Tři
Valérie Perrin
„Jmenuju se Virginie. Z těch tří dnes se mnou mluví jen Adrien. Nina mnou opovrhuje. S Étiennem už nechci nic mít já. Přesto mě od dětství fascinují. Nikdy jsem k nikomu nebyla tak pevně připoutaná jako k těm třem.“ 1986. Adrien, Étienne a Nina se potkají na základce. Okamžitě se spřátelí. Jsou nerozluční. Milují stejné věci, stejnou muziku. Společně se učí i poflakují, bojují s učiteli a hledají své místo v rodinách i ve světě dospělých. Sdílejí svá zranění i své touhy. Společně spřádají sny o hudební skupině, která nechá za zády úzkoprsý venkov a jednou dobude Paříž. Nikdo a nic je nerozdělí. Ale sdílejí skutečně všechno? 2017. Na dně jezera, u něhož trávili horká odpoledne i noční alkoholové večírky, je jednoho dne objeven vrak auta, který tam ležel dlouhá léta, a v něm pozůstatky lidského těla. Virginie, novinářka s tajemnou minulostí, píše o události reportáž. Její vzpomínky postupně osvětlují pavučinu vztahů, která trojici přátel z dětství spojuje. Co se s nimi za ta léta stalo? Proč jsou všichni tři tak napjatí a čekají se zatajeným dechem na výsledky policejního vyšetřování? Patří ostatky někomu, koho dobře znali? A jak to všechno souvisí s jejich přátelstvím? Nová kniha Valérie Perrinové využívá všechny triky, kouzla a postupy, které jsme poznali a obdivovali jako čtenáři románu Vyměnit vodu květinám. Celý svůj báječný literární talent dává do služby příběhu tří přátel, který nás zajme, pohltí a nepřestane fascinovat, dokud se jeho nitky před námi nerozpletou a zase nespojí v překvapivém závěru. Je to příběh o lásce a přátelství, romantický popis bolestného a zranitelného dospívání, výpověď o hořkém hledání vlastní identity, tragická zpráva o rodičích a dětech a jejich neschopnosti se navzájem milovat, detektivka, román o vině a trestu? Román Tři je dojemnou oslavou přátelství, lásky a života i s jeho tajemností, překvapivostí a temnými zákrutami.... celý text
Přidat komentář
Ve svých dojmech bych asi zbytečně opakovala to vše, co je napsáno v anotaci i v ostatních kladných komentářích. Bohatý děj, bohatě popsané nejen hlavní tři postavy, ale i řada dalších osob, které s jejich životem nějak souvisí, krásný příběh. Po delší době kniha, kterou přidávám do kategorie DOPORUČUJI.
Poslední týden jsem strávila ve společnosti TŘÍ. A i když má román bez mála 600 stran, byl to čas strávený příjemně, s příběhem, který měl hlavu a patu a nebyl nijak natahovaný.
Tři desetileté děti - Nina, Etiénne a Adrien, se potkají na školním dvoře a jsou společně přiřazeni do jedné školní třídy. A tady začíná celý příběh, který postupně mapuje jejich život více než třicet let. Přeskakujeme v čase ze současnosti do budoucnosti a zase zpět. Sledujeme jejich rodiny, lásky, vztahy, bolesti, nemoci.
Opět moc krásně napsaný příběh z Francie, kde podle mě, nechybí vůbec nic.
Valérie Perrinová mi opět potvrdila, že její tvorbu se vyplatí sledovat.
Už dva dny přemýšlím, co tu napsat za postřehy a jak knihu ohodnotit.
A i po těch dvou dnech ve mně opakovaně trčí jakýsi neurčitý pocit, že pět * s čistým svědomím udělit nemůžu; protože ač byl příběh po formální stránce zpracován opravdu bravurně a u některých vět jsem se zastavovala opakovaně, abych jim dovolila rezonovat, vyprávěním těch Tří jsem prostě zůstala zasažená jen málo... I když jsme společně strávili většinu jejich života, nijak blízcí jsme si nezůstali... Neumím vysvětlit, kde se stala chyba.
Román Tři je druhou knihou, kterou jsem od autorky četla a musím říct, že její tvorba se rozhodně vymyká průměru. Témata, která ve svých knihách zpracovává, ve mně ještě dlouho rezonují. Není to lehké čtení svým obsahem, ale čte se snadno, stylisticky je výborný. Nevšední, skvělá kniha pro náročnější čtenáře.
Dokonalé!
Souhlasím s mojí oblíbenou Della111, že tohle jsou příběhy, kvůli kterým čteme. Příběhy, o kterých ještě dlouho po přečtení přemýšlíme a které v nás doznívají a rezonují. Které srovnáváme se svým životem, svou minulostí a hledáme stejně krásné okamžiky a smutníme nad těmi stejně špatnými, tragickými a osudovými. Příběhy, kvůli kterým vytáhneme staré fotky a možná zavoláme starým přátelům. Protože si připomeneme, že přátelství je jedna z nejcennějších věcí na tomto světě. A kdo takové silné nerozlučné přátelství prožil, je šťastlivec.
Valérii se podařilo napsat nevšední příběh o všedním a běžném životě. Nebo nakonec tak všední nebude? Kromě každodenních dramat a radostí se pod příběhem skrývají nejedna tajemství, a tak je kniha skvělá pro široké publikum, jak pro ty, kteří si umějí vychutnat krásu jazyka a schopnost poutavě popsat i zdánlivě obyčejné věci, i pro ty, kteří prahnou po zvratech a záhadách.
Kniha Vyměnit vodu květinám se mi moc líbila, ale do této jsem se zamilovala. A věřím, že se k ní vrátím, už jen pro poetiku vyjadřování, pro umění vykreslit postavy tak, že dýchají vedle vás, pro tu touhu dál sdílet ten život se vším všudy, pro napětí z rozhodování a především pro vlastní vzpomínky, které mi tato kniha pomohla vyvolat.
Doporučuji!
"Tri" od Valérie Perrin je fenomenálnym príbehom priateľstva, lásky a niektorých skrytých tajomstiev. Kniha, odohrávajúca sa medzi burgundským vidiekom, Lyonom a Parížom, s malou odbočkou do Talianska, rozpráva o živote troch nerozlučných tínedžerov. Ich osudy spája hlboké priateľstvo, ktoré ich bude sprevádzať aj cez niektoré ďalšie výzvy a drámy ich života.
Veľmi tu oceňujem autorkinu schopnosť vytvárať autentické a ľudské postavy so všetkými ich slabosťami a strachmi, vďaka čomu sú ľahko identifikovateľné a blízke čitateľovi. Ich príbehy sú emocionálnou cestou cez rôzne formy lásky: toxickú, čistú, ľahkomyseľnú a rodinnú.
Autorka dokáže tiež veľmi citlivo narábať s niekedy chúlostivými a delikátnymi témami, pričom vždy zachováva rovnováhu medzi ľahkosťou a hĺbkou.
Rozprávanie je preto pútavé a zanecháva v čitateľovi túžbu dozvedieť sa, čo sa stalo, že sa traja kamaráti odcudzili počas dlhých štrnástich rokov.
Ak hľadáte pútavú a dobre napísanú knihu, táto určite stojí za zváženie.
Je to druhá kniha, kterou jsem četla od této autorky. Nezklamala. Krásně napsaný příběh o nerozlučném přátelství mladých lidí.
Kniha mě naprosto okouzlila. Patrně v tom bude hrát roli i to, že jsem ročník 1976 a tak jsem vyrůstala ve stejné době (ač jiné zemi) a na stejné hudbě, která atmosféru knihy krásně dokresluje. Vůbec mi nevadila délka knihy, četla bych i dál a dál ani nepřijde, že se děj dlouho vleče, naopak to do sebe tak krásně zapadá. Určitě se přečtu i další knížky od autorky a ač to často nedělám tak k této se ráda jednou vrátím.
Četli jste Malý život? Tak tohle je podobné téma, ale pro mě lepší jazyk, uchopitelnější postavy a celkově lepší dojem. Je to příběh tří přátel v rozmezí 30 let. Takže ano, hopsáme časem sem tam a to je ze začátku hodně matoucí. Musíme dávat opravdu dobrý pozor na rok, ve kterém se příběh zrovna odehrává. Co mě taky hodně mátlo, je postava Virginie, která vypráví některé pasáže. Kdo to je? Kde se tam vzala? Jak to, že zná takové detaily ze života přátel? Když si zvyknete na časové i vypravěčské střídání, už knihu neodložíte. Většinu situací se dozvíme postupně z úhlu pohledu všech zúčastněných a to je vážně skvělé. Jediné, co mě trochu zklamalo, je konec. Tedy Nině jsem takový konec z celého srdce přála. Ale Adrienův a Étiennův obrat? I když možné to je. Možná člověk jde svou cestou a najednou zjistí, že má hodně špatný směr. 600 stran je masakr, ale nevynechala bych ani řádku.
Dočteno 19.12.2023. Nejdřív to drhlo (střídání minulost a současnost), ale zorientovala jsem se a příběh se mi docela líbil, ale druhá polovina knihy je smutná a pro mne už to není ono. Jen je kniha těžká a blbě se drží. 600 stran a hodně prázdného místa mezi kapitolami. Klidně by to šlo v tisku zredukovat, ale grafické zpracování je takové, jaké je, tak namastit svaly . Celkový dojem je na 3 hvězdy.
Tak nevím. Asi jsem od toho očekávala víc. Chvílemi jsem se ztrácela ve jménech, až do půlky knihy se nic moc nedělo a pak se to taky nějak dlouze táhlo. 600stránek je moc - půlka by byla snesitelnější.
Autorka se svým stylem psaní a hloubkou vyprávěného příběhu vymyká běžnému průměru.
Ve mě její knihy ještě nějakou dobu rezonují. Ani tentokrát to není lehké čtení, skoky do minulosti zpočátku nedávají moc smysl, ale vše se brzy vyjasní a nabere příjemné tempo. Babrání v minulosti, ublíženost a sobectví dokážou na několik let přetrhnout pouto mezi nerozlučnými přáteli. Odpustí si?
Příběh jednoho mimořádného a pevného dětského přátelství. Od páté třídy až do maturity jsou ti "Tři" nerozluční, tráví spolu každou možnou vteřinu a život jeden bez druhého si vůbec neumí představit. Jak to však bude dál, je jim 18, může jejich přátelství něco ohrozit? Bude pokračovat i ve vysněné Paříži? Nina, Étienne a Adrien jsou přesvědčeni, že neexistuje nic, co by je mohlo rozdělit. Příběh, vyprávěný střídavě v různých obdobích během 30 let je plný nezapomenutelných a krásných chvil, ale také těch velmi smutných, občas až depresivních. Na povrh se postupně dostává plno tajemství, která jsou v průběhu 600 stran této velmi zvláštní knížky postupně odkrývána a řada nejasností či náznaků nakonec zapadá na své místo.
Knížka je napínavá a čtivá, i když mi občas dělalo problém zorientovat se v neustálých změnách a prolínání různých časových období. Stejně tak se u mě střídaly i emoce a ne vždy to bylo zrovna optimistické a pohodové čtení. Je to však knížka, která ve vás i po dočtení ještě doznívá...
teda..nenaplním nadšené řady. Ale postupně. Knihu jsem si koupila v rámci knižního festivalu a dobrých hodnocení na DK :)
příběh 3 kamarádů, zpočátku se velmi pozvolna rozvíjející. Přiznávám, velmi rušivě na mě působily skoky v čase..nejčastějí 80.léta, pak rok 2017, 1994 a mezi tím spousta dalších, ne tak frekventovaných dat.
Do půlky knihy jsem váhala, kde jen nasbírala ty procenta..ne že by mě nebavila, ale ani nezaujala natolik, abych ji nedala z ruky.
Takové...podivné..kus detektivky ? (auto v jezeře)..románu ? generační zpověď ? Kdo je vlastně Virginie ? kolik traumat má Nina ? kolik různě traumatizovaných a narušených osob se tam vlastně vleze ? no..žádná oddechovka...ale takový spíše ponurý mix.
A konec mě dostal nejvíc..jakože ždímat čtenáře a ždímat, a uvažovat, kolik toho ještě zvládne..respektive, co jsme do příběhu ještě nenacpali. Manipulace, týrání, šikana, rakovina, sexuální orientace/preference, rodinná traumata, vražda...no dobře, i přátelství...
A navzdory všem chvalozpěvům mi hlavní hrdinové nedokázali přirůst k srdci. Nedokázali ožít, mluvit, myslet, cítit..zůstávají jen postavami na papíře. Plochými, neživými.
Posílám dál, snad někomu udělá radost.
Od této autorky jsem četla první knihu. A dávám nejvyšší hodnocení. Nádherně zpracovaný příběh o přátelství, ve kterém bylo příliš mnoho tajemství a nevysloveného, která se postupně v ději odhalují. I když nemám ráda romány, ve kterých se stále mění časová linie, tady mi to vůbec nevadilo. Určitě se pustím i do autorčina dalšího díla.
Tak já vám nějak nevím...Možná to bylo překladem, možná tím, že nejsem na francouzskou literaturu zvyklá nebo třeba tím, že to bylo moje první setkání s touto autorkou, ale pořád hledám to ,,něco", co mi tam vadilo. O tom, že je to zbytečně dlouhé, tu padlo víc zmínek, dalo by se to určitě zkrátit, příběh je bezesporu také velmi zdařilý a čtivý, ALE...Mám pocit, že je to místy dost zamotané, některé pasáže čtete něco a najednou jste úplně někde jinde a snažíte se nějak zorientovat. Vysoké hodnocení si kniha i autorka určitě zaslouží, ale jednu hvězdičku dávám dolů za to něco, co se snažím pojmenovat a stále tápu...Je to prostě jiné, než jsem zvyklá, ale stojí za přečtení.
Byli tři, byli nerozluční, byli jako jedno tělo. Mělo to tak být navždy. Žádná síla nemohla přetrhnout tohle pouto ani pokazit jejich plány do budoucna. Samozřejmost dětských snů ale krutě naruší osudové nehody, nečekané události a smutná realita všedních dnů. Přátelství musí projít těžkými zkouškami, aby se ukázalo, jestli je to pouto opravdové, nebo jde jen o nostalgickou vzpomínku na dětská léta.
Příběh o přátelství, o tajemstvích v nás, o obavách z odhalení a odevzdání se druhým. Román o nejistotě, bolesti, strachu a pochybnostech. O hledání správné cesty i sebe sama. Velký příběh o lásce ve všech možných podobách.
Těch 600 stránek je možná trochu moc. To důležité se odehrává až v poslední čtvrtině a dojít tam si žádá hodně trpělivosti. Možná se budete dokonce cítit trochu podvedeni ze způsobu, jakým si autorka se čtenáři zahrává. Nakonec ale všechno do sebe zapadne a ten čtenářský zážitek za to stojí.
Valerie píše skvěle, čtivě a vždycky vás to hodí naprosto do toho dění. Umí vás vzít sebou za ruku a stránky knihy vám jdou v hlavě tak, že to žijete s ní. Tady mi ale vadila ta rozsáhlost, příběh bych hodila na polovinu a zanechalo by to ve mě mnohem víc. I tak nad tím příběhem přemýšlím už nekolik dní a to je přece hlavním cílem knih. Doporučuji!
Štítky knihy
francouzská literatura dospívání psychologické romány psychologické příběhy pátrání v minulosti přátelství z dětství maloměsto nemanželské děti
Kniha Tři je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 287x |
| Čtenářské výzvě | 39x |
| Doporučených | 36x |
| Knihotéce | 157x |
| Chystám se číst | 284x |
| Chci si koupit | 38x |
| dalších seznamech | 7x |
Audiokniha
Skvělá knížka, i když se nečetla ( v mém případě neposlouchala) lehce. Příběh začíná u tří dětí, kamarádů - Niny, Etiéna a Adriena. Kolem těchto tří se všechno točí. Je to napínavé, zajímavé, se spoustou odboček k dalším postavám. Někdy zdlouhavé. Spoustu rozuzlení mě překvapilo. V románu je tolik vět a myšlenek, které jsem si při poslechu chtěla zapsat... asi si tu knížku musím koupit i v papírové podobě, a to dělám opravdu výjimečně!!!