzí, že si to (Miňola) nenakreslil sám, možná by to dostalo jiného ducha. Ale i tak je to perfektní příběh.

Citát: Pokud zde zemřu, vy zemřete se mnou!

115 25.06.2023

Zaujalo mě
(i když ne tak docela překvapilo),
že většina pohádek,
které jsem znal z dětství,
má temnější verzi.

Mozek tvého otce požírá sám sebe.

Mistr Král se vydal do pohádky. Vytvořil prince a poslal ho zachránit království. Pravdou však je fakt, že se dokáže o některých věcech dost rozepsat. A tak na prvních dvěstě stranách příběhu sledujeme kterak se jeden teenager (budoucí princ), stará o starého nevrlého důchodce (možná Rampelnika), který spadl ze žebříku. Trochu jsem přemýšlel, proč na ten žebřík vůbec lez. Barák neudržovaný, okna leta nemytá, kůlna zamknutá, vstupní branka nejde ani otevřít a celkově barák chřadne. Tak proč se zmiňovaný A. Bowditch vůbec rozhodl vylézt na žebřík čistit listí v okapu? Jasně, účel světí prostředky, tak to nechme plavat, tempus fugit.

Citát: Obři nikdy nezpívají, když to potřebujete.

A pak, když už v tomhle máme jasno vydáme se na cestu. Dalších asi čtyři sta stran jdeme, jdeme, a pak zase zpět. A při té chůzi jsou nám podávány původní drsnější verze pohádek. Nejvíc mě zaujala ta o Rampelníkovi. Jeho sebevražda, když uhádnete jeho jméno, je fakt efektní. Ale jsou tu i jiné kořeny zla původních verzí některých pohádek. Jsou krvavé. A protože mě tyto staré legendy baví, celou cestu tam i zpět, jsem si užíval. Píšu o tom proto, že je to zajímavé a některé verze i překvapivé. Další nádhernou věcí při putování tímto příběhem jsou kresby. Najdete je vždy na začátku kapitol. Je jich 31 plus Epilog. Těch třicet dva obrázků nakreslil Gabriel Rodriguez, dvorní kreslíř u Kingů. A že je na co koukat. Zpříjemní vám to cestu.

Malá ochutnávka:
Můj pokoj byl v pohodě, i když jediná stojací lampa vrhala na strop strašidelné stíny a dům neustále povrzával, jak jsem ostatně předem tušil. Zapojil jsem svůj hotspot a šel na internet. Přemýšlel jsem o tom, jak jsem vezl na zádech to zlato a jak jsem si při tom vzpomněl na pohádku, kterou mi četla máma. Namlouval jsem si, že jen zabíjím čas, ale dnes si nejsem jistý. Myslím, že někdy víme, kam směřujeme, i když se domníváme, že ne.

Ale zpět k původnímu příběhu. Pohádka je dlouhá, některé fráze se i dost opakují a jsou čtenáři stále připomínány. Ale i přes všechnu tu vrstvu slov, je tohle nádherný příběh a čas, který věnujete jeho čtení vám rychle uteče. Ještě, že je na konci cesty jeden zvláštní předmět, který s tím časem něco dokáže udělat. A že se časy mění je poznat i na tvůrcově malé změně. V knize jsem našel tři vtipně vypointované kapitoly. Až jsem si říkal, kde to ten King vzal? Kde je to a bude hůř, nebo - už jsem ho nikdy neviděl a další fráze, které divákovi naznačí, že bude ještě zle. Ano, ony tu jsou, ale ty tři vtipné pointy vás upozorní na to, že i King se dokáže odvázat.

Citát. To není vznešená odpověď, ale kdo odpovídá vznešeně, ten většinou umírá mladý s nadílkou v kalhotách! Dáš si pivo!

Myslím, že v hloubi duše jsem tušil, jak to celé dopadne. Nejspíš by to bylo něco podivného, jako když slzy Lociky magicky vyléčily slepotu, ale zároveň přijatelného pro čtenáře, který touží po šťastném konci, i kdyby si ho měl vypravěč vycucat z prstu. Při čtení jsem se pomalu stával součástí příběhu a bál jsem se nejen o Radar, (Radar je pes hybatel) ale i sám o sebe. Nakonec jsem byl rád, že byl konec. A jaký, že to byl konec? Inu, pohádkový. Bylo nebylo. Deset půlek Hetešovo Monarchů sedlo na stoprocentní spokojenost.
( ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ )

Citát: Nikdy nevyslovuj jeho jméno, nechceš-li urychlit jeho probuzení.

150 15.06.2023

Hloupí Jedi!
Chystal jsem se tě zabít rychle,
ale vážně jsi mě naštval . . .
pocítíš můj hněv!
(Vesmírná havárie)

Pangalaktická válka se blíží a Jediové jsou zaneprázdněni tisíci různých hrozeb na tisíci různých místech. Že za vším stojí sithové, je zřejmé, avšak kdo, odkud a jak tahá za nitky, zůstává nadále skryto. Než vstoupíme do světa Zjevné hrozby je potřeba si uvědomit, že těch lokací, soubojů a střetů je opravdu hodně. Tato sbírka má dohromady třináct samostatných příběhů a nebude lehké ZJEVNOU hrozbu najít. Na oko to vypadá, že hrozba je vlastně všude.

Citát: Ať vás síla provází!

Jedna z těch delších povídek se jmenuje Hon na Aurru Sign. Mám tuhle nájemnou lovkyní rád. Líbí se mi její styl. Není vražedkyně v tom slova smyslu, je to nájemný zabiják. Ano, loví nejvíce Jedie, protože jsou osoby, co jí za to platí. Ale také loví i další bytosti, bez ohledu na rasu a vyznání. Prostě všestranná, celkem punk-styl, říznutý streamem a určitě má i čest, i když jí spíš pohání celková zloba. Příběh o lovu na ní, je bezesporu nejlepší povídkou ve svazku tomto. Že je to dobrý příběh o tom svědčí i fakt, že jsem z něj vybral nejvíce citátů. Ty už má Tim Truman ve svém profilu.

Citát: Nájemná vražedkyně možná, ale ne svévolný vrah. Přesto je to zabiják. (Hon na Aurru Sign)

V příbězích se postupně setkáváme se známými tvářemi jako je třeba Anakin Skywalker, Obi-Wan Kenobi, Yoda nebo například s dalším nájemným lovcem Jango Fettem. Je prý nejlepší v Galaxii, ale, upřímně, je to kec, nejlepší lovec je Auura Sing. Zajímavostí je, že povídka s Jango Fettem je velmi zvláštně a nádherně nakreslená. A jen tak okrajově, Boba Fett je Jangův syn. Ale v tomto příběhu je ještě malej a hraje si s hračkami, které zatím nezabíjejí ostatní. I druhé povídka, kde vystupuje Aurra Sing je perfektní. Jmenuje se Nájemní lovci: Aura Sign. A je to také příběh hoden pěti hvězd.

Citát: Zadržet někoho živého je mnohem těžší. Mnohem komplikovanější. Bude to drahé. (Nájemní lovci: Aurra Sing)

Trošku mě zklamal konec této sbírky. Poslední čtyři povídky byly velmi krátké a nic podstatného se v nich nestalo. Jen bojové ukázky Jediů, světelných mečů a bitevních lodí. Ale když to vezmu kolem a kolem, je tohle velmi slušný svazek povídek. Většina je jich krásně kreslených, tak že si můžete užít lahodu pro vaše oči a přitom si třeba zahrát na lovce odměn nebo nějakého toho Jedie. Síla je ve vašich rukou!

Citát: Temné časy blíží se. Sjednocení a připravení Jediové musí být, aby zastavili je, než příliš pozdě bude. (Samá překvapení)

Komentáře ke všem povídkám, hodnocení vi obsahy najdete v sekci Části díla u této knihy a nebo zde:

https://www.databazeknih.cz/komentare-povidky/terva-87261

110 15.06.2023

Oficiálně vás pověřuji
průzkumem planety Sylvanius.
Žije na ní středověká civilizace,
která plně odpovídá
vaší specializaci.

Juveniané mě svým životním stylem docela dostali. Když je člověk vidí, jak žijou ve stylu středověk, tak jim to i věří. Avšak, když Mark Stone odhalí jejich skutečný tajný život, musel jsem se zasmát. Jean-Pierre Garen zase vytvořil zajímavou civilizaci. Samozřejmě, nesmí chybět sex, drama, napětí, sex, sranda, maso, sex, atd. Ray tady trošku porušoval kodex nevměšování se, ale bylo to kvůli záchraně života.

Malá ochutnávka:
Peggy vysušená, kostnatá, asi padesátiletá stará panna chmurně hleděla na svůj stůl. Dělala osobní sekretářku Khovovi. Od chvíle, kdy generál odešel k soudu se nedokázala na nic soustředit. V myšlenkách byla ustavičně u kapitána Stonea. Jako řada ostatních důstojníků i Mark si z ní dělal ustavičně legraci, ale ráda slýchala jeho vřelý hlas a ráda se mu dívala do šedých měňavých očí.

Dramatické situace se dostaly do takového stádia, že dokonce i prezident zrušil zákon o nevměšování. Tady šlo opravdu o život a všichni to vědí. Jeden z těch velmi povedených příběhů a já po delší době dávám plný počet hvězd. Tento příběh je fascinující a zaslouží si plnou pozornost. A hned na začátku jsem se prostě musel hodně smát. Představte si, že přistanete na úplně cizí planetě, na odlehlém místě od civilizace, vystoupíte z modulu, ujdete pár metrů a v lese narazíte na tři nahé ženy. No, nemá to ten Mark Stone jednoduchý :-)

Citát: Primitivové zpravidla myslí na to, jak si obstarat potravu, a ne na ryze estetické záležitosti.

113 13.06.2023

Dokonce mají
živého boha.
Sice už jednou zemřel,
ale je opět naživu.
To mi znělo lákavě.

Ben Stenbeck přenechal kreslení jinému mistru. Tím je John Severin. Bohužel byl tento komiks posledním dílem, který vytvořil. Na počátku roku 2012 zesnul. A tak, ti jenž neznají jeho obrazy a díla, mají jedinečnou šanci pokochat se zajímavou kresbou. Vlastně je to první umělec, který se nesnaží napodobovat kresbu, kterou se reprezentuje Mike Mignola. Tak že ti, kteří očekávají podobný styl se asi budou divit. Na jednu stranu to trochu nabourává řád Hellboy Universa, ale na druhou stranu poznáte opravdu umělecké dílo. Kresby Johna Severina byly a do dnes jsou oceňována různými společnostmi. V roce 2022 dostal cenu in memory za celoživotní dílo.

Citát: Sem lidi přicházej, aby je nikdo nenašel.

Lovec čarodějnic 2 Zatracen navěky je kresbou i scénářem (Mike Mignola a John Arcudi) nasměrován do stylu Western. A hned první obrázek mě ve čtení trochu pozastavil. Koukám na něj a říkán si: Co je na něm zvláštního? Vůz tažený muly (velké uši), jezdec s rouškou proti prachu (Utah 1880) to vypadá normálně. Ale co se to děje vlevo nahoře na obloze? Záhada hned v prvním okně. Ta kresba, to je prostě úžas. Mladí napíšou wow. Je plná detailů a tím myslím opravdu narvaný okna vším, co se do nich vejde. Například obrázek pohledu na čelní stranu Hotelu Betz. Chvilku si jí prohlížím a nacházím stále nové věci. Flašky, odpadky, muž s cigaretou, lampa, židle, opilec . . . no prostě paráda.

Citát: Ten den vykopnul Satan pána Boha z jeho vlastního baráku.

Obsahově je to magické, ekumenické, strašidelné a plné zonbí. Ano, opravdu se tam mluví o zonbí a ne o zombie. Je v tom samozřejmě i čarodějnice. Co by to bylo za sira Edwarda Greye bez čarodějnictví. Zde je ještě umocněno indiánským kmenem Pajutů. Všechno to je nadpřirozené a snaží se to chovat přirozeně. Spolu s nádhernou kresbou je to jeden z nejlepších svazků z Hellboy Universa, co jsem zatím četl. Nechybí ani doslov, který napsal John Arcudi a na konci najdete klasicky Skicář s poznámkami. . . KONEC.

Citát: Buďte opatrný. Dobře víte, že smrt ještě nemusí znamenat konec.

109 13.06.2023

Upřímně řečeno
si pořád nejsem jistý,
co je horší
- pamatovat si svoji smrt,
nebo se na ní dívat na videu.

Zpočátku jsem nechápal proč musí mít vesmírná kolonizační výprava Postradatelného člověka. Proč to nemohl být Postradatelný robot. Pak je to však stručně a jasně vysvětleno. Tak že ano, chápu. Lidské tělo vydrží víc, než robot. Ale pak mě zase hlodal fakt, proč, když si dokážeme na tiskárně vytvořit nové lidské tělo robota proč mu musíme vracet myšlenky, když je to vlastně jen Postradatelný. Inu, pár nelogických věcí, a dost možná ještě víc, bych v tom našel. Můžu se ptát, proč se zrovna Nasha zamilovala do muže, jenž může každou chvilku zemřít a to i několikrát za sebou. A proč nám třeba pan spisovatel neumožnil posoudit i myšlenkové pochody Mickeye8 z jeho pohledu.

Citát: Za posledních osm let jsem umřel šestkrát. Jeden by čekal, že už si na to zvyknu.

Avšak, pokud přehlédneme tyto skutečnosti, je Mickey7 ve své podstatě velmi klidné, místy vtipné, z části zaláskované drama. Tedy, ono to zas tak vtipné není, spíš je to vážné. Setkat se sám se sebou a být sám proti sobě není žádná slast. Akorát mám pocit, že příběh by mohl být víc rozvinut, mohlo v něm být i více dramat a v neposlední řadě i nevyužitý mimozemšťané, kteří vlastně spíš zabírají na čtenáře jako nějaké páté kolo u vozu. Čekal jsem od Mickeye7 rozhodně hodně víc. Čekal jsem srandu alá Spasitel, inteligentní mimozemskou formu a více dramatu. Dostal jsem jen lehký románek na který ve své podstatě skoro ihned zapomenu.

Citát: Takhle pitomě jsem ještě neumřel

119 10.06.2023

Jeden den neochvějně
střídá ten druhý, stále dokola . . .
Pouze neustálé vrzání náprav
narušuje ty neveselé chvíle. . .
(Conestoga*)

* Conestoga je typický krytý vůz tažený koňmi, mulami či voli, používaný v 18. století osadníky při dobývání Ameriky.

Neodolal jsem a musel jsem si příběhy přečíst znovu. Tuhle druhou knihu jsem po přečtení té první (limitovaná edice č.2) koupil pro mého syna. Ten příběh, respektive, ty příběhy v tomto svazku, jsou fakt podmanivé. Tak že týden po přečtení jsem se do toho pustil znova. Důvod byl vlastně jednoduchý, potřeboval jsem celistvost. Při prvním čtení jsem prostě mnohokrát četbu musel přerušit, abych si vypsal poznatky do komentáře jak ke knize samotné, tak i ke komentářům a obsahům k povídkám, které celý svazek obsahuje. Proto jsem čtení neustále přerušoval. Měl jsem pak všechny ty příběhy rozkouskované, necelistvé a celkově jsem z toho neměl skoro zážitek.

Citát: Na shledanou v saloonu, . . . nebo v Pekle! (Sestry Austinovy)

Tady už to bylo něco jiného. Nemusel jsem se rozptylovat zapisováním citátů a dalších věcí a jel jsem pěkně povídku po povídce až do samého finále. A i když jsem měl v hlavě ještě předešlé čtení, tím, že jsem to četl najednou a bez přerušování, měl jsem z toho ještě více užitků, zážitků a radosti z dobře udělaného příběhu Zlatých hodinek. Jinak musím dodat, že tato kniha vyšla ve třech vydáních. Tato, ta je obyčejná s více výtisky, pak existuje Limitovaná edice číslo 1 a Limitovaná edice číslo 2 (ta má nejkrásnější obálku). Obě Limitované edice jsou vydány v počtu 150 kusů výtisků. Jsem majitelem druhé limitované edice. Limitovanou edici číslo 1 jsem nikdo nevložil. Mimochodem Limitovaná edice číslo 1 má nejhorší obálku.

Citát: Bože můj, právě jsi odprásknul ženskou a malýho kluka jenom kvůli obyčejnejm hodinkám!!! (Znal jsem Divokého Billa)

Opět jsem se ponořil do historie dobývání Divokého západu a hlavně osudových cest Zlatých hodinek, které nás provází všemi těmi příběhy. Je jich celkem čtrnáct a podílí se na nich sedmnáct tvůrců. Ačkoliv má kniha uboze málo stránek a trochu vyšší cenu, tak přesto ji doporučuji. Je to neskonalý zážitek. Všechny scénáře k povídkám napsal Tiburce Oger. Kresby jsou střídavé. Jednou dobrá, mnohdy perfektní a snad jen dvě, tři kresby se mi moc nelíbily. Ostatně komentáře ke všem povídkám najdete zde:

https://www.databazeknih.cz/povidky-z-knihy/go-west-young-man-limitovane-vydani-2-516344

Citát: Teď držím v ruce tyto zlaté hodinky, musejí stát celé jmění, ale cítím z nich nepříjemný zápach krve. (Mluvící hora)

113 10.06.2023

President spoléhá
jen a jen na vás.
Doufám,
že nezklamete jeho důvěru.
Hodně štěstí.

Další z příběhů Kapitána Marka Stonea, kapitána služby pro dohled na primitivními planetami nám toho zase hodně přinesl. Nejen zamotanou zápletku, ale i spousty nových a nebezpečných zvířecích druhů. A vlastně i jednu nebezpečnou novinku a tím je kov nazvaný Narium, který dokáže udělat v kosmické navigaci pěkný nepořádek. Narušuje naváděcí systémy vesmírných raket. Tak že na řadu po delší době opět přicházejí Solané. Protože to by snad ani nebyli oni, kdyby tento kov nechtěli.

Malá ochutnávka:
Jestli tomu dobře rozumím, stala se z mé soukromé lodě bitevní jednotka Vesmírné policie, poznamenala jedovatě Elsa.
Řekněme, že jsme si ji na čas pronajali, opáčil Mark.
V Elsiných očích se mihl svůdný záblesk.
Souhlasím pod podmínkou, že si vyberu půjčovné v naturáliích, a přitiskla se k Markovi.
Jak tomu mám rozumět?
Vysvětlím ti to v kabině.

Tak že opět povedená akce, hodně nebezpečí, nějaký ten sex, vyvrcholení (ne zrovna sexuální), závěrečná bitva, která je tentokrát trochu delší. Přeci jenom narium je nebezpečný a díky jemu se do příběhu dostalo více napětí, než je čtenář zvyklí pobrat. Opět jsem se nenudil a příběh si užíval. V jednoduchosti je stále síla.

Citát: Před čestnými lidmi se člověk musí mít na pozoru.

116 07.06.2023

Moje tetička furt mele
o konci všech dní
a možná není
tak úplně mimo.
(Odložená smrt)

Tento svazek obsahuje dva příběhy. Vlak plný příšer a povídku Odložená smrt. Tak že jsme se zase dostali do fáze, kdy čtenářům není předložen kompletní příběh, ale kniha je rozdělena na dvě krátké povídky. Neříkám, že se mi příběhy nelíbí, ale to kouskování mě strašně štve. Mike Mignola tak vytvořil další dokonalý tah, kterak získat více peněz z jeho fanoušků.
A další věc, která mi vadí, je, že Liz je nezvěstná, Abe na pokraji smrti, o Helloboyovi ani nemluvím, a tak fanouškům nezbývá nic jiného, než se spokojit s podřadnými agenty Ú.P.V.O.

Citát: To tě napadlo teď nebo jsi to plánoval od začátku? (Vlak plný příšer)

Tím prvním je ektoplazmatický agent Johann Kraus a tím druhým je Andrew Devon. No řekněte, když si koupíte Ú.P.V.O. s Hellboy univerza, co čekáte? Inu, odpovězte si sami. A tak tedy odložme zatím smrt a vyražme za příšerama. Třeba to bude stát za to. Protože vlastně obě povídky navazují na předcházející děje, a zvědavý čtenář by rád zjistil, jak to všechno dopadne. Zaměřme se zatím na kresbu. Je to nic moc. Hlavně druhá povídka, kterou nakreslil James Harren. Ze všeho nejhezčí jsou předěly kapitol. Všechny je nakreslil Duncan Fegredo. Další postřehy a informace si můžete přečíst v komentářích u povídek v sekci části díla u této knihy.

https://www.databazeknih.cz/povidky-z-knihy/u-p-v-o-peklo-na-zemi-vlak-plny-priser-a-odlozena-smrt-515153

Co se týče scénáře, tam je to docela v pohodě. Když opominu ten výše uvedený fakt o hlavních postavách, je příběh prostě klasika. A klidně bych si třeba místo Devona představil Abe Sapiena. (I když vlastně Devon jde po osobě, která právě Abeho vyřadila ze hry) Například ve Vlaku plných příšer by si podle mého poradil lépe než Agent Devon. Co se týče Johanna Krause, ten si tak jede za svým. Chce prostě zabíjet. Myslím, že Hellboy by s ním zas tak nesouhlasil. Musel by ho někdo třikrát nasrat, aby se rozhodl zabíjet.

Citát: Na tu misi jsem se přihlásil kvůli pomstě. (Odložená smrt)

109 07.06.2023

Mně přijde, že toho
máme společného dost.
Zájem o BDSM je slušnej základ.
"To ale neznamená,
že se máme o čem bavit."

"Jsi připravená překročit hranici zvrhlosti?"

Po pětidílné Pragocalypse a zatím dvojdílné fantasy Věčné mlhy, se Honza Urban rozhodl zavítat do kriminálního světa brutálních vražd. V tomto případě se jedná o příběh vraha, který zabíjí ve stylu BDSM. Ale to jste si určitě přečetli v anotaci u této knihy. Osobně mám pocit, že do čeho se pan spisovatel vrhne, to dokáže zpracovat s poklidem a s přehledem, ať už se jedná o jakýkoliv žánr. V tomto případě se skoro podstatná část děje odehrává v okolí Prahy a tak jsem mě i dobrý pocit z toho, že lokality znám a vím jak to v nich vypadá. Bonusem pro mou maličkost je pak pevnost Josefov a zde konaný metalový festival Brutal Assault.

Citát: Někdy ty krásné věci, co vás tolik lákají, jsou vašemu zdraví a životu opravdu nebezpečné.

Zpracování tohoto vážného a brutálního příběhu se mi líbilo. Vraždy jsou si skoro podobné, ale jejich styl se u každé z nich mění. Tak že nedochází k jakýmsi "rutinám" a pokaždé je nám nabídnuta jiná smrt. Zní vám to moc morbidně? Inu, tak to prostě je. Vraždy mají jen malé stejné aspekty, ale vždy jiné provedení. Po této stránce je to prostě propracované. Mně osobně lehce vadilo, že se v některých dialozích objevují humorné hlášky alá Vyvyan (Pragocalypsa). Ale naštěstí jich tam není moc. Možná by se dalo říci, že je to spíš známka nebo osobní styl pana spisovatele. Naštěstí v tak vážném příběhu jsou ty ulehčující hlášky spíše vítané.

Malá ochutnávka:
Kurva, proč musí být dneska každý, komu ještě teče mlíko po bradě, na všech sociálních sítích, co to je za novou módu? Nestačila by jedna, maximálně dvě? Ty mladý pořád vyžadujou nějakou pozornost . . . a v tom je možná zakopaný nejen pes, ale i pořádný plejtvák našeho problému.

Zajímavý je také styl psaní. Nejdříve se seznamuje s vyšetřovacím týmem a první vraždou. Vše je psáno ve třetí osobně, nikdo nemá prim. Po několika kapitolách přichází osoba, která začíná o sobě mluvit (psát) v ICH formě. Změna stylu se zpočátku zdá divná a nehodící se. Ale to po několika odstavcích přejde a čtenář tento styl prostě přijme. Dá se říci, že to je taková zvláštní změna, kterou moc spisovatelé nepoužívají. V tomto případě tuto formu používá jeden z vyšetřovatelů Tobiáš Říhal. Proč tomu tak je je vlastně jedno, ale ve výsledném vyúčtování zjistíte, že to má svůj účel.

Citát: . . . jsem si říkal, jestli vůbec existuje někdo normální.

Ovšem, co mě překvapilo a velmi nadchlo je vyústění vyšetřování a odhalení vraha. Vlastně do toho v jednu chvíli doslova skočíme po hlavě a někteří při čtení tento aspekt celkem možná přehlídnou. Za pár sekund jim to dojde. Naprostá bomba je pak pointa příběhu samotného. Takové konce já prostě miluju. Když už to jsou brutální, smutné a kruté vraždy, tak proč tomu nedodat nějaký perfektní zakončení. Tady, alespoň pro mě to bylo perfektní zakončení.
Tak že už jen dvě otázky:
Bude pokračování?
A co na to Nesbø?

Citát: Vsadím se, že o tomhle případu někdy někdo natočí film, trochu si ho podle sebe upraví a přitáhne na něj do kina spoustu diváků, kteří se budou chtít bát a budou chtít být zhnusení.

122 03.06.2023

Největší objev jsme
učinili třetího dne . . .
A to, co jsme našli,
mělo nám všem
přinést zatracení.

Bojím se všeho, co byl a je, schopen Mike Mignola (čti: Miňola), vložit do Hellboy Univerza. Takový Humr Johnson, to mě bude trvat strašně dlouho, než si ho koupím. A to dost možná ani nikdy nekoupím. Nějaký čas také uvažuji nad Sletgehammerem 44 toho se strašně obávám. Na výročí padesáté knihy vydané ve společnosti Comics Centrum jsem si pořídil Frankensteina v podzemí a tři Lovce čarodějnic. Tyto čtyři příběhy rozhodnou o osudu dalších knih v Hellboy Univerzum bez Hellboye. Jako první jsem vzal do ruky Lovce čarodějnic: Ve službách andělů. Uvidíme nakolik mě sir Edward Grey osloví.

Citát: Jelikož se vám lékařskými postupy nepodařilo nalézt jakékoliv přirozené příčiny smrti, nezbývá nám, než se uchýlit k příčinám nadpřirozeným.

Začnu kresbou. Ben Stenbeck nekreslí špatně. Dokonce takové skoro gotické barvy (Dave Steward) jsou krásně temné, přesně tak, aby vykreslovali ponurý příběh tohoto komiksu. Jediná věc, která mi trochu vadila, jsou až moc dlouhé dialogy. Nevadí, že jsou, spíš vadí, že zabírají podstatné části komiksových oken. Tak že si tu kresbu moc neužijete, protože je zakrytá slovy. Klidně bych ty rozhovory zkrátil na půlku. Myslím, že by to každý pochopil, a užíval si kresby a barvy. Ale jedná se o komiks, tak i dialog nějaký prostě musí být.

Citát: Navrať toho tvora opět jeho kostem. Navrať vzduch jeho plicím. Krev jeho žilám. . .

Obsahově se to zas tak od příběhů s Hellboyem neliší. Akorát se vše odehrává o hodně dřív, než se zde, na naší Zemi, Hellboy objevil. Tento příběh se odehrává někdy kolem roku 1879. Ovšem, je to Mike Mignola, a tak těch stejných aspektů je v příběhu požehnaně. Ovšem, co mě osobně uhranulo byla cesta Greye za Kapitánem v nočním Londýně. Hlavně ty pouliční šlapky, který chtěli sira Edwarda vobšťastnit. Trochu převzaté Z pekla. Ale rozhodně ne obšlehnuté, jen jakási vzpomínka, když už jsem v té Anglii. Tajuplné, krvavé (někdy bez krve) a temné.

Citát: Cožpak jsem mohl vystřelit na stařeny bez varování? (Vražedný pokus)

V tomto svazku také najdete Skicář s komentáři autorů a dvě povídky. První, Vražedný pokus nám na pár stránkách vysvětluje fakt, proč je Edward Grey nazýván Lovcem čarodějnic a jak přišel k rytířskému stavu a oslovení Sir Edward Grey. Druhá povídka nese název Pohřeb Kateřiny Bakerové. Povídka je smutná a zároveň ironicky veselá. Obě povídky jsou velmi krátké, ale o to víc výstižné. Obsahy, komentáře, názory a hodnocení k těmto povídkám najdete v sekci Části díla u této knihy a to zde:

https://www.databazeknih.cz/povidky-z-knihy/lovec-carodejnic-ve-sluzbach-andelu-385897

Citát: Jaký bych to byl otec, kdybych jí tu teď nechal? (Pohřeb Kateřiny Bakerové)

110 03.06.2023

David Bowie
měl pravdu,
když zpíval,
že Homo sapiens
už není k užitku.

V pořadí již třináctý příběh s alkoholickým vyšetřovatelem Harry Holem, mě opět totálně dostal. Vůbec nechápu, kam na to pan Jo Nesbø chodí. Kde bere ty náměty, jak vymýšlí ty vraždy a cesty které vrah i Harry musí absolvovat, aby se dostali tam, kam chtějí? To propracování děje mě strašně fascinuje. Navíc, brutalita a způsob zabíjení, to je prostě umění, něco takového podat svým čtenářům a při tom v nich nevyvolat zvracení. Naopak, lidé vědí, že přijde něco zlého, něco krvavého, něco, co vám zvedne žaludek, a přesto tyto jeho příběhy čtou. A já jsem rád, že patřím mezi ně. Že neodsuzuji ti brutálnost, ale že naopak nadšeně sleduji stopy vyšetřovatele, který nás vždy dokáže svými činy překvapit a zaskočit.

Malá ochutnávka:
Harryho první setkání s L.A, představovaly čtyři noci v levném špinavém motelovém pokoji bez klimatizace na bulváru La Cienega, kde se to hemžilo šváby, teprve pak se mu podařilo pronajmout si ještě levnější pokoj ve čtvrti Laurel Canyon, také bez klimatizace, jenom s většími šváby. Svým způsobem se tam ale zabydlel, jakmile v sousedství objevil bar Creatures, kde měli tak levný alkohol, že usoudil, že by se tam asi dokázal uchlastat k smrti.

V tomto případě mě zaskočilo i těch několik velmi zamotaných situací. Pan spisovatel zde poukazuje na fakt, že i Harry Hoile je obyčejný člověk a že ne všechno mu vyjde, tak jak si naplánoval. Navíc, od určité doby už čtenář vyloženě ví, kdo je vrahem, ale nakonec je překvapen, jak složitá cesta vede k jeho dopadení. Záměrné situace, kdy vše směřuje určitým směrem, se najednou obrací v opak a čtenář jen zalapá po dechu, protože už byl přesvědčen, že ví, kam to směřuje. Po dočtení příběhu jsem měl chuť ožrat se jako prase, ale nejsem Harry Hole, abych si mohl dovolit dorazit do práce pod vlivem. Krvavý měsíc je dalším perfektním kriminálním příběhem z pera geniálního tvůrce. Mimochodem jsem nějak nepochopil, proč se příběh jmenuje Zatmění, když by mu Krvavý měsíc slušel mnohem víc.

Citát: Moje závěry sedí, jenom je tu někde drobná chybička. A já ji potřebuju najít.

146 28.05.2023

Kdysi jsem slyšel,
že od určitého stupně
vědeckého bádání
se věda nedá od magie odlišit
a zřejmě to platí i naopak.

Čtyři roky jsme museli čekat na další příběh ze světa Johna Francise Kováře. I když už to pánové Miroslav Žamboch & Jiří W. Procházka chtěli již několikrát ukončit a jednou se to dokonce panu Procházkovi povedlo (Dlouhý černý úsvit), série stále žije. A aby tomu nebyl konec v tomto příběhu je dokonce situace, která nás odkazuje na příběhy 42 až 44. Považte, až takové plány mají tvůrci tohoto dobrodružství. Tak nezbývá nic jiného než jim držet palce a těšit se na další příběhy.

Malá ochutnávka:
. . . popadli bezvládného Johna a za pár okamžiků byli i s ním ve vzducholodi.
Byl potlučený a podchlazený, ale to brzy přešlo. Stačila k tomu láhev dobré whiskey, velká termoska horkého čaje a teplo v salonu vzducholodě Prahy.
Za půl hodiny už převlečený a napojený John Kovář mohl zkontrolovat z okénka vzducholodi výsledek svého výsadku.
Byl neskutečný. . .

Bitva vzducholodí je klasická Ríšovina. Což znamená, že je to plné technických parametrů, zbraní, pomůcek a bitev. A protože vím, co pan spisovatel Vlado Ríša má nejraději, věděl jsem do čeho jdu. Vlastně jsem se totálně těšil na další příběh s JFK. Navíc má pro nás Ríša v tomto příběhu další velké překvapení. To vám však neprozradím, ale mám pocit, že spousta fandů této série začne skákat radostí. Hlavně neskákejte ze vzducholodi, nemuselo by to dobře dopadnout tedy vy byste nemuseli dobře dopadnout.

Citát: Myslel jsem, že tenhle svět jsme definitivně zbavili magie.

Příběh je dobrodružný, má pár skvělých okamžiků a když pominete ty technické poznámky a parametry, určitě si ho užijete v plné míře. Ovšem, strašně jsem se zasmál, když jsem se pídil po skutečnosti, že ačkoliv byl tento příběh dopsán již v roce 2020 vyšel až v roce 2023. Nakonec jsem to našel jazykovou redakci má na starosti Františka Vrbenská!!!! Pamětníci a milovníci JKF určitě tuší, že mířím na počátek příběhů, kdy Naganty a vlčí máky mělo vyjít jako 18. díl v této sérii. Fandové se však dočkali až někde mezi 25 a 26 dílem nebo tak nějak. Jo, není nad rychlost paní Vrbenské. No a teď tedy čekat na ty slíbené díly 42, 43 a 44.

Citát: Vy blázni! Co jste to vyváděli!

127 22.05.2023

Ach, krásné hodinky!
Zdá se mi, že jsou dokonce zlaté!
Jen sám bůh ví, jaké historky
by nám mohly vyprávět!
(Zlaté hodinky část 1)

Tik, tak . . .

V češtině se dá Go West Young Man přeložit jako Jdi na západ, mladý muži. Tento příběh vyšel ve třech různých přebalech. Vybral jsem si druhou limitovanou obálku, protože se mi zdá nejhezčí. Je vlastně nejvýstižnější svým zdělením. Obsahuje přesně všechny ty ikony, které jsou v příbězích. Lidé, čas (hodiny) a divoký západ se svými kolty. Ostatní dvě obálky se mi zdají obyčejné a ve své podstatě nic nereprezentují. Krom toho divokého západu. Čtrnáct povídek od sedmnácti tvůrců mě však trochu zarazilo. Moc jsem se obával té různorodosti.

Citát: Ach, jak já jen z hloubi srdce tuto zemi miluji . . . (Sestry Austinovy)

Vlastně veškeré scénáře ke všem povídkám napsal tvůrce této sbírky Tiburce Oger. U spousty povídek najdete mnohá historická vysvětlení daných událostí, lokalit, řek, postav nebo věcí. Ovšem o některých událostech se dá s úsměvem pochybovat. Já se k tomu víc nebudu vyjadřovat, vyvolalo by to určitě nevoli některých citlivek. Soudný a rozumný čtenář si udělá po přečtení svůj vlastní názor a pochopí, na co narážím. Příkladem tak může být čtvrtá povídka v tomto svazku a ne jenom ona. Dodám jen, že nesnáším to pokřivování historických faktů, které je v poslední době tak módní.

Citát: Neobtěžuje vás ten negr, slečno? (Conestoga)

Co vlastně očekávat od sedmnácti kreslířů a barvířů? Samozřejmě, že celou myslitelnou škálu kreseb, která ne vždy každému padne do oka. Naštěstí je v tomto svazku převažující procento kreseb velmi povedených a slušných. Jako nejlepšího kreslíře bych označil tvůrce příběhu Řeka Neštěstí. Nakreslil jej Olivier Taduc a podle mého skromného názoru je to nejkrásnější kresba v tomto svazku. Ale samozřejmě, že je jich tu více nádherných, tohle byl jen malý příklad. Naopak, nejhorší kresba, která mi ale vůbec nesedla je použita v příběhu Dvě slova. Možná je to malované vodovkama, nebo něčím hodně podobným, ale nepovedlo se to. Jak jsem však řekl, procento povedených kreseb je velké.

Citát: Namouvěru, to jsou vážně hodně pěkné hodinky. Hodně staré, Britská výroba! Kus poctivé práce. Mají určitě vysokou cenu! (Holky a doktor)

Pokud si přečtete všechny mé komentáře k povídkám v tomto svazku pěkně popořadě, to znamená, od první povídky až po tu poslední, zjistíte časovou i kartografickou trasu Zlatých hodinek, tak jak se postupně předávaly z osoby na osobu. Někdy jsou tam nevysvětlené cesty boží, ale vnímavý čtenář si dokáže dát všech pět dohromady a pochopí jak se hodinky do některých rukou dostaly. Pokud máte zájem všechny komentáře najdete v sekci Části díla u této knihy a nebo rovnou zde na jeden klik. Povídky jsou řazeny krásně popořadě, tedy od první až po poslední. Tik, tak . . .

https://www.databazeknih.cz/komentare-povidky/terva-87261

Citát: Pro někoho mohou mít zlaté hodinky mnohem menší cenu než fotografie ženy. (Neumírej)

115 22.05.2023

Buben, harfa zvou vás v boj,
oheň máte za nástroj!
Ať tu není stébel více,
nežli vyjde Krkavice.


Kdy se legenda stává legendou? Z jakého důvodu je mýtus mýtem? Jak zastaralá a jak dlouho neužívaná musí být pravda, aby se zařadila do kategorie pohádek? Mám strašně rád příběhy, kdy čtenář sleduje přítomnost hlavních aktérů a i když s nimi postupuje dále do budoucnosti, cesty stále a stále vedou do hluboké minulosti. Do historie, kdy už se pravda dávno stala pohádkou. A to zlo z pohádky se náhle vrátí. Tím je i série Drakeni z Pernu. Pouštím se do čtení již po třetí ve svém životě, a vždycky mě tento svět dokáže překvapit a plně pohltit.

Citát: Draci mají sklon k lenosti.

Velmi zvolna je čtenář seznamován s životem na Pernu. Obyvatelé již dávno nevěří na staré pověsti a báje, a netuší, nebo spíš nechtějí věřit. že se blíží nebezpečí. Stupňující se napětí, pomalé poznání a nové a nové získávané poznatky z minulosti. Kniha první se tváří jako čisté fantasy, ale už je cítit, jak se to pomalu přesouvá do žánru sci-fi. Hlavní hrdiny F´lara a jeho novou družku Lessu si snad zamiluje každý a určitě jim budete fandit i v těžkých dobách, které nastávají. A až přiletí Krvavice, bude to ohnivé peklo, čas obětí a poznání. Velmi dramatický počátek celé série. Ta mimochodem čítá dvanáct knih.

Citát: Za svítání . . . to se přeci objevují všechny varování.

Přeci jenom mi na příběhu něco vadilo. Lessana je dívka, která se vlastně dostala do celého toho děje přeci jenom trochu náhodně. Na svého zachránce je zbytečně přísná a trochu se chová jako kráv . . . bezel. Zlostně hledí na svého zachránce a i tak se chová. Kdykoliv jsou oni dva s F´larem ve při, vždy je to zlostné. A já jsem mnohokrát nepochopil, kde a proč tam ten vztek vůbec je? Mám pocit, že to tady paní spisovatelka trochu přeháněla. Jakoby chtěla říci, že my jsme ženy a vždy máme pravdu trochu feministické. Časem si na to čtenář zvykne a začne to ignorovat. Avšak i přes svou ješitnost, dokázala Lessana jednu velmi zajímavou skutečnost cestování časem. Máme se ještě na co těšit.

Citát: To je všechno, drakeni. Přeji vám pěkný let.

PS - Došlo mi, že paní spisovatelku Anne McCafreyovou ještě nemám v oblíbených. Za sérii Pern si to určitě zaslouží. Tak jsem učinil. . .

128 20.05.2023