Rup
komentáře u částí děl
Při havárii rakety se každý kosmonaut s nastávajícím koncem vyrovnává po svém, ale ne každý má to štěstí, vrátit se na Zemi.
Stará láska nerezaví. První opravdovou lásku ani voda ani čas zničit nedokáží. Ba ani nová láska.
Dominantní matka, submisivní syn a láska. Dva ztracené životy, příliš mnoho ztracených let a smrt, jako vždy, vítězná.
Jak poděkovat všem, kteří nás nenechají spadnout do bezedné propasti nudy? Děkujme smíchem, pláčem, společným prožitkem. Slov netřeba, je jich až příliš a umí zraňovat.
I bezdomovec touží po vlastním bydlení a spřízněné duši. Co na tom, že je mrtvý.
Chceme‑li zachránit pozemšťany, musíme je zničit, tedy udělat z nich jiné „‑šťany“, byť domovem navždy zůstane místo, kde máme uloženy vzpomínky. Nezbývá tedy, než se alespoň obklopit věcmi s pamětí, vzít si vzpomínky s sebou.
Pamětník, stařec, jenž dráždí, provokuje, ale hlavně rozsvěcí světla poznání svými vzpomínkami. Postapokalypsa s vykoupením.
Mříže bláznovství mohou nabývat neskutečných podob. Leč z které strany mříže je racionálno? Na které straně stojíme my, „normální“?
Jedna z oslavných povídek o nezlomnosti lidského odhodlání a o velikánech, na jejichž ramenou dnes stojíme. Sci-fi snad jen kvůli raketě, jinak se sci-fi, jak je u mnoha Bradburyho prací zvykem, má jen málo společného.
I prostí Irové jsou víc než fandové a sázkaři spíše milovníci hudby. Je‑li k tomu interpretem žena, dívka …
Zdá se, že vesmír je plný života. Jedna z jeho forem se v podobě houbových spor rozhodla obšťastnit svou přítomností i matičku Zemi.
Je „mikro“ život bez rozumu, nebo dokáží nepatrní jedinci vytvořit inteligenci roje? Třináctiletý Charles se o tom přesvědčí na vlastní kůži, když jeho tělo začnou postupně, počínaje pravou rukou, ovládat mikrobi.
Hrdinové umírají tiše v papučích před televizí, snobové halasně v deliriu tremens. Jak se s tím má smířit jedinec, jenž se ještě ani do jednoho z těch stavů nestačil přivést? Co se stalo, že se z bývalých přátel stává obtížný hmyz? Je chyba skutečně jen v nich?
Kdo přinese oběť z největších? Kdo ztiší dům a přinese do něj konečně spánek? Škoda, že autor nepopsal vzhled paní Navarrez.
Malá procházka Dnem Smrti v malém mexickém městečku. Jak nejlépe oslavit takový den? Smrtí.
Střetnutí času a místa, střetnutí fantazie a reality, strachu a odvahy. Skuteční rytíři se utkají se skutečným vlakem, či se neskuteční rytíři utkají s neskutečným drakem? V každém případě je pro ně boj s časem a pokrokem beznadějný.
Všeho moc škodí. I voda. Voda, životodárná tekutina, jež dokáže dovést k šílenství a zabít.