SumýšIrena komentáře u knih
Kniha se mi hodně líbila. Má neotřelý námět i prostředí, ve kterém se odehrává. Všechny postavy jsou opravdu snadno uvěřitelné. Jen to konečné řešení mi přišlo moc romantické. Připadá mi, že ani autorka sama pořádně nevěděla, jak z toho ven.
Kniha se mi četla dobře. Jen s hlavní zápletkou, s tajemstvím Anny, jsem měla problém. Prostě tomu nevěřím.
Jsem ráda, že se v této knize odpovědělo na všechny otázky, které mě při čtení předchozích dílů napadaly. Atlasův příběh byl hodně pestrý, místy až moc. Myslím, že kniha mohla být o 100 stran kratší, ale to samé mě napadalo u předchozích dvou dílů. Pro mě je velká škoda, že jsem tuto ságu začala číst hned po vydání první knihy, protože v rozmezí 7 let jsem zapomněla hodně z podrobností z předchozích dějů. Asi se do ságy pustím někdy ještě jednou a přečtu ji v kuse.
Námět knihy se mi velmi líbil. Kniha je hodně čtivá, i když ke konci mi vadilo, jak autorka neustále některé věci opakuje. Jen s hlavní hrdinkou jsem měla trochu problém. Čekala jsem silnou ženu, ale Marie mi připadala ve svých rozhodnutích dost nejistá.
Kniha se mi moc líbila. Postavy mi byly sympatické (kromě Marion a Emmanuela), tajemství vypravěčky jsem sice uhádla hned v první třetině, ale vůbec mi to nevadilo. A konec, tak ten mě nadchnul. Určitě si knihu přečtu ještě jednou.
Kniha má velmi zajímavý námět. Setkání syna s přítelkyní matky po půl století a vyjasnění neznámých částí jejiho příběhu je perfektní nápad. Ke konci mi ale začalo vadit to věčné vrácení se ve vzpomínkách do Indie. Proto dávám jednu * dolů.
Přečetla jsem to jenom kvůli čtenářské výzvě. Kniha je absolutně mimo můj zájem. Vůbec jsem se neorientovala v ději, tedy pokud kniha vůbec nějaký děj má...
Silné téma, které je, alespoň podle mě, dobře zpracované. ALE jen těžko se mi věří, že osmnácti a devatenáctiletí mladí lidé jsou takovými skvělými psychology. Tolik životních mouder a pochopení bych čekala u někoho zralejšího. Proto srážím dvě *
Ze začátku jsem si musela zvyknout na retrospektivní vyprávění, ale obsah a téma knihy tohle nepohodlí hravě překonaly. Na této autorce se mi líbí, že v žádné ze svých knih nesoudí ani se nepřiklání na jednu nebo druhou stranu konfliktu. Vysvětluje vždy oba názory.
Poslední kniha letošního roku a docela mě zklamala. Bohužel, mě milostný trojúhelník Marie vůbec nezajímal a ještě horší byly povídky z historie Kostky. Připadalo mi, ze se tím zbytečně prodlužuje kniha. Asi by mi vůbec nevadilo, kdyby příběh skončil před operací Marie.
Moc se mi líbil příběh z minulosti Violette. Byl trochu zdlouhavější, ale konec mě hodně překvapil. Jednu hvězdu ubírám za poslední kapitolu. Nemám ráda otevřené konce.
Bohužel jsem knihu nedokázala dočíst. Oba hlavní hrdinové mi byli nesympatičtí tím, že nic nedotáhli do konce, ale byli nejchytřejší na celém světě. Vím, že přesně tohle Flaubert zamýšlel, ale mně se to příčí. Seriál se mi přitom moc líbil. Scénárista ale asi dokázal to, co já ne. Mezi všemi těmi akademickými bláboly najít děj...
Hlavní hrdinka mi byla půl knihy zoufale nesympatická. Ale to je v pořádku. Tak to z děje vyplývá. Také jsem byla hodně zvědavá, co tají Theo. Námět není špatný, ale nějak mě kniha neuchvátila. Obávám se, že za měsíc nebudu vědět, o čem byla.
Moje první setkání s tímto autorem a rozhodně ne poslední. Benny mi je sympatický. Jsem hodně zvědavá, jestli ten svůj boj dokáže vyhrát. Příběh v knize je napínavý a konec mě překvapil.
Krásný příběh s úžasným hlavním hrdinou vyprávěný jen z jeho pohledu. Zajímal by mě I pohled Meruňky. Každopádně skvěle ukazuje problém mezikulturních vztahů.
Je to nádherný silný, příběh plný emocí. Mně ale nejvíc dostala snaha hlavního hrdiny pochopit nepochopitelné. Jak můžou dospělí vychovávat děti k fašizmu, když, jakmile tento padne, jsou hned všichni antifašisté. Ten zmatek v hlavě dětí, který nutně musely mít v hlavě všechny, je tady popsán dokonale.
Tak to je to nejlepší, co jsem od této autorky četla. Děj je krásně propracovaný, postavy lidské a uvěřitelné a vše ještě vylepšuje překvapivý, dojemný konec. Další bod přidávám za to, že jsou všechny otazníky na konci vysvětleny.
Kdyby to byla červená knihovna, dám pět hvězdiček. Ale jako historický román si zaslouží jenom dvě. A to za všechny ty náhody, kterými se kniha jen hemží. A taky za chybějící rozumné vysvětlení, jakým způsobem se Němci dozvěděli pravá jména agentů. To mi asi vadilo nejvíc.
Ze začátku jsem se musela trochu poprat s tím, že čtu jen samé dopisy, ale v průběhu čtení jsem to přestala vnímat. Původně jsme chtěla dát jen 4*, posledních 30 stran mě ale úplně dostalo. Proto dávám plný počet.