Rup komentáře u knih
Nemohu si pomoct, klišé, byť solidně zpracované. Nicméně oproti severským detektivkám, kde potřebují vyšetřit především hlavní protagonisté (čti alkoholici a feťáci) a možná i autoři, hotová pecka. Pominu už stabilní chudobu slova, leč nepominu a neprominu slaďounký závěr. Chybí už jen snivé pohledy radostně upřené k východu slunce nad mořem (údolím, horami a podobnými artefakty). Lepší průměr.
Hektické životy vykreslené na pozadí hektické doby reformačního hnutí v zemích Koruny české. Co se týče reálií, je nutno vzít v úvahu, že všichni historici, byť vycházejí z dochovaných faktů, valnou část si domýšlejí a občas se někteří i shodnou. Objektivní a absolutní pravdy, existuje-li vůbec, nelze nikdy dosíci. Jak již řekli klasici: Dějepis je to, o čem si dějepisec myslí, že to tak bylo. (Fr. Vymazal). Nebo: Jinak voní seno koňům a jinak milencům (S. J. Lec). Či: Historie je jen hřebík, na nějž věším svůj vlastní obraz (A. Dumas). Jednu hvězdu strhávám za poněkud ploché charaktery postav a poněkud ploché výrazivo. Jinak mohu doporučit.
Vzhledem k inteligenci obou autorů je povětšinou humor dosti hloupý a jednostranný. Závěrečná filmová povídka tomu pak nasazuje příslovečnou korunu. Ještě štěstí, že nikoho nenapadlo použít povídku coby scénář a film skutečně podle ní nenatočil. Použité ilustrace úrovni humoru zdárně sekundují. Víc jak dvě hvězdy nedám.
Jen je podivno, že autora komunisti hned po první kapitole nepopravili. Jinak výborné a především moderní autoři a překladatelé (ti obzvláště) by neměli dostat šanci, dokud neprostudují jazyk a větnou skladbu Žákova díla.
Velmi obtížné čtení jak obsahem, tak formou. Želbohu mě obsah neoslovil. Pro "světoobčana" příliš lokální, pro ateistu až nadmíru religiózní. Předestřené morální zásady uznávám, ale nepřinesly mi nic nového (možná proto, že dílo samo je už velmi staré).
Co se týče jazyka, na rozdíl od níže uvedeného, je mi milejší stará forma Vrchlického, než bezduchá, zkratkovitá, přespříliš zjednodušená, "smartofonová" čeština soudobá.
Méně obtížná četba než jiná antická díla, nicméně základní konsekvence je nutné znát a rovněž je nutné vžít se do způsobu žití a myšlení tehdejších lidí. Ostatní viz marcela6183.
Pro mě naprostý průměr. Neurazila ani nenadchla, nic mi nedala ani nevzala. Přečíst a zapomenout (což je vskutku snadné).
Na syžetu Wellsova románu vystavěná obžaloba bezohledných politických pletich, válkychtivosti a megalomanství a zároveň varování před lidskou snahou plést se bohu do řemesla, ač bychom si už konečně měli přiznat, že se mu dílo hrubě nepovedlo. Přes veškeré mentorování se mi kniha docela líbila, dávám tedy lepší střed.
Coby rozverná vyprávěnka vcelku dobré. Ovšem při hlubším zamyšlení musím konstatovat, že se autor o nějaké to století seknul. Národní obrození na konci XX. století je už hodně vyšumělá soda a nelze přijmout ani omluvu vůči aktuální okupaci bratrskými národy, neboť tím směrem střely nemíří. Jak jsem předeslal, beru jako příjemnou oddechovku a dávám střed.
V dnešní době duchaprázdných slátanin, kdy se může stát třeba takový Netopýr (Jo Nesbø) počinem roku, byť norským, a světovým bestselerem, je toto balzámem na knihomolovu duši. Vtipně psáno, hravý jazyk, jen mi chybělo víc dramatických částí. Zvláště polapení a usvědčení vrahouna jako by se snad ani neodehrálo. Strhávám tedy jednu hvězdu, ale s čistým svědomím doporučím.
Neznalost slovanské mentality říznuté orientálním despotizmem z dílka přímo čiší, stejně jako fatální nedostatek místopisných informací. Dvě třetiny jsou jednotvárná jako ruská step. Hluchá místa se střídají s místy bez děje. Ve zbytku dominuje bezbřehá naivita až vyložená hloupost hlavního hrdiny, čemuž český překlad zdárně sekunduje. Vskutku nejslabší, co jsem kdy od autora četl. Jen z úcty k jeho géniu dávám jednu hvězdu.
Syžet shodný s Hanou. Je-li však Hana gejzírem emocí, pak Hotýlek plyne od počátku do konce v poklidu, aniž by ztrácel citový náboj. Jestliže Hana vyznívá neutrálně, pak v Hotýlku je jasně cítit odsuzující podtón. Leč takoví jsme byli, jsme a budeme. Imperativ přírody je žít, přežít a zachovat rod. Nuže, hoď první kamenem, kdož jsi bez viny. Nicméně k dílu jako takovému jsem zcela bez výhrad. Stylisticky, obsahově, formálně, vše v dokonalé shodě. Na mém obdivu k autorce se nic nemění. Doporučuji.
Na můj vkus poněkud „wellsovské“, naivní, více dobrodružné než detektivní. Shrnuto, dle nejpoužívanějších komentářů: dobře se to četlo, není to můj šálek čaje/kávy, mělo to málo stran, … Zkrátka jedna hvězda dolů. Doporučuji autorčiným nekritickým obdivovatelům.
Gejzír nesmrtelných myšlenek, jež dokázal autor vychrlit v relativně krátké době svého tvůrčího rozmachu, Obraz Doriana Graye nevyjímaje, by vystačil všem současným pisálkům na celý život. Škoda, že se totéž, alespoň co se mistrovství slova týče, nedá říci o překladateli. Leč dehonestoval bych dílo i autora, kdybych nedal plný počet a doporučení.
Promiňte mi gramatický a genderový prohřešek, ale paní Alena Mornštajnová je PAN SPISOVATEL, nejen s velkým P, ale velká vším. Jinak tento úkaz neumím nazvat, neboť PANÍ SPISOVATELKA, ať už s velkým nebo s malým, mi zní plytce, slabě, bezobsažně. Vskutku mistrné dílo, ke kterému se rád a často budu vracet. Jak by řekli Brňáci: Absolutní špica.
Myslím, že autorka ani zdaleka nevystihla bídu a utrpení postižených. Nicméně je téma, jež musí být stále připomínáno, zpracováno skvěle, tudíž za 5* a doporučuji.
Na monografii příliš poetické, na dobrodružství příliš poetické, na literaturu faktu příliš poetické. Faktografického materiálu měl autor k dispozici poskrovnu, tak si příběh vysnil. Ale krásně. Doporučuji.
Modernější verze Žabího bratrstva či Černé ruky na mě působí obsahem i stylem spíše jako parodie. Psáno s vtipem, nadhledem a zjevně s radostí. Ctěný čtenář by měl postupovat stejně. Škoda jen, že se překladatelka ve druhé části začetla spíše do předlohy než do vlastní práce. Naštěstí se stupiditě překladu stejné autorky "Nakonec přijde smrt" v podání Lenky Uhlířové ani nepřiblížila. Hodnotím tudíž nanejvýš pozitivně, dávám plný počet a doporučuji.
Škoda, že si Raymond Chandler nepřečetl tuto skvělou parodii na „tvrdou školu“, než si začal samolibě poklepávat po vlastních ramenou v eseji „Prosté umění vraždy“, resp. si její napsání nenechal až po vydání tohoto románu. Poněkud mi vadí trochu jednoduchý jazyk a (alespoň v českém překladu) naprosto shodný způsob přímé řeči od intelektuálů až po posledního pobudu. Tedy jedna dolů, ale jinak skvělé a doporučuji.